Otevřít hlavní menu

Zikmund I. Starý

polský král a litevský velkokníže

Zikmund I. Starý (1. listopadu 1467 Kozienice1. dubna 1548 Krakov), syn Kazimíra IV. Jagellonského a Alžběty Habsburské, byl polským králem a litevským velkoknížetem v letech 1506–1548.

Zikmund I. Starý
Litevský velkokníže
Polský král
Zikmund I. Starý na obrazu Jana Matejky.
Zikmund I. Starý na obrazu Jana Matejky.
Doba vlády 1506–1548
Korunovace 24. ledna 1507
Narození 1. listopadu 1467
Kozienice
PolskoPolsko Polsko
Úmrtí 1. dubna 1548
(ve věku 80 let)
Krakov
PolskoPolsko Polsko
Pohřben Wawel, Krakov
Předchůdce Alexandr Jagellonský
Nástupce Zikmund II. August
Manželky Barbora Zápolská
Bona Sforza
Potomci Zikmund II. August
Anna Jagellonská
Kateřina Jagellonská
Isabela Jagellonská
Dynastie Jagellonci
Otec Kazimír IV. Jagellonský
Matka Alžběta Habsburská
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Zikmund zpočátku usiloval o nástupnictví po svém nejstarším bratrovi českém a uherském králi Vladislavu Jagellonském. Smlouvami ve Vídni z roku 1515 rezignoval na nástupnické právo v Uhrách ve prospěch Habsburků. Za to se císař Maximilián I. Habsburský musel vzdát spojenecké smlouvy s velikým knížetem moskevským Vasilijem III. a případné podpory řádu německých rytířů v Prusku, s nímž měl Zikmund spory.

Listinou z 27. listopadu 1499 získal od svého bratra Vladislava jako léno Hlohovské knížectví.[1] Poté získal v prosinci 1501 také Opavské knížectví, vykoupené od Jánoše Korvína,[2] a v září 1504 byl jmenován nejvyšším královským místodržitelem Slezska.[1]

Vedl tři války s Moskvou v letech 1507–1508, 1512–1522 a 1534–1537, během nichž Litva přišla mimo jiné o strategický důležitý Smolensk (1514).

V roce 1519 mu byl udělen Řád zlatého rouna (č. 161)

Roku 1519 vstoupil do války s řádem německých rytířů, v jehož čele stál jeho synovec Albrecht Hohenzollernský. Ten přijal roku 1525 luteránskou reformaci, Prusy sekularizoval a složil za ně Zikmundovi lenní slib. V letech 1526–1529 přivtělil do polského státu dosud samostatné mazovské vévodství, kde zemřel poslední piastovský vládce Jan IV. Roku 1537 musel čelit odboji šlechty, které nakonec ustoupil.

Za Zikmundovy vlády došlo ke kulturnímu rozkvětu Polska v duchu renesance, jejíž nástup byl spojen s královou druhou chotí Bonou Sforza. Společně s ní přišlo k polskému dvoru i její početné dvořanstvo. Následný společenský život na královském dvoře se stal vzorem i pro společnost z vyšších polských kruhů. Královna nezůstala jen u toho a začala zvát do Polska ty nejvýznamnější architekty a umělce.

Manželství a potomciEditovat

V době nástupu na trůn byl svobodný, přestože mu bylo již téměř čtyřicet let a měl pouze nemanželské potomky (s dlouholetou milenkou Kateřinou Telničankou).

Vývod z předkůEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 141-142. 
  2. ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 125. 

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Vladislav II. Jagellonský
(součást korunních statků)
  Opavský kníže
15011511
  Nástupce:
Vladislav II. Jagellonský
(součást korunních statků)