Otevřít hlavní menu

Ota II. Olomoucký

kníže olomouckého a brněnského údělu, syn Oty I. Olomouckého a Eufemie Uherské

Ota II. (1085 – 18. února 1126 Chlumec), zvaný Černý[1], byl syn Oty I. Olomouckého a Eufémie Uherské. V letech 11071110 a 11131126 kníže olomouckého údělu a v letech 11231125 i kníže brněnského údělu.[2]

Ota II. Olomoucký
Vítězství Soběslava I. u Chlumce 18. února 1126

Vítězství Soběslava I. u Chlumce 18. února 1126

Jiná jména Ota Černý
Narození 1085
Úmrtí 18. února 1126
Chlumec (okres Ústí nad Labem)
Tituly a úřady
Kníže olomouckého údělu
Období I. 10911110
II. 1113-1126
Spolu s Svatopluk Olomoucký
Předchůdce I. Boleslav (syn Vratislava II.)
II. -
Nástupce I. -
II. Václav I.
Kníže brněnského údělu
Období 11231125
Předchůdce Soběslav I.
Nástupce Vratislav Brněnský
Vojenská kariéra
Války Boj o český trůn mezi Soběslavem I. a Otou II. Olomouckým
Bitvy Bitva u Chlumce (1126)



Manžel/ka Žofie z Bergu
Děti Eufemie Olomoucká a Ota III. Dětleb
Otec Ota I. Olomoucký
Matka Eufemie Uherská
Příbuzní Svatopluk Olomoucký (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

S manželkou Žofií z Bergu měl syna Otu III. Dětleba a snad ještě tři další, mezi nimi dceru Eufemii.

Podpora bratra SvatoplukaEditovat

Po otcově smrti (1087) musel Ota odejít s matkou i starším bratrem Svatoplukem Olomouckým do Brna ke strýci Konrádovi I., protože jim Vratislav II. odebral jejich úděl. Po uklidnění situace dostali oba bratři Olomoucko nazpět a roku 1101 podpořili Bořivoje II. při povstání, které proti němu vedl Oldřich Brněnský. Postupně se ale s pražským knížetem znepřátelili a Svatopluk Olomoucký začal usilovat o získání knížecího stolce v Praze, což se mu roku 1107 i podařilo – Bořivoj II. byl vypuzen.

Ačkoli se Bořivoj ihned odvolal k císaři, lennímu pánovi českých knížat, ten rozhodl ve prospěch Svatopluka Olomouckého, protože mu byla slíbena vysoká peněžní částka; Ota II. měl ručit svým pobytem u dvora za její splacení. Zatímco bratr vyjednával u dvora, Ota II. odrazil pokus Bořivojových přívrženců o znovuzískání moci. Svatoplukovi Olomouckému se po návratu do Čech nepodařilo celou sumu získat, Ota II. však nakonec z císařského dvora šťastně uprchl, a císař měl jiné starosti, takže na dluh velkoryse zapomněl.

Roku 1109 byl Svatopluk Olomoucký zavražděn. Ota II. se pokusil získat vládu po něm, avšak předáci ho odmítli a novým knížetem se stal Vladislav I. Ota se načas s novým knížetem sblížil, ale již roku 1110 byl zatčen, uvězněn a byl mu odebrán úděl. Kníže ho propustil až v roce 1113 a kupodivu se opět spřátelili. Dokonce se Ota oženil se švagrovou knížete, Žofií z Bergu (1114). Přátelství a spojenectví se ještě utužilo. Ota se podílel na několika válečných taženích, roku 1123 mu kníže přidal brněnský úděl a určil ho za svého nástupce.

Bitva u ChlumceEditovat

Když se Vladislav roku 1125 těžce roznemohl, chtěl Otu II. oficiálně určit za následníka. Ale proti tomu se postavila jeho stará matka Svatava Polská[3]. Silně na syna naléhala, aby za dědice vyhlásil mladšího bratra Soběslava I., který byl s bratrem znepřátelen a různě mu škodil. Po velkém nátlaku, k němuž se připojil i Svatavin přítel biskup Ota Bamberský, se umírající kníže s bratrem smířil, i když velice nerad.

Zklamaný Ota prchl z Prahy k římskému králi a požadoval nápravu, protože podle seniorátního řádu měl nastoupit na trůn on jako nejstarší v rodě. Lothar III. se domníval, že snadno dosáhne vítězství a získá nového spojence, takže Otovy nároky podpořil. Se Soběslavem se střetli 18. února 1126 v bitvě u Chlumce, která skončila porážkou německého vojska. Při střetnutí Ota bojující v řadách Lotharových rytířů zahynul.

GenealogieEditovat

Břetislav I.
zm. 10. ledna 1055
  Jitka ze Svinibrodu
zm. po 1052
  Béla I. Uherský?
nar. okolo 1016
zm. 11. září 1063
  Ryksa Polská?
nar. asi 1018
zm. po 1059
         
     
  Ota I. Olomoucký
zm. 9. června 1086/7
  Eufemie Uherská
zm. 2. dubna 1111
 
     
   
Žofie z Bergu
31. květen 1126
OO   1114
Ota II. Olomoucký
zm. 18. února 1126
                   
  Ota III. Dětleb
nar. 1122
 zm. 12. května 1160
 

ReferenceEditovat

  1. ČORNĚJ, Petr. Panovníci českých zemí. 1. vyd. Havlíčkův Brod: FRAGMENT, 1992. 64 s. ISBN 80-901070-5-2. S. 18-20. 
  2. SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 43-44. 
  3. KAREŠOVÁ, Z.; PRAŽÁK, J. Královny a kněžny české. Prague : X-Egem, 1996.

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat