Václav Kaplický

český publicista, romanopisec, spisovatel, spisovatel historických románů a úředník

Václav Kaplický (28. srpna 1895 Červený Dvůr[1]4. října 1982 Praha[2]) byl český prozaik, publicista, autor beletristických kronik z českých dějin a legionářské prózy. Především je znám jako autor historické beletrie.

Václav Kaplický
Narození28. srpna 1895
Červený Dvůr
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. října 1982 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníbásník, spisovatel, novinář, vydavatel, autor dětské literatury, redaktor, československý legionář a prozaik
Oceněnínárodní umělec (1978)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob národního umělce, spisovatele Václava Kaplického. Vyšehradský hřbitov. Praha (busta od sochaře Břetislava Bendy)

Narodil se na samotě Červený Dvůr nedaleko Kozího Hrádku, kde byl jeho otec Emanuel Kaplický nájemcem dvora.[1] Studoval na gymnáziu a reálce v Táboře, kde po tu dobu bydlel (1904–1914) v domě na náměstí blízko školy (viz foto). Roku 1914 odmaturoval a hned roku následujícího byl odveden do první světové války a dostal se na haličskou frontu.[3] Zde byl 10. srpna 1916 zajat, a 1. září téhož roku vstoupil do československých legií a stal se členem 1. střeleckého pluku.[4] Roku 1918 byl delegátem (zapisovatelem) zakázaného II. vojenského sjezdu legií, po tomto zjištění byl zatčen a vězněn ve Vladivostoku.

Po návratu do Československa (1919) se stal zaměstnancem sekretariátu socialistického Svazu československých legionářů, krátce na to byl (1919–1922) úředníkem ministerstva národní obrany.

V letech 1922–1950 pracoval v několika nakladatelstvích (např. Čin, Pokrok, Družstevní práce, Melantrich), nejprve jako úředník a později jako odpovědný redaktor, kupř. v roce 1926 pracoval v redakci publikace Adolfa Zemana Cestami odboje – Jak žily a kudy táhly československé legie. Od roku 1950 se věnoval pouze literatuře v tomto období téměř výhradně historické próze a těžištěm jeho tvorby se stala doba husitská a doba pobělohorská.[5]

V roce 1978 byl jmenován národním umělcem. Byl přítelem spisovatele a humoristy Jaroslava Žáka, jehož po Vítězném únoru 1948 podporoval.

Václav Kaplický je pochován na čestném místě – vyšehradském hřbitově[6]. Busta na jeho hrobě je dílem sochaře Břetislava Bendy.

Historické romány

editovat
  • Kraj kalicha, 1945 – z husitského prostředí
  • Hvězda na východě, 1946 – román přibližuje první léta republiky. Jeho hrdina, legionář, se vrací do osvobozené vlasti a nenalézá takovou zem, za niž bojoval, zem osvobozenou nejen od útisku národního, ale především od útisku sociálního.
  • Čtveráci, 1952 – z prostředí selského povstání z let 1618–1620
  • Železná koruna (2 díly), 1954 – román o utrpení lidu v českých zemích po třicetileté válce, robotní povinnosti, zvůli vrchnosti i povstáních, za které následovaly nejkrutější tresty (v závěru jsou jim mírné úlevy v robotě přiznány)
  • Smršť, 1955
  • Rekruti, 1956
  • Listy z kronik, 1958 – pět historických povídek ze severu Čech
  • Zaťatá pěst, 1959
  • Kladivo na čarodějnice, 1963 – podkladem je skutečná událost z konce 17. století – čarodějnický proces s více než sto osobami z okolí Velkých Losin řízený inkvizitorem Bobligem z Edelstatu; hlavní postavou je osvícený šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, který se ovšem také stane jednou z nevinných obětí
  • Táborská republika (3 díly), 1969 – pojednává o husitství
  • Nalezeno právem, 1971 – odehrává se v roce 1687, motiv nespravedlivého obvinění Žida z rituální vraždy
  • Škůdce zemský Jiří Kopidlanský, 1976 – z období Jagellonců
  • Veliké theatrum, 1977 – doba počátků třicetileté války včetně popisu příprav na bitvu na Bílé hoře
  • Kdo s koho, 1979 – z období Jagellonců
  • Život alchymistův, 1980 – děj na dvoře Rudolfa II.; ztvárňuje vzestup a pád císařova dvorního alchymisty, Angličana Edwarda Kelleyho

Autobiografie a různé

editovat
  • Gornostaj, 1936 – román o čsl. legiích, o zradě velení legií, kteří zajali řádně zvolené zástupce legionářů a internovali je na ostrově[zdroj?] Gornostaj – je založen na historické skutečnosti
  • Ještě nehřmí, 1944 – román
  • Dobří přátelé, 1961 – vyprávění o přírodě; vypovídá o autorově lásce k ní a tu se snaží probudit i ve čtenáři
  • Ani tygři, ani lvi, 1966 – drobné prózy o zvířatech a domácích mazlíčcích
  • Od města k městu, 1975 – putování skupiny studentů Čechami
  • Hrst vzpomínek z mládí, 1988 – první část memoárů, k vydání připravila Jaromíra Nejedlá
  • Hrst vzpomínek z dospělosti, 2010 – druhá část memoárů, k vydání připravil Martin Kučera

Pro mládež

editovat
  • O věrnosti a zradě, 1959 – 15 drobných historických příběhů, mj. o útěku mladého Viléma Zajíce z Házemburka z řad křižáckých žoldnéřů, o králi Václavovi IV.
  • Bandita, Paťara a spol., 1969 – kniha pro chlapce
  • Královský souboj, 1971

Filmografie

editovat

Na námět Kaplického románu Kladivo na čarodějnice natočil v roce 1969 režisér Otakar Vávra stejnojmenný film s Vladimírem Šmeralem v roli inkvizitora Bobliga.

Galerie

editovat


Reference

editovat
  1. a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti Tábor
  2. Zemřel národní umělec Václav Kaplický. Rudé právo. 1982-10-06, s. 1. Dostupné online. ISSN 0032-6569. 
  3. Slovník českých spisovatelů, nakladatelství Libri, Praha 2005.
  4. VHA, Záznam vojáka: Kaplický Václav
  5. FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Václav Kaplický, s. 650–652. 
  6. hrob Václava Kaplického na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-28. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat