Jindřich z Lipé

český šlechtic, moravský zemský hejtman

Jindřich z Lipé (1275?26. srpna 1329 Brno) byl český šlechtic ze starobylého panského rodu Ronovců, který se nazýval podle Lipé (dnešní České Lípy). Za vlády Jana Lucemburského dosáhl významného postavení a byl životním partnerem ovdovělé české královny Alžběty Rejčky.

Jindřich z Lipé
Narození1270
Úmrtí26. srpna 1329
Brno
Pohřbenbazilika Nanebevzetí Panny Marie
PotomciČeněk z Lipé, Jindřich II. z Lipé a Bertold z Lipé
OtecČeněk z Lipé (1278)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pečeť Jindřicha z Lipé (rok 1316)

Příbuzenstvo
manželka Scholastika, snad z Kamence
syn Jindřich II. z Lipé
syn Čeněk z Lipé
syn Jan z Lipé
syn Pertold z Lipé
dcera Markéta jeptiška v Marienthalu
dcera Kateřina - jeptiška u P. Marie v Brně
dcera Klára

Původ a rodina editovat

Jindřichovým otcem byl dle tradice zřejmě Chval z Lipé, podle novějších poznatků spíše Čeněk z Lipé,[pozn. 1] dědečkem či spíše pradědečkem[pozn. 2] Častolov z rodu Ronovců.[2] Právě Chval jako první použil přízvisko z Lipé[3]. Jindřich měl také bratra Čeňka, se kterým odešel kolem roku 1296 do Prahy ke královskému dvoru. Čeněk zřejmě pár let poté zemřel. Jindřich se pravděpodobně ještě před svou cestou za slávou a majetkem stačil okolo roku 1295 oženit, se svou paní Scholastikou (původem možná od pánů z Kamence)[4] měl postupně 4 syny (Jindřicha, Jana, Pertolda a Čeňka) a snad tři dcery (Kateřinu, Kláru a Markétu). Třetí dcera je známa a byla provdána za Jana z Klingenberka († 1345), otce Jindřicha z Klingenberka, jež padl v bitvě u Kresčaku.[5] Ovdovělá Klára se podruhé provdala za Jana I. z Kravař.[6][7][8][9] V roce 1329 svědčil Jan z Klingenberka (ve společnosti dalších šlechticů) synům Jindřicha z Lipé při vykonání jeho poslední vůle a donaci kláštera ve Starém Brně.[10] V roce 1340 se svým příbuzným Jindřichem ml. z Lipé směnili les u Kozojed s oslavanským klášterem za jiný les.[11]

Hrdina od Kutné Hory editovat

Dne 15. února 1309 byli Jindřich z Lipé, Jan ze Stráže a Jan z Klingenberka (též někdy z Klimberka) v sedleckém klášteře přepadeni Rudhartovici a Peregrinem Pušem s několika tisíci lidmi ve zbrani a následně vězněni v Kutné Hoře. Po třech měsících byli puštěni s tím, že Jindřich z Lipé provdá svou dceru (snad Kláru) za Mikuláše z Rudharta. Slib nedodržel.[12]

 
Zajetí pánů českých v klášteře Sedleckém (E. Zillich)

Jindřich působil už ve službách předposledního přemyslovského krále Václava II. Před rokem 1303 sloužil v Polsku pod vedením královského hejtmana a jako zásluhu za tuto vojenskou službu získal poprvé Žitavu.[13] Záhy ji spolu s přízní krále ztratil. Zřejmě kvůli souboji jeho družiny během turnaje pořádaného králem Václavem II. právě v Žitavě. Znovu ji získal roku 1305 a zůstala mu do roku 1319.[14]

V bojích s římským králem Albrechtem Habsburským uhájil roku 1304 společně se svým přítelem Janem z Vartenberka stříbronosnou Kutnou Horu.

Svým vlivem pomáhal pan z Lipé Jindřichu Korutanskému na český trůn, ale zároveň se přičinil o několik let později o jeho vypuzení ze země. Jan Lucemburský Jindřicha roku 1310 jmenoval podkomořím (správcem zemských cenností) a českým maršálkem, ale už roku 1311 jej podkomořské funkce zbavil ve prospěch Waltera z Castellu.[15] Roku 1315 mu král vrátil úřad podkomořího,[16] ovšem v říjnu téhož roku se (snad) z popudu královny Elišky Přemyslovny nový podkomoří ocitl ve vězení na hradě Týřově,[16] obviněný ze spiknutí proti králi.

Na stranu Jindřicha z Lipé se ovšem postavila část šlechty a také Jindřichova životní partnerka, královna vdova Eliška Rejčka,[17] a tak byl v dubnu 1316 po půlročním věznění propuštěn.[18] Jan Lucemburský si na pomoc proti odbojné šlechtě pozval německé žoldnéře a domácí šlechta v čele s Jindřichem mu pohrozila, že nedojde-li k dohodě, nahradí ho jiným panovníkem. Smír byl sjednán až v dubnu roku 1318 v Domažlicích za pomoci Ludvíka Bavora.[19] Podmínky byly jednoznačně příznivé pro české pány.

První muž království editovat

 
Ronovské ostrveŽaltáři Alžběty Rejčky

Jindřich si postupně získal královu důvěru a dovedl si jej k sobě připoutat. Jeho přičiněním byl zbaven úřadu Vilém Zajíc z Valdeka, důvěrník královny Elišky. Jindřich z Lipé a přátelé užívali sice korunních statků pro sebe jako předtím, ale králi byli nápomocni v dobývání příjmů na útraty jiných stavů, totiž vydíráním peněz na měšťanstvu a duchovenstvu třeba i násilím.[zdroj?]

V roce 1319, v období mezi 31. srpnem až 3. zářím, Jindřich vyměnil Žitavu, hrady Ronov (Rohnau) v Polsku, Ojvín a Krásný Buk s králem Janem Lucemburským za území na Moravě, kam se odstěhoval.[20] V témže roce prodal Českou Lípu i s okolím svému bratranci Hynkovi Berkovi z Dubé.[21] Kupní smlouva z roku 1319 hrad Lipý v soupisu zboží neuvádí, lze to však předpokládat. Je dost možné, že se o tehdy dřevěný hrad nestaral, a pojil jej s ním jen používaný přídomek jména. Konkrétní zprávy o úloze Jindřicha při budování hradu a městečka u něj z té doby se nezachovaly.[22] Roku 1319 Jindřich také získal od krále Jana Lucemburského hrad Lipnici.[23]

Král pána z Lipé pověřil správou země v době své nepřítomnosti, jmenoval ho zemským hejtmanem na Moravě a roku 1321 říšským maršálkem. Jan měl tedy dobré vztahy jak s Jindřichem, tak s Jindřichovou milenkou Eliškou Rejčkou (Jindřich byl stále ženatý se Scholastikou pravděpodobně z Kamence, s níž měl sedm dětí). Naopak tím utrpělo manželství Jana a Elišky Přemyslovny. Byl to možná Jindřich, kdo královnu nařkl z toho, že se snaží ve prospěch syna připravit Jana o trůn.

Maršálek se poté většinu času zdržoval v Brně, kde si s Eliškou Rejčkou zřídil vlastní dvůr. Do Brna svolával dokonce i kolokvia, šlechtická sněmovní a soudní shromáždění, což bylo jinak pouze právo královo.

Jindřich z Lipé zemřel ve věku přibližně šedesáti let.

... v den svatého Rufa mučedníka, zemřel v Brně muž urozený a statečný, Jindřich starší, řečený z Lipé, o němž se často děje zmínka v předcházejícím vypravování, protože byl bohatstvím, mocí a světskou slávou nejvíce nad ostatní pány povýšen. Pro jeho smrt tolik plakala a žalostila královna Alžběta, zvaná Hradecká, že to budilo úžas všech, kdož viděli její nářek. A protože se nechtěla od něho odloučiti jak v životě, tak i v smrti, ustanovila, aby bylo jeho tělo s úctou pochováno v klášteře jejího nového založení.
— Zbraslavská kronika[24]

O několik let později byla v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně po Jindřichové boku pochována i sama Rejčka.[25] Eliška Rejčka je pochována před hlavním oltářem, Jindřich z Lipé je pochován v boční, jižní lodi kostela.

