Otevřít hlavní menu

Rudolf Habsburský

český král (1306–1307)
Tento článek je o rakouském vévodovi a českém králi. O římskoněmeckém králi pojednává článek Rudolf I. Habsburský.

Rudolf Habsburský (kolem 12814. července 1307 Horažďovice) byl vévoda rakouský, markrabě moravský, devátý král český (1306-1307) a titulární král polský z rodu Habsburků.

Rudolf (I.) Habsburský
Král český, vévoda rakouský, titulární král polský
Doba vlády 1306-1307
Korunovace ne
Narození asi 1281
Úmrtí 3. července 1307
Horažďovice
Pohřben Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Předchůdce Jindřich Korutanský
Nástupce Jindřich Korutanský
Manželky I. Blanka Francouzská (1305)
II. Eliška Rejčka
Dynastie Habsburkové
Otec Albrecht I. Habsburský
Matka Alžběta Goricko-Tyrolská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

PůvodEditovat

 
Rudolf Habsburský (podoba ze 16. století)
 
Rudolfova jezdecká pečeť
 
Památník na místě panovníkova skonu poblíž Horažďovic
 
Pohřební klenoty z jeho hrobu ve svatovítské katedrále

Rudolf byl nejstarším ze šesti synů římského krále Albrechta I. a Alžběty Goricko-Tyrolské, sestry Jindřicha Korutanského. Roku 1300[1] se po velkém diplomatickém úsilí oženil s Blankou, dcerou francouzského krále Filipa III. Cílem dynastického sňatku bylo sblížení Habsburků s Kapetovci. Manželství bylo bezdětné a Blanka na jaře 1305 zemřela.

Zápas o český trůnEditovat

Po nevyjasněném zavraždění posledního Přemyslovce Václava III. roku 1306 se otec pokusil pro Rudolfa získat český trůn. Volební shromáždění se však rozhodlo pro manžela Václavovy sestry Anny Jindřicha Korutanského.

Albrecht I. Habsburský české země prohlásil za odumřelé léno a udělil jej svému synovi Rudolfovi (v podstatě protiprávně, bez ohledu na staré právo české šlechty zvolit si sama krále). Rudolf Habsburský vtrhl dva týdny po volbě Jindřicha Korutanského za krále se svým vojskem do Čech a otec ho nedlouho poté následoval. Sliboval a rozdával peníze a brzy dosáhl toho, že se někteří předáci českého panstva za úplatu přidali na jeho stranu. Jakmile přitáhl k Praze, uprchl Jindřich Korutanský ze země.

Část šlechty vedená Jindřichem z Lipé, Hynkem z Dubé, Jindřichem I. z Rožmberka a pražským biskupem Janem IV. z Dražic a staroměstští konšelé přijali Rudolfa za svého krále. Podmínkou bylo potvrzení starých privilegií včetně Zlaté buly sicilské, jež stanovila právo domácí volby panovníka, Albrechtem I. a také sňatek čerstvě ovdovělého Rudolfa s vdovou po Václavovi II. Eliškou Rejčkou, která na něj měla přenést dědický nárok na polskou korunu. Dále musel Rudolf přislíbit, že vyrovná těžké dluhy posledních Přemyslovců.

Odboj české šlechtyEditovat

Nebyli to však všichni významní čeští páni, kdo složil 16. října 1306 novému králi v den jeho volby a svatby hold. Chyběla tu především strana vedená Vilémem Zajícem z Valdeka. Rudolfa mnozí přijímali s nevolí jako reprezentanta cizí dynastie, o které se navíc proslýchalo, že nechala zavraždit Václava III. Nelibost vzbudil i způsob, jakým Rudolf došel trůnu. Smlouváním s prodejným panstvem a na úkor Přemysloven, což byly pravé dědičky koruny.

Počátkem roku 1307 se Rudolf sešel ve Znojmě s otcem a mladšími bratry. Byl mezi nimi i druhorozený Fridrich Sličný, jemuž přenechal ihned po své volbě českým králem rakouské a štýrské vévodství. Na této schůzce Albrecht znovu udělil české země dědičně v léno Rudolfovi a stanovil, že zemře-li on nebo někdo z jeho potomků bezdětný, připadne česká koruna některému z Habsburků podle práva primogenitury.

Konečně dne 18. ledna 1307 ve Znojmě propůjčil a zapsal království české všem šesti synům svým, Rudolfovi, Fridrichovi, Leopoldovi, Albrechtovi, Jindřichovi a Otovi na ten způsob, že kdyby Rudolf bez přirozených dědiců zemříti měl, bratří jeho i potomci jejich dle stáří po sobě v Čechách co panovníci následovati měli — to vše řídě z královské římské moci své, bez ohledu na odvěká práva koruny české.
— Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě

Král kašeEditovat

Rudolf se jevil jako schopný panovník, vynikal

střízlivou rázností, chladnou ukázněností a přísnou hospodárností; žil prostě a šetrně, naprosto odlišně od nádherymilovného způsobu svých předchůdců.
— Zdeněk Fiala

Přezdívali mu prý král „Kaše“, protože se živil touto mnišskou stravou, a po pražských ulicích se zpívaly popěvky o „králi hokynáři“.

Šetrnost, snaha zlepšit stav královských financí, kterému mělo napomoci především důsledné vymáhání daní a dávek, i zpochybnění pohledávek některých šlechticů vůči koruně, králi na popularitě nepřidaly. Nelibost budili i jeho cizí rádci, mezi nimiž se uplatnili cisterciáčtí opati Heidenreich ze Sedlce a Konrád ze Zbraslavi. Autor Dalimilovy kroniky králi mimo jiné vyčítá, že vyhnal z Pražského hradu královské dcery Elišku a Markétu. Právě je uznávala část šlechty za dědičky české koruny a vystoupila proti králi vojensky.

SmrtEditovat

V létě 1307 se Rudolf vypravil proti jednomu z rebelujících pánů, Bavorovi ze Strakonic do západních Čech a dosáhl v boji značných úspěchů. Když oblehl Horažďovice, Bavorova kapitulace se zdála být na dosah ruky. Nečekaně však zasáhla vyšší moc a mladý král zemřel.

V letní době roku 1307, za krutého parna i sucha, vytáhl Rudolf osobně s vojskem hojným do pole, k dobývání hradů i tvrzí protivníků svých, které také hojně poddávaly se jemu. Při obléhání však Horažďovic, města páně Bavorova ze Strakonic, onemocněl na úplavici a stav jeho stal se brzy beznadějným. Předvídaje smrt svou, povolal k sobě do ležení před městem dva opaty, sedleckého i zbraslavského, s jejichž radou a pomocí učinil o záležitostech svých poručení křesťanské. Milované manželce své Elišce Polské, nyní po druhé vdově, zapsal druhý plat, a to druhých 20 tisíc hřiven stříbra; otci svému vzkázal, aby nevěřil pověstem, nastanou-li které, o jeho nějakém otrávení a zaslal mu vlastnoruční popis oněch skutků, kterými svědomí své cítil obtíženo, s prosbou, aby stala se náhrada těm, kterým ublíženo bylo. Tak skonal, teprv 26letý, dne 4. července 1307, v devátém měsíci po svém na trůn povýšení, když měl právě korunován býti.
— Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě

Pověstem o otravě ovšem neoblíbený král stejně nezabránil. Především proto, že na onu údajnou úplavici v celém ležení nikdo další nezemřel.

Některé další historické hypotézy naznačují, že Rudolfa mohla zabít rozsáhlá infekce břišní dutiny po prasknutí žaludečního vředu, kterým mohl trpět. Pro něj by svědčila i ona dietní kašovitá strava[2].

Vývod z předkůEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. www.mittelalter-genealogie.de
  2. Tajemné okolnosti smrti šetrného krále Kaše. ustecky.denik.cz. 2012-04-12. Dostupné online [cit. 2019-01-27]. (česky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Jindřich Korutanský
  Český král
Rudolf Habsburský
13061307
  Nástupce:
Jindřich Korutanský