Otevřít hlavní menu

Karel II. Štýrský

štýrský, kraňský a korutanský vévoda (1564–1590)

Život a vládaEditovat

Dětství a počátek vládyEditovat

Narodil se jako nejmladší syn císaře Ferdinanda I. a Anny Jagellonské v roce 1540 ve Vídni, kde vyrůstal. Již jako desetiletý obdržel vlastní dvůr v čele se svobodným pánem Leonardem Harrachem. Císař Ferdinand I. rozdělil závětí z roku 1554 rakouské dědictví mezi své 3 syny (Maxmiliána, Ferdinanda a Karla). Po jeho smrti v roce 1564 připadla nejmladšímu Karlovi vláda ve Vnitřních Rakousích. Arcivévoda Karel II. budoval Vnitřní Rakousy jako samostatné knížectví v rámci Svaté říše římské. Jednotlivé země si však zachovávaly vlastní zemské sněmy. Krátce před otcovou smrtí odpřisáhly Karlovi věrnost štýrské, korutanské a kraňské stavy. Do Štýrského Hradce, sídelního města Vnitřních Rakous, nový arcivévoda natrvalo přesídlil až o rok později, v roce 1565. Ihned zde zřídil centrální úřady. Štýrský Hradec se postupně alespoň na čas stal nejvýznamnějším rakouským městem, zejména poté, co v roce 1583 přesídlil císař Rudolf II. z Vídně do Prahy.

Z pověření svého nejstaršího bratra, císaře Maxmiliána II., odcestoval v letech 15681569 do Španělska. Tam se měl původně informovat o zdravotním stavu duševně chorého infanta dona Carlose, syna krále Filipa II. Ten však před Karlovým příjezdem zemřel. Nakonec vedl Karel jednání mezi Madridem a Vídní o sporných otázkách, především o povstání v Nizozemí a dynastických problémech.

SňatekEditovat

V letech 15581570 probíhala jednání o možném sňatku s anglickou královnou Alžbětou I., která však vyjednávání neustále protahovala (nikdy se nakonec nevdala). Uvažovalo se i o sňatku se skotskou královnou Marií Stuartovnou. I z tohoto záměru sešlo. Nakonec se Karel jako jednatřicetiletý v roce 1571 oženil se svojí dvacetiletou neteří Marií Bavorskou, dcerou své starší sestry Anny a bavorského vévody Albrechta V., se kterou měl 15 dětí. Jako přesvědčená obhájkyně katolické víry Marie významně ovlivňovala vládu svého manžela i výchovu dětí.

Boje s TurkyEditovat

Karel se musel také potýkat s nebezpečím turecké expanze, neboť jeho území bezprostředně sousedila s Osmanskou říší. Na hranicích probíhaly neustálé boje. Ačkoliv garance obrany Říše byla především povinností císaře, nemohl Karel na bratrovu pomoc příliš spoléhat a budoval aktivní obrannou linii v Chorvatsku na vlastní náklady sám. Založil vlastní dvorskou válečnou radu a nechal vybudovat pevnost Karlovac (je pojmenována po něm).

Náboženská politikaEditovat

Jako katolík (i pod vlivem své manželky) se Karel snažil o upevnění katolických pozic v ovládaných zemích. Byl však ve složité situaci, která jej nutila ke kompromisům. Mezi štýrskou šlechtou měli velké zastoupení a vliv protestanti. Karel byl na nich finančně závislý, neboť především obrana před Osmanskou říší byla velmi nákladná. Proto se tedy přes určité snahy o rekatolizaci období vlády Karla II. vyznačuje poměrně velkou náboženskou tolerancí. Úplný přechod zemí ke katolické víře se podařil až Karlovu synovi, pozdějšímu císaři Ferdinandovi II.

V roce 1572 podepsal Karel ve Štýrském Hradci náboženský mír, který zaručil evangelickým pánům a rytířům ve Štýrsku náboženskou svobodu a vedl k velkému rozkvětu protestantismu. O šest let později byla svoboda vyznání rozšířena i měšťany. Poskytnutá svoboda vyvolala nedůvěru u papeže a také byla zárodkem pozdějších sporů. Karel všechny ústupky v náboženských otázkách omezil pouze na svoji osobu a vyloučil možnost, že by zavazovaly i jeho nástupce. Zároveň se také snažil o to, aby se zlepšila všeobecně špatná pověst katolické církve. I proto přivedl do Štýrského Hradce jezuitský řád.

I přes mnohé kompromisy se Karel snažil o způsob vlády blízký absolutismu. Ve výrazném omezení moci stavů a posílení role panovníka však byl opět úspěšný až jeho syn Ferdinand.

Rozvoj kultury a vzděláníEditovat

Ačkoliv nebyl Karel tak vášnivým sběratelem a podporovatelem umění jako jeho bratr Ferdinand Tyrolský, přinesl i on mnohé kulturní podněty. Ve Štýrském Hradci založil umělecký kabinet. V roce 1587 nechal stavět mauzoleum v bazilice v Seckau, které patří nejvýznamnějším renesančním památkám v Rakousku. S jeho jménem je spojeno i založení známého hřebčína v Lipici nedaleko Terstu (1580).

Podporoval i vzdělávání. V roce 1585 založil ve Štýrském Hradci univerzitu.

Karel II. zemřel v roce 1590 ve věku 50 let. Je pohřben v Seckau.

DětiEditovat

V manželství, trvajícím 19 let, porodila jeho manželka Marie 15 dětí. Poslední z potomků se narodil jako pohrobek, tedy až po Karlově smrti.

Zikmund III. Vasa, polský a švédský král
Zikmund Báthory
Filip III., španělský král
∞ Zikmund III. Vasa, polský a švédský král
Cosimo II. Medicejský, toskánský vévoda
  • Karel (15901624), pohrobek, velmistr Řádu německých rytířů

Vývod z předkůEditovat

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie = Die Habsburger. Eine biographisches Lexikon. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 198–199. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání. 
  • VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4.