Otevřít hlavní menu

Václav Flajšhans

český lingvista a literární historik

Václav Flajšhans (1. července 1866 Praha - 20. listopadu 1950 tamt.) byl český filolog a literární historik, vydavatel staré české literatury, zejména spisů mistra Jana Husa.

Václav Flajšhans
Narození 1. července 1866
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 20. listopadu 1950 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Manžel(ka) Jindřiška Flajšhansová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

V letech 1885-1890 vystudoval českou a klasickou filologii na Filosofické fakultě české univerzity v Praze, roku 1894 získal titul doktora za disertaci o Josefu Dobrovském[1]. Byl žákem a následovníkem českého jazykovědce Jana Gebauera. Od roku 1894 do roku 1919 učil na gymnáziu v Praze na Vinohradech s přerušením v letech 1897-1898, kdy učil na gymnáziu v Truhlářské ulici[2]. Roku 1900 byl zvolen členem třetí, jazykovědné třídy České akademie věd a umění (ČAVU) a roku 1901 se stal členem Královské české společnosti nauk (KČSN). Několikrát zasáhl do boje o Rukopisy, nejprve roku 1896 obhajobou z gramatického a lexikálního hlediska, později se však připojil k jejich odpůrcům[3].

Udržoval korespondenci s historikem F. M. Bartošem, básníkem Petrem Bezručem, literárním historikem a politikem Albertem Pražákem, literátem F. X. Šaldou, politikem a knihovníkem Zdeňkem Tobolkou a dalšími současníky zejména z literárních, jazykovědných či historických kruhů[4].

Flajšhans podnikl několik studijních cest do zahraničí. Ve Skandinávii navštívil švédská univerzitní města Lund a Stockholm, Helsinky ve Finsku a Viborg v Dánsku. Z ruských měst pobyl v Petrohradu, v roce 1899 navštívil město Kostnice v Německu. V tamějších knihovnách studoval dokumenty bohemikálního charakteru, po návratu do Čech výsledky své práce publikoval v odborném tisku[5].

V letech 1921-1932 pracoval jako samostatný knihovník v knihovně ČAVU, kterou ve zprávě prezidentovi z roku 1921 popsal následovně: "Dne 1. května 1921 Knihovna Akademie nejen nevyhovovala ani nejmírnějším požadavkům knihovny ve Zlámané Lhotě, nýbrž přímo poškozovala ideální a hmotné zájmy národa.[6]" Flajšhans kvůli řadě problémů, se kterými se knihovna potýkala, navrhl komplexní reformu. Zasloužil se o reorganizaci fondu po fyzické i obsahové stránce, zavedl řadu technicko-organizačních opatření (vazby publikací, žádankové formuláře, výpůjční lístky apod.), doporučil založit přírůstkový seznam. Za jeho působení došlo k významnému rozšíření spolupráce s vědeckými institucemi v zahraničí, na jejímž základě bylo možné získávat řadu odborných publikací formou výměny.

V roce 1932 své působení v knihovně ukončil a o rok později se vzdal členství v ČAVU[2].

DíloEditovat

Flajšhansovo velmi rozsáhlé dílo zahrnuje - vedle mnoha odborných i popularizačních článků a příspěvků pro Ottův slovník naučný - práce jazykovědné, literárně historické a zejména vydavatelské. Přispíval do časopisu Naše řeč[7] a Národních listů, kde vycházely jeho fejetony pedagogické a badatelské povahy[8]. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří:

  • Počátky literární činnosti J. Dobrovského (1895) - disertace
  • Podrobný seznam slov Rukopisu Královedvorského (Wiesner, 1897)
  • Písemnictví české od nejdávnějších dob až po naše časy (1901)
  • Nejstarší památky jazyka i písemnictví českého (1903)
  • Svatopluk Čech (1906)
  • Česká přísloví (2 sv., 1911-1913)
  • Václava Hájka z Libočan Kronika česká (4 sv. 1918-1933)
  • Česká kronika tak řečeného Dalimila (1920)
  • Modrý abbé (Melantrich, 1922)
  • Náš jazyk mateřský. Dějiny češtiny a slovenčiny (1924)
  • Klaret a jeho družina (2 sv. 1926 a 1928)

