O nezávislém státu existujícím v letech 1920-24 pojednává článek Fiume.

Rijeka (italsky Fiume, německy St. Veit am Flaum, slovinsky Reka, dříve maďarsky Szentvit) je přístavní město v severním Chorvatsku. Leží v Kvarnerském zálivu Jaderského moře, východně od Istrie. V roce 2011 žilo ve městě 128 384 obyvatel, v celé aglomeraci žije přibližně 305 000 obyvatel a je tak třetím největším městem v Chorvatsku. Sídlí zde Přímořsko-gorskokotarská župa a katolické arcibiskupství a také fotbalový klub HNK Rijeka. Patronem města je svatý Vít.

Rijeka
Rijeka Riva.jpg
Korzo Night.pngPalaceModello.jpg
Theatre of Ivan pl. Zajc, Rijeka.jpgRijeka-beach-sablicevo-8.jpg
RijekaUckapano.jpg
Odshora: přístav a promenáda, Korzo v noci, palác Modello, Národní divadlo, pláž Sablićevo, panorama města
Rijeka – znak
znak
Rijeka – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 0 m n. m.
Stát ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Župa Přímořsko-gorskokotarská
Administrativní dělení 7 okruhů
Rijeka
Rijeka
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 44 km²
Počet obyvatel 128 384 (2011)
Hustota zalidnění 2 917,8 obyv./km²
Etnické složení Chorvati (80 %) a Srbové, Italové a další
Náboženské složení římskokatolické a pravoslavné křesťanství
Správa
Starosta Vojko Obersnel
Oficiální web www.rijeka.hr
Telefonní předvolba (+385) 051
PSČ 51000
Označení vozidel RI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

V době Římské říše zde byla liburnská osada, od 7. století je město osídleno Slovany. Ve středověku jí vládli aquilejští patriarchové, od 13. století získala titul města. Roku 1471 se stala majetkem Habsburků, v jejichž područí zůstala dalších 300 let. V roce 1509 bylo město vyplěneno benátským loďstvem. Až v roce 1717 byla vyhlášena svobodným přístavem.

V letech 18081814 bylo město součástí tzv. Ilyrských provincií, které byly pod nadvládou Francie. Po rozhodnutí Vídeňského kongresu byla navrácena Rakousku a od roku 1822 spadala pod Uhersko. Pro zalitavskou část monarchie představovala jeden z mála přístupů k moři. Proto se uherská vláda v druhé polovině 19. století rozhodla masivně investovat do rozvoje Rijeky. Byla vybudována železnice, nové továrny a rozšířen přístav. V roce 1873 byla zprovozněna železnice do Rijeky. V souvislosti s otevřením tratě se v Rijece odehrál i první fotbalový zápas na území současného Chorvatska.[zdroj?] Roku 1885 byla dána do provozu např. první továrna na výrobu torpéd. Postavena byla také jedna z prvních ropných rafinerií v Evropě.

Po pádu Rakouska-Uherska v roce 1918 se většina obyvatel přiklonila k připojení k Itálii, čemuž bylo vyhověno. V meziválečném období byla tak Rijeka rozdělená mezi Itálii (většina města) a Jugoslávii (východní části). Hranice byla několik let po válce ale nestálá. Až roku 1924 byla mezi jugoslávským premiérem Nikolou Pašićem a Benitem Mussolinim podepsána smlouva, která situaci uklidnila.[1] Od roku 1947 byla Rijeka celá připojena k Jugoslávii.

Charakter městaEditovat

Rijeka je oblíbené turistické letovisko – především kvůli svým památkám, jako barokní jezuitský Chrám sv. Víta, vystavěný na kruhovém půdorysu, chrám sv. Jeronýma, paláce z 19. století, kapucínský kostel z počátku 20. století, pozůstatky římského osídlení či výstavné korzo a úzké uličky ve středu města, poté pro mořské pobřeží. Jsou zde také divadla, univerzita (1973), galerie a mnoho muzeí. Od roku 1982 se ve městě každoročně v lednu a únoru pořádá karneval, který navštíví až 120 000 lidí[zdroj?]. Sídlí zde fotbalový klub HNK Rijeka.

ObyvatelstvoEditovat

V Rijece žilo ještě v roce 1991 přes 164 000 obyvatel. Po ukončení války v roce 1995 jejich počet klesl a dnes zde žije 128 384 obyvatel. Nejvíce je Chorvatů (82,52 %), Srbů (6,57 %), Bosňáků (2,06 %) a Italů (1,9 %). Lidé mluví chorvatsky, často čakavským nářečím. Část starších obyvatel mluví i italsky.

V roce 1994 byla ve městě založena Česká beseda Rijeka, která má okolo 150 členů a vydává zpravodaj Naše řeč. V roce 2009 česká komunita na ulici Ćićarijska otevřela nově vybudovaný Český dům T. G. Masaryka.[2]

Celkem 71,96 % se jich hlásí k římskokatolické církvi, především Chorvati a Italové. K Srbské pravoslavné církvi se hlásí 6,95 % obyvatel. Zastoupen je i islám. V roce 2008 ze 75 obyvatel hlásilo k judaismu. Patří jim jedna ze tří synagog, které se na celém území Chorvatska dochovaly po 2. světové válce. V roce 2008 byla po rekonstrukci znovu otevřena. První Židé přišli v roce 1441 z Itálie. Oficiálně byla židovská náboženská obec v Rijece založena v roce 1781. V roce 1943 zde žilo okolo 4 700 židů. V současnosti je zde jedna z deseti židovských komunit v Chorvatsku.

V roce 1912 se zde narodil maďarský politik János Kádár.

RodáciEditovat

DopravaEditovat

 
Stará tramvaj v Rijece (před rokem 1935)
Podrobnější informace naleznete v článku Tramvajová doprava v Rijece.

Rijeka je největším přístavem Chorvatska s ročním obratem 13 milionů tun. Kromě přístavu se zde nachází i loděnice. Trajekty odtud jezdí na blízké ostrovy (Krk, Cres) a doněkterých chorvatských a italských měst.

Rijeka je napojena na dálnici A6, která směřuje do Karlovace a do Záhřebu, dále potom na dálnici A7, která směřuje do Slovinska. Rychlostní silnice směřuje z Rijeky i k městu Opatija a na poloostrov Istrie. Do pobřežních měst Crikvenica a Novi Vinodolski vede silnice D8 (známá též jako Jadranská magistrála). Na nedaleký ostrov Krk byl v 2. polovině 20. století postaven silniční most.

Z místního nepříliš frekventovaného nádraží jezdí vlaky do Záhřebu, Osijeku a do Lublaně, v letní sezóně počet destinací stoupá o některá středoevropská města. V roce 2020 vyjela z Prahy hlavního nádraží do Rijeky přímá vlaková linka od RegioJetu.[3][4] Zajímavostí je náročné trasování tratě na Záhřeb centrem města. Železniční trať Záhřeb–Rijeka překonává hned v Rijece nemalé stoupání (jen v úseku vedeným samotným městem je to 200 m). Část trati je vedena i v tunelu (tunel Brajdica) a trať také směřuje přímo po námořní promenádě Riva. Severozápadním směrem je také z Rijeky vedena i železniční trať do Slovinska, která přes město Ilirska Bistrica směřuje do Lublaně a do Terstu.

Letiště Rijeka bylo otevřeno v roce 1970 a nachází se na ostrově Krk. Zaměřuje se především na charterové lety, byť v posledních letech se zvyšoval počet pravidelných leteckých linek. V roce 2017 letiště využilo 141 111 cestujících, do roku 2020 předpokládalo město Rijeka zvýšit počet odbavených cestujících až na půl milionu.[zdroj?]

Místní a městskou dopravu zajišťují autobusy na 17 linkách. V letech 18991952 zde byla provozována také tramvajová doprava, kterou nahradily trolejbusy, zrušené roku 1971.

PodnebíEditovat

Podnebí je subtropické, s deštivou zimou a sušším létem, během kterého je také nejméně oblačnosti. Sníh je vzácný, sněží v průměru 1-3 dny v roce. Mráz se vyskytuje obvykle jen v zimních měsících. Nejvyšší naměřená teplota byla 38 °C a nejnižší -9 °C. Celoročně je poměrně stálá rychlost větru 6,5-10 km/h. Průměrná vlhkost vzduchu se pohybuje od 62 % v červenci po 83 % v prosinci.

Rijeka – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Nejvyšší teplota [°C] 13 15 20 24 28 32 34 33 29 24 19 15 34
Průměrné denní maximum [°C] 9 10 14 17 23 27 30 30 24 19 13 9 18,75
Průměrná teplota [°C] 6,5 8 11,5 14,5 20 24 26 25,5 20,5 15,5 10,5 7 15,7
Průměrné denní minimum [°C] 4 6 9 12 17 21 22 21 17 12 9 5 12,9
Nejnižší teplota [°C] −1 −1 3 7 12 14 19 16 14 7 4 1 −1
Průměrné srážky [mm] 135 114 104 111 102 111 82 100 165 176 183 154 1 537
Zdroj: [1]

Partnerská městaEditovat

FotogalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich, 1936. 652 s. Kapitola II., s. 517. (čeština) 
  2. Česká beseda Rijeka
  3. Dva tisíce piv i suši. Jeli jsme prvním žlutým vlakem do Chorvatska [online]. 2020-06-30 [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. (česky) 
  4. ON-LINE: RegioJet dorazil s vlakem k Jadranu, cestou nabral přes hodinu zpoždění [online]. 2020-07-01 [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat