Retabulum (původně latinsky retrotabulum = za deskou, počeštěně retábl[1]) je oltářní nástavec, který stojí na oltářní menze. Může obsahovat sochy, reliéfy či obrazy. Od pozdního středověku měl podobu skříně, někdy obsahoval také svatostánek anebo relikvie.[2]

Retabulum v chrámu Iglesia de Nostra Señora de la Asuncion, Tarancón

Historie

editovat

Ve středověku měl od 2. poloviny 13. století gotickou podobu jedné, dvou nebo tří desek. Od 14. století a v renesanci míval podobu skříně, často trojosé architektonické konstrukce: střední část tvořil korpus se sochou nebo obrazem uvnitř, široký nízký podstavec se nazýval predela, se dvěma otevíratelnými malovanými křídly po stranách to byl triptych, s více křídly polyptych. Rám tvořily sloupky s vimperky a fiálami. Renesanční retábl býval také diptych, v nástavci korpusu.

Barokní oltářní nástavce byly řezány ze dřeva i s obkladem oltářní menzy a s ní jednotně polychromovány, zlaceny či štafírovány. Měly zpravidla formu fasády sloupového řádu (často trojetážové, odstupněné), uprostřed s oltářním obrazem nebo edikulou pro sochu a s dalšími edikulami či volně stojícími sochami, přistavenými ke sloupům. Výzdoba oltářního nástavce zpravidla ikonograficky odpovídá zasvěcení dotyčného oltáře.

Monumentální retábula se dochovala ve stovkách chrámů. K nejvyšším v České republice patří:

Reference

editovat
  1. PSJČ, SSJČ, ASCS, hesla retábl, retabulum, přístup přes DEBDict
  2. UNGER, Josef. Uchovávání ostatků světců. In: KOŽIAK, Rastislav; NEMEŠ, Jaroslav. Svätec a jeho funkcie v spoločnosti. 1. Bratislava: Chronos ; Centrum pre štúdium kresťanstva, 2006. ISBN 80-89027-19-9. S. 233–246.

Literatura

editovat
  • Joseph BRAUN: Der christliche Altar in seiner geschichtlicher Entwicklung. München 1924, dostupné online[1]

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat