Otevřít hlavní menu
Oltářní mensa v katedrále v Lundu (2004)
Oltář (St. Mary, Bristol)
Renesanční oltář s mramorovým retáblem (Dóm v Sieně)

Oltářní mensa (lat. stůl), také stůl Páně (mensa Domini) je hlavní, podstatná část oltáře křesťanských kostelů, která oltář charakterizuje jako místo oběti. Podle tradice i liturgických předpisů Římskokatolické církve to má být kamenná deska na pevném podstavci. Oltářní mensa bývá pokryta bílým ubrusem, přední stranu oltáře často pokrývá ozdobné antependium.

Obsah

PůvodEditovat

Křesťanský oltář jako stůl Páně především připomíná Poslední večeři Krista s apoštoly (Mt 26, 26 (Kral, ČEP) a násl.) a v nejstarší liturgii to byl zřejmě stůl (1Kor 10, 21 (Kral, ČEP)). Teprve v souvislosti se stavbou stálých chrámů a kostelů, snad od 4. století, se objevují pevné kamenné oltáře, buď jako deska na čtyřech nohách (stipes), nebo kamenný blok, případně i sarkofág, v němž byl pohřben nějaký světec.

Tak se i na křesťanský oltář přenesly i některé starověké obětní zvyklosti v domě, kde otec rodiny obětoval zemřelým předkům. Domácím „oltářem“ (lat. ara) bylo ohniště, které nesmělo nikdy vyhasnout, a jemuž v katolickém kostele odpovídá věčné světlo. V nejstarších dobách bývali pod ohništěm pochováni předkové a v prvotní církvi se křesťanské bohoslužby někdy konaly nad hroby mučedníků, což připomíná pozdější obyčej, že v mense bývají ostatky svatých. Tyto obyčeje převzaly i chrámy antických obcí a do jisté míry i křesťanské oltáře.[1]

Ve středověku se oltářní mensa, obvykle přiléhající k čelní stěně kostela, zvýrazňovala retáblem, ozdobnou obvykle dřevěnou nástavbou za mensou nebo na ní, na mense stál kříž, svícny, případně i květiny.

Oltářní mensa v různých církvíchEditovat

V katolické, v anglikánské i v pravoslavných církvích převládají pevné kamenné oltáře, které se zvláštním obřadem konsekrují čili světí. Užívaly se však i oltáře dřevěné, na něž se kladla menší kamenná deska s ostatkem světce (tzv. přenosný oltář). V katolických kostelích se od Druhého vatikánského koncilu doporučuje volně stojící mensa, která lépe odpovídá původnímu významu stolu, a eucharistie se může slavit v případě nouze i na běžném stole bez sv. ostatků. V protestantských církvích se častěji užívají více či méně ozdobené stoly, pokryté ubrusem. Na stole bývá vystavena Bible.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Fustel de Coulanges, Antická obec, Kniha 1.

LiteraturaEditovat

  • Fustel de Coulanges, Antická obec. Praha: Sofis 1999
  • Ottův slovník naučný, heslo Oltář. Sv. 18, str. 751
  • Sokol, J., Člověk a náboženství. Praha: Portál 2003

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat