Wikipedie

Sázavský klášter

klášter u města Sázava

Sázavský klášter je rozsáhlý areál bývalého benediktinského kláštera. Leží v městečku Sázava nad stejnojmennou řekou. V 11. století jej založil svatý Prokop a stal se centrem slovanské liturgie. Od konce 11. století zde sídlili mniši latinského ritu, klášter byl nově postaven goticky a přestavěn barokně. Klášter byl zrušen na konci 18. století a přestavěn na zámek.

Sázavský klášter
Letecký pohled na areál kláštera s hospodářským dvorem
Letecký pohled na areál kláštera s hospodářským dvorem
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
MístoSázava
UliceZámecká
Souřadnice49°52′38,6″ s. š., 14°53′51,96″ v. d.
Sázavský klášter
Sázavský klášter
Základní informace
Řádbenediktinský
Zakladatelsvatý Prokop
Založení1032
Zrušení1785
Odkazy
Kód památky11746/2-1163 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Webwww.klaster-sazava.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Část areálu spravuje Národní památkový ústav, klášterní kostel svatého Prokopa a faru má od roku 1788 v majetku a správě místní římskokatolická farnost. V letech 2019–2021 farnost provedla celkovou rekonstrukci kostela sv. Prokopa a celého Svatoprokopského poutního areálu.[1] V klášteře je expozice historie kláštera a prostor pro kulturní aktivity. Klášter je chráněn jako kulturní památka[2] a v roce 1962 byl zařazen mezi národní kulturní památky.[3]

Od léta 2021 je v kostele svatého Prokopa a jeho přilehlých částech otevřena nová expozice Český patron svatý Prokop.[4] provozována farností,[5] tento okruh je o víkendech otevřen i v zimě.[6] Zároveň Národní památkový ústav dále provozuje expozici Svatoprokopská Sázava.[7]

Historie klášteraEditovat

 
Pozůstatky kostela vysvěceného 1070

Nejstarší zmínky o klášteru sahají do roku 1032. U jeho zrodu stáli kníže Oldřich, pražský biskup Šebíř a (tehdy ještě poustevník) Prokop, kolem něhož se zde tvořila skupina následovníků již asi od roku 1009. Kníže Oldřich v roce 1032 tuto komunitu povýšil na benediktinský klášter. Sázavský klášter je považován za středisko slovanské vzdělanosti. Jeho zakladatel, Prokop, se snažil rozvíjet a uchovat cyrilometodějskou tradici. Hovoří o něm latinská Legenda o svatém Prokopu, v níž se objevuje téma zápasu české a německé kultury. Významnou roli hrály styky Sázavského kláštera s Kyjevskou Rusí. Podle legendy, která hovoří o založení kláštera na Sázavě, Prokop nabídl knížeti Oldřichovi vodu, která se proměnila ve víno. Za tento čin pomohl kníže Prokopovi založit klášter.

V 11. století byl klášter středem staroslověnské liturgie, ale již v roce 1096 byli mniši ze Sázavského kláštera definitivně vyhnáni a jejich knihy a veškeré spisy[8] zničeny. Klášter byl poté natrvalo předán benediktinům z Břevnova a pěstovala se zde nadále pouze latinská liturgie. Stavební rozmach je spojen se jménem opata Sylvestra († 1161), který byl krátce též pražským biskupem. Sázavský opat Sylvestr vynikl jako hospodář a položil základy klášterního komplexu v románském slohu.

