Zikmund I. Starý

polský král a litevský velkokníže

Zikmund I. Starý (1. listopadu 1467 Kozienice1. dubna 1548 Krakov), syn Kazimíra IV. Jagellonského a Alžběty Habsburské, byl polským králem a litevským velkoknížetem v letech 15061548.

Zikmund I. Starý
Litevský velkokníže
Polský král
Portrét
Zikmund I. Starý
Doba vlády1506–1548
Korunovace24. ledna 1507
Narození1. listopadu 1467
Kozienice
PolskoPolsko Polsko
Úmrtí1. dubna 1548 (ve věku 81 let)
Krakov
PolskoPolsko Polsko
PohřbenWawel, Krakov
PředchůdceAlexandr Jagellonský
NástupceZikmund II. August
ManželkyBarbora Zápolská
Bona Sforza
PotomciHedvika Jagellonská
Zikmund II. August
Anna Jagellonská
Kateřina Jagellonská
Isabela Jagellonská
DynastieJagellonci
OtecKazimír IV. Jagellonský
MatkaAlžběta Habsburská
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Zikmund se narodil jako pátý syn a osmé dítě svých rodičů, takže zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by tento princ mohl usednout na královský trůn.[1] Jeho kariéra začala až po 30. roce života. Usiloval o nástupnictví po svém nejstarším bratrovi, českém a uherském králi Vladislavu Jagellonském. Smlouvami ve Vídni z roku 1515 rezignoval na nástupnické právo v Uhrách ve prospěch Habsburků. Za to se císař Maximilián I. Habsburský musel vzdát spojenecké smlouvy s velikým knížetem moskevským Vasilijem III. a případné podpory řádu německých rytířů v Prusku, s nímž měl Zikmund spory.

Listinou z 27. listopadu 1499 získal od svého bratra Vladislava jako léno Hlohovské knížectví.[2] Poté získal v prosinci 1501 také Opavské knížectví, vykoupené od Jánoše Korvína,[3] a v září 1504 byl jmenován nejvyšším královským místodržitelem Slezska.[2]

Vedl tři války s Moskvou v letech 1507–1508, 1512–1522 a 1534–1537, během nichž Litva přišla mimo jiné o strategický důležitý Smolensk (1514).

V roce 1519 mu byl udělen Řád zlatého rouna (č. 161)

Roku 1519 vstoupil do války s řádem německých rytířů, v jehož čele stál jeho synovec Albrecht Hohenzollernský. Ten přijal roku 1525 luteránskou reformaci, Prusy sekularizoval a složil za ně Zikmundovi lenní slib. V letech 1526–1529 přivtělil do polského státu dosud samostatné mazovské vévodství, kde zemřel poslední piastovský vládce Jan IV. Roku 1537 musel čelit odboji šlechty, které nakonec ustoupil.

Za Zikmundovy vlády došlo ke kulturnímu rozkvětu Polska v duchu renesance, jejíž nástup byl spojen s královou druhou chotí Bonou Sforza. Společně s ní přišlo k polskému dvoru i její početné dvořanstvo. Následný společenský život na královském dvoře se stal vzorem i pro společnost z vyšších polských kruhů. Královna nezůstala jen u toho a začala zvát do Polska ty nejvýznamnější architekty a umělce.

Manželství a potomci editovat

V době nástupu na trůn byl svobodný, přestože mu bylo již téměř čtyřicet let, měl pouze nemanželské potomky (s dlouholetou milenkou Kateřinou Telničankou).

Vývod z předků editovat

 
 
 
 
 
Gediminas
 
 
Algirdas
 
 
 
 
 
 
Jewna
 
 
Vladislav II. Jagello
 
 
 
 
 
 
Alexandr I. Tverský
 
 
Juliana Tverská
 
 
 
 
 
 
Anastasie Haličská
 
 
Kazimír IV. Jagellonský
 
 
 
 
 
 
Ivan Holszanský
 
 
Ondřej Holszanský
 
 
 
 
 
 
Agrippina
 
 
Sofie Litevská
 
 
 
 
 
 
Dimitrij Drucký
 
 
Alexandra Drucká
 
 
 
 
 
 
?
 
Zikmund I. Starý
 
 
 
 
 
Albrecht III. Habsburský
 
 
Albrecht IV. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Beatrix Norimberská
 
 
Albrecht II. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Albrecht I. Bavorský
 
 
Johana Žofie Bavorská
 
 
 
 
 
 
Markéta Břežská
 
 
Alžběta Habsburská
 
 
 
 
 
 
Karel IV.
 
 
Zikmund Lucemburský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Pomořanská
 
 
Alžběta Lucemburská
 
 
 
 
 
 
Heřman II. Celjský
 
 
Barbora Celjská
 
 
 
 
 
 
Anna ze Schaunbergu
 

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. KOZÁK, Petr: Účty dvora prince Zikmunda Jagellonského, vévody hlohovského a opavského, nejvyššího hejtmana Slezska a Lužic, z let (1493) 1500-1507. Scriptorium Opava 2014, ISBN 978-80-87789-15-5, s. X, Kníže z periferie.
  2. a b FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 141–142. 
  3. ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 125. 

Externí odkazy editovat

Předchůdce:
Vladislav II. Jagellonský
(součást korunních statků)
  Opavský kníže
15011511
  Nástupce:
Vladislav II. Jagellonský
(součást korunních statků)