Košíře

část hlavního města Prahy
Tento článek je o městské čtvrti v Praze. O osadě obce Opatovec v okrese Svitavy pojednává článek Košíře (Opatovec).

Košíře (německy Košiř; v letech 1939–1945 Körbern) jsou městská čtvrť a katastrální území v Praze. Nacházejí se v údolí (dnes zatrubněného) Motolského potoka na jeho pravém břehu. Na severu a na východě sousedí se Smíchovem, na západě s Motolem, na jihu s Jinonicemi a Radlicemi; jsou součástí městské části Praha 5.

Košíře
Pohled ze smíchovské strany na kostel sv. Jana Nepomuckého
Pohled ze smíchovské strany na kostel sv. Jana Nepomuckého
Lokalita
Městská částPraha 5
Správní obvodPraha 5
ObvodPraha 5
ObecPraha
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel16 145 (2021)[1]
Počet domů1 206 (2011)[2]
Počet ZSJ8
Košíře na mapě
Košíře
Košíře
Další údaje
Kód části obce400319
Kód k. ú.728764
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Znak samostatného města Košíře

Stručná historie editovat

Košíře byly až do druhé poloviny 19. století vesnicí, obklopenou vinicemi. V 16. a 17. století vlastnili Košíře Myslíkové z Hyršova, odkud někteří z nich rozšiřovali svůj predikát. Do dnešní podoby se začaly rozvíjet současně s rozvojem průmyslu na Smíchově (v Košířích bydleli dělníci smíchovských továren). Roku 1895 byly Košíře povýšeny na město.[3] V roce 1922 se Košíře staly součástí Velké Prahy.

Na dnešní Plzeňské ulici je jedna z nejstarších elektrických tramvajových tratí na území dnešní Prahy (roku 1896 košířský starosta Matěj Hlaváček zprovoznil soukromou elektrickou dráhu Smíchov–Košíře).

V červenci 1905 postihla Košíře blesková povodeň poté, co se rozvodnil Motolský potok a zasáhl domy ve svém údolí, především v nočních hodinách.

Na území Košíř byl vybudován během 50. až 70. let 20. století systém tajných krytů pro tehdejší politické špičky a vchody označeny kvůli utajení zkratkou fiktivního výzkumného ústavu VÚCHEMZ („Výzkumný ústav chemických zařízení“).[zdroj?] Do druhé poloviny 50. let byla zeď oddělující zařízení od Vrchlického ulice pomalována kamuflážními barvami, patrně aby si krytů nikdo nevšiml. Pak teprve nastoupil VÚCHEMZ.

V ulici Naskové bylo do roku 2006 hlavní sídlo internetového portálu a vyhledávače Seznam.cz.

Charakter čtvrti editovat

Košířská zástavba se rozkládá hlavně v údolí (dnes zatrubněného Motolského potoka) a na severním svahu hory Vidoule. V údolí tvoří zástavbu zejména činžovní domy; na svahu pak stojí hlavně vily. Protože byla košířská zástavba v zásadě dokončena před druhou světovou válkou, nebyla čtvrť zasažena masivní panelovou výstavbou pozdějších let (vyjma několika panelových domů v okolí zastávky MHD Kavalírka). V Košířích se staví dosud; novostavby jsou na úbočí Vidoule (mezi zastávkami MHD Průchova a Karenova), kde je též aktuálně (2014) připravována další výstavba, v roce 2013 pak byla dokončena novostavba bytového komplexu na místě bývalé Meopty Košíře u zastávky MHD Kavalírka.

Západní část Košíř pak tvoří zejména přírodní park Košíře-Motol s bývalou viniční usedlostí Cibulka, podle které lesopark bývá místními někdy též označován.

Pamětihodnosti editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Košířích.

