Gustáv Husák

československý politik, politický vězeň a osmý prezident Československa

Gustáv Husák (původním křestním jménem Augustín, 10. ledna 1913 Dúbravka18. listopadu 1991 Bratislava) byl československý politik slovenského původu, vysoký představitel vládnoucí Komunistické strany Československa a v letech 1975–1989 osmý prezident Československa.

JUDr. Gustáv Husák, CSc.
Gustáv Husák - oříznuto.JPG

8. prezident Československa
Ve funkci:
29. května 1975 – 10. prosince 1989
Předseda vlády Lubomír Štrougal
Ladislav Adamec
Marián Čalfa
Předchůdce Ludvík Svoboda
Nástupce Václav Havel

8. Generální tajemník ÚV KSČ
Ve funkci:
1969 – 1987
Předchůdce Alexander Dubček
Nástupce Miloš Jakeš

předseda Sboru pověřenců
Ve funkci:
srpen 1946 – květen 1950
Předchůdce Karol Šmidke
Nástupce Karol Bacílek

pověřenec pro dopravu a veřejné práce
Ve funkci:
září 1945 – srpen 1946
Předchůdce Kornel Filo
Nástupce Kazimír Bezek

pověřenec vnitra
Ve funkci:
únor 1945 – září 1945
Předchůdce Ján Púll a Štefan Kočvara
Nástupce Július Viktory
Ve funkci:
září 1944 – říjen 1944
Stranická příslušnost
Členství KSČ

Narození 10. ledna 1913
Dúbravka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. listopadu 1991 (ve věku 78 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost Slováci
Choť Magda Husáková-Lokvencová
Viera Husáková-Čáslavská
Děti synové Vladimír (*1944) a Ján (1946 - 2004)[1]
Alma mater Univerzita Komenského v Bratislavě
Profese politik a advokát
Ocenění Hrdina Československé socialistické republiky (1969)
Hrdina Československé socialistické republiky (1972)
Hrdina Československé socialistické republiky (1982)
Řád Josého Martího
Řád Playa Girón
… více na Wikidatech
Podpis Gustáv Husák, podpis
Commons Kategorie Gustáv Husák
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Narodil se do rodiny Nikodéma Husáka (1881–1962) a jeho manželky Magdalény roz. Fratričové (1882–1914). Jeho původní křestní jméno bylo Augustín.[2] Jeho otec pracoval jako dělník v kamenolomu a sezonní zemědělský dělník, avšak v první světové válce utrpěl těžší zranění a poté se živil jako rolník; krátce zastával i post starosty Dúbravky. Gustáv Husák svoji matku nepoznal, neboť zemřela na tuberkulózu, když mu byl jeden rok. Jeho otec se znovu oženil. Od roku 1929 Gustáv Husák pobýval v bratislavských internátech. Během práce ve studentském hnutí poznal v roce 1935 svoji budoucí první manželku Magdu Lokvencovou s kterou se 1. září 1938 oženil. Měli spolu syny Vladimíra (* 23. října 1944 Moskva) a Jána (1946–2004). Jeho první manželství skončilo rozvodem v roce 1960.[3] Magda Husáková Lokvencová zemřela v roce 1966.

Po smrti své první ženy se seznámil v roce 1966 s Vierou Millerovou, rozenou Čáslavskou, o deset let mladší než on. Zahynula 20. října 1977 při havárii vrtulníku na bratislavském letišti.

StudiaEditovat

V letech 1925–1933 studoval na Masarykově (dnešním Grösslingově) gymnáziu, kde patřil mezi premianty. Maturoval s vyznamenáním. V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstoupil do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, měl vstoupit do Komunistické strany Československa. V roce 1937 absolvoval s vyznamenáním vysokoškolské studium. V roce 1938 byl promován a získal akademický titul JUDr. (doktor práv). Poté pracoval jako advokátní koncipient v advokátní kanceláři Vladimíra Clementise.[3]

Později se uváděl i s titulem CSc. (kandidát věd).[4] Vědecký titul kandidáta věd získal v Ústavu státu a práva československé Akademie věd v Bratislavě.

Válečné obdobíEditovat

Za druhé světové války byl odpůrcem Tisova Slovenského státu, byl členem hnutí odporu, aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. Stal se místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady a významným členem tehdy vzniklého Sboru pověřenců. V 1. Sboru pověřenců2. Sboru pověřenců zastával během povstání post pověřence vnitra (společně s Ivanem Štefánikem).[5] Byl rovněž místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Z léta 1944 se zachoval i Husákův dopis, v němž doporučoval, aby Slovensko bylo po válce zařazeno do svazku národů Sovětského svazu. V pozdější době zdůvodňoval svůj dopis tím, že se snažil jen vyvíjet tlak na československou exilovou vládu v Londýně, aby uznala slovenské národní požadavky, a měl tedy již tenkrát zastávat stanovisko, že Slovensko je nedílnou součástí Československa, byť má mít v tomto svazku značnou autonomii.[6]

Poválečný vzestup a první politický pádEditovat

Ve vrcholné politice setrval i po druhé světové válce. Ve 4. Sboru pověřenců a v 5. Sboru pověřenců byl opětovně pověřencem vnitra. V 6. Sboru pověřenců ustoupil na post pověřence dopravy a veřejných prací.[7]

V prvních poválečných parlamentních volbách v květnu roku 1946 zvítězila na Slovensku Demokratická strana, na rozdíl od českých zemí, kde zvítězili komunisté. Po podpisu třetí pražské dohody však všechna rozhodnutí Slovenské národní rady podléhala schválení celostátní československé vlády. Husák sám se stal předsedou 7. Sboru pověřenců, tedy prakticky slovenské autonomní vlády. Na podzim roku 1947 navíc vytlačil nátlakovými akcemi některé přední nekomunistické pověřence z jejich úřadů (8. Sbor pověřenců) a získal potom přímý vliv na řízení slovenské policie, jak pořádkové policie (Sboru národní bezpečnosti), tak tajné policie (StB). Stal se tak jedním z vlivných aktérů komunistického převratu v roce 1948, kdy zůstal i předsedou poúnorových 9. Sboru pověřenců a zprvu také 10. Sboru pověřenců.[8], navíc krátce zastával i post pověřence zemědělství.[9]

Zlom nastal roku 1950, kdy byl spolu s Vladimírem Clementisem, Lacem Novomeským a mnoha dalšími obviněn z tzv. buržoazního nacionalismu. V květnu 1950 ztratil post předsedy Sboru pověřenců. V únoru 1951 byl zatčen a v sobotu 24. dubna 1954 byl v tzv. procesu s buržoazními nacionalisty, souzenými za velezradu, sabotáž a vyzvědačství,[10] odsouzen za velezradu[11] k doživotnímu trestu odnětí svobody.[12] Po odsouzení čekal na přesun do věznice v Leopoldově v tajné věznici StB v prostorách bývalého Arcibiskupského gymnázia v Praze-Bubenči.[13] Byl jedním z mála obžalovaných, kteří při procesu nedoznali i přes mučení žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život. Kvůli tomu, že po každém mučení nakonec odvolal své přiznání, se rovněž protáhla příprava procesu. Rozsudek nad ním byl vynesen až po StalinověGottwaldově smrti, a to možná také přispělo k tomu, že unikl trestu smrti.[14]

Rehabilitace a nový vzestupEditovat

V roce 1960 byl po rozsáhlé amnestii prezidenta Antonína Novotného propuštěn a v roce 1963 plně rehabilitován. V průběhu 60. let byl Husák zpočátku jednou z význačných osobností reformního proudu v KSČ, v období tzv. pražského jara 1968 vystupoval jako stoupenec reforem. V dubnu roku 1968 se stal místopředsedou československé vlády, v níž pak byl jedním z předních iniciátorů ústavního zákona o federativním uspořádání republiky.

