Josef I. Habsburský

císař Svaté říše římské (1705–1711)

Josef I. (26. července 1678 Vídeň17. dubna 1711 Vídeň) byl římský císař, uherský a český král, předposlední člen dynastie Habsburků v mužské linii.

Josef I.
Císař Svaté říše římské, král uherský a český etc.
Josef I. na portrétu z roku 1705
Josef I. na portrétu z roku 1705
Doba vlády 17051711
Korunovace uherským králem (1687)
římskoněmeckým králem (1690)
Narození 26. července 1678
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 17. dubna 1711 (ve věku 32 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Pohřben Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce Leopold I.
Nástupce Karel VI.
Královna Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (1699-1711)
Potomci Marie Josefa
Leopold Josef
Marie Amálie
Rod Habsburkové
Motto Amore et timore („Láskou a bázní“)
Otec Leopold I.
Matka Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

OsobnostEditovat

Byl synem císaře Leopolda I. ze třetího manželství s Eleonorou Neuburskou. Měl sice mnoho vlastních i nevlastních sourozenců, ale v důsledku brzkého úmrtí většiny z nich se stal záhy nejstarším mužským potomkem a tedy i dědicem trůnu.

Josef byl inteligentní a schopný mladík, který ovládal sedm jazyků (včetně češtiny, kterou ovládal lépe než jeho otec) a po otci Leopoldovi zdědil i jisté hudební nadání, neboť sám komponoval skladby. Jeho vzdělávání se ujali Franz Ferdinand von Rummel, pozdější biskup ve Vídni, a kníže Karel Theodor ze Salmu. Otec ho již v dětství nechal korunovat uherským (1687) a římskoněmeckým králem (1690); českým králem korunován nikdy nebyl, byť k českému prostředí si vybudoval určitý vztah (v roce 1702 navštívil Prahu a Starou Boleslav, kde se poklonil Palladiu země české).

Jeho manželkou se při svatebním obřadu ve Vídni 24. února 1699 stala o pět let starší Amálie Vilemína, Josef ovšem měl milostné aféry před sňatkem i po sňatku. Zřejmě svou ženu nakazil pohlavní chorobou, takže po několika letech zůstala neplodná a počet jejich potomků skončil na třech.

VládaEditovat

V roce 1705 zdědil po svém otci soustátí v nelehké situaci: v té době již byly v plném proudu války o španělské dědictví, během nichž Josef I. podporoval (nakonec neúspěšně) dědické nároky svého mladšího bratra Karla; dokonce se i sám angažoval v poli, když se roku 1702 zúčastnil vítězného obléhání pevnosti Landau držené Francouzi. Kromě španělské politiky se musel věnovat také vnitrostátnímu problému na území Uher. Kvůli povstání tam totiž v té době již přes rok působil v jejich značné části jako vládce sedmihradský kníže František II. Rákóczi.

Hospodářská situace zemí monarchie nebyla příznivá. V důsledku dlouhodobých válek vzrůstalo daňové zatížení poddaných, což způsobovalo nespokojenost širokých vrstev obyvatelstva. Na panovnickém dvoře vládla byrokracie, úplatkářství a protekce.

Sedmadvacetiletý Josef byl však už schopným vládcem odhodlaným k radikálním opatřením. Jako po všech stránkách dobře vzdělaný a zároveň rozhodný člověk zároveň hodlal uskutečnit mnoho reforem v oblasti finanční, soudní a dalších. Začal u vlastního dvora, když výrazně zúžil a omladil okruh svých spolupracovníků. Posiloval centrální řízení státní byrokracie a reformy začaly i v oblasti daňového systému. Na mnoho jím zamýšlených plánů však nedošlo.

18. ledna 1707 vydal reskript,[1] jímž doporučil českým stavům, aby projednali návrh Christiana Josefa Willenberga, a rovněž jim nařídil, aby pro něho zřídili stálé profesorské místo pro „vyučování v kunstu ingenieurském. Tento reskript patří k nejcennějším historickým dokumentům dnešního Českého vysokého učení technického v Praze.

V témže roce jej uherský onódský sněm sesadil z trůnu, Josef ovšem zahájil mírová jednání, jimiž si nakonec znovu získal oporu proti stavovské rebelii. V roce 1711 se již situace zdála stabilizovaná. Válku o španělské dědictví doprovázela řada úspěchů (které se až později ukázaly jako pouze dočasné) a povstalecký problém v Uhrách byl konečně vyřešen uzavřením szatmárského míru.

Smrt a pohřebEditovat

Do vývoje však zasáhla nenadálá panovníkova smrt způsobená neštovicemi. Přerušil se tak reformní proces v monarchii, na který později navázal především Josefův jmenovec, toho jména Druhý.

Josef I. zemřel ve Vídni a byl zde pochován v Císařské hrobce (sarkofág č. 35 v Karlově hrobce). Na rakvi je latinský nápis, jehož český překlad zní: Světu propůjčen 1678, království uherskému 1687, římské říši 1690, Amalii Wilhelmině 1699, římskému císařství, Čechám, provinciím atd. 1705, nebesům navrácen v roce 1711, 17. dubna. Vždy a všude vítězný. Jeho srdce bylo uloženo v urně č. 12 v Hrobce srdcí (Herzgruft) v augustiniánském kostele a vnitřnosti v urně č. 42 ve Vévodské hrobce svatoštěpánské katedrály.

PotomciEditovat

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Karel II. Štýrský
 
 
Ferdinand II. Štýrský
 
 
 
 
 
 
Maria Anna Bavorská
 
 
Ferdinand III. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Vilém V. Bavorský
 
 
Marie Anna Bavorská
 
 
 
 
 
 
Renáta Lotrinská
 
 
Leopold I.
 
 
 
 
 
 
Filip II.
 
 
Filip III. Španělský
 
 
 
 
 
 
Anna Habsburská
 
 
Marie Anna Španělská
 
 
 
 
 
 
Karel II. Štýrský
 
 
Markéta Habsburská
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Bavorská
 
Josef I.
 
 
 
 
 
Filip Ludvík Falcko-Neuburský
 
 
Wolfgang Vilém Neuburský
 
 
 
 
 
 
Anna Klevská
 
 
Filip Vilém Falcký
 
 
 
 
 
 
Vilém V. Bavorský
 
 
Magdalena Bavorská
 
 
 
 
 
 
Renata Lotrinská
 
 
Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
 
 
 
 
 
 
Ludvík V. Hesensko-Darmstadtský
 
 
Jiří II. Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
Magdalena Braniborská
 
 
Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Jan Jiří I. Saský
 
 
Žofie Eleonora Saská
 
 
 
 
 
 
Magdalena Sibylla Pruská
 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Reskript českým stavům. www.cvut.cz [online]. [cit. 2009-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-29. 

LiteraturaEditovat

Sirotková Soňa, JOSEF I., můj přítel : historický román 1 díl. MOBA nakladatelství Brno, 2018, ISBN978-80-243-8312-5

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Leopold I.
  Český král
17051711
  Nástupce:
Karel VI. (II.)
Předchůdce:
Leopold I.
  Uherský král
17051711
  Nástupce:
Karel VI. (III.)
Předchůdce:
Leopold I.
  Rakouský arcivévoda
17051711
  Nástupce:
Karel VI.