Štěpán I. Dolnobavorský

dolnobavorský vévoda

Štěpán I. Dolnobavorský (14. března 1271 Landshut (?) − 22. prosince 1310 Landshut) byl dolnobavorský vévoda z rodu Wittelsbachů.

Štěpán I. Dolnobavorský
Narození 14. března 1271
Landshut
Úmrtí 10. prosince 1310 (ve věku 39 let)
Landshut
Pohřben Klášter Seligenthal
Potomci Jindřich II. Dolnobavorský, Ota IV. Dolnobavorský, Alžběta Dolnobavorská a Heinrich XIV Herzog von Niederbayern
Otec Jindřich XIII. Bavorský
Matka Alžběta Uherská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Štěpán I. Dolnobavorský se narodil 14. března 1271 v Landshutu jako syn dolnobavorského vévody Jindřicha XIII. a jeho manželky Alžběty Uherské, dcery uherského krále Bély IV. a byzantské princezny Marie Laskariny.[1] Typicky uherské jméno Štěpán do rodů Wittelsbachů zanesla Štěpánova uherská matka Alžběta.[2]

V roce 1290 byl Štěpán salcburskou kapitulou zvolen salcburským arcibiskupem. Papež Mikuláš IV. ho však v této funkci odmítl potvrdit. Papežská kurie si totiž nepřála, aby Salcburské knížecí arcibiskupství ovládli Wittelsbachové. Mikuláš proto salcburským arcibiskupem jmenoval lavantského biskupa Konráda IV. z Fohnsdorfu. Štěpán a jeho bratr Ota se vzápětí spojili s salcburskými ministeriály, kapitulou a proboštem. Blížící se válka byla odvrácena až mírovou dohodou mezi oběma stranami z 14. října 1291, kterou zprostředkoval řezenský biskup Jindřich II. Štěpán byl donucen se funkce salcburského arcibiskupa vzdát.[2]

Faktické vlády v Dolnobavorském vévodství se Štěpán chopil v roce 1294. Jeho politická činnost se z velké části překrývala s činností jeho bratra Oty. V roce 1297 se Štěpán oženil Jutou (Juditou), dcerou svídnicko-javorského knížete Boleslava I. Surového. Během nepřítomnosti Oty v Bavorsku mezi lety 1305 a 1308 (pokoušel se získat uherský trůn) byl Štěpán de facto jediným vládcem dolnobavorského vévodství.[2] Během tohoto období Štěpán podporoval Jindřicha Korutanského v jeho snaze ovládnout České království, což souviselo se vznikající opozici proti Habsburkům, kteří podporovali Otovi odpůrce v Uhrách a usilovali o český trůn.[3] Otevřená válka s Habsburky vypukla po Otově návratu z Uherska, jejího konce se Štěpán však už nedožil, protože 10. prosince 1310 zemřel. Byl pohřben klášteře Seligenthal.[2]

PotomciEditovat

1. manželství ∞ 1297 Juta (Judita) (1285/87−1320)

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Ota I. Bavorský
 
 
Ludvík I. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Agnes z Loonu
 
 
Ota II. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Bedřich
 
 
Ludmila Přemyslovna
 
 
 
 
 
 
Alžběta Uherská
 
 
Jindřich XIII. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Jindřich Lev
 
 
Jindřich V. Brunšvický
 
 
 
 
 
 
Matylda Anglická
 
 
Anežka Brunšvická
 
 
 
 
 
 
Konrád Štaufský
 
 
Anežka Štaufská
 
 
 
 
 
 
Irmgarda z Hennebergu
 
'Štěpán I. Dolnobavorský'
 
 
 
 
 
Béla III. Uherský
 
 
Ondřej II. Uherský
 
 
 
 
 
 
Anežka ze Châtillonu
 
 
Béla IV. Uherský
 
 
 
 
 
 
Bertold VI. Meranský
 
 
Gertruda Meranská
 
 
 
 
 
 
Anežka z Rochlitz
 
 
Alžběta Uherská
 
 
 
 
 
 
Manuel Laskaris
 
 
Theodoros I. Laskaris
 
 
 
 
 
 
Johana Karatzaina
 
 
Marie Laskarina
 
 
 
 
 
 
Alexios III. Angelos
 
 
Anna Komnena Angelina
 
 
 
 
 
 
Eufrozyna Doukaina Kamatera
 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SCHWERTL, Gerhard. Stephan I. In: Neue Deutsche Biographie. Berlin: Duncker & Humblot, 2013. Dostupné online. ISBN 978-3-428-11206-7. Svazek 25. S. 256. (německy)
  2. a b c d RIEZLER, Sigmund Ritter von. Stephan I., Herzog von Niederbaiern. In: Allgemeine Deutsche Biographie. Leipzig: Duncker & Humblot, 1893. Dostupné online. Svazek 36. S. 64. (německy)
  3. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250−1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 494−495. [dále jen Velké dějiny III.]. 

LiteraturaEditovat

  • AY, Karl-Ludwig. Altbayern von 1180 bis 1550. München: Beck, 1977. 719 s. ISBN 9783769699531. S. 76, 110, 199, 215, 216, 253, 254, 387, 395, 396 a 403. (německy) 
  • BÖHMER, Johann Friedrich. Wittelsbachische Regesten von der Erwerbung des Herzogthums Baiern: 1180 bis zu dessen erster Wiedervereinigung 1340: in Oberbaiern bis auf Rudolfs I. Tod 1319 und Ludwigs des Baiern Königswahl 1314, in Niederbaiern bis auf das Erlöschen der ersten niederbairischen Linie 1340. Stuttgart: J.G. Cotta'scher Verlag, 1854. 136 s. S. 103. (německy) 
  • DOPSCH, Heinz; SPATZENEGGER, Hans; REICHE, Oswald; HEDERER, Kerstin; WEIS, Alfred Stefan. Geschichte Salzburgs: Stadt und Land. Salzburg: Universitätsverlag Anton Pustet, 1983. ISBN 3702501975. S. 456. (německy) 
  • MARTIN, Franz. Die Regesten der Erzbischöfe und des Domkapitels von Salzburg 1247-1343. Svazek II. Salzburg: Gesellschaft für Salzburger Landeskunde, 1931. S. 1–24. (německy) 
  • SCHNURRER, Ludwig. Urkundenwesen, Kanzlei und Regierungssystem der Herzöge von Niederbayern 1255−1340. Kallmünz: M. Lassleben, 1972. 475 s. (německy) 
  • SPINDLER, Max; ALBRECHT, Dieter; ANGERMEIER, Heinz; BENKER, Sigmund; KRAUS, Andreas, et al. Das alte Bayern: Der Territorialstaat vom Ausgang des 12. Jahrhunderts bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. München: C. H. Beck, 1988. ISBN 3406323200. S. 119, 124 a 129. (německy) 
Předchůdce:
Jindřich XIII.
  Dolnobavorský vévoda
1290/12941310
spolu s bratrem Otou III. a Ludvíkem III. (fakticky od 1294)
  Nástupce:
Jindřich XIV. a Ota IV.