Seznam představitelů českého státu

seznam na projektech Wikimedia

Seznam představitelů českého státu přináší přehled hlav státních útvarů, které se v minulosti nacházely na území dnešního Česka. Vedle českých knížat, českých králů, prezidentů Československé a České republiky jsou do seznamu zahrnuta i velkomoravská knížata a Sámo, vládce tzv. Sámovy říše. Panovníci z období před příchodem Slovanů zahrnuti nejsou, těm je věnována stránka Seznam germánských vládců na území Česka a Slovenska.

Pražský hrad, tradiční sídlo českých představitelů
Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě. Fresky uvnitř rotundy nepřímo dokládají dynastickou posloupnost nejstarších českých vládců.

V případě, že některý panovník nebyl svrchovaným vládcem, je tato skutečnost uvedena v závorce přímo pod jeho jménem. Týká se to závislosti Velké Moravy na Franské říši v letech 870–871, českého knížectví za vlády Bořivoje I. na Velkomoravské říši, příslušnosti Českého království k Rakouskému císařství (1804–1867) a Rakousku-Uhersku (1867–1918) a závislosti Protektorátu Čechy a Morava na nacistickém Německu za 2. světové války. Příslušnost českého státu k nadstátním útvarům (včetně Svaté říši římské) takto uváděna není.

Od Sáma po Zemana

Číslovky za jmény panovníků se vztahují k titulu českého knížete či krále. Skutečnému pořadí však číslování neodpovídá u jména Ferdinand, jelikož Ferdinand IV. na trůn nikdy nenastoupil, a u jmen Karel a Matyáš, kde se tradičně nezapočítávají vzdorokrálové Matyáš a Karel III. Albrecht.

Vládce Sámovy říše (623/4–658/9)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
1 Sámo   605?–659? 623/4–658/9 Franský kupec, vládce slovanského kmenového svazu, tzv. Sámovy říše.

Velkomoravská knížata (830?–906)Editovat

Mojmírovci (830?–870)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
1 Mojmír I.   cca 795?–846? 830?–846 První historicky známý moravský vládce, zakladatel dynastie Mojmírovců.
2 Rostislav   ok. 813?

po 870 (Bavorsko)
846–870 Synovec Mojmíra I. V roce 846, pravděpodobně po Mojmírově smrti, byl na velkomoravský stolec dosazen Ludvíkem Němcem, panovníkem východofranské říše.[1] Na Moravu přišli na jeho žádost misionáři Cyril a Metoděj.[2] Svého nástupce Svatopluka vydává Franků,, kteří na Moravu dosazují své místodržitele Viléma a Engilšalka.

Vilémovci (870–871)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
3–4 Engilšalk(v letech 870–871 v rámci Franské říše, jejímž císařem byl Karloman I.) ok. 830–871 870–871 Vilémův bratr, franský místodržící v době Svatopluka. Zemřel při vzpouře Moravanů vedené Slavomírem.[3][4]
3–4 Vilém(v letech 870–871 v rámci Franské říše, jejímž císařem byl Karloman I.) ok. 830–871 870–871 Engilšalkův bratr, franský místodržící v době Svatopluka. Zemřel při vzpouře Moravanů vedené Slavomírem.[3][4]

Mojmírovci (871–906)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
5 Slavomír ok. 830 – po 873 871 Kněz pravděpodobně mojmírovského původu[5], vůdce vzpoury proti franské nadvládě, která vedla ke svržení bratrů Viléma a Engilšalka.[6]
6 Svatopluk   ok. 830–894 870–894 Synovec Rostislava, původně nitranský údělník. Propuštěn z franského zajetí, aby potlačil vzpouru Moravanů. Po návratu se však dává na Slavomírovu stranu a přebírá od něj vládu. Stává se nejvýznamnějším panovníkem Velkomoravské říše, ve středověku byl proto označován za krále. Vyhání žáky sv. Metoděje a zavádí na Moravě západní křesťanství.
7 Mojmír II.   po 871 – 906? 894–906 Syn Svatopluka I. Po roce 906 o Mojmírovi II. historické prameny mlčí, předpokládá se tedy, že zemřel právě toho roku. Jeho bratr Svatopluk byl údělníkem v Nitře (jako Svatopluk II.).

Česká knížata (872?–1058)Editovat

Přemyslovci (872?–889?)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
1 Bořivoj I.(v letech 872?–883? v rámci Velkomoravské říše, jejímž knížetem byl Svatopluk)   852/855 – 888/889? 872?–883? Zakladatel dynastie Přemyslovců, podle Kosmase syn bájného Hostivíta,[7] jeho původ nelze spolehlivě prokázat. První historicky doložený Přemyslovec.
2 Strojmír ??? – po 885 883?–885? Původ neznámý, snad Přemyslovec. Podle Kristiánovy legendy svrhl knížete Bořivoje, jelikož nesouhlasil s velkomoravskou nadvládou. O dva roky později byl za pomoci Svatoplukových vojsk sesazen.[8][9]
1 Bořivoj I.(v letech 885?–890? v rámci Velkomoravské říše, jejímž knížetem byl Svatopluk)   852/855 – 888/890? 885?–890? Podruhé na trůně.

Mojmírovec (890–894)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
3 Svatopluk I.(v letech 890–894 v rámci Velkomoravské říše, jejímž byl knížetem)   ok. 830 – 894 890–894 Mojmírovec. Po smrti svého chráněnce Bořivoje I. na krátkou dobu opět převzal vládu (nárok na české území byl potvrzen Arnulfem Korutanským v roce 890).

Přemyslovci (894–1002)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
4 Spytihněv I.   ok. 875 Levý Hradec

915
894–915 Syn Bořivoje. Vlády se ujal poté, co se Čechy po smrti Svatopluka I. vymanily z vlivu Velké Moravy a přiklonily se k Bavorsku.[10]
5 Vratislav I.   ok. 888 Praha

13. únor 921 Praha
915–921 Syn Bořivoje I., bratr Spytihněva I.
6 Václav I.   ok. 907

28. září 935 Stará Boleslav
921–935 Syn Vratislava I., patron přemyslovské dynastie a české země.[11] Ve starší literatuře se často udává jako rok jeho smrti 929,[12] většina soudobých vědců se ale již kloní k roku 935.[13]
7 Boleslav I.   ok. 915 – 15. července 972 935–972 Syn Vratislava I., bratr svatého Václava. Boleslav I. je někdy považován za zakladatele české státnosti: ražba mince,[14] hradská soustava, územní expanze – severní část Moravy, Horní Slezsko, Krakovsko a Červené hrady (Halič) – a centralizace.
8 Boleslav II.   ok. 935

7. únor 999 Praha
972–999 Syn Boleslava I. Ještě rozšířil území zděděná po svém otci, ale ke sklonku vlády nedokázal zabránit jejich ztrátě ve prospěch Polska. Vyvražděni Slavníkovci, čímž dokončeno sjednocení Čech.[15] Po jeho smrti přichází státní úpadek a boj o trůn mezi jeho třemi syny.
9 Boleslav III.   (968–971) Praha

(1037–1039) (Polsko)
999–1002 Syn Boleslava II. O trůn přišel povstáním předáků a družiníků.

Piastovec (1002–1003)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
10 Vladivoj
 
 
981? – leden 1003 1002–1003 Snad Piastovec, možná syn polského knížete Měška I. a Přemyslovny Doubravky[16] Na knížecí stolec dosazen polským knížetem Boleslavem Chrabrým.

Přemyslovci (1003)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
11 Jaromír   ok. 975 – 4. listopad 1035 1003 Syn Boleslava II. Po smrti Vladivoje byl díky vojenské pomoci Jindřicha II. krátce dosazen na český knížecí stolec.[17]
9 Boleslav III.   (968–971) Praha

(1037–1039) (Polsko)
1003 Podruhé na trůně, roku 1003 Boleslavem Chrabrým znovu dosazen. Nařídil vraždění Vršovců; to vyvolalo povstání. Boleslav Chrabrý povolal svého chráněnce do Polska, oslepil jej a uvěznil.

Piastovec (1003–1004)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
12 Boleslav IV.   966/967 – 17. června 1025 1003–1004 Piastovec, polský kníže, zvaný Chrabrý. Syn polského knížete Měška I. a Přemyslovny Doubravky, dcery Boleslava I. Na jaře 1003 vpadl do Čech, které ovládal do podzimu 1004.

Přemyslovci (1004–1085)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
11 Jaromír   ok. 973 – 4. listopad 1035 1004–1012 Podruhé na trůně. Na podzim 1004 s podporou Jindřicha II. byli z Čech vypuzeni Poláci.
13 Oldřich   ok. 975

9. listopadu 1034 Praha
1012–1033 Nejmladší syn Boleslava II. Na jaře 1012 se zmocnil vlády v Čechách, Jaromír uprchl. V letech 1019/1029 (datace je nejistá) postupně dobyl na Polácích Moravu, která od té doby byla trvalou součástí českého státu.
11 Jaromír   ok. 973 – 4. listopad 1035 1033–1034 Potřetí na trůně. Když byl Oldřich roku 1033 obviněn císařem Konrádem II. z úkladů proti své osobě a sesazen, ustavilo říšské vojsko na podzim 1033 znovu Jaromíra českým knížetem.
13 Oldřich   ok. 975

9. listopadu 1034 Praha
1034 Podruhé na trůně. Na jaře 1034 Konrád II. Oldřicha propustil a vrátil mu vládu v knížectví. Jaromíra dal jeho bratr zajmout a oslepit. Břetislav utekl před otcem do ciziny.
11 Jaromír   ok. 973 – 4. listopad 1035 1034–1034/1035 Počtvrté na trůně. Po smrti Oldřicha se vykastrovaný a oslepený Jaromír vzdal nároků na vládu ve prospěch Břetislava I. I přesto byl roku 1035 zřejmě z vůle Vršovců zavražděn. Kosmas popisuje uvedení Břetislava na knížecí stolec Jaromírem, nemohlo k tomu ovšem dojít hned po Oldřichově pohřbu, Břetislav by se nemohl vrátit z exilu tak rychle. Kdy přijel Břetislav do Prahy se nikde neříká. Pouze v jedné kronice najdeme zmínku, že Jaromír sám vládl knížectví dokonce jeden rok po smrti Oldřichově.[18]
14 Břetislav I.   1002/1005

10. leden 1055 Chrudim
1034/1035–1055 Syn knížete Oldřicha. Roku 1054 vyřešil otázku nástupnictví prosazením seniorátu – knížetem měl být nejstarší mužský člen přemyslovské dynastie.
15 Spytihněv II.   1031 Olomouc

28. ledna 1061 Hradec nad Moravicí
1055–1061 Syn knížete Břetislava. Své bratry zbavil držav a podřídil tak Moravu své přímé vládě.
16 Vratislav II.   1031

14. leden 1092
1061–1085 Syn Břetislava I. Od roku 1085 byl prvním českým králem.

Český král (1085–1092)Editovat

Přemyslovec (1085–1092)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
1 Vratislav I.   1031 – 14. leden 1092 1085–1092 První český král. Nedědičný titul ad personam mu propůjčil císař Jindřich IV. V letech 1085–1092 byl také titulárním polským králem.

Česká knížata (1092–1158)Editovat

Přemyslovci (1092–1158)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
17 Konrád I.   ok. 1035 Praha

6. září 1092 Praha
1092 Syn Břetislava I. Na knížecí stolec usedl 20. ledna 1092. Stihl se pouze pokusit opět spojit pražské a olomoucké biskupství.
18 Břetislav II.   ok. 1060 Praha

22. prosinec 1100 Zbečno
1092–1100 Syn Vratislava II. Roku 1099 Břetislav II. vojensky obsadil Moravu a svěřil ji do správy svého bratra Bořivoje II., kterého rovněž určil jako svého nástupce.
19 Bořivoj II.   ok. 1064 Praha

2. únor 1124 (Uhry)
1100–1107 Syn Vratislava II. Jeho nástup na trůn znamenal porušení zásad stařešinského řádu a počátek dlouhotrvajících rozbrojů mezi Přemyslovci.
20 Svatopluk II.   ok.1075 Olomouc

21. září 1109 Kladruby u Stříbra
1107–1109 Syn Oty Olomouckého. V roce 1107 poslal k Bořivoji II. vyslance, který pomluvil u knížete jeho spojence, Bořivoj ztratil oporu své moci a byl nucen uprchnout do Německa. Svatopluk se tak stal knížetem.
21 Vladislav I.   ok. 1070

12. duben 1125 Praha
1109–1117 Syn Vratislava II. Jeho moc byla ohrožena ze strany příbuzných, císař Jindřich V. ho ovšem coby knížete potvrdil a Vladislav se tvrdě vypořádal se svými odpůrci.
19 Bořivoj II.   ok. 1064 Praha

2. únor 1124 (Uhry)
1117–1120 Podruhé na trůně. Roku 1117 postoupil Vladislav I. svému bratru Bořivojovi II. vládu, ale již za tři roky se z nejasných příčin opět vystřídali.
21 Vladislav I.   ok. 1070

12. duben 1125 Praha
1120–1125 Podruhé na trůně.
22 Soběslav I.   ok. 1090 Praha

14. únor 1140 Debrné
1125–1140 Syn Vratislava II. Vládu si nárokoval i Ota II. Olomoucký a získal si podporu německého krále Lothara III. Říšská vojenská výprava skončila porážkou v bitvě u Chlumce v únoru 1126.
23 Vladislav II.   asi 1110 Praha

18. leden 1174 Meerane
1140–1158 Syn Vladislava I., posléze druhý český král.

Český král (1158–1172)Editovat

Přemyslovec (1158–1172)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
2 Vladislav I.   asi 1110 Praha

18. leden 1174 Meerane
1158–1172 Druhý český král. Zřejmě nedědičný královský titul mu propůjčil císař Fridrich I. Barbarossa v roce 1158.

Česká knížata (1172–1198)Editovat

Přemyslovci (1172–1198)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
24 Bedřich   ok. 1142 Praha

25. březen 1189 Praha
1172–1173 Syn Vladislava II., který mu roku 1172 předal vládu podle principu primogenitury.[19] Dosud ovšem platilo právo seniorátu. O knížecí hodnost se tak hlásili synové Soběslava I.
25 Soběslav II.   asi 1128 Praha

29. leden 1180
1173–1178 Syn Soběslava I. Získal podporu císaře Barbarossy, který za knížete určil Soběslavova bratra Oldřicha. Oldřich však neměl podporu české šlechty a vládu odmítl ve prospěch Soběslava.
24 Bedřich   ok. 1142 Praha

25. březen 1189 Praha
1178–1189 Syn Vladislava II. V létě 1178 ztratil Soběslav II. podporu Fridricha Barbarossy, čehož využil Bedřich, uplatil císaře a obdržel od něj Čechy v léno.
26 Konrád II. Ota   asi 1135

9. září 1191 Neapol
1189–1191 Syn Konráda II. Znojemského. Po smrti Bedřicha nastoupil na knížecí stolec,[20] Čechy a Morava se tak spojily do jednoho státního celku, protože kníže rezignoval na titul markraběte moravského.
27 Václav II.   1137 Praha

po 1192 Míšeň
1191–1192 Syn Soběslava I. Po smrti Konráda Oty se zmocnil Čech. Proti němu ale vystoupil biskup Jindřich Břetislav a vymohl u císaře Jindřicha VI., aby udělil Čechy v léno Přemyslu Otakarovi I.
28 Přemysl I. Otakar   ok. 1155

15. prosinec 1230 Praha
1192–1193 Syn Vladislava II. Knížetem se s podporou biskupa Jindřicha Břetislava a císaře Jindřicha VI. stal roku 1192. O rok později ho šlechta na trůně vystřídala Jindřichem Břetislavem.
29 Břetislav III. Jindřich   asi 1137

15. červen 1197 Cheb
1193–1197 Roku 1193 mu císař propůjčil hodnost českého knížete.[21] Přemysl I. proti němu táhl s vojskem, v rozhodující chvíli se však od něho odvrátila šlechta.
30 Vladislav III. Jindřich   ok. 1160

12. srpen 1222 Znojmo
1197 Syn Vladislava II. Titul si nárokoval i jeho starší bratr Přemysl I.[22] Aby zabránil vzestupu politické nestability, vzdal se titulu a dědických nároků ve prospěch svého bratra.

Čeští králové (1197–1918)Editovat

Přemyslovci (1197–1306)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
3 Přemysl I. Otakar   ok. 1155

15. prosinec 1230 Praha
1197–1230
král od: 1198
Podruhé na trůně. V očekávání Přemyslovy vojenské pomoci jej Filip Švábský v září či v říjnu 1198 nechal korunovat českým králem. Přemysl byl 24. srpna 1203 podruhé korunován papežským legátem Guidem z Praeneste. Přemysl si postupně nechal potvrdit královskou hodnost od obou římských králů i od papeže. Dědičný titul zaručila Zlatá bula sicilská (1212).[23]
4 Václav I.   ok. 1205

23. září 1253 Počaply
1230–1253 Syn Přemysla I., čtvrtý český král. Korunován byl už v roce 1228. Přispěl k odražení mongolského vpádu do Evropy[24][25] a společně se synem Přemyslem získal Rakousko.
5 Přemysl II. Otakar   ok. 1233

26. srpen 1278 Suché Kruty (Dürnkrut nebo Moravské pole)
1253–1278 Syn Václava I., pátý český král (korunován 1261). Také vévoda rakouský, štýrský, korutanský, kraňský a furlanský. Podcenil ale vývoj v římskoněmecké říši a politiku papežské kurie. Dne 26. srpna 1278 zahynul v bitvě na Moravském poli proti Rudolfu I. Habsburskému.[26]
6 Václav II.   27. září 1271 Praha

21. červen 1305 Praha
1278–1305 Syn Přemysla II., šestý český král (korunován 1297). Také polský král (korunován roku 1300). Pro syna získal i uherský trůn.
7 Václav III.   6. říjen 1289 Praha

4. srpen 1306 Olomouc
1305–1306 Syn Václava II, sedmý český král. V letech 13011304 byl uherským králem jako Ladislav V.[27][28] Po smrti otce se snažil udržet unii s Polskem, byl však zavražděn.[29][30] Skončilo tak více než 400 let vlády Přemyslovců v Čechách.

Menhardovec (1306)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
8 Jindřich   ok. 1265

2. duben 1335 Tyrol
1306 Menhardovec. Manžel Anny Přemyslovny. Měsíc po jeho volbě za krále se objevila vojska Rudolfa, syna římského krále Albrechta I., a Jindřich s Annou uprchli.[31]

Habsburk (1306–1307)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
9 Rudolf I.   1281

3./4. červenec 1307 Horažďovice
1306–1307 Syn Albrechta I. Dokázal si získat podporu části panstva sliby (i úplatky), ale zemřel při obléhání hradu Bavora III. ze Strakonic.

Menhardovec (1307–1310)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
8 Jindřich   ok. 1265

2. duben 1335 Tyrol
1307–1310 Podruhé na trůně. Jindřich nebyl schopný panovník a část panstva požádala o pomoc římského krále Jindřicha VII., jehož syn Jan Lucemburský se měl oženit s princeznou Eliškou Přemyslovnou.

Lucemburkové (1310–1437)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
10 Jan   10. srpen 1296 Lucemburk

26. srpen 1346 Kresčak
1310–1346 Syn Jindřicha VII. V Janovi se protnuly tři nástupnické principy: Uznala ho česká šlechta. Císař mu udělil Čechy v léno. Oženil se s Eliškou Přemyslovnou. Dokázal přesvědčit 5/7 kurfiřtů, aby zvolili jeho syna za císaře.
11 Karel I.   14. květen 1316 Praha

29. listopad 1378 Praha
1346–1378 Známý jako římský císař Karel IV. Syn Jana Lucemburského, je s ním spojen největší politický i kulturní rozkvět českých zemí.
12 Václav IV.   26. únor 1361 Norimberk

16. srpen 1419 Nový hrad u Kunratic
1378–1419 Syn Karla IV. Také římský král. Českým králem byl korunován už ve dvou letech. Syna neměl, a tak byl jeho dědicem jeho bratr Zikmund.
13 Zikmund   14. únor 1368 Norimberk

9. prosinec 1437 Znojmo
1419–1437 Syn Karla IV. Také římský císař (od 1433) a uherský král. Roku 1421 ho český zemský sněm jako krále odmítl; plně respektovaným králem byl až poslední dva roky života.

Habsburkové (1437–1457)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
14 Albrecht
 
10. srpen 1397 Vídeň

27. říjen 1439 Nesmily
1437–1439 Zikmundův zeť a dědic. Také římský a uherský král.[32] Svých dědických práv se domáhal obtížně, české koruny dosáhl i přes odpor husitů. Po Albrechtově smrti byla koruna nabídnuta Albrechtu III. Bavorskému, který ji odmítl. V českých zemích nastalo období Interregna. Vznikly šlechtické spolky – sněmíky, landfrídy. Spolupráci landfrídů zajišťovaly zemské sněmy.
15 Ladislav
 
22. únor 1440 Komárno

23. listopad 1457 Praha
1453–1457 Zvaný Pohrobek. Syn Albrechta II., narozen až po jeho smrti (= pohrobek). Také uherský král. V Čechách sídlil v letech 14531454 a potom už jen dva měsíce před svou smrtí.

Pán z Kunštátu a Poděbrad (1458–1471)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
16 Jiří   23. duben 1420 Poděbrady

22. březen 1471 Praha
1458–1471 Zemským správce z doby Ladislava Pohrobka, po jehož smrti se stal králem. Ačkoliv měl potomky, korunu odkázal Jagelloncům.

Hunyady (1469–1490)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
17 Matyáš   23. únor 1443 Kluž

6. duben 1490 Vídeň
1469–1490 Protikrál Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. Vládce Uher vojensky usiloval i o český trůn; v průběhu konfrontace se nechal opoziční českou šlechtou zvolit za krále, ačkoliv Jiřímu, který byl jeho tchánem, jen krátce předtím slíbil přátelství.

Jagellonci (1471–1526)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
18 Vladislav II.   1. březen 1456 Krakov

13. březen 1516 Budín
1471–1516 Syn Kazimíra IV. Zvolen českým králem byl podle přání Jiřího z Poděbrad, musel ale až do r. 1478 bojovat s Matyášem Korvínem – vládu v zemích Koruny si nakonec rozdělili. Od roku 1490 také král uherský. V roce 1500 vydal Vladislavské zřízení zemské.
19 Ludvík   1. červenec 1506 Budín

29. srpen 1526 Moháč
1516–1526 Syn Vladislava Jagellonského. Otec ho nechal korunovat již roku 1508 za uherského krále a o rok později za krále českého. Zemřel v bitvě u Moháče, čímž vymřela česko-uherská větev rodu.

Habsburkové (1526–1619)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
20 Ferdinand I.   10. březen 1503 Alcalá de Henares

25. červenec 1564 Vídeň
1526–1564 Vnuk císaře Maxmiliána I., manžel Anny Jagellonské. Také římskoněmecký císař a uherský král.
21 Maxmilián   31. července 1527 Vídeň

12. října 1576 Řezno
1564–1576 Syn Ferdinanda I. Také římskoněmecký císař a uherský král.
22 Rudolf II.   18. července 1552 Vídeň

20. ledna 1612 Praha
1576–1611 Syn Maxmiliána II. Také římskoněmecký císař a uherský král. Jako jediný Habsburk si zvolil za sídelní město Prahu.[33]
23 Matyáš   24. únor 1557 Vídeň

20. březen 1619 Vídeň
1611–1619 Syn Maxmiliána II. Také římskoněmecký císař a uherský král. Ještě za života bratra Rudolfa začal přebírat jeho moc.[34]
24 Ferdinand II.   9. července 1578 Štýrský Hradec

15. února 1637 Vídeň
1619 Matyášův bratranec. Jeho bratranec neměl potomky, a tak byl Ferdinand ještě za jeho života v roce 1617 korunován českým králem. V průběhu vlády čelil českému stavovskému povstání a protikráli Fridrichu Falckému.

Wittelsbach (1619–1620)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
25 Fridrich   26. srpna 1596 Mohuč

29. listopadu 1632 Mohuč
1619–1620 Wittelsbach. Falcký kurfiřt, který projevoval sympatie k českým protestantským stavům. Zvolen králem byl ale až v době, kdy bylo stavovské povstání v defenzivě.

Habsburkové (1620–1780)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
24 Ferdinand II.   9. července 1578 Štýrský Hradec

15. února 1637 Vídeň
1620–1637 Potlačil povstání v bitvě na Bílé hoře roku 1620.
26 Ferdinand III.   13. července 1608 Štýrský Hradec

2. dubna 1657 Vídeň
1637–1657 Syn Ferdinanda II. Také císař římský a král uherský. Pokračoval v českých zemích v rekatolizaci a posilování absolutistické moci, ovšem už mírnějšími prostředky. Na trůně měl být nahrazen svým synem, kterého nechal 5. srpna 1646 titulovat českým králem se jménem Ferdinand IV. Nástupu na trůn se však tento titulární král nedožil, jelikož zemřel dříve než jeho otec Ferdinand III.
27 Leopold I.   9. června 1640 Vídeň

5. květen 1705 Vídeň
1657–1705 Syn Ferdinanda III. Také římskoněmecký císař a uherský král.[35][36]
28 Josef I.   26. červenec 1678 Vídeň

17. duben 1711 Vídeň
1705–1711 Syn Leopolda I. Již v dětských letech byl korunován uherským (v roce 1687) a římskoněmeckým králem (r. 1690). Českým králem Josef ovšem korunován nebyl.
29 Karel II.   1. října 1685 Vídeň

20. října 1740 Vídeň
1711–1740 Syn Leopolda I. Také římský císař a uherský král. Snažil se pragmatickou sankcí zajistit dědictví nejstarší dceři Marii Terezii.
30 Marie Terezie   13. května 1717 Vídeň

29. listopadu 1780 Vídeň
1740–1780 Dcera Karla VI. Jediná vládnoucí česká královna. Také královna uherská. O dědictví musela bojovat s Karlem VII. (kurfiřtem bavorským).

Wittelsbach (1741–1743)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
31 Karel III. Albrecht   6. srpen 1697 Brusel

20. leden 1745 Mnichov
1741–1743 Protikrál – římský císař Karel Albrecht Bavorský. Po smrti Karla VI. neuznal Pragmatickou sankci, 9. prosince 1741 se nechal provolat českými stavy králem.

Habsbursko-lotrinští (1780–1918)Editovat

# Jméno Obrázek Období života Období vlády Poznámky
32 Josef II.   13. březen 1741 Vídeň

20. únor 1790 Vídeň
1780–1790 Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král, reformátor.
33 Leopold II.   5. květen 1747 Vídeň

1. březen 1792 Vídeň
1790–1792 Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král. Na rozdíl od bratra se nechal českým králem korunovat.
34 František I.(v letech 1804–1835 v rámci Rakouského císařství, jehož byl císařem)   12. únor 1768 Florencie

2. březen 1835 Vídeň
1792–1835
Syn Leopolda II. Také uherský král, římský císař (do 1806), poté první rakouský císař (od 1804).[37][38]
35 Ferdinand V.(v letech 1835–1848 v rámci Rakouského císařství, jehož byl císařem jako Ferdinand I.)   19. duben 1793 Vídeň

29. červen 1875 Praha
1835–1848 Syn Františka I. Také rakouský císař a uherský král. V roce 1848 byl odstaven od českého trůnu a abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I. Poslední korunovaný český král.
36 František Josef I.(v letech 1848–1867 v rámci Rakouského císařství, jehož byl císařem, a v letech 1867–1916 v rámci Rakouska-Uherska, jehož byl císařem)   18. srpen 1830 Vídeň

