Vítek I. z Prčice

český šlechtic

Vítek I. z Prčice, někdy uváděný jako Vítek nejstarší (před rokem 1120?1194, uváděný také německy jako Witiko von Prčice, Veit von Prčitz či latinsky jako Witego de Purschitz) je považován za zakladatele rodu Vítkovců.

Vítek I. z Prčice
Vítek z Prčice dělí majetek mezi své syny (výřez z obrazu Dělení růží)
Vítek z Prčice dělí majetek mezi své syny (výřez z obrazu Dělení růží)

Hlava rodu Vítkovců
Ve funkci:
? – 1194
Předchůdce ?? (Záviš)
Nástupce Jindřich I. z Hradce
Vítek II. starší z Krumlova
Vítek III. mladší
Vítek IV. z Klokot
? Sezema z Ústí

Královský stolník
Ve funkci:
1169 – 1172
Panovník Vladislav II.

Stolník českého knížete
Ve funkci:
1172 – 1177
Panovník Soběslav II.

Kastelán v Kladsku
Ve funkci:
1177 – ?
Panovník Soběslav II.

Kastelán v Práchni
Ve funkci:
1184 – ?
Panovník Bedřich

Narození před 1160
Úmrtí po 1236
Děti Jindřich I. z Hradce
Vítek II. starší z Krumlova
Vítek III. mladší
Vítek IV. z Klokot
? Sezema z Ústí
Sídlo Prčice
Commons Kategorie Witiko von Prčice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Kostel sv. Vavřince v Prčici (Sedlec-Prčice) založený Vítkem I.

Přesné místo ani datum jeho narození není známo. Pocházel z rodu Vítkovců, jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů, který ve středověku svou politickou mocí i majetkem patřil k zároveň nejvýznamnějším.[1]

Velmož Vítek I. je poprvé doložen k roku 1169, kdy se prokazatelně pohyboval na dvoře krále Vladislava II. ve funkci královského stolníka.[2] Po Vladislavově rezignaci v roce 1172 byl nejprve na straně jeho syna Bedřicha a účastnil se i jednání s císařem Friedrichem Barbarossou v letech 1172–1173.[1] Potom se přiklonil ke knížeti Soběslavovi II., na jehož dvoře je opět uváděn jako stolník.[2] Roku 1177 byl jmenován kladským purkrabím.

Po návratu Bedřicha do Čech ale znovu přešel na jeho stranu a v roce 1179 za něj bojoval v bitvě u Loděnice, jedné z nejhorších bitev mezi Čechy a Moravany. Za to mu pravděpodobně kníže Bedřich daroval Prčici (v roce 1184 byl už uváděn jako Vítek z Prčice) a jmenoval ho i správcem Prácheňského kraje.[1][2] V témže roce byl jmenován kastelánem prácheňského hradu a získal další majetky ve středních a především jižních Čechách.

Roku 1185 byl proti vydání Vitorazska, patřícího k české koruně, Kuenringům. Když byla roku 1189 na sněmu v Sadské přijat nejstarší český zákoník Zemská statuta knížete Konráda III., vystupoval Vítek jako jako svědek.

PotomciEditovat

Vítek I. z Prčice měl prokazatelně čtyři syny, z nichž nejstarší byl Jindřich (?–1237). U dalších neznáme přesně jejich jména ani data narození a úmrtí, jsou uváděni jako Vítek II. starší, Vítek III. mladší, Vítek IV. z Klokot. Jako pátý, nelegitimní syn bývá uváděn Sezema (to byl ale možná synovec). Podle rodové pověsti mezi tyto potomky rozdělil před smrtí svůj majetek a tak vzniklo pět rodových větví Vítkovců známé jako dělení růží.[1]

LegendaEditovat

Jedna z legend praví, že Vítkovci mají původ v římském rodu italských Orsiniů. Legenda vznikla tak, že Oldřich II. z Rožmberka kvůli zvýšení prestiže rodu Rožmberků, vytvořil fiktivní genealogickou linii knížat Orsiniů. Ta byla na přání Oldřichových synů Jana a Jošta mezi roky 1469 až 1481 dokonce potvrzena třemi členy rodu Orsiniů. Legendu po roce 1594 znovu oživil rožmberský dvorní kronikář a archivář Václav Březan ve svém díle „Monumenta Rosenbergica“ a ta se tak šířila dále. V roce 1609 ji Březan zapsal také v Kurzen und summarischen Auszug aus der Rosenbergischen Chronik. Nadpis první kapitoly: „O knížeti vlaském Vítkovi, kterýž se nejprv do těchto krajin dostal“, je tudíž zavádějící.

ReferenceEditovat

  1. a b c d JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 443 s. ISBN 978-80-7277-359-6. Kapitola Historie rodu Vítkovců a Rožmberků, s. 38–71. (česky) 
  2. a b c FRIEDRICH, Gustavus. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, tomus I (805–1197). 1. vyd. Praha: [s.n.], 1907. 568 s. Dostupné online. S. 218, 244, 274. 

LiteraturaEditovat