Štefan Kočvara
Štefan Kočvara (25. prosince 1896[1][2][3] Myjava[2][3] – 17. října 1973[1][3] Washington, D.C.[3]) byl slovenský a československý politik, poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění a generální tajemník Demokratické strany. Po únorovém převratu v roce 1948 exilový politik.
| Štefan Kočvara | |
|---|---|
| Pověřenec vnitra | |
| Ve funkci: 7. února 1945 – 21. února 1945 | |
| Nástupce | Gustáv Husák |
| Poslanec Prozatímního NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Poslanec Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Místopředseda vlády ČSR | |
| Ve funkci: 1947 – 1948 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | agrární strana Demokratická str. |
| Narození | 25. prosince 1896 Myjava  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. října 1973 (ve věku 76 let) Washington, D.C.  USA |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Profese | advokát a politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatV roce 1916 dokončil evangelické lyceum v Prešpurku. Začal pak studovat práva na Univerzitě Karlově v Praze. V meziválečném období byl členem Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (agrární strany) a byl aktivní v slovenském družstevnictví.[2] V letech 1924–1942 působil jako advokát a notář.[4]
V únoru 1945 zasedal po několik týdnů na postu pověřence vnitra v 3. Sboru pověřenců na osvobozeném území Slovenska. Funkci zastával společně s komunistou Jánem Púllem.[5]
V letech 1945–1946 byl za Demokratickou stranu poslancem Prozatímního Národního shromáždění. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde formálně setrval do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[6][7]
V roce 1947 se podílel na přípravných pracích na nové ústavě Československa. Oficiálně předložil v dubnu 1947 subkomisi ústavního výboru návrh česko-slovenského státoprávního uspořádání vypracovaný Demokratickou stranou. Počítal se symetrickou federací (české i slovenské národní orgány) a s celostátním parlamentem, který by měl taxativně vymezené pravomoci.[8] Zastával i vládní funkci, v letech 1947–1948 byl náměstkem předsedy vlády (místopředsedou vlády) v první vládě Klementa Gottwalda. V únoru 1948 podal demisi v rámci pokusu demokratických stran o vyvinutí tlaku na KSČ. Po vítězství komunistů v tomto mocenském střetu už se do funkce nevrátil.[9]
Po únorovém převratu v roce 1948 byla Demokratická strana proměněna na Stranu slovenské obrody jako satelitní formaci závislou na KSČ. Kočvara patřil mezi skupinu funkcionářů Demokratické strany, kteří odešli do emigrace. Z republiky odešel 1. května 1948, nejprve do Londýna a v roce 1949 přesídlil do Washingtonu.[2]
V exilu pak organizoval Demokratickou stranu. Zasedal ve výboru Rady svobodného Československa. V roce 1951 během rozkolu v československém exilu přešel dočasně do Národního výboru svobodného Československa.[10]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Štefan Kočvara [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Naše snahy: časopis Stálej konferencie slovenských demokratickych exulantov, Svazek 9 [online]. Konferencia, 1973 [cit. 2015-01-28]. S. 66. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d Kočvara Štefan [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2011-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Česko-slovenská historická ročenka [online]. Vydavatelství Masarykovy univerzity, 2004 [cit. 2015-01-28]. S. 351. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-28]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 308.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1198.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1346–1347.
