Ota IV. Braniborský

Ota IV. Braniborský zvaný „se Šípem“ (německy Otto IV. mit dem Pfeil, 1238?27. listopadu 1309) byl markrabě braniborský v letech 12661308 z jánské větve rodu Askánců.

Ota IV. Braniborský
markrabě braniborský
Narození 1238?
Úmrtí 27. listopadu 1309
Pohřben klášter Chorin
Manželka Heilwiga Holštýnská
Jitka z Henneberka
Dynastie Askánci
Otec Jan I. Braniborský
Matka Žofie Dánská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se kolem roku 1238 jako druhorozený syn braniborského markraběte Jana I. a dánské princezny Žofie. Po smrti svého otce se Ota spolu se svými bratry (starším Janem II. a mladším Konrád I.) a bratranci (mladšími Otou V., Albrechtem III. a Otou VI.) v roce 1267 v Braniborsku chopil vlády. Ještě za života své staršího bratra Jana II. získal Ota IV. mezi ostatními braniborskými Askánci vedoucí postavení.[1] Stal se spojencem českého krále Přemysla Otakara II., jemuž pomáhal ve válkách proti Uhrům i římskoněmeckému králi Rudolfovi I. Habsburskému. V roce 1277 se neúspěšně pokoušel dosadit svého mladšího bratra Erika na magdeburský arcibiskupský stolec, což vedlo k dlouhé válce mezi magdeburskou kapitulou a Askánci. Roku 1277 Ota od magdeburské kapituly utrpěl zdrcující porážku v bitvě u Frohse, v níž dokonce padl do zajetí. Propuštěn byl až po vyplacení tučného výkupného. Vzápětí však zahájil další etapu válek mezi Magdeburkem a Branibory. Při obléhání pevnosti roku 1280 ve Staßfurtu byl zraněn šípem do hlavy a podle pověsti ho uvízlý v hlavě nosil po celý rok, čímž si vysloužil přízvisko „se Šípem“. Povznést Erika na magdeburský stolec se mu nakonec podařilo až roku 1283.[2]

Mezi lety 1278 a 1283 se Ota IV. spolupodílel na „české vládě“ bratrance Oty V. Dlouhého.[1] V roce 1291 získal Landsberské markrabství. Počátkem 90. let gradovaly Otovy spory s Otou Dlouhým, které v roce 1294 vedly i k ozbrojeným střetům. Oba Otové se mimo jiné přeli o kurfiřtský hlas. Roku 1295 římskoněmecký král Adolf Nasavský Otovi IV. „svěřil mír“ v saské oblasti. Ota IV. dlouho usiloval rovněž o Pomořansko, čímž si znepřátelil polského krále Přemysla II. Velkopolského, jenž se ho snažil ovládnout také. Toto nepřátelství vyvrcholilo roku 1296 v otevřenou válku. Téhož roku byl však Přemysl zavražděn, což mohla mít na svědomí právě braniborská markrabata. Ani poté Pomořansko Askánci ale nezískali.[2]

Sklonek Otova života s odehrával ve znamení všemožných sporů. Konflikty měl s braniborskými biskupy i pomořanskými knížaty. Roku 1298 se podílel na sesazení Adolfa Nasavského a zvolení Albrechta I. Habsburského římskoněmeckým králem. Následující kampaně proti nasavskému hraběti se ale nezúčastnil. Zemřel v roce 1309[2] a je pohřben v klášteře Chorin,[3] jehož byl významným donátorem.

Ota IV. se Šípem je počítán mezi minnesängry a velké válečníky své doby. Byl dvakrát ženatý s Heilwigou Holštýnskou a Jitkou z Hennebergu, ale ani jedna z manželek mu nedala dědice.[2]

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Albrecht I. Medvěd
 
 
Oto I. Braniborský
 
 
 
 
 
 
Žofie z Winzenburgu
 
 
Albrecht II. Braniborský
 
 
 
 
 
 
?
 
 
Adelheid
 
 
 
 
 
 
?
 
 
Jan I. Braniborský
 
 
 
 
 
 
Dedo III. Lužický
 
 
Konrád II. Lužický
 
 
 
 
 
 
Matylda z Heinsbergu
 
 
Matylda Lužická
 
 
 
 
 
 
Měšek III. Starý
 
 
Eliška Polská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Uherská
 
Ota IV. Braniborský
 
 
 
 
 
Knut Lavard
 
 
Valdemar I. Veliký
 
 
 
 
 
 
Ingeborg Kyjevská
 
 
Valdemar II. Vítězný
 
 
 
 
 
 
Volodar Minský
 
 
Sofie z Novgorodu
 
 
 
 
 
 
Richenza Polská
 
 
Žofie Dánská
 
 
 
 
 
 
Alfons I. Portugalský
 
 
Sancho I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Matylda Savojská
 
 
Berengarie Portugalská
 
 
 
 
 
 
Ramon Berenguer IV. Barcelonský
 
 
Dulce Aragonská
 
 
 
 
 
 
Petronila Aragonská
 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b ESCHER, Felix. Otto IV. In: Neue Deutsche Biographie. Berlin: Duncker & Humblot, 1999. Dostupné online. ISBN 3-428-00200-8. Svazek 19. S. 677. (německy)
  2. a b c d HEINEMANN, Otto von. Otto IV. In: Allgemeine Deutsche Biographie. Leipzig: Duncker & Humblot, 1887. Dostupné online. Svazek 24. S. 659−661. (německy)
  3. www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-01. 

Externí odkazyEditovat