Vratislav I.

český kníže (915–921)
Další významy jsou uvedeny na stránce Vratislav I. (rozcestník).

Vratislav I. (latinsky Wratislaus) (875/888?13. února 921) byl třetí český kníže z rodu Přemyslovců vládnoucí zřejmě v letech 915921.

Vratislav I.
Český kníže
Freska Vratislava I. v rotundě svaté Kateřiny ve Znojmě
Freska Vratislava I. v rotundě svaté Kateřiny ve Znojmě
Doba vlády 915921
Narození 888?
Úmrtí 13. února 921
Praha?
Pohřben Bazilika svatého Jiří
Předchůdce Spytihněv I.
Nástupce Svatý Václav (I.)
Manželka Drahomíra ze Stodor (906?–921)
Potomci Svatý Václav
Boleslav I.
Spytihněv
Přibyslava
3 dcery
Dynastie Přemyslovci
Otec Bořivoj I.
Matka Svatá Ludmila
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se patrně roku 888 jako druhorozený syn tehdejšímu knížecímu páru Bořivojovi I. a svaté Ludmile. Už kolem roku 906 byl zasnouben se Stodorankou Drahomírou. Na knížecí stolec však usedl až po smrti svého bratra Spytihněva snad v roce 915. Během své vlády proslul založením Svatojiřské baziliky na Pražském hradě. Vratislav zemřel 13. února roku 921. Podle kroniky Gesta Hungarorum se tak stalo kvůli maďarskému vpádu do střední Evropy.

Bývá též nazýván blahoslaveným jakožto otec svatého Václava.[1]

Prameny o VratislavoviEditovat

Knížete Vratislava I. zmiňuje hned několik písemných pramenů, nejvýznamnější jsou tyto:

ŽivotEditovat

Narození a mládíEditovat

Vratislav se narodil pravděpodobně roku 888[pozn. 2] knížeti Bořivojovi z rodu Přemyslovců a jeho ženě Ludmile, která pocházela patrně z kmene Pšovanů sídlícího v oblasti dnešního Mělnicka s ústředím na hradě Pšově, jak popisuje Kosmas. Odlišně se o Ludmilině původu vyjadřuje Prolog o svaté Ludmile, jehož autor Ludmilu považoval za dceru srbského knížete.[12]

Bořivoj zplodil dva syny, Spytihněva a Vratislava, z Ludmily, dcery Slavibora, knížete z hradu Pšova.
— Kosmas[13]

Chvíli po jeho narození někdy během let 888 až 890 však zemřel jeho otec a Čechy připadly na nedlouho moravskému panovníkovi Svatoplukovi.[14] Tehdy byl Vratislav ještě kojencem.[15] Později se okolo roku 906[16] oženil s Drahomírou, jež pravděpodobně pocházela z větve Polabských Slovanů, Luticů, kteří nejdéle vzdorovali křesťanské víře, tudíž z tohoto mohly vzejít pověsti, které o Drahomíře hovoří jako o pohance.[17] Nepochybně byl sňatek uzavřen z politických důvodů, aby vládnoucí kníže Spytihněv navázal nové spojenectví se silným kmenem Stodoranů.[18] Snad už rok po jejich zasnoubení (907) se páru narodil syn Václav.[19]

 
Vyobrazení Vratislava I. v Krumlovském obrazovém kodexu

KnížetemEditovat

Historik Václav Novotný jako možnost Vratislavovy politické aktivity označil už jeho účast na říšském sněmu roku 895 v Řezně, kde se prý společně poddal se svým bratrem Spytihněvem východofranskému králi Arnulfovi.[20] Tuto myšlenku vyslovil i František Palacký.[21] Kvůli nízkému věku Vratislava v té době však Vitislavem nemohl být Vratislav, jak říká Michal Lutovský.[22] Vlády v knížectví se však ujal až po smrti svého bratra Spytihněva, který zemřel bez potomků. Rok Vratislavova nástupu na knížecí stolec se u odborníků různí. Petr Charvát se domnívá, že se tak stalo mezi lety 905 a 915.[23] Dušan Třeštík se zase přiklání k roku 915, k témuž roku, kdy umřel Vratislavův bratr Spytihněv.[24] Svatováclavské legendy po Spytihněvově smrti mluví o posazení Vratislava na stolec předků umístěný pravděpodobně na Pražském hradě.[25]

O Vratislavových panovnických činech v rámci zahraniční politiky jsou informace poměrně nejisté.[26] Ví se ale, že byly Čechy v této fázi vývoje úzce spjaty s Bavorskem, které si na ně činilo nároky.[27] V počátcích 10. století se rovněž Praha stala významným bodem stezky mezinárodního obchodu, jež směřovala z Pyrenejského poloostrova až na území Chazarů.[28] Po nástupu na stolec v Praze ovšem Vratislavovi připadl důležitý úkol, a tudíž bránění se proti maďarským útokům z východu, kterým se snadněji do Čech pronikalo kvůli pádu Velké Moravy, o čemž se rozepsal Václav Novotný.[29] Václav Chaloupecký ve své knize zmínil, že Vratislav dokonce vládl i na Moravě, jak je doloženo v jedné uherské kronice.[30]

 
Ilustrace Vratislava I. v Hájkově kronice
Když pak Svatopluk byl zabit a Uhři vtáhli do Panonie, po šest let koně i zbraně své zlepšovali. Roku pak sedmého krutě zpustošili Moravu a Čechy, v kterýžto zemích tenkráte vládl vévoda Vratislav. Potom vítězně odtáhli a uzavřevše mír s řečeným vévodou, rok odpočívali.
— Vídeňská obrázková kronika[31]

Autoři Velkých dějin zemí Koruny české nebo Michal Lutovský se ovšem shodují na tom, že Vratislav zatím fakticky ovládal pouze oblast středních Čech.[32][33] I Třeštík označil Chaloupeckého domněnku jako zřejmý omyl, ba i se domníval, že se Vratislav spíše s Maďary spojil, nežli s nimi bojoval, což přejal od svého zesnulého bratra Spytihněva.[34] Toto spojenectví dosvědčuje i zpráva Adama z Brém, v jehož spisu se píše, že se roku 915 Čechové zúčastnili maďarské výpravy proti Sasku. Vratislav se tak zjevně rozhodl proto, že se kočovní Maďaři stali i spojenci bavorského Arnulfa.[27] Patrně po roce 915 poslal svého syna Václava za vzděláváním na hradiště Budeč.[35] Václav a jeho mladší bratr Boleslav byli ještě předtím svěřeni do péče Vratislavovy matky Ludmily na knížecím dvoře.[36]

SmrtEditovat

Vratislav I. pravděpodobně zemřel 13. února roku 921, když dovršil buď 33 let života, nebo své vlády.[37] Legenda Fuit uvádí, že bylo Vratislavovi 33 let, když zemřel. Tomu odporuje staroslověnský Prolog o svaté Ludmile, který tvrdí, že Vratislav skonal v 33. věku svého panování.[38] Vratislav snad ještě krátce před svým úmrtím stihl svého prvorozeného syna Václava uvést do veřejného života jakýmsi slavnostním obřadem, jehož se zúčastnil i biskup Notar s dalšími duchovními.[39] Možná zahynul během maďarského vpádu do střední Evropy na následky zranění, což zaznamenala kronika Gesta Hungarorum, avšak toto označil za omyl historik Dušan Třeštík.[34] Pavel Josef Šafařík sice sděluje, že Vratislav panoval až do roku 925,[40] historikové[pozn. 3] se však spíše kloní ke skonu roku 921. Jiný postoj ohledně Vratislavova úmrtí zastával i František Palacký. Podle něj Vratislav zemřel až roku 926.[44] Vratislavova smrt uvhrla knížectví do krize, jelikož oba jeho synové ještě nenabyli plnoletosti, tudíž regentskou vládu ve státě převzala Vratislavova choť Drahomíra.[45]

OstatkyEditovat

 
Tumba Vratislava I. v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě

Vratislav byl pohřben v bazilice sv. Jiří nejprve pod podlahou před kněžištěm, později pro jeho kosterní pozůstatky byla vytvořena náhrobní tumba, do níž byly následně ostatky uloženy. Na tumbě lze také spatřit nápis:

•HIC IACET BEATUS

VRATISLAUS•

PATER •S• VENCESLAI

FUNDATOR HUJUS ECCLESIE

Překlad: Zde leží blahoslavený Vratislav, otec svatého Václava, zakladatel tohoto kostela.[1]
 
Rekonstrukce obličeje Vratislava I.

Při antropologickém výzkumu Vratislavových kostí, který provedl Emanuel Vlček, bylo zjištěno, že se Vratislav dožil 40–52 let, čímž by se dal vyvrátit dožitý věk 33 let uvedený v písemných pramenech a stanovit tak celkových 33 let jako délku Vratislavovy vlády i včetně vlády údělné,[46][47] což se zdálo býti mnohem pravděpodobnější i podle Josefa Pekaře.[12] Ke konci února v roce 2021 byla ještě provedena rekonstrukce obličejů knížat Spytihněva a Vratislava zásluhou archeologického česko-brazilského týmu.[48]