 
Nástěnná malba andělů na klenbě kapitulní síně z doby okolo roku 1370

Krátce po své korunovaci v roce 1203 se Přemysl Otakar I. snažil přesvědčit papeže Inocence III. o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství a prohlášení Prokopa za svatého. Zatímco povýšení biskupství nebylo vyslyšeno, kanonizace svatého Prokopa proběhla v roce 1204. Počátkem 14. století za opata Matyáše byl rozestavěn nový kostel i klášter v gotickém slohu, stavba však byla přerušena husitskými válkami, kdy byli mniši dočasně vyhnáni (1420–1437) a část klášterního majetku přešla do rukou šlechty. Ke konsolidaci majetku a postavení kláštera došlo až v době rekatolizace Čech v 17. století. Za opatů J. P. Mannera a D. I. Nigrina proběhly stavební úpravy, které vyvrcholily v době Václava Košína. Během 17. a 18. století byl presbytář kostela přestavěn na nový barokní kostel a barokně přestavěny i klášterní budovy. Klášter byl zrušen roku 1785, kostel se stal farním a budovy kláštera proměněny na zámek, upravený do roku 1870 novorenesančně. Dnes se zde nachází expozice historie kláštera.

Klášter byl roku 1951 zestátněn. Správcem areálu se stala Národní kulturní komise. Roku 2013 byla část kláštera navrácena Římskokatolické farnosti Sázava – Černé Budy a Benediktinskému opatství Panny Marie a svatého Jana Křtitele v pražských Emauzích. Benediktíni se ale o část kláštera nezvládají starat, proto se stát na jaře roku 2018 rozhodl jejich podíl odkoupit, aby cennou památku zachránil.[9] V letech 2019–2021 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce části areálu v majetku Římskokatolická farnost Sázava-Černé Budy. Její snahou je obnovit poutní místo sv. Prokopa. Farnost spravuje a provozuje kostel sv. Prokopa a součástí poutního míst je i prohlídkový okruh Český patron svatý Prokop.[10]

Návštěvnost kláštera
Rok Počet návštěvníků
2015 10 987[11]
2016 11 295[11]
2017 11 998[11]

PopisEditovat

 
Barokní kostel na místě chóru a nedokončená gotická loď

Areál kláštera je rozdělen do dvou přiléhajících ohrazených částí, severní, kde stály první stavby kláštera, a jižní, kde byly od konce 11. století hlavní, postupně přestavované budovy kostela sv. Prokopa (původně Panny Marie a sv. Jana Křtitele), kláštera, fary a hospodářských budov.

V severní části se nachází odkryté základy a nízká část nadzemního zdiva nejstarších budov – kostela svatého Kříže vysvěceného roku 1070. Šlo o terakonchu, tj. centrální, čtvercovou stavbu se čtyřmi apsidami.

ArcheologieEditovat

V roce 1949 zahájil páter Karel Method Klement archeologický výzkum, ve kterém od roku 1950 systematicky pokračoval Archeologický ústav ČSAV pod vedením Ivana Borkovského. V letech 1960–1979 výzkum vedla Květoslava Reichertová, v letech 1980–1995 v něm pokračoval a dokončil jej Petr Sommer.

Dnešní uspořádání kostela a přiléhajícího čtvercového kláštera v jižní části vychází ze staveb budovaných již slovanskými mnichy v 11. století, dokončené po roce 1096 břevnovskými mnichy. Dnešní stavby pocházejí v jádru z gotické přestavby ze 14. století, viditelně zachované jen v podobě západní věže a jižní lodi nedokončeného chrámu. Chór kostela byl barokně přestavěn a vyzdoben do podoby dnešního kostela, stejně jako klášterní budovy, které byly ještě upraveny pro šlechtickou rezidenci ve stylu novorenesance. Užíval ji například Jan Norbert z Neuberka nebo Vilém Tiegel z Lindenkronu. Z první poloviny 19. století pochází figurální náhrobek rodiny Tiegelů z Lindenkronu od Václava Prachnera ve výklenku severně od kostela[12].

InteriérEditovat

Mezi nejvzácnější středověké prostory uvnitř kláštera patří kapitulní síň s gotickými freskami mariánského cyklu z první třetiny 14. století, mimo jiné unikátní Sázavská madona, výjev Kristova dětství, na němž matka vede za ruku a kárá malého Ježíše.

PověstEditovat

Na třech stranách dodnes fungující zvonice je jedna cihla s vytesanou hvězdou. Kdo najde všechny tři, tomu se prý splní přání.

Okolí klášteraEditovat

Jeden kilometr severovýchodně od kláštera se nachází údolí zvané Čertova (Prokopova) brázda. Jeho dolní úsek lemuje jednoduchá a prostá křížová cesta, kterou vybudovali po roce 2000 členové řádu svatého Bazila Velkého. Zastavení tvoří dřevěné kříže s připevněným obrázkem.[13]

OsobnostiEditovat

GalerieEditovat

  • Historické znázornění Sázavského kláštera. Akvarel Jana Antonína Venuta z roku 1822

  • Pohled na klášter přes řeku Sázavu

  • Nedokončený gotický kostel svatého Prokopa a barokní prelatura

  • Prelatura kláštera

  • Hrobka Tiegelů z Lindenkronu naproti kostelu svatého Prokopa

  • Busta faráře Methoda Karla Klementa naproti kostelu svatého Prokopa

  • Kostel svatého Prokopa

  • Pravoslavná bohoslužba v interiéru kostela svatého Prokopa. Slouží o. Jaroslav Šuvarský za asistence jereje Jana Beránka.

  • Pohled na klášter z ulice K Podzámčí

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ BOHATA, Jan. Rekonstrukce Sázavského kláštera jde do finále, vyjde na 120 milionů. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2021-03-07 [cit. 2021-08-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-07-19]. Identifikátor záznamu 131829 : Klášter Sázavský. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ Sázavský klášter [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-04-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ Pro návštěvníky [online]. Římskokatolická farnost Sázava-Černé budy [cit. 2021-08-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ HAVLÍČEK, Vladimír. Lžičku a koflík svatého Prokopa vystavují v Sázavě. Poutní areál je opět otevřen. Benešovský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2021-07-15 [cit. 2021-08-15]. Dostupné online. ISSN 1212-5792. 
  6. ↑ Český patron svatý Prokop – prohlídkový okruh v poutním areálu sv. Prokopa v Sázavském klášteře [online]. Kudy z nudy [cit. 2021-11-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ Sázava. www.klaster-sazava.cz [online]. [cit. 2021-08-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ KRÁLÍK, Oldřich. Sázavské písemnictví 11. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961. 93 s. (Rozpravy ČSAV. Řada společenských věd). 
  9. ↑ POKORNÝ, Marek. Stát kvůli opravám odkoupí Sázavský klášter. Benediktini, kteří polovinu areálu zrestituovali, se o něj nezvládají starat. Hospodářské noviny iHNed.cz [online]. Economia, 2018-03-14 [cit. 2018-07-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ Duka slavnostně požehnal obnovenému poutnímu areálu v Sázavském klášteře. České noviny [online]. Česká tisková kancelář [cit. 2021-08-15]. Dostupné online. ISSN 1213-5003. 
  11. ↑ a b c Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 9. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18. 
  12. ↑ KRÁL, Karel. Prachnerové a Tieglové z Lindenkronu. In: ŠTĚDRA, Milan. Sázavsko. Historie – tradice – současnost. Sázava: Městský úřad v Sázavě, 1999. S. 79–82.
  13. ↑ Klášter Sázava: Okolí kláštera. Archivováno 15. 7. 2015 na Wayback Machine

LiteraturaEditovat

  • KRÁLÍK, Oldřich. Sázavské písemnictví 11. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961. 93 s. (Rozpravy ČSAV. Řada společenských věd). 
  • REICHERTOVÁ, Květa; DVOŘÁKOVÁ, Vlasta; HUŇÁČEK, Václav. Sázava. Památník staroslověnské kultury v Čechách. Praha: Odeon, 1988. 
  • ROYT, Jan; SOMMER, Petr; STECKER, Martin. Sázavský klášter. Praha: Národní památkový ústav, územní památková správa v Praze, 213. 99 s. ISBN 978-80-86516-57-8. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

 
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sázavský_klášter&oldid=21048697“