Janko Polić Kamov
Janko Polić Kamov (17. listopadu 1886, Rijeka – 8. srpna 1910, Barcelona) byl chorvatský básník, dramatik a romanopisec, představitel chorvatské literární moderny.
| Janko Polić Kamov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. listopadu 1886 Rijeka |
| Úmrtí | 8. srpna 1910 (ve věku 23 let) Barcelona |
| Povolání | básník a spisovatel |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Dětství
editovatKamov se narodil v Rijece v rodině obchodníka jako Janko Mate Vinko Polić. Jeho otec byl liberálně smýšlejícím vlastencem, a tak se malý Janko již v brzkém věku setkával s chorvatskými umělci všeho druhu – v rodině Polićových se často recitovalo básně, hrálo divadlo a zpívaly vlastenecké písně. Budoucí spisovatel od mala četl nejen knihy psané chorvatsky, ale také se seznámil s díly italských revolucionářů či klasickou poezií. Základní školu dokončil v roce 1897 s vyznamenáním, i když na doby svých školních let vzpomíná s odporem jako na dobu, kdy z něj chtěla katolická církev a stát učinit otroka svých zájmů. Již tehdy se začínala projevovat jeho buřičská povaha, kterou podpořilo také svobodomyslné domácí prostředí.
Buřičská léta dospívání
editovat
Janko Polić se začal pokoušet o vlastní autorské texty pod pseudonymem Moimir Trsatski v časopise Soko, jenž psal pro obveselení své rodiny se svými bratry Milutinem a Nikolou. Na gymnáziu pak založil se spolužáky tajný spolek Cefas, v němž se kromě literatury a kultury jeho členové zabývali myšlenkami anarchismu. Mimo jiné měli šílený plán, podle nějž chtěli od Chorvatů v Americe získat prostředky na nákup výbušnin a vyhodit do povětří celé Chorvatsko, aby v nastalém chaosu uskutečnili revoluci. Janko Polić pro svou odbojnou povahu začal mít problémy ve škole, až byl nakonec z rijeckého gymnázia vyloučen a nucen dostudovat v Senji, kde byl ubytován v klášteře. I odtud však byl vyloučen a poslední pokus dokončit střední školu uskutečnil v Záhřebu, což se mu také nepodařilo. Seznámil se s místní bohémou, obcházel divoké večírky, nevěstince a jednoho dne se přidal k potulné herecké společnosti, s níž odjel z města. Za několik měsíců se vrátil do Záhřebu. Tehdy mu bylo teprve 18 let.
Život v zahraničí
editovatPo smrti rodičů se Janko Polić vydal do Benátek, kde bydlel se svým bratrem, jenž tam studoval hudební kompozici. Již tehdy se u něj objevila tuberkulóza kostí. Na stejnou nemoc po dvou letech zemřel právě jeho bratr Milutin. Polić psal, ale živořil. Během svého benátského pobytu napsal v roce 1906 román Isušena kaljuža (Vyschlá kaluž), který vyšel až o 50 let později. Posléze se toulal Itálií, střídavě žil v Římě, Florencii či Miláně.
Vstup do literatury
editovatV roce 1907 se vrátil do Záhřebu poté, co prodělal těžké plicní onemocnění. Marně se pokoušel vydat své texty, až mu na pomoc přišel jeho bratr Vladimir. V rychlém sledu vydal dvě sbírky básní Psovka (Nadávka) a Ištipana hartija (Vyrvaná stránka) a dvě dramata Tragedija mozgova (Tragédie mozků) a Na rodnoj grudi (Na rodné hroudě).
Prokletý Chámův syn
editovatVydání Polićových sbírek způsobilo v Záhřebu šok. Básníkova buřičská povaha se přetavila v jeden z nejoriginálnějších uměleckých opusů dějin chorvatské literatury. Jeho díla jsou naplněná hněvem, nenávistí vůči šosácké maloměšťácké morálce, církvi i dějinám národa, erotikou, sarkasmem a černým humorem. Tehdy také Polić přijal pseudonym Kamov, tedy Chámův syn, podle biblické postavy Noemova syna Cháma, jehož Noe proklel. Definitivně se tak Kamov stal prvním a jediným prokletým básníkem chorvatské moderny. Dobová kritika jeho díla sepsula jako megalomanské ohavnosti. Bydlel se svým bratrem a dál psal, ale jeho dramata Lakrdija naše dobe (Fraška naší doby), Žene, žene (Ženy, ženy) a Mamino srce (Matčino srdce) divadla jednoznačně odmítala. Více se mu dařilo jako novináři – o jeho cestopisné texty měly zájem četné noviny a časopisy. Honoráře však dostával nepravidelně, a tak se vydal opět do zahraničí.
Poslední cesta a smrt
editovatKamov cestoval Itálií, Francií, až se v roce 1910 dostal do Barcelony. Zde napsal poslední články a po třídenní agónii zemřel ve špitále pro chudé a sirotky. Pohřben byl v neoznačeném masovém hrobě. V budově špitálu, v němž vydechnul naposledy ve věku nedožitých 24 let, se dnes nachází Katalánská národní knihovna.
Odkaz
editovatJanko Polić Kamov po sobě zanechal jen několik literárních textů. Ve své době byl nepochopen, odmítán a označován hanlivými přívlastky jako nejstrašlivější chorvatský básník či mistr temné kletby. Jeho dílo, vyznačující se originalitou a nesmírným sebevědomím, se však po právu zařadilo do kánonu chorvatské literatury, a snese srovnání s takovými jmény jako byli Charles Baudelaire nebo Arthur Rimbaud.
Dílo
editovatPoezie
editovat- Psovka (1905)
- Ištipana hartija (1907)
Obě Kamovovy sbírky jsou psány v zpěvném duchu a přinášejí šokující témata a obrazy. Jsou plné temnoty, smrti, ironie a znevažování hodnot, které tehdejší kulturní veřejnost zastávala. Je jim cizí vlastenectví a tzv. slavná historie. Naopak, Kamov se upíná k všemocné síle přírody a zejména smrti.
Próza
editovatIsušena kaljuža je formálně těžko uchopitelný román, v němž je minimalizován děj a vypravěč vyjadřuje své pocity zhnusení ze společnosti, v níž žije. Jde o existencialistický filozofický román, v němž autor brilantně buduje osobnost hlavního hrdiny. Kamov se v něm také vypořádává s tehdejšími literárními poměry v Záhřebu. O jeho nepochopení svědčí i to, že byť napsán v letech 1906–1907, vyšel knižně až v roce 1956.
Drama
editovat- Mamino srce
- Samostanske drame
- Čovječanstvo
České překlady
editovat- Darmošlap (Bitanga), přeložil Jan Doležal, Runa, Praha 2012 (výbor z povídek vč. titulní novely)
- Vysušená kaluž (Isušena kaljuža), přeložil Jaroslav Geraskov Otčenášek, Academia, Praha 2022 (překlad obdržel v roce 2023 anticenu Skřipec, udělovanou Obcí překladatelů za nekvalitní a jinak problematické překladové počiny, a byl následně stažen z prodeje[1])
Reference
editovat- ↑ Vysušená kaluž: zajímavosti [online]. Databazeknih.cz [cit. 2023-11-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Janko Polić Kamov na Wikimedia Commons
Literatura
editovat- NOVAK, Slobodan Prosperov. Povijest hrvatske književnosti. Split: Marjan tisak, 2004, 317 s. ISBN 9532142096.
- FRANGEŠ, Ivo. Povijest hrvatske književnosti. Zagreb: Nakladni zavod Matice hrvatske, 1987, 563 s. ISBN 8640100845.
- Vitez crne psovke – Janko Polić Kamov. http://free-sb.htnet.hr/tkdBROD/index.html Archivováno 15. 4. 2012 na Wayback Machine.
