Jan Jiří I. Saský

saský kurfiřt

Jan Jiří I. Saský (německy Johann Georg) (5. března 1585, Drážďany8. října 1656, tamtéž) pocházel z rodu Wettinů a byl saský kurfiřt od roku 1611 do své smrti. Vzhledem k zemím Koruny české hrál významnou roli během třicetileté války. Bojoval na straně protestantů a zprvu byl jedním z kandidátů na Českou korunu, později ale roku 1620 přislíbil Habsburkům pomoc při potírání revolty v Čechách, za kterou později získal do zástavy obojí Lužici. V roce 1635, po krátké vojenské intervenci do Čech v rámci protihabsburské koalice, podepsal s Habsburky tzv. Pražský mír, kterým Lužice získal definitivně.

Jan Jiří I.
kurfiřt saský
Portrét
Jan Jiří I.
Doba vlády23. června 16118. říjen 1656
Narození5. březen 1585
Drážďany
Úmrtí8. říjen 1656
Drážďany
PohřbenDóm Panny Marie, Freiberg
PředchůdceKristián II.
NástupceJan Jiří II.
ManželkyI. Sibyla Alžběta Württenberská
II. Magdalena Sibylla Pruská
PotomciJan Jiří
RodWettinové
OtecKristián I.
MatkaŽofie Braniborská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Jan Jiří I. se narodil Kristiánovi I. Saskému a Žofii Braniborské jako druhorozený syn. Kurfiřtem se stal v roce 1611, po smrti svého bratra Kristiána. Byl horlivý luterán, povahy násilné, oddán pití a výstřednímu životu, za což byl také znám pod přízviskem „veselý kurfiřt“. Přesto byla politika Saska za jeho vlády velmi promyšlená, neboť Jan Jiří I. za sebe nechával vládnout několik schopných tajných radů.[1]

V roce 1618 se Jan Jiří I. ocitl ve složité situaci. Císař Matyáš Habsburský i jeho následník Ferdinand II. ho žádali o podporu při potlačení povstání v Českém království, které se Saskem sousedilo. Současně se na něj s žádostí o pomoc obrátily i české stavy, jež spoléhaly na kurfiřtovo luteránství. Některé osobnosti, například hrabě Jáchym Ondřej Šlik, mu dokonce nabízely českou korunu. Jan Jiří I. se od léta 1618 snažil konflikt mezi českými stavy a Habsburky urovnat diplomaticky. Vyjednával přitom s oběma stranami a předpokládal, že jeho pozici posílí, pokud ho české stavy zvolí králem. V létě 1619 se nicméně začal přiklánět na stranu Ferdinanda II.[2]

Přesto se Jan Jiří I. cítil osobně uražený, když české stavy 26. srpna 1619 zvolily králem Fridricha Falckého. Jeho vyslanci 28. srpna 1619 hlasovali při volbě císaře Svaté říše římské národa německého pro Ferdinanda II. Následně hledal kurfiřt i jeho rádci cestu, jak z konfliktu mezi císařem a českými stavy vytěžit co nejvíce. Zásadní dohoda byla uzvařena 21. března 1620 na mühlhausenském konventu, na němž hrabě Oñate dojednal spolupráci saského kurfiřta s císařem a s bavorským vévodou Maxmiliánem. V souladu s touto dohodou napadl Jan Jiří I. na počátku září 1620 obě Lužice a Slezsko, kde se proti němu postavil slezský velitel Jan Jiří Krnovský. Po bitvě na Bílé hoře získal obě Lužice jako zástavu, která mu byla pražským mírem potvrzena dědičně. Jiné odměny se mu nedostalo, navíc restitučním ediktem z roku 1629 byly ohroženy statky, které katolické církvi zabavil.

Za švédské války chtěl zachovat neutralitu a zabránil švédskému králi Gustavu Adolfovi v přechodu přes Labe u Wittenbergu, čímž zavinil pád Magdeburku. Teprve když ligistické vojsko zpustošilo jeho zemi, uzavřel s Gustavem Adolfem spojenectví a saské vojsko pod generálem Arnimem bojovalo po boku Švédů u Breitenfeldu a následně vniklo do Čech. Po smrti švédského krále a po vítězství císařských u Nördlingenu uzavřel s císařem roku 1635 pražský mír a spojil se s ním proti Švédům a Francouzům. Za to mu švédský generál Johan Banér v letech 1635, 1636 a 1639 vydrancoval zemi a podobně ji poplenil i další generál Lennart Torstenson, který porazil Sasy u Jutrobogu a vymáhal krutě válečné kontribuce až do uzavření příměří v roce 1645. Vestfálským mírem bylo kurfiřtovi Janu Jiřímu potvrzeno dědičné držení obou lužických markrabství, která získal Pražským mírem.

Jeho obsáhlé zpravodajské službě, především potom agentu Fridrichu Lebzelterovi nebo neznámému „písaři A.“, dnes vděčíme za velmi podrobný popis vlády Fridricha v zemích Koruny české.[3]

RodinaEditovat

Jan Jiří byl dvakrát ženat. V roce 1604 se oženil se Sibylou Alžbětou Württemberskou a v roce 1607 s Magdalenou Sibyllou Pruskou. Děti měl pouze s druhou ženou.

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Albrecht III. Saský
 
 
Jindřich IV. Saský
 
 
 
 
 
 
Zdenka Česká
 
 
August Saský
 
 
 
 
 
 
Magnus II. Meklenburský
 
 
Kateřina Meklenburská
 
 
 
 
 
 
Žofie Pomořanská
 
 
Kristián I. Saský
 
 
 
 
 
 
Frederik I. Dánský
 
 
Kristián III. Dánský
 
 
 
 
 
 
Anna Braniborská
 
 
Anna Dánská
 
 
 
 
 
 
Magnus I. Sasko-Lauenburský
 
 
Dorotea Sasko-Lauenburská
 
 
 
 
 
 
Kateřina Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
Jan Jiří I. Saský
 
 
 
 
 
Jáchym I. Nestor Braniborský
 
 
Jáchym II. Hektor Braniborský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Dánská
 
 
Jan Jiří Braniborský
 
 
 
 
 
 
Jiří Saský
 
 
Magdaléna Saská
 
 
 
 
 
 
Barbora Jagellonská
 
 
Žofie Braniborská
 
 
 
 
 
 
Fridrich I. Braniborsko-Ansbašský
 
 
Jiří Braniborsko-Ansbašský
 
 
 
 
 
 
Žofie Jagellonská
 
 
Sabina Braniborsko-Ansbašská
 
 
 
 
 
 
Karel I. Minsterberský
 
 
Hedvika Minsterberská
 
 
 
 
 
 
Anna Zaháňská
 

ReferenceEditovat

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Jan Jiří“ Ottova slovníku naučného od anonymního autora.
  1. HEINKER, Christian. Die Bürde des Amtes – die Würde des Titels: Der kursächsiche Geheime Rat im 17. Jahrhundert. 1. vyd. Leipzig: Leipziger Uni-Verlag, 2015. ISBN 9783865838551. S. 86–88. 
  2. BŮŽEK, Václav; KRÁL, Pavel; PRAŽÁKOVÁ, Kateřina. České stavovské povstání: Mezi Prahou, Drážďany, Heidelberkem, Londýnem a Mnichovem. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2022. ISBN 978-80-7422-830-8. S. 86–91. 
  3. ČECHURA, Jaroslav. Zimní král: aneb české dobrodružství Fridricha Falckého. Praha: Rybka Publishers, 2004. 380 s. ISBN 80-86182-79-7. Kapitola Prameny a literatura k jednotlivým kapitolám, s. 368. 

Externí odkazyEditovat

Předchůdce Jan Jiří I. Saský Nástupce
Kristián II. kurfiřt saský
16111656
Jan Jiří II.