Zcela novou příležitost pro něj znamenala Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Krátce poté, co okupační vojska internovala čelní představitele ČSSR a KSČ v Moskvě, se Husák stal členem oficiální československé delegace pod vedením prezidenta Ludvíka Svobody. Je pravděpodobné, že Husákova výřečnost a ráznost přesvědčily nejvyššího představitele SSSR Leonida Brežněva, že právě Husák je tím mužem, kterému by měla být dána důvěra a přednost před ostatními komunistickými politiky v Československu, zvláště před Alexandrem Dubčekem. V dubnu 1969 tak Husák nahradil Dubčeka ve funkci prvního tajemníka KSČ, v květnu 1971 se formálně stal generálním tajemníkem KSČ a v této funkci setrval až do prosince 1987.[15] Husák se stal jedním z nejmocnějších lidí v ČSSR a symbolem politické normalizace 70. let ve všech oblastech politiky, kultury a hospodářství. V jejím rámci byly provedeny rozsáhlé personální čistky ve všech odvětvích společenského a hospodářského života, kdy vedoucí posty politiky i hospodářství mohli zastávat především ti, kdož (alespoň navenek) označili invazi v srpnu 1968 za bratrskou pomoc, odsoudili reformní snahy Pražského jara a (aspoň formálně) vyjádřili podporu normalizačnímu vedení KSČ. Husákova normalizace se projevovala navenek mj. i opětným odstraňováním pomníků prezidenta Masaryka obnovených v letech 1968–1969.

 
Gustáv Husák (uprostřed) na státní návštěvě NDR v roce 1971. Zleva: Erich Honecker, Husák a Walter Ulbricht.
 
Husák na návštěvě Rumunska v roce 1977 zachycený společně s diktátorem Ceauşescem
 
Rovněž Rumunsko, fotografie pořízená během exkurze do továrny na vozy Dacia
 
Husák se zapisuje do zlaté knihy návštěvníků Východního Berlína (1987)

Vrchol Husákovy politické kariéry nastal v roce 1975: tehdy byl funkce zbaven dlouhodobě vážně nemocný prezident Ludvíka Svobody a při následné volbě prezidenta Československa 1975 dne 29. května 1975 byl Husák zvolen prezidentem Československé socialistické republiky (v pořadí 8. prezidentem Československa). V této funkci byl potvrzen v roce 1980 i v roce 1985. Na přelomu 70. a 80. let se začal zhoršovat jeho zdravotní stav. Až do smrti byl velmi silným kuřákem (na veřejnosti se však s cigaretou objevoval sporadicky), což se spolu s předchozím vězněním na jeho zdraví citelně podepsalo. Cukrovka omezovala možnost operovat šedý zákal (komplikovaný celoživotní těžkou krátkozrakostí), který postoupil natolik, že mohl číst jen na čtecím stroji. Přesto operaci (na tehdejší dobu poměrně těžký zákrok) podstoupil a i přes velmi silné brýle, které později nosil, se mu zrak vrátil do přijatelných mezí.

Závěr politické kariéryEditovat

V roce 1987 se Husák vzdal funkce generálního tajemníka ÚV KSČ, kdy jej v této funkci vystřídal Miloš Jakeš. Funkci prezidenta republiky však vykonával dál. Na svých posledních veřejných vystoupeních ve funkci prezidenta se objevoval opíraje se o hůl.

Během Sametové revoluce koncem roku 1989 byl jedním z tehdejších československých politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím[zdroj?] a přispěl tak ke klidnému průběhu převratu. Jeho posledním politickým činem se pak 10. prosince 1989 stalo jmenování ČalfovyVlády národního porozumění“, vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky.

Konec životaEditovat

Zemřel 18. listopadu 1991 na selhání srdeční a dýchací soustavy jako polozapomenutá osoba. Jeho pohřbu se zúčastnil i tehdejší předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský, což vyvolalo kritiku především v českých zemích, kde to bylo vnímáno jako gesto úcty k Husákovým nacionálním postojům. Šlo o součást eskalace problémů mezi Čechy a Slováky v tomto období.

BibliografieEditovat

  • Gustáv Husák: Zápas o zajtrajšok – Bratislava : Obroda, 1948. – 284 s.
  • Gustáv Husák: K roľníckej otázke na Slovensku – Bratislava : Pravda, 1948. – 118 s.
  • Gustáv Husák: Žiadosť o úplnú stranícku rehabilitáciu (list ÚV KSČ z 1. mája 1963), nepublikované – 134 s.
  • Gustáv Husák: Svedectvo o Slovenskom národnom povstaní – Bratislava : Vydavateľstvo politickej literatúry, 1964. – 617 s.[16]
  • Gustáv Husák: O Slovenskom národnom povstaní – Bratislava : ideologické oddelenie ÚV KSS a Ústav dejín KSS, júl 1969. – 134 s.
  • Gustáv Husák: Svedectvo o Slovenskom národnom povstaní. 2. vydanie – Bratislava : Epocha, 1969. – 632 s.[16]
  • Gustáv Husák: State a prejavy: apríl 1969 – apríl 1970 – Bratislava : Epocha, 1970. – 390 s.
  • Gustáv Husák: Vybrané prejavy: máj 1970 – december 1971 – Bratislava : Pravda, 1972. – 389 s.
  • Gustáv Husák: Budúcnosť patrí mladým: Výber z prejavov k mládeži 1969 – 1972 – Bratislava : Smena, 1973. – 130 s.
  • Gustáv Husák: Z bojov o dnešok: 1944 – 1950 – Bratislava : Pravda, 1973. – 433 s.
  • Gustáv Husák: Svedectvo o Slovenskom národnom povstaní – 3. vydanie – Bratislava : Pravda, 1974. – 683 s.[16]
  • Gustáv Husák: K Slovenskému národnímu povstání – Praha : Mladá fronta, 1974. – 65 s.
  • Gustáv Husák: Prejavy a state: február 1972 – jún 1974 – Bratislava : Pravda, 1976. – 423 s.
  • Gustáv Husák: Prejavy a state: august 1974 – apríl 1976 – Bratislava : Pravda, 1977. – 432 s.
  • Gustáv Husák: Budúcnosť patrí mladým: Výber z prejavov k mládeži 1969 – 1977 – Bratislava : Smena, 1977. – 248 s.
  • Gustáv Husák: Prejavy a state: máj 1976 – december 1978 – Bratislava : Pravda, 1979. – 483 s.
  • Gustáv Husák: Prejavy a state: január 1979 – apríl 1981 – Bratislava : Pravda, 1982. – 433 s.
  • Gustáv Husák: O odboroch: Vybrané prejavy a state 1944 – 1981 – Bratislava : Práca, 1982. – 514 s.
  • Gustáv Husák: O obrane a ochrane socializmu: Výber z prejavov a statí 1969 – 1981 – Praha: Naše vojsko, 1982. – 512 s.
  • Gustáv Husák: Výber z prejavov a statí, Zväzok 1: apríl 1969 – december 1972 – Bratislava : Pravda, 1982. – 544 s.
  • Gustáv Husák: Výber z prejavov a statí, Zväzok 2: február 1973 – apríl 1981 – Bratislava : Pravda, 1982. – 542 s.
  • Gustáv Husák: Prejavy a state: máj 1981 – december 1983 – Bratislava : Pravda, 1985 – 457 s.[17]
  • Gustáv Husák: O československo-sovietskom priateľstve, spojenectve a spolupráci – Praha : Lidové nakladatelství, 1985. – 221 s.
  • Gustáv Husák: Z prejavov a statí: január 1984 – jún 1987 – Bratislava : Pravda, 1987. – 453 s.

VyznamenáníEditovat

CitátyEditovat

Je třeba, aby slovenský člověk považoval za svoji vlast... území od Aše až po Vladivostok.
— Gustáv Husák, 1944[24]
Keď skúmame dejiny, nachádzame v nich dosť mien, pri ktorých iba titul a hodnosť čosi hovorí; za leskom titulu je však prázdnota. Sú to čierni pasažieri histórie. A nájdeme i iné postavy, hoc aj bez štátnych titulov a hodnosti, v ktorých akoby sa stelesnila problematika doby, ktoré sú symbolmi potrieb, bojov a ilúzií svoje spoločnosti, sú míľnikmi na vývinovej ceste svojho národa. Takouto svetovou postavou v slovenskej histórii je Ľudovít Štúr .
— Gustáv Husák. In: Štefan Drug: Štúrov program na našich zástavách


My nebudeme romanticky snívať o krásach a čistej duši ľudu, ani plakať nad jeho biedou, ale postavíme sa do stredu zástupu, roztrpčeného skutočnosťou sociálnou a spoločenskou a pomôžeme zmeniť dnešok tak, aby človek nebol vykorisťovaný človekom."
— Gustáv Husák, 1935, časopis Svojeť
Ja tento národ musím zachrániť, aj keby mi mali všetci napľuť do očí.
— Gustáv Husák, 21. 8. 1968, reakce na vojenskou invazi do ČSSR[25]
Koncepcia normalizácie nebola mojim výmyslom. Všetci sme ju schvaľovali ako jediné možné východisko. Keď niektorá krajina zažije zemetrasenie - čo robí? Snaží sa normalizovať život. A čo je možné robiť, keď do nej vtrhne stotisícová spojenecká armáda? S Brežnevom som mal o tejto otázke tvrdé rozhovory aj po auguste. Vedel, ako nás to páli. Odďaloval riešenie. Po ňom to samé robil Andropov. A tak to bolo až od roku 1987, keď som sa vzdal funkcie generálneho tajomníka. Aj Gorbačov sa po svojom nástupe vykrúcal, že on pri tom roku 1968 nebol, že nebola to len ich vec a podobne. A čo Amerika? Čo celý Západ? Prezident Johnson sa dohodol s Brežnevom a vzal okupáciu Česko-Slovenska na vedomie. Formálne protestoval, ale ináč nepohol ani prstom
— Gustáv Husák. In. Viliam Plevza: Vzostupy a pády : Gustáv Husák prehovoril. Bratislava, Tatrapress, 1991, s.110
História bude raz hovoriť veľmi jasne a adresne. Fyzické i duševné sily človeka majú svoje hranice. Sem-tam sa podarí výnimočne túto hranicu prekročiť. Aj to iba vtedy, keď do slova a do písmena odhodláš sa "radšej nebyť, ako byť otrokom" lží a podvodu
— Gustáv Husák. In: Viliam Plevza: Vzostupy a pády : Gustáv Husák prehovoril. Bratislava, Tatrapress, 1991
Prežili sme obdobia, keď sa veľmi ťažko pracovalo a keď statoční vydržali. Nech odpadne, čo je kolísavé, nech odpadne, čo je oportunistické, ale nech v tej strane zostane, čo je pevné, čo je charakterné, čo chce za tento národ zápasiť.
— Gustáv Husák, 28. 8. 1968, reakce na výsledky jednání v Moskvě. Vytržením této věty z kontextu celého projevu byla odstartována biľakovská normalizace.[26]
Ja osobne som od mladých rokov veril svetlým ideám socializmu. Kde boli chyby, boli chyby ľudí, a nie základných myšlienok socializmu. Nevidím ani dnes vo svete lepšie základné myšlienky, základné orientácie. Preto im zostávam verný. (1991
— Gustáv Husák. In: Viliam Plevza: Vzostupy a pády : Gustáv Husák prehovoril. Bratislava, Tatrapress, 1991, s.165

V kultuře a jazyce (eponymie)Editovat

V kultuřeEditovat

Dr. Gustáv Husák, inscenace slovenského divadla Aréna z roku 2006.[27]

V jazyceEditovat

  • Děti narozené během začátku Husákovy vlády, zejména v první polovině 70. let, se v publicistickém slangu označují Husákovy děti.
  • Žižkovskému vysílači v Praze se někdy přezdívá Husákův prst.[zdroj?]
  • Husákovo ticho – Těšnovský silniční tunel v Praze vzniklý zahloubením nábřežní komunikace před tehdejší budovou sídla ÚV KSČ[28]

Gustáv Husák ve filmuEditovat

  • Rudí prezidenti: Kněz komunismu - Gustáv Husák (E05) (2018)[29]
  • České století: Poslední hurá, Musíme se dohodnout (2013)[29]
  • SNP (Jiří Kroupa jako Gustáv Husák, 2009) [30]
  • V hlavní roli Gustáv Husák (režie: Robert Sedláček, 2008)[29]
  • Ta lidská bezmoc moci...: (režie: Petr Lokaj, 2006)[29]
  • Historická panoráma - Svedectvo o dr. Gustávovi Husákovi (TV film) (2000)[29]
  • Takoví nám vládli (1999)[29]
  • Prezidenti (1990)[29]
  • Gottwald (Michal Dočolomanský jako Gustáv Husák, 1986)[30]
  • Povstalecká história (Michal Dočolomanský jako Gustáv Husák, 1986)[30]
  • Gustáv Husák (1983)[29]
  • Invaze (Terence Soall jako Gustáv Husák, 1980)[30]
  • Vítězný lid (Michal Dočolomanský jako Gustáv Husák, 1977)[30]
  • Vojáci svobody/Komunisté (Ivan Mistrík jako Gustáv Husák, 1977)[30]
  • Povstalecké memoáre SNP (1969)[29]
  • Čas, ktorý žijeme (1968)[29]
  • Spřízněni volbou (1968)[29]
  • Príbeh jednej misie (1967)[29]

ReferenceEditovat

  1. MOTÝL, Ivan: Osamělý vlk z Hradu, In: Týden, 7. 11. 2011
  2. Gustáv Husák 1. díl, pořad ČRo 6 z 15. 3. 2009
  3. a b MACHÁČEK, Michal. Cesta Gustáva Husáka ke komunistickému hnutí. Český časopis historický. 2014, roč. 112, čís. 2. ISSN 0862-6111. 
  4. Gustav Husák [online]. Osobnosti.sk [cit. 2013-11-26]. Dostupné online. 
  5. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623. (česky) 
  6. MACHÁČEK, Michal. Gustáv Husák za II. světové války. Slezský sborník. 2012, roč. 110, čís. 3-4, s. 259. ISSN 0037-6833. 
  7. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623-624. (česky) 
  8. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 625-626. (česky) 
  9. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 625. (česky) 
  10. Rudé právo: Gustav Husák [online]. Ústav totalitních režimů [cit. 2013-11-26]. Dostupné online. 
  11. ROKOSKÝ, Jaroslav. Amnestie 1960 [online]. Ústav totalitních režimů [cit. 2013-11-26]. Dostupné online. 
  12. Gustáv Husák na webu Totalita.cz
  13. Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT, 28. 2. 2015. Čas 4:00.
  14. ŠTEFANICA, Jan: Vybrané právne aspekty procesu G. HUSÁK a spol., Brno : Masarykova univerzita, 2013 s. 346-362 Dostupné online.
  15. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 270. 
  16. a b c E-kniha: Gustáv Husák: Svedectvo o SLOVENSKOM NÁRODNOM POVSTANÍ. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2020-02-07 [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. (slovensky) 
  17. Gustáv Husák o západnom vojnovom imperializme, budovaní mieru a sociálnej politiky v knihe Z prejavov a statí (1984 - 1987). DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2020-01-31 [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. (slovensky) 
  18. Řád Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti Dostupné online
  19. Wojciech Stela: Polskie ordery i odznaczenia (Vol. I). Varšava: 2008, s. 48.
  20. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-12-15]. Dostupné online. 
  21. Story Map Tour. www.arcgis.com [online]. [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  22. 1973: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. (španělsky) 
  23. 1983: Granma Archives Index - LANIC. ibs-treatments.org [online]. [cit. 2020-06-22]. Dostupné online. (španělsky) 
  24. Gustáv Husák na prezidentských stránkách Hrad.cz
  25. Gustáv Husák: Politický šachista v zajatí moci, autor Stanislav Sikora
  26. Projev dr. Gustáva Husáka 28. srpna 1968
  27. Divadelní hra bilancuje život Gustáva Husáka. iDNES.cz [online]. 2006-10-18 [cit. 2019-01-12]. Dostupné online. 
  28. Husákovo ticho (Portál hlavního města Prahy). www.praha.eu [online]. [cit. 2019-12-07]. Dostupné online. 
  29. a b c d e f g h i j k l www.csfd.cz [online]. [cit. 2020-02-09]. Dostupné online. 
  30. a b c d e f Filmová role - vyhledávání Dr. Gustáv Husák - Filmová databáze online FDb.cz. www.fdb.cz [online]. [cit. 2020-02-09]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

1. tajemník KSČ
Předchůdce:
Alexander Dubček
19691971
Gustáv Husák
Nástupce:
Generální tajemník ÚV KSČ
Předchůdce:
19711987
Gustáv Husák
Nástupce:
Milouš Jakeš