Nejvyšší maršálek
Nejvyšší zemský maršálek (německy Oberstlandmarschall), také označovaný jako nejvyšší královský či český maršálek, též nejvyšší maršálek Království českého, byl třetím nejvýznamnějším českým zemským stavovským úředníkem. Stál v čele českého zemského sněmu. Původně byl úřad společný pro Čechy i Moravu, po roce 1625 však svou působnost omezil pouze na Čechy. Úřad existoval od 13. století až do roku 1913.[1]
Nejvyšší zemský maršálek Království českého | |
---|---|
Oberstlandmarschall Königreichs Böhmen | |
Znak Českého království | |
Úřadující 1913 od 1907 | |
Členský stát | České království |
Sídlo | Praha |
Jmenuje | český král |
Funkční období | 5 let |
První ve funkci | Jiří |
Vytvoření | 1146 |
Poslední ve funkci | Ferdinand Jiří z Lobkowicz |
Zánik | 1913 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatPůvodně byl nejvyšší maršálek dvorským úředníkem, postupně se však jeho úřad stal funkcí stavovskou. V jeho kompetenci bylo rozhodování čestných záležitostí panského stavu včetně soudnictví o čest. Od počátku 14. století se úřad dědil v rodině pánů z Lipé, kteří o něj přišli až v souvislosti s pobělohorskými konfiskacemi.[1]
V době předbělohorské byl nejvyšší maršálek třetím nejvýznamnějším úředníkem Království českého, v Markrabství moravském byl po hejtmanovi druhým nejvýznamnějším. Roku 1625 byla jeho působnost omezena pouze na Čechy, ale Obnoveným zřízením zemským mu bylo potvrzeno jeho postavení třetího úředníka v království. Úřad pak byl obsazován rodem Berků z Dubé a po jejich vymření byl obsazován volně pouze na dobu pěti let. Před Bílou horou přísahal králi a stavům, po Bílé hoře pouze králi a jeho dědicům. Do zániku místodržitelského kolegia v roce 1748 byl jedním z jeho jedenácti řádných členů. Po josefínských reformách se z úřadu stal pouhý čestný titul. Oficiálně nejvyšší maršálek zůstal v čele českého zemského sněmu, který sice svolával panovník, ale maršálek jej zahajoval, řídil a uzavíral. Z titulu své funkce předsedal i českému zemskému výboru.[1]
Poslední nejvyšší český maršálek Ferdinand Jiří z Lobkowicz skončil v úřadu roku 1913, kdy byl anenskými patenty dočasně rozpuštěn zemský sněm (jehož byl maršálek předsedou). Do zániku monarchie roku 1918 pak už sněm nebyl obnoven a staré úřady byly nahrazeny republikánskými.
Během obřadu korunovace českých králů nosil svatováclavský meč.[2]
Seznam nejvyšších maršálků Českého království
editovat- 1146–1148 Jiří
- 1159 Chotěbor († 12. 11. 1159)
- 1160–1165 Vojslav
- před 1167 Soběslavec
- 1171 Dlugomil
- 1175–1177 Heřman
- 1177 Dluhomil
- 1180 Protiva
- 1185–1187 Jindřich
- 1216–1222 Jindřich I. z Hradce (kolem 1160 – 1237)[3]
- 1222 Častolov ze Žitavy (před 1200 – asi 1253)
- 1224 Diviš
- 1228 Držislav
- 1253–1277 Zdislav
- 1255–1262 (3. nebo 4. 6.) Vok I. z Rožmberka († 3. 6.[4][5] nebo 4. 6.[zdroj?] 1262 Štýrský Hradec)
- 1263–1267 Jindřich z Lichtenburka (Hynek z Lichtenburka) († 1296)
- 1267–1275 Purkart z Janovic († po 1289)
- 1277–1279 Bavor II. ze Strakonic
- 1288 Vítek z Hluboké
- 1289 Albrecht ze Žeberka
- 1305–1307 Dobeš z Bechyně († 1307)
- 1308–1317 Jindřich z Lipé († 27. 8. 1329) – poprvé
- 1317 Konrád z Buchsessu
- 1318 Vilém Zajíc z Valdeka († 1319)
- 1319–1329 (26. 8.) Jindřich z Lipé († 27. 8. 1329) – podruhé
- 1330-1336 Jindřich z Lipé († 1336)
- 1343–1347 Bertold z Lipé († 1347)
- 1347–1348 Jindřich III. z Lipé
- 1349–1363 Čeněk z Lipé († 1363)
- 1371 Jindřich III. z Lipé
- 1376–1385 Hynek z Lipé
- 1389–1395 Jindřich III. z Lipé
- 1414–1415 Hanuš z Lipé († 1415)
- 1417–1420 Jindřich IV. z Lipé
- 1436–1449 Bertold z Lipé
- 1452–1473 Jindřich z Lipé
- 1475–1483 Bertold z Lipé († 1483)
- 1483–1490 Vilém II. z Pernštejna na Helfštýně (1435 – 8. 4. 1521 Pardubice)[6]
- 1500–1506 Bertold z Lipé
- 1512 Jindřich z Lipé
- 1522–1541 Jan z Lipé († 1541)
- 1541–1562 Bertold z Lipé
- 1562–1589 Čeněk z Lipé na Hodoníně († 1589)
- 1589–1598 (23. 1.) Jan z Lipé († 23. 1. 1589)
- 1610–1620 Pertold Bohubud z Lipé († 1643)
- 1620–1626 nebo 1625 (?) Lev Burian Berka z Dubé (cca 1586/1590 – 26. března 1626)
- 1626–1644 Matyáš Ferdinand Berka z Dubé (1620/1621 – 20. 8. 1644 Jihlava)
- 1645 (10. 6.) – 1684 (2. 11.) Adam Matyáš z Trauttmansdorffu (1617 – 2. 11. 1684 Horšovský Týn)
- 1685 (24. 3.) – 1689 Rudolf Vilém z Trauttmansdorffu († 1689)
- 1689 (30. 4.) – 1700 Heřman Jakub Czernin z Chudenic (25. 7. 1659 Vídeň – 8. 8. 1710 Praha)
- 1701 (10. 6.) – 1706 (24. 4.) František Antonín Berka z Dubé († 24. 4. 1706 Vídeň), v letech 1678–1704 působil jako vyslanec v zahraničí, naposledy v Benátkách[7]
- 1706–1708 Antonín Jan z Nostic-Rienecku (1652 – 30. 10. 1736)
- 1708 (24. 7.) – 1719 (25. 7.) Jan Václav z Gallasu († 25. 7. 1719)
- 1720 (20. 2.) – 1731 Jan Josef z Valdštejna (26. 6. 1684 – 22. 4. 1731)
- 1733 (17. 10.) – 1740 Štěpán Vilém Kinský (26. 12 1679 – 12. 3. 1749)[8]
- 1741 (5. 3.) – 1746 František Jindřich I. Šlik (28. 2. 1696 – 9. 1. 1766)
- 1747–1749 (1757?) František Leopold Buquoy (29. 11. 1703 Vídeň – 10. 10. 1767 Praha)
- 1759–1760 Václav Kazimír Netolický z Eisenberka (4. 3. 1700 Přehořov – 15. 3. 1760 Praha)
- 1760–1767 Karel Gotthard ze Schaffgotsche (27. 7. 1706 – 18. 12. 1780)
- 1768–1789 (19. 9.) František Adam ze Šternberka (20. 7. 1711 Vídeň – 19. 9. 1789 Žirovnice)
- 1791–1803 (28. 1.) August Antonín Josef z Lobkowicz (21. 9. 1729 Praha – 28. 1. 1803 Praha)
- 1803 (5. 5. ) – 1812 (20. 1.) Vojtěch Václav z Klebelsbergu (3. 11. 1738 Libořice – 20. 1. 1812 Praha)
- 1812 (23. 4.) – 1830 (16. 2.) Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz (2. 9. 1764 Prčice – 17. 2. 1830 Praha)
- 1830 (5. 6.) – 1830 (27. 8.) František Josef z Vrtby († 27. 8. 1830)
- 1831 (17. 3.) – ? Kristián Kryštof Clam-Gallas (3. 9. 1771 – 21. 8. 1838), úřad zastával v době korunovace Ferdinanda V. Dobrotivého v roce 1836[9]
- ?
- (určitě 1840 a 1847) Prokop Hartmann z Klarštejna (11. 8. 1787 – 21. 12. 1868 Praha)
- ?
- 1861–1863 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – poprvé
- 1863–1866 Karl Rothkirch-Panthen (2. 12. 1807 Falkenau – 31. 3. 1870 Praha)
- 1866–1867 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – podruhé
- 1867 Edmund Hartig (2. 11. 1812 Vídeň – 30. 3. 1883 San Remo)
- 1867–1870 Adolf z Auerspergu (21. 7. 1821 Vlašim – 5. 1. 1885 zámek Goldegg)
- 1870–1871 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – potřetí
- 1871–1872 Jiří Kristián z Lobkowicz (14. 5. 1835 Vídeň – 21. 12. 1908 Praha) – poprvé
- 1872–1883 Karel Vilém z Auerspergu (1. 5. 1814 Praha – 4. 1. 1890 Praha)
- 1883–1907 Jiří Kristián z Lobkowicz (14. 5. 1835 Vídeň – 21. 12. 1908 Praha) – podruhé
- 1907–1913 Ferdinand Jiří z Lobkowicz (26. 6. 1850 Dolní Beřkovice – 22. 4. 1926 Milán)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. ISBN 80-902782-0-5. S. 395.
- ↑ SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 87 a 91. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace.
- ↑ KONEČNÝ, Michal; MIKEŠ, Jan; RŮŽIČKA, Filip; VANĚK, Martin. Hrad Jindřichův Hradec. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2017. 124 s. ISBN 978-80-87890-25-7. S. 9.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 1 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2003-12-04 [cit. 2021-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků II. Praha: Svoboda, 1985. 532 (374–905) s. S. 678.
- ↑ Podle VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. S. 91. se ujal úřadu nejvyššího maršálka Českého království po smrti Bertolda (Pertolda) z Lipé už v roce 1482. V té době zastával i úřad nejvyššího komorníka brněnského.
- ↑ KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1. S. 175.
- ↑ V zastoupení císaře, s. 174
- ↑ 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 62
Literatura
editovat- ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 197, 225.
- PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417.
- RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha: Libri, 2005. 432 s. ISBN 80-7277-175-2. S. 175.
- VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 329, 395.