21. listopad 1916 Vídeň
1848–1916 Synovec Ferdinanda V. Také rakouský císař a uherský král. Českým zemím vládl více než 60 let, z vnitropolitických důvodů se však nedal korunovat českým králem. (Ztroskotaly i myšlenky na trialistickou monarchii).
37 Karel III.(v letech 1916–1918 v rámci Rakouska-Uherska, jehož byl císařem jako Karel I.)   17. srpen 1887 Persenbeug

1. duben 1922 Funchal
1916–1918 Rakouský císař Karel I., král uherský jako Karel IV. a král český Karel III. Z časových a politických důvodů však nebyl korunován českým králem. Rakousko-Uhersko se mu už zachránit nepodařilo, ačkoliv nabídl federaci.

Časová posloupnost českých knížat a králůEditovat

Václav III.Václav II.Přemysl Otakar II.Václav I.Přemysl Otakar I.Konrád II. OtaBedřich (kníže)Vladislav II.Soběslav I.Vladislav I.Svatopluk OlomouckýBořivoj II.Břetislav II.Konrád I. BrněnskýVratislav II.Spytihněv II.Břetislav I.Oldřich(kníže)Jaromír (kníže)Boleslav II.Boleslav I.Svatý VáclavVratislav I.Spytihněv I.Bořivoj I.
Matyáš KorvínLudvík JagellonskýVladislav JagellonskýJiří z PoděbradLadislav PohrobekAlbrecht II. HabsburskýZikmund LucemburskýVáclav IV.Karel IV.Jan LucemburskýJindřich KorutanskýRudolf Habsburský
Karel VII. BavorskýFridrich FalckýKarel I.František Josef I.Ferdinand V. DobrotivýFrantišek I.Leopold II.Josef II.Marie TerezieKarel VI.Josef I. HabsburskýLeopold I.Ferdinand III. HabsburskýFerdinand II. ŠtýrskýMatyáš HabsburskýRudolf II.Maxmilián II. HabsburskýFerdinand I. Habsburský


Českoslovenští prezidenti (1918–1939)Editovat

# Jméno Obrázek Období života V úřadu Poznámky
1 Tomáš Garrigue Masaryk   7. březen 1850 Hodonín

14. září 1937 Lány
1918–1935 První prezident Československa, o jehož vznik se zasloužil, do funkce byl zvolen celkem čtyřikrát.
2 Edvard Beneš   28. květen 1884 Kožlany

3. září 1948 Sezimovo Ústí
1935–1938
(1940–1945 v exilový československý prezident )
Po Mnichovské dohodě abdikoval,[39] v době války (1940–1945) exilový československý prezident.
3 Emil Hácha   12. červenec 1872 Trhové Sviny

27. červen 1945 Praha
1938–1939 Prezidentem druhé republiky (1938–1939).

Protektorátní prezident (1939–1945)Editovat

# Jméno Obrázek Období života V úřadu Poznámky
1 Emil Hácha (v letech 1939–1945 v rámci nacistického Německa, jehož vůdcem byl Adolf Hitler)   12. červenec 1872 Trhové Sviny

27. červen 1945 Praha
1938–1945 Státní prezident Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945).

Českoslovenští prezidenti (1945–1992)Editovat

# Jméno Obrázek Období života V úřadu Poznámky
2 Edvard Beneš   28. květen 1884 Kožlany

3. září 1948 Sezimovo Ústí
1945–1948 Po válce znovu prezidentem
4 Klement Gottwald   23. listopad 1896 Dědice u Vyškova

14. březen 1953 Praha
1948–1953 Poválečný premiér, po komunistickém převratu v únoru 1948 se stal prezidentem.[40]
5 Antonín Zápotocký   19. prosinec 1884 Zákolany

13. listopad 1957 Praha
1953–1957 Druhý komunistický prezident. Rezignoval na počáteční reformní snahy.
6 Antonín Novotný   10. prosinec 1904 Praha–Letňany

28. leden 1975 Praha
1957–1968 V době jeho vlády došlo k jakémusi uvolnění a k částečné rehabilitaci některých nespravedlivě odsouzených v 50. letech.[41]
7 Ludvík Svoboda   25. listopad 1895 Hroznatín

20. září 1979 Praha
1968–1975 Zvolen v březnu 1968. Po srpnové invazi odmítl kolaborantskou vládu, poté byl ale jedním z hlavních normalizátorů.
8 Gustáv Husák   10. leden 1913 Dúbravka

18. listopad 1991 Bratislava
1975–1989 Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968 Husák „změnil kurs“. V roce 1969 se dostal do čela KSČ.
9 Václav Havel   5. říjen 1936 Praha

18. prosinec 2011 Hrádeček
1989–1992 Disident, mluvčí Charty 77 a jedna z vůdčích osobností Sametové revoluce.

Čeští prezidenti (1993–současnost)Editovat

# Jméno Obrázek Období života V úřadu Poznámky
1 Václav Havel   5. říjen 1936 Praha

18. prosinec 2011 Hrádeček
1993–2003 Poslední československý prezident a první český prezident.
2 Václav Klaus   19. červen 1941 Praha

současnost
2003–2013 Federální ministr financí, premiér a předseda Poslanecké sněmovny z 90. let.
3 Miloš Zeman   28. září 1944 Kolín

současnost
2013–současnost Premiér a předseda Poslanecké sněmovny z 90. let, historicky první přímo zvolený prezident České republiky.


ReferenceEditovat

  1. Skowronek, J., M. Tanty, T. Wasilewski. Słowianie, s. 38 ISBN 83-05-13401-6
  2. DVORNÍK, František. Byzantské misie u Slovanů. Praha: Vyšehrad, 1970. 393 s. S. 117–120. Dále jen Byzantské misie u Slovanů. 
  3. a b VENNING, Timothy. A chronology of early medieval Western Europe : 450-1066. [s.l.]: Routledge, 2017. 626 s. ISBN 9781351589161. (anglicky) 
  4. a b BARTOŇKOVÁ, Dagmar; HAVLÍK, Lubomír; MASAŘÍK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Magnae Moraviae Fontes Historici I. druhé. vyd. Brno: Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2008. ISBN 978-80-254-1780-5. S. 106. 
  5. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. 967 s. ISBN 80-7277-105-1. S. 630. 
  6. ŠMATLÁK, Stanislav a kol. Slovensko. 4 Kultura - 1. část. Bratislava: Obzor, 1979. 992 s. S. 183. (slovensky) 
  7. Kosmova kronika česká. Překlad Karel Hrdina, Marie Bláhová, Zdeněk Fiala. Praha: Československý spisovatel, 2012. 282 s. ISBN 978-80-7459-110-5.. S. 29. 
  8. Počátky s. 332–334
  9. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu. Praha: Libri, 2006. 967 s. ISBN 80-7277-105-1. S. 860. Dále jen Velká Morava II.. 
  10. Po stopách Přemyslovců, s. 83
  11. sv. Václav na catholica.cz
  12. TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530 - 935). 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 658 s. ISBN 978-80-7106-138-0. Kapitola 11. Spor o datum vraždy Václava, s. 209–224. 
  13. Třeštík (2008), kap. 13. Datum vraždy, s. 249–260
  14. Boleslav I. s. 126.
  15. "Vyvraždění Slavníkovců, svatý Vojtěch". Český rozhlas.
  16. BALZER, O. Genealogia Piastów. Kraków, 2005. S. 109-110.
  17. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek 1. Praha: [s.n.], 2017. ISBN 978-80-7451-576-7, ISBN 80-7451-576-1. OCLC 982100364 S. 189–193. 
  18. VESELÝ, Josef. 49. schůzka nad knihou Petra Hory - Hořejše. Oldřich. Toulky českou minulostí [online]. Český rozhlas [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. 
  19. Letopis Vincenciův a Jarlochův. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957. S. 63. 
  20. Letopis Jarlocha, s. 508
  21. Čechy v době knížecí, s. 371–372.
  22. Letopis Jarlocha, s. 514-515
  23. Počátky Čech královských, s. 103–104
  24. Colvin (2004), s. 138
  25. VESELÝ, Josef. 76. schůzka: Proti Mongolům. dvojka.rozhlas.cz [online]. 29. prosinec 1996 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  26. Rytíř a válečník, s. 137–138.
  27. Století posledních Přemyslovců, s. 189.
  28. Václav III., s. 35.
  29. Velké dějiny, s. 479.
  30. Václav III., s. 67.
  31. Anna Přemyslovna, s. 55–56.
  32. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/12739/Albert-II
  33. VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. S. 243–244. 
  34. ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. 4., opr. a dopl. vyd. Praha: Libri, 2010. 1054 s. ISBN 978-80-7277-469-2. S. 293. 
  35. Archivovaná kopie. www.bartleby.com [online]. [cit. 2009-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-11. 
  36. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/336625/Leopold-I
  37. Archivovaná kopie. www.bartleby.com [online]. [cit. 2009-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-31. 
  38. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/216736/Francis-II
  39. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 173-178
  40. HAMOUZOVÁ, Iveta. Edvard Beneš podepsal abdikační listinu. Česká televize [online]. 2008-06-02 [cit. 2014-04-07]. Dostupné online. 
  41. Všichni muži Hradu [online]. Česká televize [cit. 2015-10-12]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat