Povstání

otevřený odpor proti příkazům vládnoucí vrstvy či okupační moci

Povstání, zastarale rebelie (latinsky rebellio) či pozdvižení je otevřený odpor většího množství obyvatelstva proti státní moci.

Pražské povstání, záběr Staroměstského náměstí a Pařížské ulice

Jiné významy (homonyma)Editovat

Ve starší češtině měl výraz povstání i druhý význam – vznik.[1] Slovo povstání též může znamenat pohyb ze sedu do postoje (např. povstání k uctění památky).

Charakteristiky povstáníEditovat

Jako povstání je typicky označován násilný (ozbrojený) odpor (např. Rákócziho povstání, Selské povstání v českých zemích (1775), Slovenské národní povstání). Jsou tak ale někdy pojmenovávány i nenásilné formy, nazývané častěji nenásilný odpor či nenásilné hnutí odporu.[2]

Hannah Arendtová napsala o rozdílu mezi povstáním a revolucí, že zatímco cílem povstání je pouze osvobození, cílem revoluce je ustavit svobodu.[3]

Povstání často vypuká spontánně, není nikým řízeno, následný stav blízký k anarchii může být i dlouhodobý.[4] Ve druhé fázi se může jednat o předem připravené akce, jež mají za cíl organizované převzetí moci. V takovýchto případech se používají termíny státní převrat, puč a revoluce, v závislosti na způsobu převzetí vlády. Příkladem předem připravovaného povstání je pražské povstání v květnu 1945, kterému předcházely spontánní akce (např. přerovské povstání).

Povstání a mezinárodní právoEditovat

Charta spojených národů neumožňuje OSN podporovat protivládní povstalce, s výjimkou humanitární pomoci.

Žádné ustanovení této charty nedává organisaci Spojených národů právo, aby zasahovala do věcí, které podstatně patří do vnitřní pravomoci státu, ani nezavazuje členy, aby takové věci podrobovali řešení podle této charty; tato zásada však nebrání, aby se nepoužilo donucovacích opatření podle kapitoly VII.
— Charta Spojených národů, kap. 1, článek 2.7[5]

Pokud povstalci vytvořili vlastní vládu, mohou být uznáni jako válčící; to jim dává částečnou mezinárodně právní subjektivitu. To má dosáhnout uplatnění ius in bello, od kterého se očekává, že zmírní hrůzy občanské války. Když nepřátelství skončí a nová vláda fakticky kontroluje část území země, uznání za válčícího už nepřichází v úvahu. Nyní to může být de facto režim. Taková vláda ale nemusí dosáhnout mezinárodního uznání a mohou na ni být uvaleny sankce.[6]

Známá povstání (výběr)Editovat

 
Maďarské povstání, Budapešť 1956
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam povstání a revolucí.

Povstání v umění (výběr)Editovat

 
Památník povstalcům za nezávislost Mexika, Pachuca de Soto, Mexiko

Povstání byla, jsou a budou vděčným námětem mnoha uměleckých děl, proto je uvedeno jen několik příkladů:

Výtvarné uměníEditovat

FilmEditovat

BeletrieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aufstand na německé Wikipedii.

  1. Např. ŠAFAŘÍK, Pavel Josef. O šíření wsauwáním sauhlásek. S. 409. Časopis českého Museum [online]. J. G. Calve, Praha [cit. 2022-07-18]. Čís. 4/1846, s. 409. Dostupné online. 
  2. LANKOVÁ, Kateřina. Sýrie a koncept responsibility to assist: nový přístup k řešení konfliktů?. Praha, 2018. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Tomáš Karásek. s. 40–41. Dostupné online.
  3. Hannah Arendt: Über die Revolution. (On Revolution New York 1963). 4. Auflage. Piper, München 1994, ISBN 3-49-221746-X, S. 184.
  4. Např. KRČKOVÁ, Lucie. Konflikty v Demokratické republice Kongo a jejich dopady na civilní obyvatelstvo. Olomouc, 2011. Magisterská diplomová práce. Univerzita Palackého. Vedoucí práce Pavel Nováček. s. 34. Dostupné online.
  5. Charta Spojených národů
  6. NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 705/2008 [online]. Zákony pro lidi, 2008-07-24. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat