Václav Flajšhans
Václav Flajšhans, rozený Wenzel Fleischhans (1. července 1866 Praha – 20. listopadu 1950 tamtéž) byl český filolog, literární historik, vydavatel staré české literatury, zejména spisů mistra Jana Husa, knihovník a středoškolský pedagog.
Václav Flajšhans | |
---|---|
Václav Flajšhans | |
Narození | 1. července 1866 Praha Rakouské císařství |
Úmrtí | 20. listopadu 1950 (ve věku 84 let) Praha Československo |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | spisovatel, filolog, historik, učitel, literární historik, knihovník a středoškolský učitel |
Choť | Jindřiška Flajšhansová |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se v Praze na Malé Straně jako první ze tří dětí v česko-německé rodině tkalce a hudebníka Fridricha Fleischhanse a Ludmily, rozené Štolbové[1] V letech 1885–1890 vystudoval českou a klasickou filologii na Filosofické fakultě české univerzity v Praze, roku 1894 získal titul doktora za disertaci o Josefu Dobrovském.[2] Byl žákem a následovníkem českého jazykovědce Jana Gebauera. Od roku 1894 učil jako suplent na reálném a vyšším gymnáziu v Praze II. - Křemencově ulici, kde byl 15. listopadu roku 1906 potvrzen jako profesor[3]. Podle jiného zdroje v letech 1897–1898 učil na gymnáziu v Truhlářské ulici a dále až do roku 1919 na gymnáziu na Vinohradech.[4] Roku 1900 byl zvolen členem třetí, jazykovědné třídy České akademie věd a umění (ČAVU) a roku 1901 se stal členem Královské české společnosti nauk (KČSN). Několikrát zasáhl do boje o Rukopisy, nejprve roku 1896 obhajobou z gramatického a lexikálního hlediska, později se však připojil k jejich odpůrcům.[5]
Udržoval korespondenci s historikem F. M. Bartošem, básníkem Petrem Bezručem, literárním historikem a politikem Albertem Pražákem, literátem F. X. Šaldou, politikem a knihovníkem Zdeňkem Tobolkou a dalšími současníky zejména z literárních, jazykovědných či historických kruhů.[6]
Flajšhans podnikl několik studijních cest do zahraničí. Ve Skandinávii navštívil švédská univerzitní města Lund a Stockholm, Helsinky ve Finsku a Viborg v Dánsku. v roce 1899 navštívil město Kostnice v Německu. V tamějších knihovnách studoval dokumenty bohemikálního charakteru, po návratu do Čech výsledky své práce publikoval v odborném tisku.[7] Na pětiměsíční cestě po Rusku v roce 1906 pobyl například v Petrohradu.[8]
V letech 1921–1932 pracoval jako samostatný knihovník v knihovně ČAVU, kterou ve zprávě prezidentovi z roku 1921 popsal následovně: "Dne 1. května 1921 Knihovna Akademie nejen nevyhovovala ani nejmírnějším požadavkům knihovny ve Zlámané Lhotě, nýbrž přímo poškozovala ideální a hmotné zájmy národa."[9] Flajšhans kvůli řadě problémů, se kterými se knihovna potýkala, navrhl komplexní reformu. Zasloužil se o reorganizaci fondu po fyzické i obsahové stránce, zavedl řadu technicko-organizačních opatření (vazby publikací, žádankové formuláře, výpůjční lístky apod.), doporučil založit přírůstkový seznam. Za jeho působení došlo k významnému rozšíření spolupráce s vědeckými institucemi v zahraničí, na jejímž základě bylo možné získávat řadu odborných publikací formou výměny.
V roce 1932 své působení v knihovně ukončil a o rok později se členství v ČAVU vzdal.[4]
Zemřel roku 1950 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Dílo
editovatFlajšhansovo velmi rozsáhlé dílo zahrnuje – vedle mnoha odborných i popularizačních článků a příspěvků pro Ottův slovník naučný – práce jazykovědné, literárně historické a zejména vydavatelské. Přispíval do časopisů Naše řeč, Osvěta (literárně historickými statěmi) a do Národních listů, kde vycházely jeho fejetony pedagogické a badatelské povahy.[10][11] Mezi jeho nejvýznamnější práce patří:
- Počátky literární činnosti J. Dobrovského (1895) – disertace
- Podrobný seznam slov Rukopisu Královedvorského (Wiesner, 1897)
- Písemnictví české slovem i obrazem od nejdávnějších dob až po naše časy (1901)[12]
- Nejstarší památky jazyka i písemnictví českého (1903)[13]
- Svatopluk Čech (1906)[14]
- Česká přísloví (2 sv., 1911–1913)
- Václava Hájka z Libočan Kronika česká (4 sv., 1918–1933)[15]
- Česká kronika tak řečeného Dalimila (1920)[16]
- Modrý abbé (Melantrich, 1922)
- Náš jazyk mateřský. Dějiny češtiny a slovenčiny (1924)
- Klaret a jeho družina (2 sv., 1926 a 1928)
Soustavně se zabýval životem a dílem Jana Husa, sepsal na 150 článků a knih o Husovi[7] a vydával také jeho spisy:
- Literární činnost M. Jana Husi (1900)[17]
- Mistra Jana Husi sebrané spisy (1900–1911)[18][19][20][21][22]
- Spisy M. Jana Husi (1903–1908)[23]
- Hus - jeho život a dílo (1905)[24]
- Mistr Jan, řečený Hus z Husince (1915)[25]
- Mistr Jan Hus a český národ (1915)
- Mag. Io. Hus sermones in Bethlehem (1938–1947)[26][27][28][29][30][31]
Rodina
editovat- V roce 1894 se oženil s Jindřiškou Flajšhansovou, rozenou Kakšovou (1868–1931), s níž měl tři děti.[3]. Manželka byla aktivní v ženském emancipačním hnutí, od roku 1910 zastávala funkci starostky Ženského výrobního spolku, byla redaktorkou Ženských listů a zasloužila se o vznik pomníku Elišky Krásnohorské.[32] Osud nejstaršího syn Václava (* 1896) není znám. Mladší syn Jan Flajšhans (* 1901) byl knihovníkem v Knihovně Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Dcera Jindřiška Hušková-Flajšhansová (1898–1980) se stala filoložkou. Specializovala se na rumunštinu, od roku 1968 působila jako profesorka na Univerzitě Komenského v Bratislavě.[33]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matrika u Panny Marie Vítězné: zápis o narození a křtu
- ↑ Václav Flajšhans (1. července 1866 – 20. listopadu 1950), filolog, literární historik, vydavatel staré české literatury, zejm. spisů Mistra Jana Husa. Středisko společných činností AV ČR. Dostupné online[1] Archivováno 13. 7. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ a b Pobytová přihláška pražského magistrátu
- ↑ a b ŠLECHTOVÁ, Alena. Členové České akademie věd a umění 1890-1952. Vyd. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 8020010661, ISBN 9788020010667. OCLC 56779940 S. 74–75.
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Flajšhans.
- ↑ Literární archiv Památníku národního písemnictví - Flajšhans Václav. Korespondence vlastní. cit [2018-07-20]. Dostupné z: http://www.badatelna.eu/fond/2667/inventar/ Archivováno 20. 7. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ a b PRAŽÁK, Albert. Prof. Dr. Václav Flajšhans [nekrolog]. Slovesná věda : sborník pro literární historii theorii literatury a literární kritiku. [1947-1952]. roč. 3, č. 5. V Praze : V. Petr ; Praha : Literárně historická společnost v Praze, 1950. s. 236-239
- ↑ Povolení k cestě v pobytové přihlášce pražského magistrátu
- ↑ PODANÝ Václav. Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV. In: Práce z dějin Československé akademie věd, řada A, sv. 4, 1992, s. 22.
- ↑ Zemřel Václav Flajšhans. Naše řeč [online]. Ústav pro jazyk český, 1950 [cit. 2018-07-13]. Roč. 34. Dostupné online.
- ↑ BARTOŠ, František Michálek. Za prof. V. Flajšhansem [nekrolog]. In: Jihočeský sborník historický. roč. 20, 1951. Tábor: Jihočeská společnost pro zachování husitských památek, 1928-.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Písemnictví české slovem i obrazem od nejdávnějších dob až po naše časy [online]. Praha: Grosman a Svoboda, 1901 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Nejstarší památky jazyka i písemnictví českého, Díl 1 [online]. Praha: Frant. Bačkovský, 1903 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Svatopluk Čech: dílo a člověk [online]. Praha: F. Topič, 1906 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, V. Václava Hájka z Libočan Kronika česká (podle originálu z r. 1541). Praha: Česká akademie věd a umění, 1918-1933. 4 svazky. (Staročeská knihovna). Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Česká kronika tak řečeného Dalimila [online]. Praha: Jan Laichter, 1920 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Literární činnost Mistra Jana Husi [online]. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1900 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Mistra Jana Husi sebrané spisy [online]. Praha: Jaroslav Bursík, 1904 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Mistra Jana Husi sebrané spisy, sv. 2 [online]. Praha: Jaroslav Bursík, 1904 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Mistra Jana Husi sebrané spisy, sv. 3 [online]. Praha: Jaroslav Bursík, 1904 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Mistra Jana Husi sebrané spisy, sv. 4 [online]. Praha: Jaroslav Bursík, 1904 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Mistra Jana Husi sebrané spisy, sv. 6 [online]. Praha: Jaroslav Bursík, 1904 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Spisy M. Jana Husi, Č. 1 [online]. Praha: Jaroslav Bursík, 1903 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Hus: jeho život a dílo [online]. Praha: Frant. Bačkovský, 1905 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. M. Jan Hus [online]. Praha: F. Šimáček, 1915 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Mag. Io. Hus Sermones in Bethlehem 1410-1411, sv. 1 [online]. Praha: Královská česká společnost nauk, 1938 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Mag. Io. Hus Sermones in Bethlehem 1410-1411, sv. 2 [online]. Praha: Královská česká společnost nauk, 1939 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Mag. Io. Hus Sermones in Bethlehem 1410-1411, sv. 3 [online]. Praha: Královská česká společnost nauk, 1940 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Mag. Io. Hus Sermones in Bethlehem 1410-1411, sv. 4 [online]. Praha: Královská česká společnost nauk, 1941 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Mag. Io. Hus Sermones in Bethlehem 1410-1411, sv. 5 [online]. Praha: Královská česká společnost nauk, 1942 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Mag. Io. Hus Sermones in Bethlehem 1410-1411 [online]. Praha: Královská česká společnost nauk, 1947 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
- ↑ TŮMA. Jindřiška Flajšhansová. Národní listy. 1931-05-30, roč. 71, čís. 148, s. 1. Dostupné online [cit. 2014-05-20].
- ↑ VALKOVÁ, Lucia. Jindřiška Hušková-Flajšhansová. In: Ženy ve vědě do roku 1945. cit [2018-07-20]. © 2013 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Dostupné z: http://albina.ff.cuni.cz/index.php/Jind%C5%99i%C5%A1ka_Hu%C5%A1kov%C3%A1-Flaj%C5%A1hansov%C3%A1 Archivováno 3. 2. 2018 na Wayback Machine. ISSN 2336-5897.
Literatura
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Flajšhans.
- Ottův slovník naučný, heslo Flajšhans. Sv. 9, str. 283.
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Flajšhans. Sv. 3, str. 588.
- Novák Arne: V. Flajšhans. Lidové noviny 1.7.1936.
- Trávníček František: V. Flajšhans pětasedmdesátníkem. Lidové noviny 1.7.1941.
- Šmilauer Vladimír: Osmdesátiny prof. V. Flajšhanse. Časopis pro moderní filologii, č. 3, roč. 29 (1946), str. 255-256.
- SVADBOVÁ, Blanka: Flajšhans Václav. Biografický slovník. Historický ústav AV ČR. http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/FLAJ%C5%A0HANS_V%C3%A1clav_1.7.1866-%3F20.11.1950 Archivováno 20. 7. 2018 na Wayback Machine.
- Marginálie: věstník Spolku českých bibliofilů v Praze. Praha: Památník národního písemnictví, [1934–1990]. roč. 24 (1951), str. 59–60.
- Národopisný věstník českoslovanský. Praha : Společnost Národopisného musea českoslovanského, [1906–1953]. roč. 32 (1951).
- Revue des études slaves. Paris : Institut d'études slaves, [1921–]. roč. 27, 28 (1951). ISSN 0080-2557.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Flajšhans na Wikimedia Commons
- Osoba Václav Flajšhans ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Flajšhans
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Václav Flajšhans v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Digitalizovaná díla Václava Flajšhanse v České digitální knihovně
- Václav Flajšhans v Databázi knih