Otevřít hlavní menu

Ludvík Strimpl

český malíř, grafik, ilustrátor, legionář a diplomat

Ludvík Strimpl (18. listopadu 1880, Praha[1] - 20. prosince 1937, Praha[2]) byl český malíř, grafik, ilustrátor, legionář a diplomat.

Ludvík Strimpl
Ludvík Strimpl
Ludvík Strimpl
Narození 18. listopadu 1880
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. prosince 1937 (ve věku 57 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř, grafik, ilustrátor, legionář, diplomat, politik a designér
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a díloEditovat

Narodil se v Praze na Starém Městě do rodiny krejčího a obchodníka Ludvíka Antonína Strimpla[3] a Františky, rozené Weissové. Během studia na malostranském gymnáziu se projevoval jako všestranný talent. Hrál na housle, vyhrával cyklistické závody, dobře psal a maloval. Začal studovat práva na Karlově Univerzitě, ale posléze přestoupil na pražskou malířskou akademii do ateliéru Vojtěcha Hynaise. Nebyl zde spokojen a další dva roky pokračoval ve studiu na mnichovské malířské akademii u prof. Ludvíka Hertericha.

V letech 1903-1904 pobýval spolu se sochařem Františkem Úprkou na Detve a navštěvoval Jožu Uprku ve Hroznové Lhotě. Maloval také expresionistické žánrové a sociální motivy v Bruggách a Bretani. Obraz Žebráci, který vytvořil v Bruggách, vystavil roku 1905 na Jarní výstavě v Mánesu. Z Mnichova se roku 1904 odstěhoval do Paříže a zřídil si tam vlastní ateliér. Tam se setkával se svými generačními druhy Mario Korbelem, Františkem Michlem, Otakarem Španielem, Bohumilem Kafkou a zejména s Tavíkem Františkem Šimonem, který se stal jeho blízkým přítelem. Stýkal se také se starší generací českých malířů, např. Janem Dědinou, Františkem Kupkou, Václavem Brožíkem. Sblížil se s Luďkem Maroldem, jehož secesní styl hladké lavírované kresby ovlivnil Strimplovu ilustrátorskou tvorbu.

Strimpl v Paříži působil zejména jako ilustrátor. Jeho kresby zdobí knihy Gabriela D´Annunzia, Rudyarda Kiplinga nebo H. G. Wellse, vydané prestižním nakladatelstvím Calmann-Lévy, exkluzivní módní časopis Gazette du bon ton nebo satirické časopisy L´Assiette au Beurre a Simplicissimus, vydávaný v Mnichově. Jeho karikatury byly částečně inspirovány Františkem Kupkou, který se v Paříži také živil jako ilustrátor.

Roku 1907 se v Praze oženil se studentkou malířství Jiřinou Matějíčkovou.[4] Následně se vrátil zpět do Paříže a roku 1909 vystavoval pastely v salonu Société nationale des beaux-arts. Před začátkem první světové války se Strimplovým narodila dcera Eva. Strimpl se prostřednictvím svých uměleckých kontaktů spřátelil s T. G. Masarykem a s Milanem Rastislavem Štefánikem, kterého ve svém ateliéru seznámil i s Edvardem Benešem.

V Paříži zůstal i po začátku první světové války a angažoval se v protirakouském odboji. V září roku 1915 se přihlásil[5] do československých legií. Byl jedním ze zakladatelů Českého komitétu zahraničního a posléze se stal sekretářem Československé národní rady a jedním z nejbližších spolupracovníků E. Beneše.Nepřestal být aktivní ani jako výtvarník a pro kancelář Národní rady zhotovil portrét Františka Palackého. Spolu s Emilem Purghartem navrhl znak, který legionáři nosili na baretech. Na stejné adrese v Paříži, kde byla založena Československá národní rada, dnes sídlí České centrum.[6] Jako člen ČSNR podepsal koncem října 1918 spolu s Karlem Kramářem, Václavem Klofáčem, Edvardem Benešem a dalšími v Ženevě "prohlášení souhlasu s Masarykovou zahraniční akcí" v plném rozsahu. [7]

Po ustavení prozatímní česko-slovenské vlády se stal vedoucím kabinetu prvního ministra zahraničí E. Beneše a zůstal jím i po návratu do Prahy až do června 1922. Od srpna 1922 do září 1927 působil jako vyslanec v Belgii a v září 1927 se stal přednostou diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí. V této funkci působil až do své smrti. Zemřel předčasně roku 1937 na následky komplikací po operaci slepého střeva. Jako jeden z blízkých přátel Edvarda Beneše si postavil vilu na sousedním pozemku v Sezimově Ústí. Vilu nyní užívají Strimplovi vnuci, bratři Outratovi.

VýstavyEditovat

AutorskéEditovat

  • 2018 Ludvík Strimpl, malíř a diplomat, Galerie Millenium Praha (17.10.-11.11. 2018)[8]

SpolečnéEditovat

  • 1907 Česká grafika, Topičův salon, Praha
  • 1982/1983 Čeští malíři ve Francii I, Dům umění, Zlín
  • 1985/1986 České malířství XX. století (Generace devadesátých let: realismus, impresionismus, symbolismus, secese 3. část), Jízdárna Pražského hradu, Praha
  • 2011 Čeští umělci ve Francii 1900-1918, Vlašský dvůr, Kutná Hora
  • 2016 Za Československo – Pocta neexistující zemi, ve spolupráci s fondem Pro Arte České centrum, Paříž

GalerieEditovat

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Portugalsko  Portugalsko   Velkokříž Řádu za zásluhy[9] 29. září 1933

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Haštala na Staré Městě pražském
  2. Ludvík Strimpl. Národní listy. 20. 12. 1937, s. 1. Dostupné online. 
  3. Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Strimpl, Ludvík Antonín st. *1854 s rodinou
  4. Matriční záznam o sňatku Ludvíka Strimpla s Jiřinou Matějčkovou farnost při kostele sv.Václava na Smíchově
  5. Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka – Štrimpl (Strimpl) Ludvík *1880
  6. Výstava: Za Československo – Pocta neexistující zemi, Paříž, 2016
  7. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 135
  8. Galerie Millenium: Ludvík Strimpl, malíř a diplomat
  9. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Claude Allemand Cosneau, Marie Mžyková, Křídla slávy: Vojtěch Hynais, čeští Pařížané a Francie, 267 s., Galerie Rudolfinum, Praha 2001
  • Čeští umělci ve Francii 1900-1918, Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory 2011

Externí odkazyEditovat