Soustavně se zabýval životem a dílem Jana Husa, sepsal na 150 článků a knih o Husovi[5] a vydával také jeho spisy:

  • Literární činnost M. Jana Husi (1900)
  • Mistra Jana Husi sebrané spisy (1900-1911)
  • Spisy M. Jana Husi (1903-1908)
  • Hus - jeho život a dílo (1905)
  • Mistr Jan, řečený Hus z Husince (1915)
  • Mistr Jan Hus a český národ (1915)
  • Mag. Io. Hus sermones in Bethlehem (1938-47)

RodinaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Václav Flajšhans (1. července 1866 – 20. listopadu 1950), filolog, literární historik, vydavatel staré české literatury, zejm. spisů Mistra Jana Husa. Středisko společných činností AV ČR. Dostupné online[1]
  2. a b ŠLECHTOVÁ, Alena. Členové České akademie věd a umění 1890-1952. Vyd. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 8020010661, ISBN 9788020010667. OCLC 56779940 S. 74-75. 
  3. Ottův slovník naučný, heslo Flajšhans.
  4. Literární archiv Památníku národního písemnictví - Flajšhans Václav. Korespondence vlastní. cit [2018-07-20]. Dostupné z: http://www.badatelna.eu/fond/2667/inventar/
  5. a b PRAŽÁK, Albert. Prof. Dr. Václav Flajšhans [nekrolog]. Slovesná věda : sborník pro literární historii theorii literatury a literární kritiku. [1947-1952]. roč. 3, č. 5. V Praze : V. Petr ; Praha : Literárně historická společnost v Praze, 1950. s. 236-239
  6. PODANÝ Václav. Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV. In: Práce z dějin Československé akademie věd, řada A, sv. 4, 1992, s. 22.
  7. Zemřel Václav Flajšhans. Naše řeč [online]. Ústav pro jazyk český, 1950 [cit. 2018-07-13]. Roč. 34. Dostupné online. 
  8. BARTOŠ, František Michálek. Za prof. V. Flajšhansem [nekrolog]. In: Jihočeský sborník historický. roč. 20, 1951. Tábor: Jihočeská společnost pro zachování husitských památek, 1928-.
  9. TŮMA. Jindřiška Flajšhansová. Národní listy. 1931-05-30, roč. 71, čís. 148, s. 1. Dostupné online [cit. 2014-05-20]. 
  10. VALKOVÁ, Lucia. Jindřiška Hušková-Flajšhansová. In: Ženy ve vědě do roku 1945. cit [2018-07-20]. © 2013 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Dostupné z: http://albina.ff.cuni.cz/index.php/Jind%C5%99i%C5%A1ka_Hu%C5%A1kov%C3%A1-Flaj%C5%A1hansov%C3%A1 ISSN: 2336-5897.

LiteraturaEditovat

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Flajšhans.
  • Ottův slovník naučný, heslo Flajšhans. Sv. 9, str. 283.
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Flajšhans. Sv. 3, str. 588.
  • A. Novák: V. Flajšhans. Lidové noviny 1.7.1936.
  • F. Trávníček: V. Flajšhans pětasedmdesátníkem. Lidové noviny 1.7.1941.
  • V. Šmilauer: Osmdesátiny prof. V. Flajšhanse. Časopis pro moderní filologii, č. 3, roč. 29 (1946), str. 255-256.
  • SVADBOVÁ, Blanka. Flajšhans Václav. Biografický slovník. Historický ústav AV ČR. http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/FLAJ%C5%A0HANS_V%C3%A1clav_1.7.1866-%3F20.11.1950
  • Marginálie: věstník Spolku českých bibliofilů v Praze. Praha: Památník národního písemnictví, [1934-1990]. roč. 24 (1951), str. 59-60.
  • Národopisný věstník českoslovanský. Praha : Společnost Národopisného musea českoslovanského, [1906-1953]. roč. 32 (1951).
  • Revue des études slaves. Paris : Institut d'études slaves, [1921-]. roč. 27, 28 (1951). ISSN 0080-2557.

Související článkyEditovat