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Podle Miloslava Sovadiny došlo v rozrodu Ronovců ke "ztrátě generace"; dle této teorie by byl Chval z Lipé Jindřichovým dědem, otcem potom Čeněk z Lipé, Chvalův syn.[1]
  2. Srov. předchozí poznámku.

Reference editovat

  1. SOVADINA, Miloslav. Jindřich z Lipé. I. První muž království. Část 1. Časopis Matice moravské. 2001, roč. 120, s. 6. ISSN 0323-052X. 
  2. SOVADINA, Miloslav. Rozrod žitavských Ronovců ve druhé polovině 13. století. Bezděz : vlastivědný sborník Českolipska. 1998, roč. 7, s. 28. ISSN 1211-9172. 
  3. Českolipsko, Průvodce 56. Praha: Soukup a David, 2009. ISBN 978-80-86899-19-0. Kapitola Na návštěvě v České Lípě, s. 17. 
  4. SOVADINA, Miloslav. Jindřich z Lipé. I. První muž království. Část 1. Časopis Matice moravské. 2001, roč. 120, s. 8. ISSN 0323-052X. 
  5. Werner Paravicini: Adlig leben im 14. Jahrhundert: Weshalb sie fuhren: Die Preußenreisen des europäischen Adels. Teil 3, Vandenhoeck & Ruprecht, 13.07.2020, s. 245.
  6. Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, Band 15, Brünn. Ausg. Deutscher Verein für die Geschichte Mährens und Schlesiens 1911, s. 484: Jan z Klingenberka, choť Klára, dcera Jindřicha z Lipé, 2. manželství Jan I. z Kravař, s. 484 rodokmen a středověká báseň o Janovi z Klingenberka, manželovi Kláry z Lipé, dceři Jindřicha z Lipé (Univerzitní knihovna v Mnichově).
  7. Časopis Matice moravské, sv. 121, 1. vydání, Matice moravská, 2002, s. 25: Třetí dcera Jindřicha z Lipé, kterou známe jménem, byla Klára, manželka Jana I. z Kravař. Zcela nepochybně se objevuje poprvé a naposledy roku 1355, když nechal Jan z Kravař, nejvyšší komorník olomoucké cúdy, připsat důchod 300 hřiven „dominae Clare, filiae quondam bone memoriae nobilis viri domini Heinrici antiqui de Lypa.
  8. Synové Jindřicha z Lipé. www.vinarstvipanuzlipe.cz [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  9. Moravský zemský archiv v Brně - Cisterciácký klášter Brno (1225-1748): Poslední vůle, spor o výměnu vsi kvůli vinici Jindřicha z Lipé, výměna vsi Važanice místo polovice vsi Kurdějova, kterou klášteru odkázal Jindřich ml. z Lipého na aniversarium, hranice kláštera - probošt staroboleslavský dává plnou moc Janovi z Klingenberka (Klimberka) k vyřešení sporu (Charter: 1329 IX 03, 1337 VIII 22, 1337 XI 28). www.monasterium.net [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  10. Charter CZ-MZA 1329 IX 03: 3. září 1329, Staré Brno. www.monasterium.net [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  11. Moravský zemský archiv v Brně Cisterčiacki Brno. Charter CZ-MZA 1340-1342 IX 30 (30. Sept. 1340 - 30. Sept. 1342). www.monasterium.net [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  12. Česko-moravská kronika II., vyd. Kober 1862, s. 34-37. [s.l.]: Kober 708 s. Dostupné online. 
  13. SOVADINA, Miloslav. Ronovci a Žitava ve 13. a v 1. čtvrtině 14. století. Bezděz : vlastivědný sborník Českolipska. 1997, roč. 6, s. 13. ISSN 1211-9172. 
  14. PANÁČEK, Jaroslav. Založení České Lípy. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 2002, roč. 11, s. 8. ISSN 1211-9172. 
  15. BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české IV.a. 1310-1402. Litomyšl-Praha: Paseka, 2003. 692 s. ISBN 80-7185-501-4. S. 36. 
  16. a b Zbraslavská kronika. Příprava vydání Zdeněk Fiala; překlad František Heřmanský, Rudolf Mertlík. Praha: Svoboda, 1976. 597 s. S. 296. 
  17. Zbraslavská kronika. Příprava vydání Zdeněk Fiala; překlad František Heřmanský, Rudolf Mertlík. Praha: Svoboda, 1976. 597 s. S. 297. 
  18. Zbraslavská kronika. Příprava vydání Zdeněk Fiala; překlad František Heřmanský, Rudolf Mertlík. Praha: Svoboda, 1976. 597 s. S. 298. 
  19. Zbraslavská kronika. Příprava vydání Zdeněk Fiala; překlad František Heřmanský, Rudolf Mertlík. Praha: Svoboda, 1976. 597 s. S. 316–317. 
  20. Ronovci a Žitava, s. 14
  21. Bezděz 2002, str. 8
  22. GABRIEL, František. Hrad Lipý. Praha: Společnost přátel starožitností, 1997. ISBN 80-901258-6-7. Kapitola Historické osudy hradu, s. 6. 
  23. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XII. Čáslavsko. Praha: František Šimáček, 1900. 378 s. Dostupné online. Kapitola Lipnice hrad, s. 69. 
  24. Zbraslavská kronika. Příprava vydání Zdeněk Fiala; překlad František Heřmanský, Rudolf Mertlík. Praha: Svoboda, 1976. 597 s. S. 376. 
  25. Dějiny zemí koruny české I, Paseka: Praha, Litomyšl, 2003, s. 105

Literatura editovat

  • BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české IV.a. 1310-1402. Litomyšl-Praha: Paseka, 2003. 692 s. ISBN 80-7185-501-4. 
  • PEREMSKÁ, Lenka. Nekorunovaný český král. Živá historie. Duben 2010, s. 27–29. 
  • SOVADINA, Miloslav. Jindřich z Lipé. I. První muž království. Část 1. Časopis Matice moravské. 2001, roč. 120, s. 5–36. ISSN 0323-052X. 
  • SOVADINA, Miloslav. Jindřich z Lipé. I. První muž království. Část 2. Časopis Matice moravské. 2002, roč. 121, s. 3–32. ISSN 0323-052X. 
  • SOVADINA, Miloslav. Jindřich z Lipé II. Dominium nostrum atque bona nostra. Časopis Matice moravské. 2003, roč. 122, s. 21–59. ISSN 0323-052X. 
  • SOVADINA, Miloslav. Ronovci a Žitava ve 13. a v 1. čtvrtině 14. století. Bezděz : vlastivědný sborník Českolipska. 1997, roč. 6, s. 7–18. ISSN 1211-9172. 
  • SOVADINA, Miloslav. Rozrod žitavských Ronovců ve druhé polovině 13. století. Bezděz : vlastivědný sborník Českolipska. 1998, roč. 7, s. 15–34. ISSN 1211-9172. 
  • SPĚVÁČEK, Jiří. Jan Lucemburský a jeho doba 1296-1346 : k prvnímu vstupu českých zemí do svazku se západní Evropou. Praha: Svoboda, 1994. 658 s. ISBN 80-205-0291-2. 
  • SPĚVÁČEK, Jiří. Král diplomat : (Jan Lucemburský 1296-1346). Praha: Panorama, 1982. 276 s. 
  • ŠAROCHOVÁ, Gabriela V. Radostný úděl vdovský. Královny-vdovy přemyslovských Čech. Praha: Dokořán, 2004. 174 s. ISBN 80-86569-24-1. 
  • URBAN, Jan. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 586 s. ISBN 80-7106-579-X. 

Externí odkazy editovat