Arthur Rimbaud
Arthur Rimbaud [aʁtyʁ ʁɛ̃bo]IPA, celým jménem Jean Arthur Nicolas Rimbaud (20. října 1854 Charleville-Mézières – 10. listopadu 1891 Marseille), byl francouzský básník, jeden z nejvýznamnějších tzv. prokletých básníků.
| Arthur Rimbaud | |
|---|---|
 Étienne Carjat: Jean Arthur Nicolas Rimbaud, 1872 | |
| Rodné jméno | Jean Nicolas Arthur Rimbaud |
| Narození | 20. října 1854 Charleville |
| Úmrtí | 10. listopadu 1891 (ve věku 37 let) Marseille |
| Příčina úmrtí | rakovina kostí |
| Místo pohřbení | Boutet Cemetery (od 1981; 49°46′34″ s. š., 4°42′32″ v. d.) grave of the Rimbaud family |
| Povolání | básník, obchodník se zbraněmi, objevitel a světoběžník |
| Národnost | francouzská |
| Stát | Francie |
| Žánr | Symbolismus, dekadence, impresionismus |
| Literární hnutí | Prokletí básníci |
| Významná díla | Opilý koráb, Iluminace |
| Ocenění | Concours général |
| Partner(ka) | Paul Verlaine |
| Rodiče | Frédéric Rimbaud a Vitalie Rimbaud[1][2] |
| Příbuzní | Isabelle Rimbaud, Vitalie Rimbaud a Frédéric Rimbaud (sourozenci) |
| Vlivy | Paul Verlaine Jules Verne Charles Baudelaire Victor Hugo Albert Mérat |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
ŽivotopisEditovat
Narodil se v Charleville-Mézières v departmentu Ardennes. Jeho otec byl kapitán pěchoty, dobrodruh, který nakonec rodinu opustil. Rimbaud byl velmi nepřizpůsobivý a na výchovu své konzervativní a nábožensky bigotní matky reagoval výbuchy hněvu a útěky z domova.[zdroj?]
V době pařížské komuny přišel do Paříže, kde se seznámil s Verlainem. Verlaine kvůli němu rozbil manželství. Začali spolu žít a to nejen jako přátelé, ale i jako milenci. Jejich život byl velmi bohémský (žili nejprve v Paříži, později v Anglii a Belgii). Po rozchodu s Verlainem v roce 1873 Verlaine Rimbauda postřelil, protože se pokusil zničit své dílo, které měl Verlaine naštěstí u sebe. Rimbaud, jenž skončil v nemocnici, své dílo odsoudil, přestal psát a vstoupil do koloniálního vojska. Na Jávě dezertoval, s cirkusem prošel Švédsko a Norsko. Roku 1880 byl v Egyptě, potom na Kypru, odkud se vydal jako obchodní zástupce do Adenu. V Etiopii obchodoval m.j. se zbraněmi. Přešel celou somálskou poušť. Naučil se mnoho jazyků a zemřel na rakovinu (měl zhoubný nádor v pravém koleni).
Byl pochován na hřbitově 'Cimetière de Charleville-Mézières'.[3]
DíloEditovat
Rimbaud v poezii změnil strukturu a metodu. Jeho poezie stojí na subjektivních prožitcích, především pocitu rozporu mezi umělcem a společností. Pro jeho básně je typická bohatá fantazie, odpor k měšťákům a náboženství a obdiv k revoluci.
Jeho poezie se stala základem nové poetiky. Odhaloval iluzornost pravd uznávaných společností, jež vystavil pohrdavému posměchu. Útoky proti povrchnosti, zbabělosti a všednosti společnosti postupně přerostly v nenávistnou a totální revoltu proti všem hodnotám a tabu společnosti. Rimbaudovo dílo, vycházející ze zloby, z revolty a vnitřní síly a útočilo na všechny formy tradice, ovlivnilo moderní světovou poezii, zejména symbolisty a surrealisty, beat generation a poetiku rockové hudby. Všechna jeho díla publikoval Paul Verlaine. Odhaduje se, že se asi osm jeho děl ztratilo.
- Projekt komunistické ústavy (1871)
- Sezóna v pekle (1873) – někdy též Pobyt v pekle – básně v próze, tato sbírka je označována jako vrchol jeho tvorby.
- Relikvier (1891)
- Opilý koráb – básníkova nejznámější básnická skladba. Básník se zde přirovnává ke korábu. Loď na rozbouřeném moři je samotný autor, který pluje mezi životem a smrtí. Individuum se odklání do říše fantazie, putuje říší.
- Spáč v úvalu – vylíčení přírody a mrtvého vojáka, ležícího v úvalu, s prostřeleným bokem
- Cestou bez konce
- Verše. Přebásnil Vítězslav Nezval. Praha 1956. Dostupné online.
- Dále pod jeho jménem vyšly dvě sbírky sestavené jeho přáteli : Básně a Iluminace – soubor básní v próze i ve verších
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Německá národní knihovna, Státní knihovna Berlín, Bavorská státní knihovna, Rakouská národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. Dostupné online. [cit. 2021-05-12]
- ↑ Německá národní knihovna, Státní knihovna Berlín, Bavorská státní knihovna, Rakouská národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. Dostupné online. [cit. 2021-05-12]
- ↑ RIMBAUD Arthur (1854-1891) [online]. www.landrucimetieres.fr [cit. 2016-05-09]. Dostupné online.
LiteraturaEditovat
- LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha: Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6.
- VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8.
Související článkyEditovat
- Seznam francouzských spisovatelů
- Francouzská literatura
- Prokletí básníci
- Symbolismus
- Surrealismus
- Portrét Arthura Rimbauda od Carjata
Externí odkazyEditovat
Galerie Arthur Rimbaud na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Arthur Rimbaud na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arthur Rimbaud
Autor Arthur Rimbaud ve Wikizdrojích- (anglicky) THE QUIET LIFE A collection of photos and drawings of Arthur RIMBAUD, edited by Beyaz Arif, AKBAS Yalnizgoz BOOKS/Edirne 2011, ISBN 978-1-4680-1801-1
- Klimt, Vojtěch: Život J. A. Rimbauda
