Wikipedie

Katedrála svatého Václava

kostel v Olomouci

Katedrála svatého Václava, zvaná také dóm sv. Václava, se nachází v Olomouci na Václavském náměstí. Jde o domovskou katedrálu olomoucké římskokatolické arcidiecéze. Je rovněž metropolitním dómem moravské církevní provincie. Původně románská bazilika z první poloviny 12. století byla počátkem 13. století přestavěna v románsko-gotickém slohu. Následovaly další gotické stavební úpravy během 13. a 14. století, kdy byla loď katedrály zaklenuta křížovými klenbami. Počátkem 16. století vznikl raně barokní presbytář. Koncem 19. století chrám prodělal radikální přestavbu v novogotickém stylu, která mu dala současnou podobu. Katedrála od roku 1995 patří mezi národní kulturní památky. Její 100,65 m vysoká hlavní věž je druhou nejvyšší kostelní věží v Česku. Ve věži visí zvon Václav, který je největším na Moravě a druhým největším v Česku.

Katedrála svatého Václava
v Olomouci
olomoucká katedrála, pohled z dolní části Václavského náměstí
olomoucká katedrála, pohled z dolní části Václavského náměstí
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajOlomoucký
OkresOlomouc
ObecOlomouc
Souřadnice49°35′52″ s. š., 17°15′45″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
ProvincieMoravská církevní provincie
DiecézeArcidiecéze olomoucká
DěkanátOlomouc
FarnostOlomouc – svatý Václav
Současný majitelMetropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci
Zasvěcenísvatý Václav
Datum posvěcení1131
SvětitelJindřich Zdík
Architektonický popis
Stavební slohgotika, novogotika
Typ stavbykatedrála
Výstavbacca od 1100,
současná podoba 1204–1892
Specifikace
Výškahlavní věž: 100,65 m[1][2]
Další informace
AdresaVáclavské náměstí
UliceVáclavské nám.
Oficiální webwww.katedralaolomouc.cz
Kód památky13755/8-3752 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Původně románská bazilika, založená asi roku 1107 přemyslovským knížetem Svatoplukem Olomouckým jako nový biskupský kostel, vysvěcená roku 1131 Jindřichem Zdíkem,[3] byla po požáru roku 1204 a 1266 na popud olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku přestavěna v nákladném gotickém stylu a stavba byla doplněna náročnou sochařskou výzdobou.[4]

V sousedním domě bývalého olomouckého děkanství byl 4. srpna roku 1306 zavražděn český král Václav III. jako poslední z rodu Přemyslovců. Pohřben byl v kryptě kostela, ovšem roku 1326 dala jeho sestra královna Eliška Přemyslovna ostatky převézt do Zbraslavského kláštera.

Roku 1469 prohlásila v kostele část českých a moravských pánů uherského krále Matyáše Korvína českým králem.

 
Katedrála sv. Václava v 16. století (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)

Presbytář pochází z let 1617–1618. Roku 1803 po úderu blesku shořely všechny tři věže v průčelí katedrály. Místo nich byla vybudována jediná středová věž nad společnou římsou shořelých věží. Autorem projektu průčelí v duchu klasicismu byl Jan Thalheer. [5] V letech 1883–1892 nechal arcibiskup Bedřich z Fürstenberka provést novogotickou přestavbu podle projektu Gustava Meretty a R. Völkela. Byly vybudovány dvě průčelní věže o výšce 68 m a tři novogotické portály s tympanony. K severní straně byla přistavěna kaple sv. Cyrila a Metoděje a na jižní straně presbytáře hlavní věž vysoká 100,65 m. Vnější zeď presbytáře byla zpevněna šesti pilíři, mezi kterými byla prolomena gotická okna.

Od roku 1962 je dóm svatého Václava se Zdíkovým palácem (dříve nazývaným Přemyslovský palác) a dalšími významnými objekty v sousedství podle usnesení vlády ČSR č. 251/62 ze dne 30. 3. 1962 č. 262/1995 Sb. a podle nařízení vlády ze dne 16. 8. 1995 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky zařazen mezi národní kulturní památky (NKP).[6]

V letech 1999–2008 se uskutečnila generální oprava katedrály, která byla rozdělena do tří etap. V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v roce 2000 na opravu památky čerpáno 2 000 000 Kč.[7]

Od února 2004 po podzim 2005 probíhala 2. etapa generální opravy vnějšího pláště kostela. V letech 2006–2007 probíhaly další rekonstrukce, např. opravy hlavní věže, instalace zvonkohry. Roku 2008 byly do věží umístěny nové zvony včetně zvonu Panny Marie Hostýnské o váze 6 tun, který nyní zvoní každý den v jedenáct hodin, v pátek ve tři a jinak před bohoslužbami. 1. listopadu 2011 byly po předchozí exhumaci a rekonstrukci spodního patra krypty do ní při mši za zemřelé opět vloženy ostatky biskupa Lichtenštejna-Kastelkorna a arcibiskupa Kolovrat-Libštejnského.

PopisEditovat

KatedrálaEditovat

Katedrála představuje výraznou dominantu města Olomouce a to především svojí hlavní věží, jejíž výška 100,65 metrů z ní činí druhou nejvyšší kostelní věž v České republice (prvenství patří katedrále sv. Bartoloměje v Plzni) a nejvyšší novogotickou věž v České republice. V jejím přízemí jsou uloženy ostatky obnovitele katedrály arcibiskupa Fürstenberka a dalších církevních hodnostářů. V katedrále je také umístěn největší zvon na Moravě, sv. Václav, který váží 7617 kg.[8]

Průčelí zdobí sochy čtyř evangelistů umístěné po stranách tří novogotických portálů. Nad prostředním se nachází velké kruhové okno, představující takzvanou mystickou růži. Na horním okraji okna je busta architekta Gustava Meretty. V horní části průčelí je figurální výzdoba tvořena sochami sv. Cyrila a Metoděje a sv. Václava. V hlavním vchodu katedrály byly v roce 1980 osazeny žulové desky se jmény olomouckých biskupů a arcibiskupů.

Interiér je tvořen trojlodní halovou lodí a širokým polygonálně ukončeným presbyteriem, pod nímž je krypta. Ke střední lodi z jihu přiléhají renesanční kaple svatého Stanislava s bronzovým náhrobkem biskupa Khuena a mramorový náhrobek posledních olomouckých Přemyslovců. Na severní straně chrámu je velká novogoticky upravená kaple sv. Cyrila a Metoděje, gotickou sakristií se dá projít do rovněž gotické křížové chodby, s níž sousedí kaple sv. Jana Křtitele. Fresková výzdoba je dílem Jana Kryštofa Handkeho. Vitráže v novogotických oknech představují události ze života světců.

Kůr s varhanami stojí na šesti mramorových sloupech. Nástroj z roku 1886 zhotovila firma Rieger z Krnova, která instalovala v letech 1976–1977 také varhany do presbytáře.

Chórová kaple sv. Cyrila a MetodějeEditovat

V kapli je pozoruhodný oltář z italského mramoru, se vzácnou kamennou plastikou – pozdně gotickým reliéfem Panny Marie Ochranitelky, pocházející z průčelí zaniklého kostela Panny Marie na Předhradí. Nejcennější a historicky velmi hodnotné jsou pískovcové sochy sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 15. století, údajně pocházející ze zbořeného původního biskupského kostela sv. Petra na Předhradí.[5] Obraz sv. Rodiny z roku 1750 je od Jana Kryštofa Handkeho.

KryptaEditovat

Krypta pod presbytářem má dvě patra, její klenbu nese šest dvojic sloupů. Obě patra jsou od roku 2012 přístupná pro veřejnost. Dolní patro krypty je určeno pro uchovávání ostatků. V kryptě jsou pohřbeni biskupové a arcibiskupové: František z Ditrichštejna, Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu, Jan Vilém Kolovrat-Libštejnský a Maria Tadeáš Trauttmansdorff. V kryptě je také uloženo srdce arcibiskupa a rakouského arcivévody Rudolfa Jana Habsburského.[5] Stavební úpravy v závěru 19. století odhalily pod podlahou chrámu i pozůstatky románské krypty, která ale dnes není přístupná. Kromě těchto krypt se pod katedrálou také nachází gotická krypta, která přechází v renesanční kryptu pod kaplí sv. Stanislava, tu však nechal kardinál Ditrichštejn zasypat kvůli zpevnění vnitřní zdi a výstavbě schodiště do barokní krypty.

Kaple sv. Jana KřtiteleEditovat

Nachází se v přízemí 100 metrů vysoké jižní věže. Původně se mělo jednat o křestní kapli, ale postupně nabrala pietní charakter. Jsou v ní hrobky posledních tří kardinálů, Bedřicha Fürstenberka, Františka Bauera a Lva Skrbenského s uměleckými náhrobky. Jako poslední byl v této kapli pohřben biskup, apoštolský administrátor mons. Josef Vrana.

Loretánská kapleEditovat

Kaple původně gotického slohu sv. Cyrila a Metoděje pochází asi ze 14. století. Kaple byla barokizována na přelomu 17. a 18. století s novým oltářem a bohatou sochařskou a obrazovou výzdobou. Název loretánská souvisí s umístěním sošky černé Madony z italské Lorety. Omítkové malby ze života Panny Marie jsou od barokního malíře J. K. Handkeho. Zlatem a stříbrem vyzdobený svatostánek nese rodinný znak dómského děkana Mayerswalda, z jehož pozůstalosti byla provedena celá oprava.

Kaple sv. StanislavaEditovat

Zbudována biskupem Stanislavem II. Pavlovským v letech 1582–1591 s rodinnou hrobkou Pavlovských a s bohatou štukovou, sochařskou a malířskou výzdobou. Fresky oslavující sv. Stanislava jsou dílem Jana Kryštofa Handkeho. Patří mezi několik významných centrálních staveb české renesance. Nádherný vstupní renesanční portál s ozdobnou bronzovou mříží, jehož bohatá plastická výzdoba je tvořena reliéfní dekorací i figurálními motivy ctností a nectností. Jde o norimberskou kovoliteckou práci z konce 16. století. V současnosti se kaple používá také pro uchování eucharistie (v kapli je umístěn svatostánek). Vchod zdobí náhrobky dvou posledních Olomouckých údělných knížat.

SakristieEditovat

Vikářská sakristie na severní straně boční lodi je pozůstatkem kapitulního refektáře z 2. poloviny 13. století. Na ni navazuje kanovnická sakristie vybudovaná v 1. polovině 18. století. Prostory nad nimi se v minulosti využívaly jako knihovna a archiv. Inventář a vzácné obrazy ze sakristií byly v roce 2006 přemístěny do Arcidiecezního muzea.

Zdíkův palácEditovat

Hned vedle dómu se nachází románský Zdíkův palác (dříve nazývaný Přemyslovský palác), s ním sousedí manýristická stavba kaple svaté Anny, v níž probíhaly volby olomouckých biskupů, a za ní kaple svaté Barbory, původně románská věž přemyslovského hradu (Bergfrit).

Chrámová loď a krypta jsou zpřístupněny v průběhu letní sezóny s průvodcem (dobrovolné vstupné).

FotogalerieEditovat

  •  

    Olomoucký hrad s katedrálou v 1. pol. 19. století

  •  

    Katedrála před přestavbou (tj. rokem 1883)

  •  

    Pohled na Olomouc s dómem sv. Václava od jihozápadu

  •  

    Pohled od západu

  •  

    Detail sochařské výzdoby

  •  

    Interiér dómu

  •  

    Vitráž

  •  

    Hlavní oltář

  •  

    Renesanční portál kaple sv. Stanislava

  •  

    Karel Stádník: zastavení křížové cesty

  •  

    Při západu slunce

  •  

    V zimě

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ Katedrála sv. Václava v Olomouci. www.olomoucky-kraj.com [online]. [cit. 2011-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-30. 
  2. ↑ Katedrála sv. Václava. www.olomouc.eu [online]. [cit. 2011-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-01-23. 
  3. ↑ Archivovaná kopie. www.metropole-olomouc.cz [online]. [cit. 2014-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-26. 
  4. ↑ KUTHAN, Jiří. Česká architektura v době posledních Přemyslovců. 1. vyd. Vimperk: TINA, 1994. ISBN 80-85618-14-1. Str. 251–255.
  5. ↑ a b c FIALA, Jiří. Chrámy, kostely, svatyně a kaple v Olomouci. [s.l.]: DANAL, 2008. ISBN 80-85973-77-4. Kapitola Metropolitní katedrála sv. Václava, s. 6–18. 
  6. ↑ NKP – Olomouc, areál Přemyslovského hradu
  7. ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 102–103. 
  8. ↑ www.tyden.cz

LiteraturaEditovat

  • KRAČMER, Mořic. Dějiny metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci. Olomouc: R. Promberger, 1887. 111 s. 
  • MUSIL, Jiří V. Dóm sv. Václava: metropolitní katedrála v Olomouci. Olomouc: M.O.I.S., 1992. 72 s. 
  • POJSL, Miloslav. Olomouc: Katedrála sv. Václava. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2007. 31 s. ISBN 978-80-86157-18-4. 
  • BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-015-2. S. 145. 
  • FIALA, Jiří, a j. Chrámy, kostely, svatyně a kaple v Olomouci. [s.l.]: DANAL, 2008. 208 s. ISBN 80-85973-77-4. Kapitola Metropolitní katedrála sv. Václava, s. 6–21. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Katedrála_svatého_Václava&oldid=21851761“