Pavel (kněz)
Pavel byl nejpravděpodobněji pražským archipresbyterem neboli zástupcem řezenského biskupa v Praze ve 20. a 30. letech 10. století. Též byl osobním knězem kněžny Ludmily. Někteří historici jej považovali za představitele slovanské liturgie v Praze.[1]
| Pavel | |
|---|---|
| Povolání | archipresbyter |
| Nábož. vyznání | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Působení v Čechách editovat
V roce 895, poté, co se knížata Spytihněv a Vitislav podřídila Arnulfovi Bavorskému, se Čechy oficiálně přičlenily k řezenské diecézi a v Praze byl zřízen archipresbyterát. Ten byl následně obsazen právě knězem Pavlem, dříve snad působícím v klášteře sv. Jimrama v Řezně, jehož sem dosadil řezenský biskup Tuto.[2]
Roku 921 archipresbyter Pavel usiloval o přemluvení kněžny Ludmily, aby se Čechy poddaly spojenectví bavorského vévody Arnulfa a saského panovníka Jindřicha I. Později se Ludmila společně s knězem Pavlem odebrali na hradiště Tetín. Když 15. září 921 vrazi Tunna a Gommon Ludmilu na Tetíně uškrtili, Pavel pravděpodobně ještě předtím v noci utekl, soudil Dušan Třeštík.[3] Kněžna Drahomíra posléze ze země vykázala i kněze z Pavlova archipresbyterátu, poněvadž Drahomíra nepodporovala spojenectví bavorského Arnulfa a Jindřicha I. Ptáčníka.[4] Jakmile však na knížecí stolec usedl Václav, Pavel se na pražský dvůr vrátil a znovu zde začal působit.[5]
Když kníže Václav na podzim roku 925 přikázal, aby byly ostatky kněžny Ludmily přemístěny do Prahy, poslové na Tetíně proto vešli do baziliky a odkryli Ludmilin hrob. Poté zjistili, že je hrobní deska ztrouchnivělá, a měli v úmyslu hrob uzavřít. Proti tomu vzdoroval kněz Pavel.[6]
| „ | Proti jejich záměru se však postavil jeden kněz, jménem Pavel, který nebožce, pokud dlela na zemi, vždy věrně sloužil. Pravil: "Nikterak se nestane, jak říkáte, nýbrž jak vám poručil kníže! Naleznu-li i jen prach stráveného těla, vyzvednu jej." Ostatní svorně s ním souhlasili a desku zvedli. Deska však, jak ji zdvihali, prolomila se, takže připomenutý Pavel i s hlínou padl na tělo nebožky. Ihned však povstav a hlínu odklidiv nalezl svaté tělo, uchráněné všeho porušení, s výjimkou toho, co na něm ulpělo proloměním víka, když je odklizovali. | “ |
| — Legenda Fuit in provincia Boemorum[7] | ||
Po vraždě knížete Václava byl Boleslavem I. do Staré Boleslavi kněz Pavel poslán, aby vykonal nad mrtvým Václavem pohřební obřady, mínil Dušan Třeštík.[pozn. 1] Vratislav Vaníček předpokládá, že kněz Pavel dal popud k přenesení Václavových ostatků do Prahy.[9]
Sídlo editovat
Sídlo kněze Pavla se nacházelo zřejmě v Praze, jak naznačuje Kristiánova legenda, která uvádí, že svatý Václav ve svém prorockém snu uviděl prázdný a zničený dům archipresbytera Pavla na pražském hradišti.[10] Dřevěný příbytek kněze Pavla byl patrně postaven za vlády knížete Vratislava I.[11] Kněz Pavel kvůli jeho zpustošení nejspíše odešel ze země, jak se domnívá Vratislav Vaníček.[12]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
Reference editovat
- ↑ TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530–935). Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 1997. 658 s. ISBN 80-7106-138-7. S. 175, 177. [dále jen Počátky Přemyslovců].
- ↑ Počátky Přemyslovců, s. 351
- ↑ Počátky Přemyslovců, s. 369–370
- ↑ Počátky Přemyslovců, s. 374
- ↑ Počátky Přemyslovců, s. 378
- ↑ VANÍČEK, Vratislav. Svatý Václav - panovník a světec v raném středověku. Praha, Litomyšl: Paseka, 2014. 324 s. ISBN 978-80-7432-501-4. S. 89. [dále jen Svatý Václav].
- ↑ Fuit in provincia Boemorum [online]. Překlad Oldřich Králík. [cit. 2021-07-19]. Dostupné online.
- ↑ Svatý Václav, s. 124
- ↑ Svatý Václav, s. 138
- ↑ SOBIESIAK, Joanna Aleksandra. Boleslav II. († 999). České Budějovice: Veduta, 2014. 280 s. ISBN 978-80-86829-97-5. S. 71.
- ↑ Svatý Václav, s. 59
- ↑ Svatý Václav, s. 83
Literatura editovat
- TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců : vstup Čechů do dějin (530-935). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 658 s. ISBN 80-7106-138-7.
- VANÍČEK, Vratislav. Svatý Václav - panovník a světec v raném středověku. Praha, Litomyšl: Paseka, 2014. 324 s. ISBN 978-80-7432-501-4.