Václav Prachner

český sochař

Václav Prachner (17. září 1784 Praha3. dubna 1832 Praha) byl sochař, řezbář a formíř období klasicismu, pocházející z rodiny Prachnerů, syn Petra Prachnera (1744–1807). Studoval na pražské Kreslířské Akademii u Josefa Berglera, s nímž také později spolupracoval.

Václav Prachner
Narození17. září 1784
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí3. dubna 1832 (ve věku 47 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povolánísochař, výtvarník a řezbář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Václav Prachner: Náhrobek biskupa Thuna v Košířích

DíloEditovat

Pracoval jednak v rodinné dílně v Praze, kde nejčastěji používal jako materiál hořický pískovec. K jeho raným kamenným dílům patří kamenný náhrobek Tieglů z Lindenkronu, vytvořený pro Sázavský klášter roku 1816.

Dále opakovaně pracoval jako návrhář a formíř železné litiny pro železárny hraběte Rudolfa Vrbny v Komárově-Hořovicích. Podle kresby svého učitele Josefa Berglera vytvořil dvě varianty pomníku bitvy u Chlumce s antikizující sochou bohyně vítězství Niké (návrh 1829–1830, odlitek 1835). V září roku 1813 sňal posmrtnou masku fr. generála a carského maršála Jeana Victora Moreaua, po úmrtí na zranění z bitvy u Drážďan v Lounech veřejně vystaveného v Praze. Pro Kadaň vytvořil, asi nákladem ovdovělé baronky Josephiny von Zoph, náhrobky c.k. podmaršála barona Johanna von Zoph i jejich syna, rytmistra Petra Josua von Zoph, zemřelých roku 1812 a 1820. Dále navrhl roku 1825 sochu na pomníku generála Hieronyma Colloredo-Mansfelda ve Varvažově, roku 1826 náhrobek baronky Aloisie Schirndingerové v kapli sv. Jana Nepomuckého v Plandrech u Jihlavy.

Z roku 1826 pochází jeho nejznámější kamenná socha, Alegorie Vltavy na kašně na Mariánském náměstí (Kašna Terezka) v Praze na Starém Městě.

Nejznámější litinový pomník vytvořil podle Berglerovy kresby pro pasovského biskupa Leopolda Thuna na Malostranském hřbitově v Košířích. Pro téhož objednavatele vytvořil také některé sochy v usedlosti Cibulka v Praze - Košířích. Jejich originály jsou zčásti vystaveny v Galerii hl.m. Prahy a zčásti v Lapidáriu Národního muzea v Praze, kde jsou také figurální náhrobky Michaela Václava Kronesa z roku 1809, přenesený z Malostranského hřbitova v Praze - Košířích a náhrobní skulptura rodiny Kutzerovy z let 1814–1815, přenesená z Olšanských hřbitovů v Praze.[1]

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, heslo Prachner. Sv. 20, str. 535
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Prachner. Sv. 9, str. 67
  • Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy 1–3. Praha: Academia 1996-2000 (rejstříky)
  • Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku, Praha SNKLU 1958.
  • Oldřich J. Blažíček, Umění baroku v Čechách, Praha Artia 1971.
  • Jaromír Neumann, Český barok, Praha Odeon 1968, 2. vyd. Praha Odeon 1974.
  • Oldřich J. Blažíček, Sochařství pozdního baroka, rokoka a klasicismu v Čechách, in: idem (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Od počátků renesance do závěru baroka, Praha Academia 1989, s. 711–751.
  • Prokop H. Toman, Slovník československých výtvarných umělců. Díl II., L–Ž, Praha 1949.
  • Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. [Díl 2], N–Ž, Praha Academia 1995.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. J.FAJT - L. SRŠEŇ, Lapidárium Národního muzea. Průvodce. Praha 1993.

Externí odkazyEditovat