Sezimovo Ústí

město v okrese Tábor v Jihočeském kraji

Sezimovo Ústí (německy Alt-Tabor), dříve též zvané Starý Tábor, je město v okrese Tábor v Jihočeském kraji, 4 km jižně od Tábora, na soutoku Kozského potoka a Lužnice. Žije zde přibližně 7 000[1] obyvatel. Je součástí konurbace s Táborem a Planou nad Lužnicí. Skládá se ze dvou urbanisticky oddělených částí, starší na severozápadě (Sezimovo Ústí I), a novější na jihovýchodě (Sezimovo Ústí II). Na severu na něj bezprostředně navazuje sídliště Nad Lužnicí, patřící nyní už k městu Tábor. Průmyslová zóna na jihu zase přímo navazuje na zástavbu Plané nad Lužnicí.

Sezimovo Ústí
Sezimovo Ústí, celkový pohled
Sezimovo Ústí, celkový pohled
Znak města Sezimovo ÚstíVlajka města Sezimovo Ústí
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0317 553069
Pověřená obecSezimovo Ústí
Obec s rozšířenou působnostíTábor
Okres (LAU 1)Tábor (CZ0317)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel7 018 (2022)[1]
Rozloha8,44 km²
Katastrální územíSezimovo Ústí
Nadmořská výška399 m n. m.
PSČ391 01
Počet domů1 389 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ8
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Sezimovo Ústí
Dr. Beneše 21
391 01 Sezimovo Ústí
info@sezimovo-usti.cz
StarostaMgr. Ing. Martin Doležal, LL.M.
Oficiální web: www.sezimovo-usti.cz
Sezimovo Ústí
Sezimovo Ústí
Další údaje
Kód obce553069
Kód části obce405175
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na katastru města se nalézá zřícenina Kozího hrádku, kde pobýval a kázal Jan Hus.

HistorieEditovat

Středověké městoEditovat

Nejstarší písemný údaj o Sezimově Ústí je souhlas generální kapituly dominikánského řádu se zasvěcením kostela konventu zakladateli řehole sv. Dominikovi z roku 1250. A protože se žebravé řády usazovaly jen ve slibně se rozvíjejících městech, muselo být město Ústí založeno před polovinou 13. století, patrně pány z Hradce. Další zmínka o městě Auzt, tedy prostém Ústí, je v závěti Voka I. z Rožmberka z roku 1262, ve které pamatuje na vrácení dluhu ústeckým dominikánům. Nová řeholní komunita tedy zřejmě byla dobře zabezpečena, neboť navzdory svému závazku chudoby si mohla dovolit poskytnout půjčku. Město bylo rozšířeno v roce 1277, kdy bylo vypáleno nedaleké Hradiště (pozdější Tábor), jehož obyvatele Ústí přijalo. Teprve v listině Karla IV. z roku 1345 ve věci nalezišť stříbra se poprvé objevuje upřesňující dodatek („Ústí nad řekou Lužnicí“), a konečně o čtyři desítky let později rodáci označovali již své město jako „Sezimovo Ústí“ v souvislosti se Sezimou, pátým, nevlastním synem Vítka z Prčice, z mocného šlechtického rodu Vítkovců.

V dubnu až červenci 1414 ve městě krátce bydlel Jan Hus, který sem přišel na pozvání Anny z Mochova, vdovy po Janovi z Ústí. Získal zde mnoho stoupenců, ti však byli v roce 1419 z města vyhnáni. Uchýlili se do okolních lesů a vsí, až 21. února 1420 na město zaútočili, dobyli je a obsadili. 30. března 1420 se ovšem rozhodli staré město raději vypálit a odejít do nově založené husitské obce jménem Tábor.[3] Rozvaliny města se od 17. století zvaly Starý Tábor a sloužily jako zdroj stavebního materiálu a také jako plocha pro pastvu dobytka a ovcí. Stavební materiál byl mimo jiné použit i při stavbě císařské silnice roku 1753.[4] Začátkem 19. století je doložen jen mlýn se dvorem.

Obnovené městoEditovat

 
Pohled na novou část přes železniční zastávku

Nové osídlení bylo navrženo v roce 1827, pravidelně vyměřené v empírovém duchu jako vesnice poddaná městu Tábor. Zprvu magistrát města Tábora počítal s prodejem 81 parcel za 40 zlatých stříbra, ale pro velký zájem bylo nakonec vyměřeno a prodáno parcel celkem 100. V létech 1835 až 1938 probýhala výstavba kostela vysvěceného k Povýšení svatého Kříže na který přispěli obyvatelé vesnice. V roce 1920 se pak město vrátilo k historickému názvu Sezimovo Ústí.

Na jihovýchod od původního Sezimova Ústí (tzv. Paďousy) vznikala od roku 1939 zásluhou podnikatelských aktivit Jana Antonína Bati průmyslová čtvrť (tzv. Baťov nebo nově také Kovák). Tento podnikatel si v blízkosti města v důsledku začátku druhé světové války vybral pozemky patřící městu Tábor a založil školu práce (dnes Vyšší odborná škola, Střední škola, Centrum odborné přípravy) vychovávající nové pracovníky pro budovaný závod. Podle dvou poštovních obvodů se stará a nová (průmyslová) část nazývají také Sezimovo Ústí I. a Sezimovo Ústí II., kdy Baťova část je obsažena právě v té s číslovkou dva.

Od počátku 30. let zde měl ve vile u Lužnice své letní sídlo Edvard Beneš, československý ministr zahraničí[5] a od roku 1935 prezident. Po únorovém převratu roku 1948 se sem již natrvalo uchýlil, čímž se ze Sezimova Ústí stalo na několik měsíců (než abdikoval) de facto sídelní město prezidenta republiky. Po Benešově brzkém skonu měla jeho manželka Hana umožněno ve vile dožít, po její smrti (1974) stavba připadla městu, které ji v rozporu se závwtí převedlo na úřad vlády.

V sousedství Benešovy vily měli chaty také Zdeněk Fierlinger, velvyslanec v SSSR a následně předseda vlády a poté člen ÚV KSČ[6] a Luridvík Stmpl, přednosta diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí.

Přírodní poměryEditovat

Město se nachází na východním (pravém) břehu Lužnice, podél nejspodnějšího toku Chotovinského potoka (zde zvaného Kozský), do nějž ve východní části katastru ústí několik ramen a náhonů Turoveckého potoka (z rybníků Nový Kravín, Starý Kravín a Jezero). Toto území je zalesněné, zasahuje sem Přírodní park Turovecký les a blíže k městu se nachází malá obora Smolín u hájovny Nechyba. Při Lužnici se rozkládá tzv. Starotáborský les, na severu přecházející v park okolo Benešovy vily.

Kozský potok na území města teče v zaříznutém údolí se dvěma ostrými ohyby. Část strmé stráně nad potokem (naproti hvězdárně) je chráněna jako přírodní památka Luna.

DopravaEditovat

Městem prochází severojižně průtah silnice I/3 a železniční trať č. 220 (Praha–Tábor–České Budějovice) se zastávkou Sezimovo Ústí. Východně od města vede paralelně dálnice D3, sloužící zároveň jako obchvat.

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj počtu obyvatel a domů[7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 946 1035 1041 1170 1214 1192 1077 3990 5849 8022 8885 7520 7495 7254
Počet domů 119 123 130 134 172 180 200 472 546 700 1093 983 999 1296

PamětihodnostiEditovat

 
Benešova vila
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v okrese Tábor#Sezimovo Ústí.

OsobnostiEditovat

RodáciEditovat

DalšíEditovat

Partnerská městaEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. KRAJÍC, R. Jan Hus na jihu Čech v letech 1413-1414. In: VYBÍRAL, Z. Jan Hus 1415-2015. Tábor: Husitské muzeum v Táboře, 2015. S. 23–31.
  4. Kronika Sezimova Ústí 1924-1930. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. 
  5. PRECLÍK, Vratislav: Prezident Masaryk a vláda Edvarda Beneše, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, duben – červen 2021, roč. XXIX., čís. 134. ISSN 1210-1648, str. 7 – 12
  6. Deník.cz.Chybí název periodika! VltavaLabeMedia [cit. 2021-09-18]. [www.denik.cz/regiony/fierlingerova-vila-se-muze-stat-muzeem-20190110.html Dostupné online]. 
  7. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2015-07-08]. S. 266, 267, záznam 76. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat