Ota III. Dětleb
Ota III. Dětleb (1122 – 12. května 1160) byl kníže olomouckého údělu v letech 1140–1160, pocházel z Přemyslovské dynastie.[1]
| Ota III. Dětleb | |
|---|---|
| olomoucký kníže | |
| Doba vlády | 1140–1160 |
| Narození | 1122 |
| Úmrtí | 12. května 1160 (ve věku 37–38 let) |
| Pohřben | kostel v Katedrála svatého Václava |
| Předchůdce | Vladislav Olomoucký |
| Nástupce | Bedřich (kníže) |
| Manželka | Durancie (manželka Oty III. Dětleba) |
| Potomci | Vladimír Olomoucký Břetislav Olomoucký |
| Dynastie | Přemyslovci |
| Otec | Ota II. Olomoucký |
| Matka | Žofie z Bergu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| děd | Ota I. Olomoucký |
|---|---|
| otec | Ota II. Olomoucký |
| matka | Žofie z Bergu |
| manželka | Durancie |
| dcera | Svatava |
| syn | Vladimír Olomoucký |
| dcera | Marie |
| dcera | Durancie |
| syn | Břetislav Olomoucký |
| dcera | Eufemie |
| dcera | Hedvika |
Životopis
editovatJeho rodiči byli olomoucký a brněnský kníže Ota II. Černý a jeho manželka Žofie z Bergu. Po neúspěšném pokusu jeho otce stát se českým knížetem a otcově smrti v bitvě u Chlumce (1126) byl otcovými přáteli odvezen do Ruska. Do údělu olomouckého se Ota vrátil až v roce 1140, po smrti Soběslava I. Poté se společně s českou šlechtou a ostatními moravskými údělníky zúčastnil odboje proti Vladislavovi II. Olomoucký biskup Jindřich Zdík vyhlásil nad odpůrci interdikt.
Odboj byl nakonec poražen a následujícího roku vpadl kníže Vladislav na Moravu. Také zásahem papežského legáta se všichni zúčastnění usmířili a nikomu nebyl úděl odňat. S vědomím Oty III. Dětleba posléze napadl Konrád II. Znojemský biskupa Zdíka, jenž ale uprchl.
Později Ota III. s knížetem a králem Vladislavem II. spolupracoval. Odjel s ním na II. křížovou výpravu (1147) i do Polska (1157) a zúčastnil se i veleúspěšného tažení do Itálie (1158).
Zemřel 12. května 1160, jeho manželka Durancie ho přežila zhruba o půl roku. Oba byli pohřbeni v olomouckém klášteře Hradisko.[2] Zůstali po něm jistě dva synové Vladimír a Břetislav.
V roce 2018 byli v kostele sv. Štěpána při komplexu kláštera Hradisko v Olomouci nalezeny mnohokrát přesunuté ostatky Oty III. a jeho ženy Durancie. Mimo ně se v sakristii našli ostatky jejich dcery Marie a syna (není známo zda se jedná o syna Břetislava či Vladimíra). Další ostatky patřili Otovu dědovi Otu I. a jeho ženě Eufemii, kteří daný klášter zakládali.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44.
- ↑ VIDEO: Kostel ukrýval kosti Přemyslovců, více o nich napoví analýza DNA. iDNES.cz [online]. 2018-07-19 [cit. 2022-03-05]. Dostupné online.
- ↑ ČTK, Redakce /. Ostatky z Olomouce patří přemyslovským knížatům, potvrdili archeologové. Olomoucký deník. 2023-10-12. Dostupné online [cit. 2023-10-12].
Literatura
editovat- BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
- Dąbrowski D., Genealogia Mścisławowiczów. Pierwsze pokolenia (do początku XIV wieku) , Kraków 2008, s. 649-651.
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
- WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7106-563-0.
- ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8.
