Otevřít hlavní menu

Dolní Kounice

město v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji

Dolní Kounice (německy Kanitz[2]) jsou město v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Rozkládají se na řece Jihlavě, na okraji Bobravské vrchoviny, 25 km jihozápadně od Brna. Jsou známé svými křesťanskými a židovskými památkami a pěstováním vína a ovocných plodů. Žije zde přibližně 2 500[1] obyvatel. Město je členem Mikroregionu Ivančicko.

Dolní Kounice
Pohled na město a kapli sv. Antonína
Pohled na město a kapli sv. Antonína
Znak obce Dolní KouniceVlajka obce Dolní Kounice
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0643 582956
Kraj (NUTS 3) Jihomoravský (CZ064)
Okres (LAU 1) Brno-venkov (CZ0643)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Ivančice
Historická země Morava
Katastrální území Dolní Kounice
Katastrální výměra 8,97 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 453 (2019)[1]
Nadmořská výška 195 m n. m.
PSČ 664 64
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa městského úřadu Městský úřad Dolní Kounice
Masarykovo nám. 2
664 64 Dolní Kounice
Starostka Radka Formánková
Oficiální web: www.dolnikounice.cz
E-mail: info@dolnikounice.cz
Dolní Kounice
Dolní Kounice
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Karlov, Kapoun, Kozí hora, Kamenný vrch, Řepná hora, Šibeniční hora, Na Nivách, Nová města).

Původ názvuEditovat

Jméno Kúnice předpokládá starší Kúnici, což znamená lidé Kúnovi. Jde o čelední jméno – šlo o vesnici, kterou obývali lidé, kteří patřili (byli poddaní) nějakému Kúnovi, snad příslušníku pozdějšího rodu Kouniců. Kúno byla domácká podoba německého jména Kunrat (novoněmecky Konrad).

PolohaEditovat

 
Poloha Dolních Kounic na jižním Brněnsku

Město se rozkládá na úpatí jižních výběžků Brněnské vyvřeliny, geomorfologicky v Bobravské vrchovině, východní část území se otvírá do Dyjsko-svrateckého úvalu. Řeka Jihlava je dělí na dvě části: na pravém břehu se nalézá centrum zvané Město, část na levém břehu je zvána Závodí (toto dělení je zároveň shodné s vymezením dvou volebních okrsků v Dolních Kounicích). Město se rozkládá v údolí Jihlavy, centrum se nachází u řeky, kde nadmořská výška činí kolem 195 m, zástavba však šplhá i do okolních kopců, které město obklopují – nejvyšší z nich je Šibeniční vrch s 297 m výšky na pravém břehu a vrch sv. Antonína s 260 m výšky na levém břehu. Nejvyšší bod v dolnokounickém katastru leží ve výšce 332 m n. m. a nachází se při silnici na Hlínu.

Klimaticky náležejí Dolní Kounice k velmi teplým oblastem, průměrná červencová teplota činí 20 °C, průměrné roční teploty se pohybují mezi 9 a 11 °C. Území města se nachází ve srážkovém stínu Krumlovského lesa a patří mezi nejsušší v ČR (mírně nad 400 mm srážek ročně).

ObyvatelstvoEditovat

Na začátku 17. století měla obec 196 domů, po třicetileté válce z nich byly obydlených pouze 121. V roce 1790 měla obec 266 domů a 1582 obyvatel, v roce 1834 pak 370 domů a 2030 obyvatel.[3]

Vývoj počtu obyvatel (sčítání lidu)[4]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
2 967 2 802 2 928 3 076 3 300 3 054 3 130 2 625 2 661 2 524 2 322 2 195 2 306 2 436
Vývoj počtu domů (sčítání lidu)[5]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
533 555 562 544 601 618 694 741 706 695 679 754 750 781

PamátkyEditovat

GalerieEditovat

KulturaEditovat

ŠkolstvíEditovat

Nejstarší školou v Dolních Kounicích byla škola v klášteře Rosa coeli. Škola byla určena pouze pro šlechtické dívky, které pobývaly v klášteře; dívky se učily latinu, náboženství a ruční práce. V poslední čtvrtině 13. století se Kounice z vesnice mění na městečko, je založena fara a při ní jistě existovala škola pro širší veřejnost, třebaže přímé zprávy o ní nejsou. Po zániku kláštera roku 1527 došlo k úpadku církevního a školského života v městečku, takže konšelé požádali Ferdinanda I., aby povolil bratrským správcům vést katolický kostel a faru. Ferdinand proto roku 1552 nařídil olomouckému biskupovi, aby na faru dosadil kněze, pro nedostatek katolických kněží ji skutečně získala Jednota. V té době již bratrská škola v městečku existovala, fungovala jako základní a poskytovala vzdělání i katolíkům. Velký význam pro její rozvoj měla blízkost bratrského biskupského sídla a gymnázia v Ivančicích.

V roce 1622 po nuceném odchodu bratrských kněží převzala faru i školu katolická církev. Ze 17. století je stále o škole málo informací, ale je poprvé známo její umístění – bývala v jednom domě na jižní straně dnešního Masarykova náměstí. Škola se počtem žáků stále rozrůstala, takže církevní vizitace roku 1819 konstatovala, že prostorově nevyhovuje, a vyzvala k vybudování nové školy. Po dlouhých letech hledání vhodného stavebního místa byla vystavěna nová budova v Tovární ulici roku 1831. I tato škola brzy přestala kapacitně dostačovat, takže byla přistavěna další budova nad školní zahradou v ulici U Sboru (tato budova slouží svému účelu dodnes). Do roku 1780 se ve škole učilo výhradně česky, od té doby do 1907 i německy. V židovské čtvrti byla samostatná škola, doložená nejdříve 1751. Na nátlak místních Němců byla roku 1903 (i pro klesající počet žáků) zrušena a její žáci přešli do nově zřízené Německé lidové školy, která si vybudovala novou školní budovu na Hlavní ulici. Po roce 1918 počet žáků silně poklesl a škola byla 1921 zrušena (obnovena na přechodnou dobu 19391945). Před první světovou válkou vznikla i německá mateřská škola, proto byla v Jiráskově ulici zřízena také česká mateřská škola.

V obci v současnosti poskytuje elementární vzdělání ZŠ Dolní Kounice, otevřena 4. září 1910. Škola má devět ročníků, vlastní jídelnu, školní družinu a přibližně 300 žáků.

HodyEditovat

V roce 2014 došlo v Dolních Kounicích po více než 40 letech k navázání na tradici Svatováclavských hodů. První obnovené hody, které organizuje spolek Dolnokounické hody, probíhaly od 26. do 27. září toho roku na Mlýnském náměstí a v Kulturním domě.

SportEditovat

FotbalEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku SK Dolní Kounice.

Od roku 1921 sídlí v Dolních Kounicích fotbalový klub SK Dolní Kounice. Největších úspěchů dosáhl na přelomu tisíciletí, kdy se stal nejprve na několik let účastníkem Moravskoslezské fotbalové ligy a v sezoně 2002/2003 dokonce účastníkem 2. ligy, tj. druhé nejvyšší fotbalové ligy v České republice.[6] Klub využívá stadion v Zámecké ulici s kapacitou více než 500 míst k sezení.[7]

Mimo Sportovní klub Dolní Kounice působil v Dolních Kounicích v letech 1928-1929 také další fotbalový klub, a to Rudá hvězda Dolní Kounice.[8]

Vodní sportyEditovat

Tělovýchovná organizace Vodní sporty Dolní Kounice vznikla v roce 1951 jako součást TJ Sokol, v roce 1967, došlo k jejímu osamostatnění.

Členové Vodních sportů Dolní Kounice dosáhli několika výrazných úspěchů, mj. dvě stříbrné medaile Františka Kadaňky na Mistrovství světa ve vodním slalomu 1969 ve Francii a jeho start na Letních olympijských hrách 1972 či zisk titulu juniorského mistra světa Petrem Šarounem.[9] Deblkanoisté Petr Veselý a Marek Rygel získali od roku 2014 řadu medailí ve sjezdu na divoké vodě na MS a ME.[10]

OsobnostiEditovat

  • Jan Bílý (1819–1888), katolický kněz a politik
  • Antonín Brabec (1946–2017), vodní slalomář, stříbrný a bronzový medailista na několika mistrovstvích světa, olympionik
  • Jan Helcelet (1812–1876), přírodovědec, profesor olomoucké univerzity, revolucionář (1848)
  • František Kadaňka (* 1944), vodní slalomář, stříbrný a bronzový medailista na několika mistrovstvích světa, olympionik
  • Antonín Otta (* 1957), archeolog, který svými nálezy dokázal, že na dolnokounicku žili lidé již před zhruba 400 000 lety téměř nepřetržitě až po dnešek
  • Milan Kocourek (* 1987), běžec, vícenásobný mistr ČR v běhu na 1500 m, 3000 m, 5000 m a v přespolním běhu
  • Lucie Kovandová (* 1993), modelka, Česká Miss World pro rok 2013
  • Marek Rygel (* 1989), kanoista, mistr světa ve sjezdu na divoké vodě z roku 2014
  • Petr Veselý (* 1976), kanoista, mistr světa ve sjezdu na divoké vodě z roku 2014

Partnerská městaEditovat


Panorama Dolních Kounic

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 229. 
  3. KRATOCHVIL, Augustin. Ivančický okres Vlastivěda moravská. Brno: GARN, 2007. 364 s. ISBN 978-80-86347-65-3. S. 136. 
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-venkov [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-01-02]. Dostupné online. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-venkov [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  6. Historie klubu SK Dolní Kounice Archivováno 13. 6. 2013 na Wayback Machine, webové stránky klubu
  7. Vedení a stadion klubu SK Dolní Kounice Archivováno 13. 6. 2013 na Wayback Machine, webové stránky klubu
  8. RYŠAVÝ, Ferdinand. Bradova západomoravská župa footballová v odboji a histori. Olomouc: Jiří Vyjídák, 1948. 274 s. Kapitola SK Dolní Kounice, s. 68-72. 
  9. ŘIHÁČEK, Milan. Sportovní jubilea roku 2006 v Dolních Kounicích. Dolní Kounice: Město Dolní Kounice, 2006. 108 s. ISBN 80-254-2897-4. Kapitola Z historie TJ Vodní sporty Dolní Kounice, s. 65-95. 
  10. KUDLÁČKOVÁ, Hana. Přinášíme rozhovor s kounickými mistry světa a Evropy ve sjezdu na divoké vodě [online]. Regionivancicko.cz, 2017-10-04 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat