Anna Jagellonská

česká královna a princezna
Další významy jsou uvedeny na stránce Anna Jagellonská (rozcestník).

Anna Jagellonská (23. července 1503, Budín (Budapešť)27. ledna 1547, Praha) byla uherská, česká a římská královna, manželka Ferdinanda I. Habsburského, se kterým měla patnáct dětí. Tímto sňatkem přišli na český trůn Habsburkové a zůstali na něm až do rozpadu Rakouska- Uherska po první světové válce.

Anna Jagellonská
Česká, římská (německá), uherská a chorvatská královna
Dobový portrét Anny Jagellonské autor portrétu Hans Maler zu Schwaz
Dobový portrét Anny Jagellonské
autor portrétu Hans Maler zu Schwaz
Manžel Ferdinand I. Habsburský
Manželkou panovníka 1521 - 1547
Narození 23. července 1503
Budín
Úmrtí 27. ledna 1547
(ve věku 43 let)
Praha
Pohřbena Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Předchůdce Marie Habsburská
Následník Marie Španělská
Potomci Alžběta
Maxmilián II.
Anna
Ferdinand II. Tyrolský
Marie
Magdalena
Kateřina
Eleonora
Markéta
Jan
Barbora
Karel II. Štýrský
Uršula
Helena
Johana
Rod Jagellonci
Otec Vladislav Jagellonský
Matka Anna z Foix a Candale
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Námluvy jagellonsko-habsburskéEditovat

Dne 23. července 1503 porodila královna Anna z Foix svému choti Vladislavovi Jagellonskému dceru Annu, prvního toužebně očekávaného potomka. Anna se narodila v Budíně a stejně jako její bratr Ludvík, který se narodil v roce 1506, se stala předmětem sňatkové politiky.[1]

Římsko-německý král Maximilián I. Habsburský nabídl Vladislavovi sňatek Anny s některým ze svých vnuků, Karlem nebo Ferdinandem Habsburským. Návrh na dynastické spojení našel u krále Vladislava i královny Anny příznivý ohlas. To pomohlo uvolnit v té době již velmi napjaté vztahy mezi budínským královským dvorem a Vladislavem. Po jeho vážném onemocnění se však zdálo, že tento krok sotva půjde prosadit mírovou cestou, neboť „uherská národní strana“ nechtěla připustit, aby se cizinec někdy stal panovníkem v Uhrách. Vladislav začal navzdory odporu uherské šlechty vyjednávat s Habsburky a Maxmilián oficiálně požádal o princezninu ruku v polovině roku 1504.[2]

Za tři roky 1. července 1506 se Anně narodil bratr Ludvík. Král Vladislav měl konečně jediného mužského dědice. Přestože byl chlapec velmi slabý, udržel se při životě. Maxmilián opět začal vyjednávat o sňatku a nabídnul Vladislavovi pro jeho syna za manželku svou vnučku Marii Habsburskou, sestru Karla a Ferdinanda Habsburského.

Roku 1507 byli Ludvík i Anna uznáni dědici českého království pod podmínkou, že se naučí česky.

Sňatky jagellonsko-habsburských sourozencůEditovat

Sňatky jagellonsko-habsburských sourozenců a jejich vzájemná nástupnická práva byla dohodnuta roku 1515 ve Vídni císařem Maxmiliánem I. Habsburským, Vladislavem Jagellonským a Zikmundem I. Starým.

V červenci 1515 byla Anna, tehdy dvanáctiletá, slavnostně provdána za jednoho z vnuků Maxmiliána, aniž bylo určeno za kterého. Zastupoval je jejich děd Maxmilián. Anna byla poté odvezena do Innsbrucku, kde se věnovala vzdělání společně se svou švagrovou Marií.[3]

Původně Anna i její bratr Ludvík předpokládali, že manželem Anny se stane prvorozený Karel. Arcivévoda Karel byl však od roku 1516 španělským králem a bylo pro něj politicky výhodnější žádat o nevěstu na lisabonském dvoře. Anna byla velmi zklamaná, neboť se musela spokojit s jeho mladším bratrem Ferdinandem. Sňatek Ferdinanda a Anny proběhl v rakouském Linci 26. května 1521.

Královna AnnaEditovat

Anna svému manželovi přinesla nárok na českou korunu, pokud její bratr Ludvík zemře. Stalo se tak již za pět let, kdy Ludvík roku 1526 zemřel v bitvě u Moháče. Ferdinand si ihned nárokoval český a uherský trůn jako manžel Ludvíkovy sestry. Tento nárok byl bez výhrad uznán jen ve vedlejších českých zemích - Moravě, Slezsku a Lužici. České stavy odmítaly uznat nároky Ferdinanda a Anny a trvaly na svobodné volbě. Ferdinandova pozice byla ale z uchazečů o český trůn nejsilnější a českým králem byl zvolen 23. října 1526. Královský pár byl slavnostně korunován 24. února 1527 v Praze.[4]

V Uhersku to Ferdinand také neměl lehké. Větší část Uherska zabral vítěz od Moháče Sulejman I. a na zbylém území část šlechty podporovala Ferdinanda a část sedmihradského vévodu Jana Zápolského.

Manželství Anny a FerdinandaEditovat

 
Anna Jagellonská na malbě neznámého autora ze 16. století

Manželství Anny a Ferdinanda bylo velmi šťastné. Manželé žili střídavě v Linci a v Praze a jejich soužití bylo oázou klidu a spokojenosti. Anna svého muže často doprovázela na jeho cestách a snažila se mu pomáhat při jeho vladařských povinnostech. Ferdinand se jí naopak odvděčoval příkladnou starostí o ni a o děti. Byl jí věrný a miloval ji. Oba se zasloužili o vynikající vzdělání svých dětí.

Královna Anna byla zastánkyní humanismu a proslula i skromností při výběru šatů a vlastní zručností při vyšívání. Svou přátelskou povahou a skromností získala v českých zemích sympatie pro Habsburky. Obyvatelé Prahy ji měli velmi rádi také proto, že se zasloužila o opravu svatovítského chrámu po velkém požáru roku 1541.

Ferdinand dal na její počest postavit renesanční letohrádek Belvedér, dnes nazývaný letohrádek královny Anny. Stojí v renesančních zahradách Pražského hradu a měl sloužit královně Anně k pořádání jejích oblíbených plesů a k dalším tehdejším kratochvílím urozeného panstva. Stavba byla zahájena roku 1538 italským stavitelem Paolem della Stellou, ale dokončen byl až roku 1564. Anna se jeho dokončení nedožila. Za panování Rudolfa II. byl Belveder používán jako hvězdářská pozorovatelna císařského astronoma Tycho de Brahe (1546-1601).

Úmrtí AnnyEditovat

Anna zemřela po pětadvaceti letech šťastného manželství dne 27. ledna 1547 po porodu svého patnáctého dítěte, dcery Johany. Pro Ferdinanda se jednalo o zlomový okamžik v jeho životě, neboť Anna mu byla milovanou manželkou, přítelkyní i rádkyní. Velmi truchlil a podle dobových zpráv si již nikdy nenechal oholit vousy. Přežil jí o sedmnáct let. Na smrtelné posteli držel v rukou obrázek Anny, aby ji na onom světě poznal, až se s ní setká.

Anna Jagellonská je pohřbená vedle Ferdinanda I. a syna Maxmiliána II. ve svatovítském chrámu na Pražském hradě. Leží pod nádherným mauzoleem, které na žádost syna Maxmiliána postavil nizozemský sochař Alexander Colin. Její vnuk Rudolf II. dal později na mramorovém mauzoleu zhotovit podoby Ferdinanda a Anny v životní velikosti.

PotomciEditovat

Svému manželovi Ferdinandovi I. po svatbě roku 1521 v Linci porodila 15 dětí, z nichž se dospělosti dožilo deset dcer a tři synové (10. a 13. dítě – Jan a Uršula zemřeli velmi mladí).


Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Algirdas
 
 
Vladislav II. Jagello
 
 
 
 
 
 
Juliana Tverská
 
 
Kazimír IV. Jagellonský
 
 
 
 
 
 
Ondřej Holšanský
 
 
Sofie Litevská
 
 
 
 
 
 
Alexandra Drucká
 
 
Vladislav II. Jagellonský
 
 
 
 
 
 
Albrecht IV. Rakouský
 
 
Albrecht II. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Johana Žofie Bavorská
 
 
Alžběta Habsburská
 
 
 
 
 
 
Zikmund Lucemburský
 
 
Alžběta Lucemburská
 
 
 
 
 
 
Barbora Celjská
 
'Anna Jagellonská'
 
 
 
 
 
Gaston I. z Foix-Grailly
 
 
Jan I. z Foix
 
 
 
 
 
 
Markéta z Albretu
 
 
Gaston II. z Foix-Candale
 
 
 
 
 
 
Tomáš Kerdeston
 
 
Markéta de la Pole
 
 
 
 
 
 
Alžběta de la Pole
 
 
Anna z Foix a Candale
 
 
 
 
 
 
Jan I. z Foix
 
 
Gaston IV. z Foix
 
 
 
 
 
 
Jana z Albretu
 
 
Kateřina z Foix
 
 
 
 
 
 
Jan II. Aragonský
 
 
Eleonora Navarrská
 
 
 
 
 
 
Blanka Navarrská
 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. FIDLER, Jiří. České královny. Praha: Fragment, 2011. 64 s. ISBN 978-80-253-1272-8. 
  2. LIŠKA, Vladimír. Ženy českých vládců. Praha: Nakladatelství XYZ 2015 s. ISBN 978-80-7505-157-8. 
  3. ČECHURA, Jaroslav. Královny a kněžny české. Praha: X-Egem, 1996. 254 s. ISBN 80-7199-010-8. 
  4. ČECHURA, Jaroslav. Královská trilogie - Ženy a milenky českých králů. Praha: Ottovo nakladatelství, 2016. 584 s. ISBN 978-80-7451-505-7. 

LiteraturaEditovat

  • ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1526-1583. První Habsburkové na českém trůně I. Praha: Libri, 2008. 324 s. ISBN 978-80-7277-385-5. 
  • JANÁČEK, Josef. České dějiny I. Doba předbělohorská. Kniha I, díl I. 2. vyd. Praha: Academia, 1971. 281 s. 
  • JANÁČEK, Josef. České dějiny I. Doba předbělohorská. Kniha I, díl II. 1. vyd. Praha: Academia, 1984. 359 s. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 17. 
  • VOREL, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české VII. 1526-1618. Praha: Paseka, 2005. 672 s. ISBN 80-7185-648-7. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 103–104. 

Externí odkazyEditovat

Česká královna
Předchůdce:
Marie Habsburská
15261547
Anna Jagellonská
Nástupce:
Marie Španělská
Chorvatská a slavonská královna
Předchůdce:
Marie Habsburská
15261547
Anna Jagellonská
Nástupce:
Marie Španělská
Uherská královna
Předchůdce:
Marie Habsburská
15261547
Anna Jagellonská
Nástupce:
Marie Španělská
Německá královna
Předchůdce:
Isabela Portugalská
15311547
Anna Jagellonská
Nástupce:
Marie Španělská