Ferdinand II. Tyrolský

tyrolský hrabě (1568–1595)

Ferdinand II., zvaný Tyrolský, (14. června 1529, Linec24. ledna 1595, Innsbruck) byl rakouský arcivévoda, místodržitel v českých zemích (15471567), tyrolský hrabě (od r. 1567) z rodu Habsburků, syn římskoněmeckého císaře, českého a uherského krále Ferdinanda I. a Anny Jagellonské.

Ferdinand II. Tyrolský
hrabě tyrolský
Portrét
Ferdinand II., malba Francesca Terzia
Doba vlády15671595
Narození14. června 1529
Linec
Úmrtí24. ledna 1595
(ve věku 65 let)
Innsbruck
PohřbenDvorní kostel (Hofkirche), Innsbruck
ManželkyI. Filipína Welserová
II. Anna Kateřina Gonzagová
PotomciOndřej Rakouský
Karel Rakouský
Marie
Filip
Anna Eleonora
Marie
Anna
DynastieHabsburkové
OtecFerdinand I. Habsburský
MatkaAnna Jagellonská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Dětství a počátek politické kariéry editovat

Druhorozený syn Ferdinanda I. byl v dětství vychováván spolu se svým starším bratrem Maxmiliánem. V letech 1533–1543 pobýval s většinou své rodiny v Innsbrucku, a to z důvodu ohrožení Vídně Osmanskou říší. Poté se rodina přesunula do Prahy, kde Ferdinand dostal vlastní dvůr. První politické a vojenské zkušenosti získal na vojenských taženích svého strýce, císaře Karla V.: nejprve ve válce proti Francii (1543) a poté v bitvě šmalkaldské války u Mühlberka (1547).

Královský místodržící v Čechách (1547–1567) editovat

 
Devatenáctiletý Ferdinand na obrazu Jakoba Seiseneggera (1548)
 
Letohrádek Hvězda v Praze navržený arcivévodou Ferdinandem

Téhož roku se podílel na potlačení stavovského povstání v Čechách a poté mu otec svěřil místodržitelství v českých zemích. Králův syn se projevil jako schopný a oddaný správce úřadu, který se mu stal odrazovým můstkem k jeho politické kariéře. V Praze budoval nákladně svoji rezidenci, zakládal dvorní stavby, okrasné zahrady a obory. Podle jeho vlastního návrhu byl vystavěn letohrádek Hvězda, pro který shromažďoval umělecké a historické sbírky, které později přenesl do Tyrolska. S jeho pobytem v Praze je spojen rozkvět renesanční kultury a humanismu v českých zemích.

Dosti nekompromisně a krutě vystupoval proti nekatolíkům. Po mučení nechal na hradě Křivoklátě na 13 let (1548–1561) uvěznit českobratrského biskupa Jana Augustu. Poté jej na přímluvu své ženy Filipíny Welserové a Ladislava ze Šternberka nechal převézt do Prahy a tam jej věznil až do roku 1565.

V roce 1556 vytáhl jako vrchní velitel do Uher bojovat proti Turkům. Koncem roku však již byl zpět v Praze.

Po otcově smrti v roce 1564 Ferdinandovi připadla vláda v Tyrolsku a na území Předního Rakouska. Na přání nové hlavy habsburské monarchie, bratra Maxmiliána II., ještě dva roky vykonával v Čechách svůj místodržitelský úřad a ještě jednou společně s bratrem podnikl tažení do Uher (1566).

Vláda v Tyrolsku (1567–1595) editovat

Ferdinand I. ve své závěti rozdělil vládu v dědičných rakouských zemích na tři části mezi své syny. Po jeho smrti v roce 1564 Ferdinandovi připadla vláda v Tyrolsku a na území Předního Rakouska. Na přání nové hlavy habsburské monarchie, bratra Maxmiliána II., ještě dva roky vykonával v Čechách svůj místodržitelský úřad a ještě jednou společně s bratrem podnikl tažení do Uher (1566).

V lednu 1567 uspořádal slavnostní vjezd do svého knížectví, následovaný přísahou věrnosti zemských stavů v Innsbrucku, Ehingenu, Freiburgu, Kostnici a v dalších městech. Jeho novým sídelním městem se stal tyrolský Innsbruck. Pro svoji ženu Filipínu upravoval nedaleko ležící zámek Ambras, kde soustředil i své bohaté umělecké sbírky.

Jeho tyrolskou politiku charakterizovaly dobré vztahy s okolními zeměmi, ale zároveň i tvrdý postup proti nekatolíkům. Maximálně se snažil o uplatňování zásad protireformace, nedávno přijatých na tridentském koncilu. Nekompromisně postupoval zejména proti novokřtěncům, z nichž mnohé nechal popravit. Podporoval jezuitský řád, který do Innsbrucku povolal jeho otec. Podpořil založení jezuitské koleje a gymnázia a kapucínského kláštera v Innsbrucku. V roce 1586 vyhlásil první tyrolský školní řád. Roku 1573 obnovil a tiskem vydal zemský a policejní řád, který platil až do 18. století.

Ferdinand se rovněž snažil, aby se Innsbruck stal sídlem biskupa. Toto úsilí se však nezdařilo. Zároveň se pokoušel o těsnější spojení Tyrolského hrabství s církevními knížectvími Brixen a Trident.

Kromě správy vlastních zemí se zajímal i o zahraniční politiku. V letech 1575 a 1587 neúspěšně kandidoval při volbě polského krále. Měl být opět jmenován vrchním velitelem tažení proti Turkům v zimě 1593/1594. Ačkoliv měl o to značný zájem, po delším zvažování nakonec odmítl.

Zemřel roku 1595 ve věku 65 let a byl pochován v Innsbrucku.

Sbírky umění editovat

V soukromém životě byl Ferdinand Tyrolský známý svým zájmem o umění a sběratelskou činností. V době renesance bylo běžné, že panovníci, šlechta a vzdělanci vytvářeli umělecké sbírky. Sběratelské vášni se věnovali i oba Ferdinandovi bratři, Maxmilián a Karel. Ferdinandova sbírka však dosáhla největší proslulosti a společně se sbírkami jeho synovce, císaře Rudolfa II., představovala vrchol habsburského sběratelství. Ferdinandova sbírka se od čistě esteticky zaměřené sbírky Rudolfa II. lišila především svojí systematičností.

Ferdinand byl vychován humanisty (např. Ursinus Velius, Georgius Collimitius) a projevoval intenzivní zájem o dějiny, což se odráželo i ve vybavení jeho rezidencí. Rád se rovněž zúčastňoval turnajů a obdivoval zbraně. Již během svého pobytu v Praze a na Křivoklátě se věnoval sbírání zbrojí, čímž položil základ jedné z nejvýznamnějších sbírek zbraní na světě. Po roce 1564, kdy zdědil vládu v Tyrolsku, nechal postupně sbírky převézt na zámek Ambras, který nechal přestavět.

Zároveň se věnoval sbírání portrétů, uměleckořemeslných předmětů a přírodnín, zvláště kuriozit, mezi nimiž je možné najít portrét rytíře s hlavou proťatou dřevcem i nelichotivý obraz Jana Žižky. Sbírku portrétů sestavoval systematicky tak, že pověřoval umělce a nákupčí, aby na evropských dvorech pořizovali kopie obrazů. Sbírka obsahovala mj. asi tisíc malých obrázků, které většinou nebyly nikdy vystaveny, ale uchovávány v truhlách.

Po Ferdinandově smrti zdědil zámek i sbírky jeho syn Karel, který je v roce 1606 prodal císaři Rudolfu II. Ten je ponechal na zámku Ambras, kde zůstaly do 18. století nedotčeny. Tehdy byly habsburské sbírky centralizovány a z velké části odvezeny do Vídně. Část sbírek se během posledních desetiletí vrátila na Ambras.

Rodinné poměry editovat

Ferdinand Tyrolský byl dvakrát ženatý. Poprvé se v roce 1557 během svého působení v Čechách tajně oženil s měšťanskou dcerou Filipínou Welserovou (* 1527 – † 24. 4. 1580). Šlo o nerovný (morganatický) sňatek, který byl uzavřen na zámku Březnice, kde Filipína bydlela u své tety Kateřiny z Lokšan. Protože byl sňatek tajen před veřejností i císařskou rodinou a Filipína byla považována za neprovdanou ženu, byly děti vzešlé z tohoto manželství „adoptovány“ jako nalezenci. Císař Ferdinand I. se o sňatku dozvěděl v roce 1559. Nerovný sňatek vylučoval Ferdinandovy potomky z případného nástupnictví. Kromě toho byl i jednou z příčin Ferdinandova prvního neúspěchu při kandidatuře na polský královský trůn. I poté, co se císař dozvěděl o sňatku svého syna, muselo být toto manželství i nadále před veřejností tajeno až do roku 1576, kdy jeho právoplatnost uznala papežská kurie. Roku 1580 však Filipína zemřela.

Z tohoto manželství se narodily 4 děti, dospělosti se dožili dva chlapci:

  • Ondřej (15. června 1558 – 12. listopadu 1600), rakouský arcivévoda, kardinál, biskup v Kostnici a Brixenu
  • Karel (22. listopadu 1560 – 31. října 1618), markrabě z Burgau, hrabě nellenburský a hohenberský, ⚭ 1601 Sibylla z Jülichu-Kleve-Bergu (1557–1628)
  • Marie (7. srpna 1562 – 25. ledna 1563), rakouská arcivévodkyně
  • Filip (7. srpna 1562 – 9. ledna 1563), rakouský arcivévoda

Dne 9. května 1582, dva roky po smrti Filipíny Welserové, se arcivévoda Ferdinand oženil se svou neteří Annou Kateřinou (17. ledna 1566 – 3. srpna 1621) z mantovského rodu Gonzaga (její matkou byla Ferdinandova sestra Eleonora). Z tohoto manželství se narodily tři dcery:

  • Anna Eleonora (26. června 1583 – 15. ledna 1584)
  • Marie (16. června 1584 – 2. března 1649), jeptiška
  • Anna (4. října 1585 – 14. prosince 1618), ⚭ 1611 Matyáš Habsburský (24. února 1557 – 20. března 1619), císař Svaté říše římské, český, uherský a chorvatský král, moravský markrabě a rakouský arcivévoda

Vývod z předků editovat

 
 
 
 
 
Fridrich III. Habsburský
 
 
Maxmilián I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Portugalská
 
 
Filip I. Sličný
 
 
 
 
 
 
Karel Smělý
 
 
Marie Burgundská
 
 
 
 
 
 
Isabela Bourbonská
 
 
Ferdinand I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Jan II. Aragonský
 
 
Ferdinand II. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Jana Enríquez de Córdoba
 
 
Jana I. Kastilská
 
 
 
 
 
 
Jan II. Kastilský
 
 
Isabela Kastilská
 
 
 
 
 
 
Isabela Portugalská
 
Ferdinand II. Tyrolský
 
 
 
 
 
Vladislav II. Jagello
 
 
Kazimír IV. Jagellonský
 
 
 
 
 
 
Sofie Litevská
 
 
Vladislav II. Jagellonský
 
 
 
 
 
 
Albrecht II. Habsburský
 
 
Alžběta Habsburská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Lucemburská
 
 
Anna Jagellonská
 
 
 
 
 
 
Jan I. z Foix
 
 
Gaston II. de Foix-Candale
 
 
 
 
 
 
Margaret de la Pole
 
 
Anna z Foix a Candale
 
 
 
 
 
 
Gaston IV. z Foix
 
 
Kateřina z Foix-Candale
 
 
 
 
 
 
Eleonora Navarrská
 

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand II. (Rakúsko) na slovenské Wikipedii.

Literatura editovat

  • Beket BUKOVINSKÁ,: Drahocenné objekty ze zlata, handštajny či slonovina, ke kunstkomoře Ferdinanda Tyrolského, Dějiny a současnost, roč. 39, č. 7, 2017, s. 20–22
  • Sabine Haag, Veronika Sandbichler (Hrsg.): Ferdinand II. 450 Jahre Tiroler Landesfürst. Jubiläumsausstellung. Eine Ausstellung des Kunsthistorischen Museums Wien in Kooperation mit der Tschechischen Nationalgalerie und dem Institut für Kunstgeschichte der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik. 15. Juni bis 8. Oktober 2017. Haymon, Innsbruck 2017, ISBN 978-3-7099-3401-2
  • Biografický slovník českých zemí : 16. sešit : Ep–Fe. Praha : Academia ; Historický ústav AV ČR, 2013. 136 s. ISBN 978-80-200-2292-9 (Academia); ISBN 978-80-7286-215-3 (Historický ústav AV ČR). S. 126–127.
  • BŮŽEK, Václav. Ferdinand Tyrolský mezi Prahou a Innsbruckem : šlechta z českých zemí na cestě ke dvorům prvních Habsburků. České Budějovice: Historický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity, 2006. 325 s. ISBN 80-7040-908-8. 
  • ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1526–1583. První Habsburkové na českém trůně I. Praha: Libri, 2008. 324 s. ISBN 978-80-7277-385-5. 
  • ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X. 
  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. 
  • VOCELKA, Karl; HELLER, Lynne. Život Habsburků : kultura a mentalita jednoho rodu. Překlad Jarmila Doubravová, Lucie Navrátilová a Jiří Zienert. 1. vyd. Praha: Plejáda, 2012. 337 s. ISBN 978-80-87374-94-8. S. 94–96. 
  • VOREL, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české VII. 1526–1618. Praha: Paseka, 2005. 672 s. ISBN 80-7185-648-7. 

Externí odkazy editovat

Předchůdce:
Ferdinand I.
  Tyrolský hrabě
Ferdinand II.
15681595
  Nástupce:
Rudolf II.
(Maxmilián III, jako regent)