Moderna

označení pro umělecké, filosofické i náboženské proudy
Další významy jsou uvedeny na stránce Moderna (rozcestník).

Moderna (z lat. modernus, nynější, nový) je velmi obecné označení pro různé umělecké, filosofické i náboženské proudy, které se vesměs vymezují proti nějakým předchozím a starším. V širším slova smyslu i označení pro modernitu, životní styl a postoje současné doby, pro evropský (západní) novověk, případně i jen jeho novější část.

Jedna z vil dělnické kolonie Weissenhof navržená francouzským modernistickým architektem Le Corbusierem

Původ a vývoj editovat

Slovo pochází od latinského modo, teď, nyní a poprvé se vyskytuje ve středověku jako spíše ironické označení pro ty, kdo se domnívají, že přesáhli své předchůdce. Už v pozdním středověku však může označovat i proudy a hnutí, které se snaží překonat různé vady a nedostatky předchozího čili „starého“, jako například devotio moderna. Slovo „moderní“ se pak stává heslem těch, kdo se staví proti humanistickému obdivování antiky a soudí, že její výkony lze překonat, případně že už jsou překonány. Důležitou epizodou tohoto sporu bylo, když Descartes v Geometrii podal obecné řešení úlohy, která v antice platila jako neřešitelná. Koncem 17. století pak vznikl rovněž ve Francii „Spor starých a moderních“ (Querelle des anciens et des modernes), jehož téma – možnost překonání klasické antiky – se pak táhne až do současnosti. Slovo „moderní“ se tak stalo synonymem osvěty, pokroku, rozumu a svobody, protikladem starého tmářství a útlaku.

Už v romantismu se ale objevují postoje, které tuto modernu kritizují, vytýkají jí přerušení tradice, ztrátu hodnot, případně i rozbití morálky a společenské soudržnosti. K „moderně“ v pozitivním – i když velmi neurčitém – smyslu se koncem 19. století hlásí moderní umění, které se staví jak proti akademismu a jeho institucím, tak proti dekorativnímu historismu, nápodobě starších uměleckých slohů zejména v architektuře.

Kritika moderny editovat

Počátkem 20. století papež Pius X. ostře odsoudil modernismus v katolické církvi, reformní hnutí, které chtělo církev přiblížit současnému, „modernímu“ světu. Hlavním nositelem tohoto hnutí v Českých zemích byla Katolická moderna, spíše literární než filosofické sdružení katolických kněží. Někteří z nich byli církví odsouzeni a potrestáni, někteří pak patřili mezi zakladatele Církve československé, později husitské.

Opačnou kritiku moderny představuje tzv. postmoderna, málo vyhraněné původně umělecké a estetické, později i filosofické hnutí, jež moderně vytýká myšlenkový absolutismus, snahu prosadit za každou cenu jedinou cestu jako správnou a potlačit všechny alternativy. Postmoderna začala obhajobou uměleckého eklektismu a ve filosofii znamenala relativizaci všech původně metafysických představ.

Radikální kritiku moderny představují konzervativní myslitelé konce 20. století, například Leo Strauss nebo Alasdair MacIntyre, kteří pokládají vývoj moderní společnosti za slepou uličku. Bez společensky závazné a všemi přijímané morálky, bez obecné shody v zásadních etických otázkách není podle nich společnost vůbec možná.

Příbuzné pojmy editovat

  • Moderní znamená současný nebo nedávný oproti starobylému či zastaralému.
  • Modernita je to, co moderní dobu a moderní umění charakterizuje.
  • Modernizace je oprava, nebo úprava zastaralého tak, aby odpovídalo současným potřebám.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moderne na německé Wikipedii.

Literatura editovat

  • Raymond Aron, Esej o svobodách: zkoumání moderní civilizace. Bratislava: Archa, 1992 - 216 s. ISBN 80-7115-030-4
  • Zygmunt Bauman, Modernita a holocaust. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003 - 331 s. ISBN 80-86429-23-7
  • Ulrich Beck, Riziková společnost: na cestě k jiné moderně. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004 - 431 s. ISBN 80-86429-32-6
  • Anthony Giddens, Důsledky modernity. Praha: SLON, 1998 - 195 s. ISBN 80-85850-62-1
  • Bedřich Loewenstein, Projekt moderny: o duchu občanské společnosti a civilizace. Praha: ISE, 1995 - 296 s. ; 21 cm ISBN 80-238-0474-X
  • Jaroslav Marek, Česká moderní kultura. Praha: Mladá fronta, 1998 - 335 s., [40] s. příl. ISBN 80-204-0674-3
  • T. G. Masaryk, Moderní člověk a náboženství. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2000 - 222 s. ISBN 80-902659-4-4
  • Wolfgang Welsch, Naše postmoderní moderna. Praha: Zvon, 1994 - 198 s. ISBN 80-7113-104-0

Související články editovat

Externí odkazy editovat