Kragujevac

město v Srbsku

Kragujevac (srbsky Крагујевац) je město v Srbsku, sídlo Šumadijského okruhu na řece Lepenica. Nachází se v centrálním Srbsku, zhruba 95 km jihovýchodně od Bělehradu, 110 km severozápadně od Niše a 150 km severně od Prištiny.

Kragujevac
Крагујевац
centrum města
centrum města
Kragujevac – znak
znak
Kragujevac – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
StátSrbskoSrbsko Srbsko
OkruhŠumadijský okruh
Administrativní dělení5 opštin
Kragujevac
Kragujevac
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha835 km²
Počet obyvatel150 623 (2018)[1]
Hustota zalidnění180,4 obyv./km²
Etnické složeníSrbové
Náboženské složeníPravoslaví
Správa
StarostaVeroljub Stevanović (SDPO)
Vznik1476
Oficiální webwww.kragujevac.rs
Telefonní předvolba(+381) 034
PSČ34 000
Označení vozidelKG
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Průmyslové město tvoří zástavba, která vznikla během tří různých období: nejstarší je z tureckých dob, naleznou se zde také secesní památky a velká část města, včetně radnice, byla vybudována po válce v moderním stylu z oceli a betonu. Od roku 1976 je Kragujevac univerzitním městem; místní univerzita má 8 fakult.

JménoEditovat

Jméno města odkazuje na ptáka krahujce,[2] zde zřejmě jako jméno nebo přízvisko osoby. V bosenské srbštině slovo kraguj označovalo sokola, ve slovinštině kragulj znamenalo jestřáb. Do osmanské turečtiny bylo převzato v podobě Karagovinca. Shodou okolností přitom bylo slovo již v praslovanské době převzato z turkických jazyků spolu s technikou lovu pomocí dravých ptáků.[3]

HistorieEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Kragujevace.

Poprvé je sídlo zmiňované v roce 1476 v tureckých pramenech: tehdy to byla malá osada. Archeologické nálezy dokládají přítomnost člověka v Šumadiji již v době paleolitu před 40 000 lety. Rozvíjet se město začalo až po osvobození od osmanské nadvlády v roce 1818, když ho Miloš Obrenović ustanovil hlavním městem nového srbského státu (do 1841). Roku 1835 tu také byla vyhlášena nová srbská ústava.

Vedle toho, že byl Kragujevac politickým centrem státu, rozvíjel se i jako jeho kulturní metropole: vznikla zde první střední škola v zemi (Prva kragujevačka gimnazija)[4], první lékárna a první tiskárna. Z města pocházeli nebo v něm studovali a žili mnozí učenci, vědci i politici (Jovan Ristić, Mirko Jovanović, Đorđe Dimitrijević a další).[5] V souvislosti se založením gymnázia bylo, stejně jako v případě řady dalších srbských měst, rozhodnuto o prvním územním plánu pro Kragujevac.[5]

Druhou polovinu 19. století charakterizuje rozvoj průmyslu. Roku 1851 tu byla otevřena zbrojní a muniční továrna; ta tak utvářela charakter místního průmyslu po celý konec 19. století i začátek století minulého. Po spojení města železnicí s Bělehradem a Niší v roce 1886 začal růst i vývoz do zahraničí. V roce 1905 získalo město i vodovodní řad.[5]

První vážnou škodu utrpělo město za 1. světové války. Do Kragujevce byly přesunuty některé důležité státní instituce, včetně velitelství armády; město ztratilo 15 % obyvatel. Tu největší katastrofu mělo však ještě před sebou: o více než 20 let později, za 2. světové války 21. října roku 1941, tu němečtí fašisté zabili 7 300 jeho obyvatel.[5][6]

Po válce byla nutná obnova a dále se rozvíjel i průmysl. Vznikla automobilka, textilní a kožedělné závody; velká část jejich výroby směřovala také na vývoz (proslulé automobily Yugo). V době své největší slávy automobilka Zastava zaměstnávala desetitisíce lidí. Útlum přinesla až občanská válka v 90. letech a následné hospodářské sankce. Nejtěžší ránu automobilovému průmyslu zasadilo bombardování letectvem NATO v roce 1999. Přestože automobilka prochází rekonstrukcí a modernizací pod vedením italského koncernu Fiat, město stále trápí ohromná nezaměstnanost.

EkonomikaEditovat

Kragujevac je průmyslové město. Hlavní podniky se nacházejí v jižní, resp. jihozápadní části města, v blízkosti železniční trati. Kragujevac je jako město známý hlavně díky uvedené automobilce Zastava, která zde má několik svých provozů (podle údajů z roku 1999 se jednalo o šest malých i větších závodů)[5]. Již v roce 1853 zde byla otevřena továrna na výrobu děl (srbsky Тополивница). Kromě toho má město velkou tradici ve výrobě zbraní a nákladních automobilů; hlavní rozvoj zaznamenal průmysl především v období socialistické Jugoslávie. Vedle automobilek zde sídlily i další společnosti, např. Filip Kljajić (výroba řetězů), Ratko Mitrović a Kazimir Veljković (výroba stavebních materiálů), Crvena zvezda (potravinářský průmysl) aj.

V roce 2017 se zde nacházela jedna z celkem čtrnácti volných hospodářských zón na území Srbska. V 21. století byl v Kragujevaci zprovozněn závod společnosti Siemens na výrobu tramvají.[7][8] Pro továrnu má být vybudována zcela nová železniční trať.[9]

Město Kragujevac má také výstaviště jménem Šumadija sajam. Nachází se v průmyslové zóně Servis dva. postavena byla však pouze jedna hala z několika plánovaných. Na jih od Dunaje je toto výstaviště nejvýznamnější po bělehradském. Je členem Asociace výstavišť Jihovýchodní Evropy (AJSE).

DopravaEditovat

Kragujevac má železniční spojení se zbytkem Srbska, je rovněž napojen i rychlostní komunikací, resp. jejím přivaděčem, na dálnici A1 ve směru do Bělehradu a do Niše (výhledově má být přebudován na plnohodnotnou dálnici).[10]. Další silnice regionálního významu směřují do měst Topola, Čačak a Kraljevo. Hlavní dopravní je veden přímo středem města, po břehu řeky Lepenica.

Městem prochází rovněž i Železniční trať Lapovo–Kraljevo, která má především význam z hlediska nákladní dopravy, např. slouží a historicky i sloužila k vývozu automobilů z továrny Zastava (dnes Fiat) a dále dalších výrobků, které jsou produkovány ve velkých objemech. Z města směřuje ještě jižním směrem vlečka do bývalého průmyslového areálu u vesnice Baljkovac.

Městskou dopravu zajišťují autobusy různých společností, působící pod hlavičkou koordinátora GSA.

SamosprávaEditovat

Město spravuje zastupitelstvo o 87 členech v čele s devítičlennou radou, zástupcem primátora a primátorem. Ten také zastupuje Kragujevac navenek.

V letech 20022008 bylo město rozděleno na celkem pět místních částí srbsky градске општине: Aerodrom, Pivara, Stanovo, Stari Grad a Stragari. Změnou statutu města v roce 2008 byly tyto nižší správní jednotky zrušeny, město si však ponechalo možnost je kdykoliv v budoucnu zřídit, bude-li to jeho politická reprezentace považovat za vhodné.

KulturaEditovat

 
Divadlo Knjaževsko-srpski teatar.
 
Budova místního magistrátu.
 
Střed města.

V Kragujevaci sídlí celá řada kulturních institucí. První divadlo zde bylo zřízeno v roce 1835 (srbsky Књажевско српско позориште), které bylo do roku 2007 známé jako divadlo Joakima Vujiće a poté se vrátilo ke svému historickému názvu. Působí zde také i dětské divadlo; každý rok se 15. únor slaví jako den divadla. V Kragujevaci se také konají různé divadelní festivaly, např. JoakimFest.[11] Místní pobočka srbské národní knihovny nese jméno Vuka Karadžiće a byla otevřena roku 1866. Kulturně-umělecká společnost Abrašević zde působí od roku 1904.

Místní pobočka srbského národního divadla (srbsky Narodni muzej Kragujevac) má části, které se věnují archeologii, etnografii, dějinám města a regionu Šumadije a výtvarnému umění. Kromě něj zde stojí i řada dalších menších muzeí. V areálu bývalé továrny na výrobu děl se např. nachází Muzeum staré slévárny (srbsky Muzej stara livnica), kde se nachází expozice věnovaná rozvoji průmyslu ve městě.

Historický archiv Šumadije působí v Kragujevaci a šesti okolních obcích (opštinách). Shraňuje stovky tisíc historických dokumentů.

V rámci národního muzea působí v Kragujevaci také Umělecká galerie (srbsky Уметничка галерија Народног музеја) a Moderní galerie (srbsky Модерна галерија Народног музеја). Mimo to zde sídlí také Galerie akvarelu, Univerzitní galerie, Galedie Domu mládeže a další. Místní organizace Srbské pravoslavné církve provozuje v Kragujevaci rovněž vlastní galerii (srbsky Галерија СПЦ).

Kulturní památkyEditovat

Mezi kulturní památky, které jsou turisticky často navštěvovány, patří následující:

ŠkolstvíEditovat

První gymnázium bylo ve městě založeno v roce 1833. Od roku 1870 je zde také učitelská škola.[12] V současné době (2021) zde působí 18 základních a středních škol. Z nich tři školy jsou zvláštní a jedna pro žáky s poruchou sluchu. Sídlí zde také hudební škola, která nese jméno Miloje Milojeviće.

Od roku 1976 je v Kragujevci i univerzita. Její kampus má rozlohu 1500 m2 a zahrnuje mimo jiné i knihovnu s fondem 100 000 knih.

SportEditovat

Ve městě působí celkem okolo stovky sportovních klubů které hrají celkem cca 30 sportů. Historicky nejznámější sportovní organizací v Kragujevaci byl Radnički. Místní fotbalový svaz zahrnuje 49 týmů a organizuje i tři místní ligy. Mezi nejoblíbenější sporty patří[zdroj?] fotbal a basketbal.

Fotbalový Stadion Čika Dača má kapacitu 15 tisíc míst a je největší ve městě.

ZdravotnictvíEditovat

Ve městě se nachází několik zdravotnických zařízení, které dohromady zaměstnávají přes 3000 osob. Hlavním z nich je nemocnice (klinické centrum Kragujevac). Místní vysoká škola má rovněž lékařskou fakultu.

ZajímavostiEditovat

Jedním ze symbolů města je i Đurđevdanski krst (kříž), umístěný na kruhovém objezdu na okraji města. O jeho výstavbě bylo rozhodnuto v roce 2010.[13][14] Kříž byl pro svoji monumentálnost předmětem diskuzí i kritiky.

Osobnosti městaEditovat

Partnerská městaEditovat

ReferenceEditovat

  1. UNdata | record view | City population by sex, city and city type. Dostupné online. [cit. 2019-12-17]
  2. Článek na portálu ikragujevac.com (srbsky)
  3. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Academia, 1971. 868 s. S. 288. 
  4. ŠESTÁK, Miroslav; HLADKÝ, Ladislav et al. Dějiny jihoslovanských zemí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-266-9. S. 193. 
  5. a b c d e f STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 2 (Ž-Lj). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-7. Kapitola Kragujevac, s. 272. (srbština) 
  6. BORKOVIĆ, Milan. Kvislinska uprava u Srbiji, 1941-1944 knjiga 1. Bělehrad: Sloboda, 1979. S. 148. (srbochorvatština) 
  7. Článek na stránkách rts.rs
  8. článek na stránkách rs.n1info.com (srbsky)
  9. Článek na stránkách novosti.rs (srbsky)
  10. Článek na portálu pressek.rs (srbsky)
  11. Článek na stránkách novosti.rs (srbsky)
  12. DJORDJEVIĆ, Dimitrije. Istorija moderne Srbije: 1800–1918. Bělehrad: Zavod za udžbenike, 2017. ISBN 978-86-17-18636-2. S. 220. (srbština) 
  13. Článek na portálu politika.rs
  14. Článek na portálu blic.rs (srbsky)

Externí odkazyEditovat