Trajekt je větší loď pro dopravu osobních i nákladních automobilů a vlaků s cestujícími i samostatných osob mezi dvěma mořskými či jezerními břehy, případně na ostrov. Zpravidla jde o kyvadlovou dopravu mezi dvěma přístavy, do nichž vyúsťují pozemní komunikace (silnice, železnice). Principiálně podobné menší plavidlo pro propojení říčních břehů nazýváme přívoz.

Trajekty plují na pravidelných linkách se zveřejněným jízdním řádem. Trajektová relace vyžaduje také příslušné pozemní vybavení přístavu. Terminály jsou někdy velmi rozsáhlé – zahrnují příjezdové komunikace, parkoviště, budovy pro obchodní, úřední a celní odbavení, prostory pro čekání a uzpůsobení vlastního technického vybavení přístavu (mola). Nejrušnější trajektová relace v Evropě křižuje Lamanšský průliv mezi Doverem a Calais.

Obecně je snaha aby trajektová linka byla co nejkratší, terminály se tedy budují v úžinách na protilehlých výběžcích pevniny. V oblastech těžko prostupných nebo s nerozvinutou infrastrukturou se ale často naopak využívá existence přirozené vodní cesty a trajektové linky jsou vedeny spíše mezi přístavy v zálivech; to se týká zejména dopravy přes jezera a po tropických veletocích.

Nejkratší a nejfrekventovanější trajektové relace jsou postupně nahrazovány mosty nebo podmořskými tunely. Mnoho trajektů v minulosti přepravujících i vlaky zaniklo také s rozvojem letecké dopravy. V současnosti se s trajektem převážejícím osobní vlaky můžeme setkat např. mezi italskou pevninou a Sicílií nebo mezi Německem a Dánskem, příkladem vnitrozemského vlakového trajektu je linka přes Vanské jezero.

I přes technologické pokroky v dopravě (letectví) a stavebnictví (mosty, tunely) mají trajekty stále nezastupitelný význam a na mnoha místech světa (včetně vyspělých zemí) jde stále o nejvýhodnější druh dopravy. Nevyžadují náročné budování pozemních dopravních cest (pouze přístavní body), jsou poměrně šetrné k životnímu prostředí, oproti letadlům nabízí větší nosnost nákladu. Na řadu odlehlých míst (hlavně malé ostrovy), kde nelze nebo se nevyplatí stavět letiště, jsou prakticky jediným způsobem kapacitní dopravy.

Historie editovat

První trajektová loď na světě s názvem Suhulet byla dána do provozu roku 1871 v tureckém Istanbulu. Byla 45,7 metru dlouhá, 8,5 metru široká a měla ponor 3 metry. Dosahovala rychlosti až 6 uzlů (cca 12 km/h) a byla poháněna parním strojem o výkonu 450 koní. Loď měla symetrický vstup a výstup pro koňské povozy. Jezdila přes Bospor na trase Üsküdar–Kabataş (Beyoğlu), která je dodnes trajekty obsluhována (ačkoliv přes průliv již vede několik mostů a tunelů, pro lokální provoz jde stále o výhodný způsob dopravy).

Typy trajektů editovat

Konstrukce trajektů závisí na délce trasy (tedy např. na tom, zda cestující na lodi přenocují nebo ne), požadovaném množství cestujících nebo vozidel, na požadavcích na rychlost a na plavebních podmínkách, se kterými se musí plavidlo vypořádat.

Trajekty Ro-Ro a Ro-Pax editovat

 
Velká loď typu cruiseferry, sklopná vjezdová vrata na zádi, v přístavu Talinn v r. 2021

Trajektové lodě, které přepravují pouze kamiony a samostatné návěsy, jsou kategorizovány jako nákladní lodě a označují se zkratkou Ro-Ro (roll-on, roll-off); jsou zkonstruovány tak, aby auta mohla snadno najíždět a vyjíždět. Je-li loď kromě toho určena i pro přepravu cestujících a osobních automobilů, je kategorizována jako osobní loď třídy Ro-Ro/Passenger (zkráceně „Ro-Pax“ či „cruiseferry“). Existují i kombinované nákladní trajektové lodě přepravující zároveň kontejnery (ConRo). Železniční trajekty jsou pak uzpůsobeny pro přepravu železničních kolejových vozidel.

Trajekty jsou konstruovány tak, že do dolního patra (či několika pater) vjedou auta. Nakládka se děje vraty na zádi, která po sklopení dolů tvoří nájezdovou rampu. Méně je používáno provedení s vraty na přídi (typicky u železničních trajektů), na linkách s požadovanými rychlými obraty s obojími (průjezdné provedení). Řidiči a případní cestující si vystoupí a plavbu tráví na palubě a v horních patrech lodi (tzv. nástavbě). Pro pobyt cestujících bývá nástavba vybavena obchody, restauracemi, vyhlídkovými plošinami apod. a na delších linkách kajutami pro přenocování, ty ale vzhledem ke krátkému trvání plavby (jedna, nejvýše dvě noci) mohou být mnohem menší než na výletních lodích. Největší trajekty pojmou i stovky aut včetně kamionů. Jako cruiseferry jsou označovány lodě, u kterých se předpokládá velký podíl cestujících bez vozidel a mají velký počet kajut; připomínají vzhledem i vybavením velké výletní lodě a mívají i boční vstupy pro nástup cestujících přímo z budovy terminálu.

Rychlé trajekty Ro-Pax editovat

RoPax jsou konvenční trajekty s širokým vjezdem a relativně velkou kapacitou pro cestující. Jsou poháněny dieselovým motorem a lodními šrouby a dosahují rychlosti 46 km/h. Průkopníkem této třídy trajektů byla společnost Attica Group, když v roce 1995 představila Superfast I[1] mezi Řeckem a Itálií prostřednictvím své dceřiné společnosti Superfast Ferries.

Oboustranné editovat

Oboustranné trajekty mají zaměnitelnou příď a záď, což jim umožňuje přemísťovat se tam a zpět mezi dvěma terminály, aniž by se musely otáčet. Oboustranné trajektové systémy používá např. společnost BC Ferries nebo Staten Island Ferry, většina pobřežních trajektů v Norsku a některé trajekty v Sydney a v Britské Kolumbii.

Křídlové lodě editovat

Křídlové lodě (Hydrofoils) jsou velmi rychlé. Křídla jsou umístěná pod určitým úhlem pod trupem lodi ve vodě. Jak plavidlo nabírá rychlost, křídla zvedají trup lodi z vody, snižují odpor a umožňují vyšší rychlosti. Používaly se na Kanárských ostrovech, avšak byly nahrazeny katamaránovými trajekty, které mohou dopravovat nejen cestující, ale i auta. Podle kritiků je to krok zpět, vzhledem k tomu, že nová plavidla spotřebovávají mnohem více paliva a podporují nevhodné používání automobilů  na ostrovech, které již trpí vlivem masové turistiky.

Vznášedla editovat

 
Vznášedlo SR.N4 v přístavu Dover

Vznášedla byla vyvinuta v 60. a 70. letech 20. století pro přepravu automobilů. Největší byl SR.N4, který převážel mezi Anglií a Francií cestující i auta. Auta byla převážena ve střední části plavidla, které bylo opatřeno rampami na přídi a zádi. Vznášedla byla nahrazena katamarany, které jsou téměř stejně rychlé a jsou méně ovlivněny mořem a povětrnostními podmínkami. V r. 2015 byla v provozu pouze jedna služba, kde byla v provozu vznášedla, a to osobní doprava mezi Portsmouthem a ostrovem Wight, provozovaná společností Hovertravel.

Katamarán editovat

 
Rychlá trajektová loď typu katamarán

V 90. letech došlo k revoluci v trajektových službách, když katamarány nahradily vznášedla, křídlové lodě a klasické jednotrupé trajekty. Tehdy existovala řada firem, zabývajících se jejich konstrukcí a výrobou, ale časem se dostaly do popředí dvě firmy, vyrábějící velké nákladních trajekty mezi 60 a 120 metry: australské firmy Incat of Hobart a Austal of Perth.

Největší katamarany na světě, tři lodě třídy Stena HSS, provozovala švédská společnost Stena Line mezi Nizozemím a Spojeným královstvím a mezi Spojeným královstvím a Irskem. Plavidla poháněná spalovacími turbínami a vodním paprskem měla kapacitu 375 osobních automobilů a 1 500 cestujících a dosahovala rychlosti až 75 km/h. Tím byla dána jejich vysoká spotřeba paliva. Jejich provoz byl v roce 2015 ukončen. [2]

Supervelké katamarány se nacházejí také ve flotile firmy Condor Ferries[3]. Přepravují osoby a náklad mezi Velkou Británií a Francií.

Trajekty na alternativní pohon editovat

 
Elektrický trajekt M/F Tycho Brahe

Cena ropy se zvyšuje a sílí i tlak spotřebitelů na opatření k řešení globálního oteplování. Podle australské společnosti Solar Sailor[4] jsou hybridní námořní pohon a technologie solárních křídel vhodné pro použití na ​​trajektech, soukromých jachtách a dokonce i na tankerech. Alternativní paliva jsou na trajektech stále používanější. Nejrychlejší osobní trajekty na světě, provozované argentinsko-uruguayskou společností Buquebus,[5] jezdí na LNG. Švédská Stena provozuje své trajekty pro 1500 cestujících na metanol.

Ve Skandinávii jezdí elektrické trajekty na baterie. Největším čistě elektrickým trajektem na světě je M/F Tycho Brahe[6], který má kapacitu elektrického úložiště více než 4 MWh.

Od roku 2015 provozuje norská trajektová společnost Norled[7] e-trajekt Ampere na spoji Lavik–Opedal na E39 severně od Bergenu. Další elektrické trajekty zde provozuje firma Fjord1.

 
Elektrický trajekt Ellen 2

V Dánsku jezdí od srpna 2019 E-trajekt  Ellen[8] mezi jižními dánskými přístavy Fynshav a Søby, na ostrově Ærø.  Elektrický trajekt je schopen přepravit 30 vozidel a 200 cestujících a je poháněn baterií „s nevídanou kapacitou“ 4,3 MWh. Plavidlo může urazit až 22 námořních mil (41 km) mezi nabitími – sedmkrát více, než bylo dříve možné u elektrického trajektu.

Trajektová doprava ve světě editovat

Afrika editovat

Severní Amerika editovat

  • Bahamy  Bahamy: spojení z hlavního města Nassau na okolní ostrovy
  • Belize  Belize: příbřežní doprava, zejména na ostrov Ambergris Caye
  • Haiti  Haiti: linka na ostrov Gonâve
  • Honduras  Honduras: na karibském pobřeží linky z La Ceiba na Roatán a Útilu; na pacifickém pobřeží spojení na ostrov El Tigre
  • Kanada  Kanada:
    • Třetí největší trajektovou dopravu na světě zde provozuje firma BC Ferries. Přepravuje cestující mezi ostrovem Vancouver a pevninou Britské Kolumbie na západním pobřeží země. Společnost přepravila v r. 2015 více než 8 milionů vozidel a 20 milionů cestujících.
    • Ve městě Vancouver jezdí trajekt s názvem SeaBus. Je to osobní trajekt, provozovaný společností Coast Mountain Bus Company. Jezdí fjordem Burrard Inlet, mezi centrem Vancouveru a severním Vancouverem. SeaBus je součástí vancouverského systému městské hromadné dopravy TransLink.
    • Mnoho trajektových linek je také na kanadském východním pobřeží. Provozují je soukromé firmy, ale i stát, kterému patří velká síť Marine Atlantic, obsluhující ostrov Newfoundland. Významné jsou též linky na ostrov prince Edvarda a linka ze Saint John do Digby na poloostrově Nové Skotsko. – Z ostrova prince Eduarda je dále trajektové spojení na Magdalénské ostrovy a z Newfoundlandu na francouzské území Saint Pierre a Miquelon  Saint Pierre a Miquelon.
    • V oblasti Velkých jezer bylo dříve hodně trajektů, ale s rozvojem letecké dopravy byl jejich počet omezen. Existuje také několik trajektů ve velkých městech, jako je Toronto nebo Halifax.
    • V Québecu provozuje trajektovou dopravu společnost STQ, vlastněná státem.
  • Kostarika  Kostarika: trajektová doprava v zálivu Nicoya a kolem poloostrova Osa
  • Kuba  Kuba: linka na Ostrov Mládeže a další
  • Mexiko  Mexiko: dvě linky zkracující cestu do La Paz na Kalifornském poloostrově; spojení na ostrov Cozumel; příbřežní doprava v oblasti Puerto Vallarta; další krátké lokální linky
  • Nikaragua  Nikaragua: linka z Bluefields na ostrůvek Maíz; doprava v laguně de Perlas; doprava po jezeře Nikaragua
  • Panama  Panama: příbřežní doprava na karibském i pacifickém pobřeží
  • Portoriko  Portoriko: spojení na ostrůvky východně od hlavního ostrova
  • USA  USA:
    • Nejrozsáhlejší trajektový systém v kontinentálních Spojených státech provozuje společnost Washington State Ferries. Má deset tras a obsluhuje terminály ve Washingtonu a na ostrově Vancouver (Kanada  Kanada). V roce 2016 přepravil celkem 10,5 milionu vozidel a 24,2 milionu pasažérů.
    • Na Aljašce provozuje trajekty firma Alaska Marine Highway System. Tento systém poskytuje cenově dostupné spojení do mnoha malých měst a vesnic bez silničního spojení nebo letiště.
    • Městem provozovaná společnost Staten Island Ferry v New Yorku zajišťuje dopravu mezi čtvrtěmi Manhattan a Staten Island. Je to největší trajektová doprava v Americe dle počtu cestujících, roku 2016 jich přepravila 23,9 miliónu. Je to světově nejrušnější trajektový systém pouze pro cestující, a to především kvůli nedostatku přímých spojení mezi Staten Island a ostatními čtvrtěmi. Trajekt je také oblíbený mezi turisty, pro výhledy na newyorská panoramata. Trasa měří cca 8 km a plavba trvá asi 25 minut. Lodě odjíždějí ve špičce každých 15–20 minut, jinak každou půlhodinu. Je v provozu non-stop a jízdné je zdarma. Na konečných stanicích je možnost přestupu na metro, autobusy a vlaky. – V New Yorku je dále síť menších trajektů. Jedním z nich je NYC Ferry, daný do provozu v r. 2017, který spojuje do té doby relativně izolovaná místa ve městě.
    • Mnoho trajektů je také v oblasti New Orleansu. Přepravují vozidla i chodce. Nejpozoruhodnější je Alžírský trajekt. Je v nepřetržitém provozu od roku 1827 a je jedním z nejstarších provozovaných trajektů v Severní Americe.
    • V Nové Anglii je provozována trajektová doprava mezi pevninou Cape Cod a ostrovy Martha's Vineyard a Nantucket. Protože ostrovy nespojují s pevninou žádné mosty ani tunely, trajekty se sem přepravují nejen soukromá auta, ale i kamiony.Ty sem vozí těžký náklad a zásoby, jako jsou potraviny a benzín. Kromě tradičních trajektů jezdí z města Barnstable na tyto ostrovy vysokorychlostní katamaránová doprava. Několik menších trajektů provozuje pouze sezónní dopravu pro jednodenní výletníky z jiných pevninských přístavů, například z New Bedfordu.
    • San Franciský záliv v Kalifornii je obsluhován trajekty všech typů již více než 150 let. Přestože výstavba mostu Golden Gate a mostu San Francisco–Oakland Bay Bridge vedla k poklesu významu většiny trajektů, některé jsou dodnes používány jak místními, tak turisty. Jsou zde dva velké trajekty, a to San Francisco Bay Ferry a Golden Gate Ferry.
    • Ve státě Michigan je třemi trajektovými linkami obsluhován ostrov Mackinac.Trajekty zde dopravují cyklisty a pěší, protože na tomto ostrově jsou motorová vozidla téměř úplně zakázána. Další dva trajekty v Michiganu spojují města na březích Michiganského jezera.
    • Domovem údajně druhého největšího trajektového systému ve Spojených státech je stát Severní Karolína.

Jižní Amerika editovat

Mezinárodní spojení editovat

Asie editovat

Mezinárodní spojení editovat

Evropa editovat

Oceánie editovat

Seznam severoevropských trajektových relací editovat

Baltské moře (bez spojů na ostrovy):

v poslední době zaniklé relace
  • Frederikshavn–Oslo, dopravce Stena Line; 14. března 2020 z důvodu vypuknutí koronavirové pandemie a cestovních omezení linka pozastavena; v lednu 2022 již není v síti Stena Line uváděna
  • Sassnitz–Trelleborg, s přepravou železničních vozidel, dopravce Stena Line; uzavřena v dubnu 2020.

AnglieIrsko

IrskoEvropa

AnglieEvropa

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferry na anglické Wikipedii.

  1. Ship SUPERFAST I (Ro-Ro/Passenger Ship) Registered in Greece - Vessel details, Current position and Voyage information - IMO 9350719, MMSI 240815000, Call Sign SVAK2. www.marinetraffic.com [online]. [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. TARBOX, Steven. HSS Stena Explorer sold for static use. NIFerrySite [online]. Linkspan Ltd, 2015-10-24 [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. 
  3. Condorferries, jízdní rád, ceny a lístky na trajekty.. www.directferries.cz [online]. [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. 
  4. SOLAR SAILOR ROBERT DANE PV PANELS SAILS WIND ASSISTED FERRY SYNDNEY HARBOUR AUSTRALIA OCIUS TECHNOLOGY. www.change-climate.com [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 
  5. buquebus - Hledat Googlem. www.google.com [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 
  6. LIMITED, Alamy. The MF Tycho Brahe ferry entering the port of Helsingor, Denmark Stock Photo - Alamy. www.alamy.com [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Norled - trajektové rezervace, plavební řády a lístky. www.directferries.cz [online]. [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. 
  8. Ærø's electric ferry Ellen. VisitÆrø [online]. [cit. 2021-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-29. (anglicky) 
  9. Angola: Soyo and Cabinda Connected By Sea. Angola Press Agency. 2022-04-22. Dostupné online [cit. 2023-04-07]. (anglicky) 
  10. Azam Marine – Kilimanjaro Fast Ferries [online]. [cit. 2022-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ro ro ferry service: Latest News, Videos and Photos of ro ro ferry service | Times of India. The Times of India [online]. [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Our beautiful Cook Strait crossing. Great Journeys of New Zealand [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-02. (anglicky) 

Související články editovat

Externí odkazy editovat