Nad Košířským náměstím se nachází jedna dominanta Košíř, funkcionalistický kostel sv. Jana Nepomuckého (který byl dokončen roku 1942); druhou dominantou jsou bývalé Závody přístrojů a automatizace (ZPA Košíře) na Vidouli (dnes „Areál Tellus“).[4]

V košířském katastru se zachovalo několik usedlostí, namátkou Šmukýřka, Cibulka nebo Buďánka. S katastrem obce (na území Smíchova) těsně sousedí historický Malostranský hřbitov, na němž je pochován Václav Jan Tomášek; byl na něm také pohřben Karel Jaromír Erben, jeho ostatky však byly v roce 1908 přemístěny na pražské Olšanské hřbitovy.[5]

Na severním okraji Košíř vedou dvě tepny silniční dopravy – ulice Plzeňská (která zhruba tvoří rozhraní mezi Smíchovem a Košíři) a ulice Vrchlického. Na jižním okraji Košíř vede železniční trať.

Ve vilové čtvrti se nachází pobočka městské knihovny.

Další stavby editovat

Zaniklé stavby editovat

Osobnosti editovat

Doprava editovat

Veřejná editovat

Veřejná doprava je zajištěna především tramvajemi na trati Sídliště Řepy – Anděl a autobusovou linkou č. 123 a dalšími z terminálu Na Knížecístanice metra Anděl; na okraji čtvrti se nachází i železniční trať č. 122, která má na území Košíř zastávky Praha-Cibulka a Praha-Stodůlky.

Automobilová editovat

Územím Košíř probíhají dvě významné dopravní tepny: Plzeňská ulice, kterou je zajištěno spojení centra Prahy a Plzně, a ulice Vrchlického, která v části zajišťuje spojení směrem opačným. Obě ulice též spojují západní příměstské oblasti Prahy s vlastní Prahou.

Film, umění a literatura editovat

V místě dnešního parku Pod Kavalírkou po první světové válce založil filmový režisér, scenárista a podnikatel, košířský rodák Karel Lamač filmový ateliér Kavalírka, druhé stálé plně vybavené profesionální filmové studio na území Československa. Točily se zde němé filmy, dodnes uváděné ve filmové historii. Činnost ateliéru a jeho filmy byly velmi úspěšné a vážně konkurovaly filmům tehdejší společnosti AB. Provoz košířského ateliéru ale ukončil roku 1929 požár a již nebyl obnoven.

Ve vile Turbová poblíže křižovatky ulic Vrchlického a Jinonické měl mezi lety 1938 a 1958 pronajatý byt a ateliér Jiří Trnka, zde vytvořil výpravu a natočil většinu záběrů ke svým nejznámějším loutkovým filmům. Zahrada na pozemku v Jinonické ulici (číslo parcely 833/2) sloužila jako inspirace k jeho pohádkové Zahradě.

V dnešní ulici Musílkově (dříve Na Košířské Václavce) byl Schmitzerův hostinec, kde prožil dětství a mládí známý divadelní, ale zejména filmový herec Jiří Sovák (Schmitzer). Svou hereckou kariéru začínal jako divadelní ochotník v divadelním sále tehdejšího společenského centra Košíř Mlynářka, dnes již neexistujícího, které bylo na Plzeňské ulici u vyústění ulice Holečkovy.

V ulici U Tenisu bydlel spisovatel a politik Jiří Hejda. Dětství a mládí zde prožil zpěvák a herec Karel Štědrý. S Košíři je spjat i herec František Peterka, známý zejména jako pohádkový Krakonoš. V mládí Peterka zápasil v těžkoatletickém klubu Hellas Košíře.[6] V Košířích bydlel též ekonom a prognostik Valtr Komárek a houslista Smetanova kvarteta Jiří Novák.

Jako významné obyvatele z doby pozdější až současné je namístě uvést mj. operní pěvkyni Věru Soukupovou, herce a mima Borise Hybnera, Martina, Davida a Rudolfa Hrušínských, divadelního a filmového herce Michala Dlouhého, filmového producenta a herce Ondřeje Trojana, známého a oceňovaného herce Ivana Trojana, zpěváka skupiny MIG21 a herce Jiřího Macháčka a herce Oldřicha Navrátila.

Ze známých českých režisérů je residentem Vladimír Michálek (Pohádkář, Babí léto, Je třeba zabít Sekala, Zapomenuté světlo či Anděl Exit) a režisér filmových adaptací hudebních a operních děl (Radúz a Mahulena, Rusalka) a baletu Romeo a Julie, držitel ceny Prix Italia za film Bludiště moci, finalista Emmy Awards v USA za film Pod koly osudu a Noc z olova Petr Weigl. Asi nejznámějším režisérem, který bydlel v Košířích, byl držitel filmového Oscara z roku 1966 za nejlepší zahraniční film Jiří Menzel.

Jako filmová lokace jsou Košíře vidět např. ve filmech: Případ Lupínek (ulice Starokošířská, ulice Vrchlického, Husovy sady); Nemocnice na kraji města (ulice Nad Hliníkem); Sňatky z rozumu (lokalita Kotlářka); Lásky Kačenky Strnadové (ulice Pod Kavalírkou); Pět Mrtvých Psů (tenisové kurty Šmukýřka); roku 1999 se v části Na Cibulkách natáčely Pelíšky.

V květnu 2022 vyšly Košíře mytické a literární; autor knihy, literární historik Martin C. Putna, na jejích stránkách přináší pohled na mytickou a literární tradici čtvrti, ve snaze, aby se Košíře (pro něj i pro ostatní) staly nejen bydlištěm a „přebývadlem“, ale též domovem a údělem; silně tu kritizuje počínání pražských developerů, neboť košířské kopce jsou

pořád a pořád zastavovány novými projekty develupičskými, ba i v místech, kde zdálo, že už se žádné další domy prostě vejít nemohou.

Proto vadí Putnovi postupující výstavba, a tak líčí čtvrť jako „krajinu plnou smyslu“.[7]

Sousedící městské části editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. FOJTÍK, Pavel; PROŠEK, František. Pražský dopravní zeměpis III. DP kontakt. Červen 2002, roč. 7, čís. 6, s. 22. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-03. ISSN 1212-6349.  Archivováno 3. 12. 2016 na Wayback Machine.
  4. KOVÁŘ, Petr Mgr. Závody přístrojů a automatizace. Historie výpočetní techniky v Československu. Dostupné online. [cit. 2022-05-15].
  5. Karel Jaromír Erben - HRBITOVY-ADOPCE. www.hrbitovy-adopce.cz [online]. [cit. 2018-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-22. 
  6. 13. komnata Františka Peterky. I-vysílání. Česká televize, 2007. Dostupné online.
  7. LUKAVEC, Jan. V Košířích. Salon, příloha Práva. Praha: Borgis, 12. květen 2022, roč. 32, čís. 1276, s. 16. Putna mýtotvorcem. Dostupné online. [cit. 2022-05-20]. ISSN 1211-2119.

Literatura editovat

  • HOLUB, Jan Bohumil. Odkryté poklady: Paměti děje- a místnopisné vikariátního obvodu Libockého. Praha: vl.n., 1893. Dostupné online. Kapitola Košíře, s. 215–222. 
  • ŠUBERT, František Adolf. Čechy. Ilustrace Karel Liebscher. Svazek 3. Praha: Otto, [po r. 1880]. Dostupné online. Kapitola Košíře, s. 447–448. 
  • PETERKA, Roman. Martin Komárek: „Ještě jsem nedospěl“. Fotografie Filip Singer; Rozhovor. Pražská pětka: měsíčník městské části Praha 5. Praha: Obvodní úřad, 2. březen 2010, čís. 3/2010, s. 22. Návrat na Prahu 5. 
  • VLČEK, Pavel a kol. Umělecké památky Prahy. Velká Praha. Svazek A-L. Vydání první. Praha: Academia, 2012. 3 svazky (1077 s.). ISBN 978-80-200-2107-6. Kapitola Košíře, s. 735–758.

Související články editovat

Externí odkazy editovat