Ilyrské provincie

Ilyrské provincie (francouzsky Provinces illyriennes; chorvatsky Ilirske pokrajine; slovinsky Ilirske province; italsky Province Illiriche) byl v letech 18091816 státní útvar na území dnešního jižního Rakouska, severovýchodní Itálie, Slovinska a západního a jižního Chorvatska. Ilyrské provincie byly autonomní součástí Francouzského císařství pod vládou Napoleona Bonaparta.

Ilyrské provincie
Provinces illyriennes (fr)
Ilirske pokrajine (hr)
Ilirske province (sl)
Province Illiriche (it)
Illyrische Provinzen (de)
 Italské království (1805–1814)
 Chorvatské království (1527–1868)
 Rakouské císařství
 Republika Dubrovník
18091816 Dalmátské království 
Chorvatské království (1527–1868) 
Ilyrské království 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Ilyrské provincie kolem roku 1812
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
zánik:
státní útvary a území
předcházející:
Italské království (1805–1814) Italské království (1805–1814)
Chorvatské království (1527–1868) Chorvatské království (1527–1868)
Rakouské císařství Rakouské císařství
Republika Dubrovník Republika Dubrovník
následující:
Dalmátské království Dalmátské království
Chorvatské království (1527–1868) Chorvatské království (1527–1868)
Ilyrské království Ilyrské království

Název „Ilyrské“ byl uměle odvozen od starověkých Ilyrů, kteří v prostoru žili kolem roku 2 tisíce př. n. l.

DějinyEditovat

 
Illyrské provincie jakožto součást Francouzského císařství (oddělené ovšem Italským královstvím) k roku 1810

Za napoleonských válek obsadila Napoleonská Francie rakouské a benátské historické země na jaderském pobřeží. Mírem z Campa Formia získala celou Dalmácii s výjimkou Dubrovníku Habsburská monarchie. Po porážce v bitvě u Slavkova postoupilo Rakousko celou Dalmácii Napoleonovi, který ji zprvu začlenil do jím vytvořeného Italského království, od 14. října 1809 pak přímo k Francii, a to včetně území mezitím Francouzi zrušené (31. ledna 1808) městské Dubrovnické republiky. Ilyrské provincie se tak skládaly z (od severu na jih):

Ilyrské provincie se staly přímou součástí Francouzského císařství – jeho departementem, v jehož čele stál francouzský guvernér. Francouzská správa zde oslabila feudální vztahy a vytvořila příznivé podmínky pro rozvoj národního hnutí Jihoslovanů. Ilyrské provincie se měly stát nástupištěm francouzské expanze proti Osmanské říši.[1]

Po bitvě národů v roce 1815 se území Ilyrských provincií dostalo zpět pod rakouskou nadvládu. Ač měla francouzská nadvláda krátkého trvání, jde o jeden z mezníků slovinské historie. Napoleonská správa přináší myšlenky nového společenského uspořádání (heslo: volnost, rovnost, bratrství) a zavádí je i na obsazeném území Habsburské monarchie. Slovinské národní hnutí vyrůstá právě na základě zkušenosti z Ilyrských provincií (Slovinsko je jedním z mála států, kde je mimo Francii Napoleon oslavován).

Na Vídeňském kongresu bylo území Ilyrských provincií vráceno Rakousku, které oblast rozdělilo na autonomní korunní zemi Dalmatské království, k němuž patřil Dubrovník i Kotor a na korunní zemi Ilyrské království (Korutany, Kraňsko, Gorice s Gradiškou, město Terst, Istrie, do roku 1822 také Chorvatsko) – to bylo později (1849) opět rozděleno, tentokrát na 3 země.

GuvernéřiEditovat

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Illyrian Provinces na anglické Wikipedii.

Externí odkazyEditovat