Vítek (román)

Vítek, známý v německém originále jako Witiko, je rozsáhlé třídílné historické dílo od Adalberta Stiftera. Jeho vydání probíhalo v letech 1865 až 1867, což představuje pozdní období autorova života. Děj románu sleduje cestu mladého šlechtice Vítka Pošumavím v kontextu historických událostí, které se odehrávají v regionu dnešních jižních Čech a sousedních německých oblastí ve 12. století, zejména během začátků vlády Vladislava II. Stifter sám poznamenal, že téma spojené s tímto historickým obdobím je tak rozsáhlé, že kdyby se rozhodl zveřejnit všechny informace a příběhy, které se do konečné verze románu nevměstnaly, výsledkem by mohlo být až osm svazků.

Vítek
Frontispis prvního svazku (1865)
Autor	Adalbert Stifter
Původní název	Witiko
Jazyk	němčina
Žánr	historický román
Datum vydání	1865
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Struktura a styl

Román je rozdělen do tří dílů, přičemž každý z nich se skládá ze tří až čtyř kapitol. Stifter ve svém textu využívá archaické jazykové prvky, což se projevuje například v jeho konzistentním používání termínů „ranní“, „poledne“, „večer“ a „půlnoc“ pro označení světových stran, nebo v přednostním využívání germánských názvů měsíců, jako je „Heumond“ namísto července.

Dílo se vyznačuje epickým rozsahem, s nímž jsou podávány ceremoniální dialogy na shromážděních, a zachycuje také středověké zdvořilostní normy s pečlivou věrností detailům, což může dnešního čtenáře zpomalit v jejich zdlouhavosti a nezvyklosti. Stifterův jazyk a styl, precizně propracovaný až do nejmenších detailů, tak v moderním kontextu může působit poměrně těžkopádně a neobvykle.

Česká vydání

• Vítek: román o bojích Přemyslovců, přeložila Milena Illová, Praha: A. Svěcený, 1926. Dostupné online.
• Vítek, přeložila Jitka Fučíková, doslov napsal Ladislav Heger, Praha: Vyšehrad, 1953.
  • V roce 2005 uvedeno jako četba na pokračování (připravil Miroslav Stuchl, režie Aleš Vrzák, účinkuje Otakar Brousek).
• Vítek, Brno: MOBA, 2004. Zkrácený překlad Jitky Fučíkové publikovaný bez uvedení jména překladatelky a bez souhlasu majitelů autorských práv.

Související články

• Witikobund

Reference

Portály: Literatura