Zakladatelská činnostEditovat

Zakladatelská činnost knížete Vratislava se nepochybně pojí se založením románské baziliky svatého Jiří na Pražském hradě během let své vlády, jež se poté stala významnou nekropolí pro první generace Přemyslovců, později pravděpodobně za vlády Boleslava II. také benediktinským klášterem.[49] Na Pražském hradě se ještě datuje buď do konce Spytihněvovy vlády, nebo do začátku vlády Vratislavovy i zbudování mohutné hradby z dřevěných roštů po obvodu tehdejšího hradiště.[50] Vratislav také nejspíše navázal na budování hradské soustavy, které již započal jeho bratr Spytihněv.[51][33] Vratislavovi se může přisuzovat i vznik opevnění sídla ve Staré Boleslavi, které se dá časově zařadit do etapy Vratislavova vládnutí.[52] Později v druhé polovině 10. století po něm snad bylo pojmenováno na jeho počest tehdejší české hradiště Vratislavia, dnešní polská Vratislav,[53][54] ovšem někteří slezští kronikáři té doby se domnívali, že ho založil už právě Vratislav I.[55]

PotomstvoEditovat

Vratislav se svou manželkou Drahomírou ze Stodor dohromady podle legend zplodil až 7 potomků:[44]

V První staroslověnské legendě o svatém Václavu se ještě hovoří o čtyřech Václavových sestrách, které byly provdány do sousedních knížectví, jednou z nich mohla být právě Přibyslava.[56] Rakouský historik Johann Loserth předpokládal, že se mezi oněmi čtyřmi sestrami ještě nacházela Střezislava, pozdější manželka knížete Slavníka.[57]

Hodnocení vlády a odkaz v uměníEditovat

Už Kristián se ve své legendě o knížeti Vratislavovi vyjadřuje jako o schopném panovníkovi, který upevnil říši.[58] Palacký ho společně s jeho bratrem Spytihněvem označil za pobožná knížata, která se spíše starala o ukotvení křesťanství uvnitř svého státu.[44] Autor popularizačních prací z historie Jan Dolenský ho zase ve svých Obrázkových dějinách národa českého popsal jako statečného panovníka díky obraně Čech před Maďary,[59] tento čin byl ovšem v knize Počátky Přemyslovců od Dušana Třeštíka později zpochybněn.[34]

O Vratislavovi a jeho bratru Spytihněvovi byla složena poezie kronikářem Dalimilem na počátku 14. století, jež je zaznamenána v jeho veršované kronice.[60] K příležitosti svatováclavského milénia v roce 1929 byl natočen němý film Svatý Václav, v němž vystupuje Jiří Steimar právě v roli knížete Vratislava I.[61]

GenealogieEditovat

?   ?   Slavibor

* 9. st.

† asi 894

  ?
         
     
  Bořivoj I.

* mezi 852 a 855

† mezi 888 a 891

  Svatá Ludmila

* cca 860

15. září 921

 
     
   
Drahomíra ze Stodor

OO   906

Vratislav I.

* 888

13. února 921

                 
             
               
Boleslav I. 

* asi 915

 † 967/972  

svatý Václav

 * asi 907

935  

Přibyslava Česká

 † po 938  

Spytihněv

* mezi 911 a 921  

† ?  

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Dušan Třeštík[5] a podobně také Josef Pekař[6] určili datum napsání této legendy přibližně do roku 975. Naproti tomu Záviš Kalandra sepsání legendy datoval do Kosmovy doby (počátek 11. století).[7] Oldřich Králík se domníval, že legenda vznikla okolo roku 1160 v Sázavském klášteře.[8]
  2. Dušan Třeštík určil podle údajů z legend rok 888,[10] Emanuel Vlček dle svých antropologických výzkumů však datum Vratislavova narození klade do roku 875.[11]
  3. dříve například Josef Pekař,[41] později Dušan Třeštík[42] či Petr Charvát[43]

ReferenceEditovat

  1. a b ŠIMÍK, Petr. Hrob knížete Vratislava I. [online]. 2006 [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. 
  2. TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců: Vstup Čechů do dějin (530−935). Praha: Lidové Noviny, 1997. 658 s. ISBN 80-7106-138-7. S. 117–138. [dále jen Počátky Přemyslovců]. 
  3. PEKAŘ, Josef. Nejstarší kronika Česká ku kritice legend o sv. Ludmile, sv. Václavu a sv.. Praha: Bursík & Kohout, 1903. Dostupné online. [dále jen Nejstarší kronika Česká]. 
  4. PALACKÝ, František. Würdigung der alten böhmischen Geschichtschreiber. Prag: In commission bei A. Borrosch, 1830. 308 s. Dostupné online. S. 293-297. 
  5. Počátky Přemyslovců, s. 153
  6. PEKAŘ, Josef. Die Wenzels und Ludmila Legenden und die Echtheit. Prag: A. Wiesner, 1906. 443 s. Dostupné online. S. 211–212. 
  7. KALANDRA, Záviš. České pohanství. Praha: Dauphin, 2002. ISBN 80-86019-82-9. 
  8. KRÁLÍK, Oldřich. Sázavské písemnictví XI. století. Praha: Nakladatelství Čsl. akademie věd, 1961. 93 s. S. 36–61. 
  9. Počátky Přemyslovců, s. 249
  10. Počátky Přemyslovců, s. 204–206
  11. Počátky Přemyslovců, s. 453
  12. a b Nejstarší kronika Česká, s. 33
  13. Kosmas. Kosmova kronika česká. Překlad Karel Hrdina. Praha: Melantrich, 1947. 228 s. Dostupné online. S. 15. 
  14. BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 242–243. [dále jen Velké dějiny]. 
  15. Počátky Přemyslovců, s. 348
  16. Počátky Přemyslovců, s. 204
  17. NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./I. Od nejstarších dob do smrti knížete Oldřicha. Praha: Jan Laichter, 1912. 782 s. Dostupné online. S. 450. [dále jen České dějiny I./I.]. 
  18. Počátky Přemyslovců, s. 361–362
  19. Počátky Přemyslovců, s. 203
  20. České dějiny I./I., s. 444
  21. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. I., od pravěkosti až do roku 1253. Praha: Kvasnička a Hampl, 1929. 707 s. Dostupné online. S. 131. [dále jen Dějiny národu českého]. 
  22. LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců I.: Zrození státu 872-972. 2.. vyd. [s.l.]: Libri, 2009. 272 s. ISBN 978-80-7277-401-2. S. 83. [dále jen Po stopách Přemyslovců]. 
  23. CHARVÁT, Petr. Zrod českého státu 568-1055. Praha: Vyšehrad, 2007. 264 s. ISBN 9788074291753. S. 185. [dále jen Zrod českého státu]. 
  24. Počátky Přemyslovců, s. 203–204
  25. Počátky Přemyslovců, s. 342
  26. Zrod českého státu, s. 186
  27. a b Počátky Přemyslovců, s. 360
  28. Počátky Přemyslovců, s. 373
  29. České dějiny I./I., s. 447
  30. CHALOUPECKÝ, Václav. Na úsvitu křesťanství. Praha: [s.n.], 1942. Dostupné online. Kapitola Umučení Svaté Ludmily, s. 61–62. [dále jen Kapitola Umučení svaté Ludmily]. 
  31. Kapitola Umučení svaté Ludmily, s. 62
  32. Po stopách Přemyslovců, s. 105
  33. a b Velké dějiny, s. 267
  34. a b c Počátky Přemyslovců, s. 363
  35. Počátky Přemyslovců, s. 364–366
  36. České dějiny I./I., s. 452
  37. České dějiny I./I., s. 451
  38. Počátky Přemyslovců, s. 177
  39. České dějiny I./I., s. 453
  40. ŠAFAŘÍK, Pavel Josef. Slovanské starožitnosti II. Od l. 476 před Kr. až do l. 988 po Kr [online]. Praha: Rakouská národní knihovna, 1863 [cit. 2021-01-23]. S. 453. Dostupné online. 
  41. Nejstarší kronika Česká, s. 85
  42. Počátky Přemyslovců, s. 196
  43. Zrod českého státu, s. 185
  44. a b c Dějiny národu českého, s. 180
  45. Zrod českého státu, s. 187
  46. MM - antropologie - Vratislav I.. www.moraviamagna.cz [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  47. BRŮŽEK, Jaroslav; NOVOTNÝ, Vladimír. Jak umírali staří Přemyslovci:aneb Jak přesná je přesnost určení věku jedince podle kostry. Vesmír. 1999-srpen, roč. 78, čís. 8, s. 453-455. Dostupné online. 
  48. Zakladatel Pražského hradu a otec svatého Václava. Vědci digitálně zrekonstruovali tváře Přemyslovců. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-02-28]. Dostupné online. (česky) 
  49. Kapitola Umučení svaté Ludmily, s. 33
  50. Po stopách Přemyslovců, s. 128
  51. Po stopách Přemyslovců, s. 105–106
  52. Velké dějiny, s. 266
  53. ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 16. 
  54. Kapitola Umučení svaté Ludmily, s. 61
  55. Dějiny národu českého, s. 196–197
  56. SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0. S. 550. 
  57. Počátky Přemyslovců, s. 421
  58. Kristiánova legenda [online]. Překlad Oldřich Králík. [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. 
  59. DOLENSKÝ, Jan. Obrázkové dějiny národa českého. Praha: Vydal Josef Richard Vilímek, 1893. 469 s. Dostupné online. S. 28. 
  60. Dalimil. Dalimilova Chronika česká. Překlad Václav Hanka, Jan Orth. Praha: Kober, 1874. 223 s. Dostupné online. S. 55–57. 
  61. Svatý Václav (1929). FDb.cz [online]. [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 

PramenyEditovat

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Spytihněv I.
  Český kníže
Vratislav I.
915921
  Nástupce:
Václav