Lankrabě

Lankrabě, řidčeji lantkrabě, lanckrabí, lantkrabí, zastarale landkrabě (německy Landgraf, nizozemsky landgraaf, francouzsky landgrave, latinsky comes magnus, comes patriae, comes provinciae, comes terrae, comes principalis, lantgravius) byl šlechtický titul, užívaný výhradně ve Svaté říši římské.

Heraldická koruna lankraběte

Jednalo se o hraběte, který podléhal přímo císaři, to jest nepodléhal žádnému vévodovi či knížeti, a byl tedy suverénní. Země, které vládl lankrabě, se nazývala lankrabství (lantkrabství). Lankrabě byl například vládce Hesenska, lankrabě hesensko-kasselský a hesensko-darmstadtský.

První zmínka o tomto titulu pochází z roku 1086 o vládci Dolního Lotrinska. Titul byl v pořadí mezi knížetem a hrabětem, nicméně zasedali v kurii říšských knížat, spolu s církevními knížaty, bezprostředně podřízenými císaři..

  • Nejstarší lankrabství byla v Lotrinsku:
    • Brabantsko – při zakládání opatství Affligem roku 1086 je Jindřich III. Lovaňský titulován jako comes patriae Bracbatensis
    • Geldern – roku 1096 je uváděn Geralt III. jako Gerardus lantgrave
    • Hochstaden – ve 12. století

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat


LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, heslo Kníže. Sv. 14, str. 457

Související článkyEditovat