Otevřít hlavní menu

Karlovac je město v Chorvatsku, správní středisko stejnojmenné župy. Nachází se 56 km jihozápadně od Záhřebu u dálnice A1 a 130 km východně od Rijeky, v blízkosti hranic s Bosnou a Hercegovinou.

Karlovac
Karlovac
Karlovac
Karlovac – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 112 m n. m.
Stát ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Region Střední Chorvatsko
Župa [Karlovacká župa Karlovacká
Karlovac
Karlovac
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 402 km²
Počet obyvatel 55 705
Hustota zalidnění 138,6 obyv./km²
Etnické složení Chorvati - 85,9%, Srbové - 8,5% (2001)
Správa
Status Město
Starosta Damir Jelić (HDZ)
Vznik 16. století
Oficiální web www.karlovac.hr
Telefonní předvolba +385 047
PSČ 47 000
Označení vozidel KA
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ObyvatelstvoEditovat

V roce 2011 žilo v Karlovaci 55 705 obyvatel, z toho 46 833 obyvatel žilo v užším centru města. 88,21 % obyvatelstva je chorvatské národnosti, 8,02 % obyvatelstva se hlásí k národnosti srbské, 0,45 % obyvatel se považuje za Bosňany a 0,43 jako Albánce.

Počet obyvatel města se dlouhodobě pohybuje okolo padesáti tisíc; v roce 1991, před Chorvatskou válkou za nezávislost, žilo v Karlovaci 81 319 obyvatel, z nichž cca 50 tisíc bylo chorvatské národnosti, dvacet tisíc Srbů a zbytek tvořili příslušníci dalších národností SFRJ.

Počet obyvatel se od konce 19. století vyvíjel v Karlovaci následujícím způsobem:

HistorieEditovat

 
Historický letecký pohled na střed města.

Karlovac je relativně mladé město, kde je doloženo dokonce i datum jeho vzniku (13. července 1579). Město se rozvinulo z původní pevnosti, která byla založena pro ochranu centrálního Chorvatska od tureckých vpádů. Za vhodné místo byl vybrán soutok řek Korana a Kupa, v blízkosti staré vesnice Dubovac na území, které patřilo rodu Zrinských.[1][2] Soutok řek byl vybrán záměrně; močály a bažiny by byly pro případné vedení bitvy těžko průchodné, a tak pevnost mohla turecké vojsko rovněž odstrašit.

Své jméno (původně německy Karlstadt) získalo podle rakouského arcivévody Karla II. Štýrského. Plán ulic byl vypracován v souladu s představou ideálního renesančního města, jako šesticípá hvězda s centrálním náměstím a ulicemi, které se kříží v pravých úhlech. Připravil jej Matija Gambon, pevnostní opevnění pak byla dílem George von Khevenhüllera z Německa.

V roce 1580 byl na centrálním náměstí vybudován kostel (zasvěcený svaté Trojici), nicméně o čtrnáct let později jej zničil (spolu s řadou budov v centru města) požár.[3] Osmanská říše obléhala město celkem sedmkrát, vždy ovšem neúspěšně. Poslední obléhání se uskutečnilo v roce 1672.

V letech 1607 a 1630 zasáhly Karlovac povodně. Časté byly i epidemie moru a dalších nemocí. Proto se do města neustále dosidlovali další lidé z různých krajů i zemí. V roce 1645 přišlo do Karlovace 300 německy mluvících rodin.[4]

Od svého založení až do roku 1693 byl Karlovac pod vojenskou správou, a teprve po tomto roce získal omezenou samosprávu. Město potřebovalo expandovat za linie původního opevnění a turecké nebezpečí se zdálo již být alespoň částečně zažehnáno.

 
Původní plán města.

Svobodným královským městem se Karlovac stal v roce 1776 z rozhodnutí Marie Terezie.[5] Bylo zde také otevřeno v témže roce gymnázium. V roce 1773 zasáhla město epidemie moru, která si vyžádala značné oběti na životech.[zdroj?] Vybudovány byly v této době i nové cesty, a to do Rijeky a Senje k moři. Roku 1787 mělo město 2 740 obyvatel.[zdroj?] V roce 1809 do města vstoupili Francouzi, kteří obsadili část tehdejšího Chorvatska. Uskladnili zde zbraně a střelný prach, pobývali v Karlovaci až do roku 1813.[6][7]

Během 18. a 19. století se stal Karlovac jedním z nejrozvinutějších měst na území centrálního Chorvatska. Tomu dopomohl především rozvoj obchodu[8], který byl realizován prostředním lodní dopravy na řece Kupě. Daňové zatížení místního obyvatelstva patřilo na začátku 19. století nejvyšším v zemi. Dne 13. dubna 1896 zde vzniklo místní sdružení Strany práva, která získala od místního obyvatelstva značnou podporu, což dokládají úspěšně vyhrané volby. Strana práva dala městu celkem čtyři starosty (Josipa Vrbaniće, Ivana Banjavčiće, Božidara Vinkoviće a Gustava Modrušana). V téže době se Karlovac průmyslově poměrně intenzivně rozvíjel. Byl jedním z měst Záhřebské župy, která existovala v Chorvatsku v rámci Uherska. V 70. a 80. letech 19. století byla do Karlovace zavedena železnice. V téže době byl co do počtu obyvatel třetím největším městem na území tehdejšího Chorvatska.

 
Střed města okolo roku 1930.

V roce 1896 odkoupilo město hrad Dubovac a nechalo jej za vlastní prostředky zrekonstruovat.[8]

Během první světové války zahynulo na různých evropských bojištích celkem 117 Karlovčanů. V závěru konfliktu vypukla epidemie španělské chřipky, která si vyžádala nemalý počet obětí. Byla stržena část původních hradeb kolem středu města.

V roce 1918 se stal Karlovac součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a později Jugoslávie. Za druhé světové války byl součástí nezávislého státu Chorvatsko. Docházelo zde k četným útokům mezi většinovým chorvatským a menšinovým srbským obyvatelstvem. Za války byl také jako symbol srbského obyvatelstva poničen pravoslavný kostel sv. Mikuláše. Dne 7. května 1945 bylo město osvobozeno od fašismu.[9]

Během existence SFRJ bylo město zprůmyslněno. V rámci prvního pětiletého plánu zde byla vybudována továrna na letecké turbíny, která nejprve nesla název podle Edvarda Kardelje a později byla známá jako Jugoturbina. V roce 1955 pronesl v Karlovaci Josip Broz Tito projev, ve kterém se věnoval problematice jugoslávského hospodářství, především v jeho orientaci na spotřební průmysl[zdroj?] a uvolňování opasku.[10][11]

Jako jedno z mála získalo v 70. letech 20. století i dálniční[12] spojení se Záhřebem. Dálnice, které měla směřovat na chorvatské pobřeží Jaderského moře byla u Karlovace ukončena až do 90. let 20. století, neboť jugoslávský stát nedokázal vynaložit dostatek finančních prostředků na její dokončení. Nedostatek finančních prostředků a ekonomické problémy Jugoslávie se projevovaly také i stávkami dělníků karlovackých podniků, poprvé v roce 1960.[13] I přesto bylo nicméně revitalizováno historické jádro Karlovace.[14]

Na začátku chorvatské války za nezávislost byl Karlovac velmi rychle obsazen jednotkami Jugoslávské lidové armády, které měla v blízkosti města 19 objektů plně obsazených vojáky. Na přelomu let 19911992 bylo město ostřelováno granátomety. Během této války ve městě padlo 255 lidí a okolo tisícovky bylo raněno. Útoky ještě pokračovaly v lednu 1992, červenci a září 1993, a potom ještě v lednu až srpnu 1995. Chorvatská armáda vstoupila do města dne 7. srpna 1995. Velkosrbští teoretici chtěli západní hranici svého státu ukotvit na linii, tvořenou několika městy středního Chorvatska, včetně Karlovace.[15][16]

V Karlovaci byl natočen videoklip Michaela Jacksona pro píseň Earth Song.

PrůmyslEditovat

 
Pivovar společnosti Karlovačka pivovara

Karlovac je v Chorvatsku znám jako město s rozvinutým obchodem. K tomu přispěla především dobrá poloha města na hlavním tahu mezi Záhřebem a Rijekou. Nemalý význam na rozvoj Karlovace měla také rozsáhlá kasárna, kterou zde Rakousko-Uhersko mělo kvůli nedaleké Vojenské hranice.

Hlavní vlna Industrializace Karlovace se uskutečnila po druhé světové válce, kdy ve městě i v jeho okolí vznikly nové továrny a průmyslové podniky. Mezi největší z nich patřila Karlovačka industrija mlijeka (KiM), Tvornica obuće Josip Kraš na výrobu obuvi, potom podniky společností Žitoproizvod, Jugoturbina a v celé bývalé Jugoslávii velmi populární Karlovacký pivovar který je znám podle piva Karlovačko.

Po roce 1991 došlo k ekonomickému oslabení a ztrátě významu původních podniků. Život v průmyslových zónách na okraji města utichl; areál společnosti Jugoturbina byl rozdělen na několik menších komplexů, otevřely zde závody některé společnosti ze západní Evropy, jako např. Alstom. V roce 2007 byla srovnána se zemí továrna na výrobu obuvi a na jejím místě vyrostla prodejna společnosti Lidl. Usídlila se sem rovněž i společnost HS Produkt, která se zabývá výrobou zbraní a zaměstnává přes tisíc lidí.

PamětihodnostiEditovat

KulturaEditovat

 
Kulturní centrum Chorvatský dům (Hrvatski dom).

V Karlovaci se nachází celá řada kulturních institucí, které měly značný vliv na rozvoj moderní chorvatské společnosti. Vznikla zde nejstarší chorvatská hudební škola, první pěvecký soubor Zora a první čítárna pro díla výhradně v chorvatštině. Městské divadlo nese název Zorin dom.

Místní městské muzeum má stálé expozice, které se věnují archeologickým nálezům z Karlovace a okolí, dále potom přírodovědě a etnologii, kultuře a dějinám, samotným dějinám a poslední expozice je pojata jako galerie malíře Vjekoslava Karase. Muzeum má několik budov, jedna se nachází na Strossmayerově náměstí č. 7, další v Šestićevě ulici apod.

V Karlovci sídlí rovněž Eparchie hornokarlovacká Srbské pravoslavné církve.

SportEditovat

V Karlovaci se v minulosti uskutečnilo několik větších sportovních akcí, jako např. Mistrovství světa v basketbalu mužů 1970, Mistrovství světa v basketbalu mužů 1975, část Univerziády v roce 1987 a Mistrovství světa v basketbalu žen 2003.

V období let 19591974 byl Karlovac znám také jako "město basketbalu". Po nějakou dobu zde působil výběr z americké ligy NBA s několika tehdy známými basketbalisty, jako byli např. Bill Russell, Oscar Robertson, Bob Cousy nebo Jerry Lucas. Nastupovali jako All stars tým proti výběru Chorvatska.

V současné době působí v Karlovaci následující sportovní týmy:

  • NK Karlovac (bývalý účastník první chorvatské ligy)
  • Gymnastický klub Sokol Karlovac (založen v roce 1885)
  • Volejbalový tým Karlovac (v první chorvatské lize)
  • Baseballový tým Kelteks
  • Hokejový tým Karlovac

Známé osobnostiEditovat

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Karlovac na chorvatské Wikipedii, Karlovac na anglické Wikipedii a Карловац na srbské Wikipedii.

  1. STROHAL, Rudolf. Grad Karlovac opisan i orisan. Karlovac: [s.n.], 1906. S. 2. (srbochorvatština) 
  2. STROHAL, Rudolf. Grad Karlovac opisan i orisan. Karlovac: [s.n.], 1906. S. 8. (srbochorvatština) 
  3. STROHAL, Rudolf. Grad Karlovac opisan i orisan. Karlovac: [s.n.], 1906. S. 12. (srbochorvatština) 
  4. STROHAL, Rudolf. Grad Karlovac opisan i orisan. Karlovac: [s.n.], 1906. S. 13. (srbochorvatština) 
  5. STROHAL, Rudolf. Grad Karlovac opisan i orisan. Karlovac: [s.n.], 1906. S. 14. (srbochorvatština) 
  6. STROHAL, Rudolf. Grad Karlovac opisan i orisan. Karlovac: [s.n.], 1906. S. 5. (srbochorvatština) 
  7. STROHAL, Rudolf. Grad Karlovac opisan i orisan. Karlovac: [s.n.], 1906. S. 18. (srbochorvatština) 
  8. a b STROHAL, Rudolf. Grad Karlovac opisan i orisan. Karlovac: [s.n.], 1906. S. 6. (srbochorvatština) 
  9. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 66. (srbochorvatština) 
  10. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 166. (srbochorvatština) 
  11. BILANDŽIĆ, Dušan. Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden marketing, 1999. ISBN 953-6168-50-2. S. 358. (chorvatština) 
  12. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 301. (srbochorvatština) 
  13. BILANDŽIĆ, Dušan. Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden marketing, 1999. ISBN 953-6168-50-2. S. 429. (chorvatština) 
  14. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 323. (srbochorvatština) 
  15. BILANDŽIĆ, Dušan. Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden marketing, 1999. ISBN 953-6168-50-2. S. 127. (chorvatština) 
  16. BILANDŽIĆ, Dušan. Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden marketing, 1999. ISBN 953-6168-50-2. S. 785. (chorvatština) 

Externí odkazyEditovat