Košíře

část hlavního města Praha

Košíře (německy Košiř a v letech 1939–1945 Körbern) jsou čtvrť a katastrální území v Praze. Nacházejí se v údolí (dnes zatrubněného) Motolského potoka na jeho pravém břehu. Na severu a na východě sousedí se Smíchovem, na západě s Motolem, na jihu s Jinonicemi a Radlicemi. Jsou součástí městské části Praha 5.

Košíře
Pohled ze smíchovské strany na kostel sv. Jana Nepomuckého
Pohled ze smíchovské strany na kostel sv. Jana Nepomuckého
Lokalita
Městská část Praha 5
Správní obvod Praha 5
Obec Praha
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 15 069 (2011)[1]
Počet domů 1 206 (2011)[1]
Počet ZSJ 8
Košíře na mapě
Košíře
Košíře
Další údaje
Kód části obce 400319
Kód k. ú. 728764
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Znak samostatného města Košíře

Stručná historieEditovat

Košíře byly až do druhé poloviny 19. století vesnicí, obklopenou vinicemi. V 16. a 17. století vlastnili Košíře Myslíkové z Hyršova, odkud někteří z nich rozšiřovali svůj predikát. Do dnešní podoby se začaly rozvíjet současně s rozvojem průmyslu na Smíchově (v Košířích bydleli dělníci smíchovských továren). V roce 1895 byly Košíře povýšeny na město.[2] V roce 1922 se Košíře staly součástí Velké Prahy.

Na dnešní Plzeňské ulici je jedna z nejstarších elektrických tramvajových tratí na území dnešní Prahy (roku 1896 košířský starosta Matěj Hlaváček zprovoznil soukromou elektrickou dráhu Smíchov–Košíře).

V červenci 1905 postihla Košíře blesková povodeň poté, co se rozvodnil Motolský potok a zasáhl domy v jeho údolí především v nočních hodinách.

Na území Košíř byl vybudován během 50. až 70. let 20. století systém tajných krytů pro tehdejší politické špičky a vchody označeny kvůli utajení zkratkou fiktivního výzkumného ústavu VÚCHEMZ („Výzkumný ústav chemických zařízení“).[zdroj?] Do druhé poloviny 50. let byla zeď oddělující zařízení od Vrchlického ulice pomalována kamuflážními barvami, patrně aby si krytů nikdo nevšiml. Pak teprve nastoupil VÚCHEMZ.

V ulici Naskové bylo do roku 2006 hlavní sídlo internetového portálu a vyhledávače Seznam.cz.

Charakter čtvrtiEditovat

Košířská zástavba se rozkládá hlavně v údolí (dnes zatrubněného Motolského potoka) a na severním svahu hory Vidoule. V údolí tvoří zástavbu zejména činžovní domy, na svahu jsou pak hlavně vily. Protože byla košířská zástavba v zásadě dokončena před druhou světovou válkou, nebyla čtvrť zasažena masivní panelovou výstavbou pozdějších let (vyjma několika panelových domů v okolí zastávky MHD Kavalírka). V Košířích se staví dosud; novostavby jsou na úbočí Vidoule (mezi zastávkami MHD Průchova a Karenova), kde je též aktuálně (2014) připravována další výstavba, v roce 2013 pak byla dokončena novostavba bytového komplexu na místě bývalé Meopty Košíře u zastávky MHD Kavalírka.

Západní část Košíř pak tvoří zejména přírodní park Košíře-Motol s bývalou viniční usedlostí Cibulka, podle které lesopark bývá místními někdy též označován.

PamětihodnostiEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Košířích.

Nad Košířským náměstím se nachází jedna dominanta Košíř, funkcionalistický kostel sv. Jana Nepomuckého (který byl dokončen v roce 1942), druhou dominantou jsou bývalé Závody přístrojů a automatizace (ZPA Košíře) na Vidouli (dnes „Areál Tellus“).[3]

V košířském katastru se zachovalo několik usedlostí, namátkou Šmukýřka, Cibulka, nebo Buďánka. S katastrem obce (na území Smíchova) těsně sousedí historický Malostranský hřbitov, na němž je pochován Václav Jan Tomášek. Byl na něm také pohřben Karel Jaromír Erben, jeho ostatky však byly v roce 1908 přemístěny na pražské Olšanské hřbitovy.[4]

Na severním okraji Košíř vedou dvě tepny silniční dopravy - ulice Plzeňská (která zhruba tvoří rozhraní mezi Smíchovem a Košíři) a ulice Vrchlického. Na jižním okraji Košíř vede železniční trať.

Ve vilové čtvrti se nachází pobočka městské knihovny.

DopravaEditovat

VeřejnáEditovat

Veřejná doprava je zajištěna tramvajemi na trati Sídliště Řepy - Anděl a autobusovou linkou č. 123 z terminálu Na Knížecí u stanice metra Anděl. Na okraji čtvrti se nachází i železniční trať č. 122, která má na území Košíř zastávky Praha-Cibulka a Praha-Stodůlky.

AutomobilováEditovat

Územím Košíř probíhají dvě významné dopravní tepny: Plzeňská ulice, kterou je zajištěno spojení centra Prahy a Plzně a ulice Vrchlického, která zajišťuje spojení směrem opačným. Obě ulice též spojují západní příměstské oblasti Prahy s vlastní Prahou.

Film a uměníEditovat

V místě dnešního parku Pod Kavalírkou po první světové válce založil filmový režisér, scenárista a podnikatel, košířský rodák Karel Lamač, filmový ateliér Kavalírka, druhé stálé plně vybavené profesionální filmové studio na území Československa. Točily se zde němé filmy, dodnes uváděné ve filmové historii. Činnost ateliéru a jeho filmy byly velmi úspěšné a vážně konkurovaly filmům tehdejší společnosti AB. Provoz košířského ateliéru ale ukončil v roce 1929 požár a již nebyl obnoven.

Ve vile Turbová poblíže křižovatky ulic Vrchlického a Jinonické měl v letech 1938 - 1958 pronajatý byt a ateliér Jiří Trnka, kde vytvořil výpravu a natočil většinu záběrů ke svým nejznámějším loutkovým filmům. Zahrada na pozemku v Jinonické ulici (číslo parcely 833/2) sloužila jako inspirace k jeho Zahradě.

V dnešní ulici Musílkově (dříve Na Košířské Václavce) byl Schmitzerův hostinec, kde prožil dětství a mládí známý divadelní, ale zejména filmový herec Jiří Sovák (Schmitzer). Svoji hereckou kariéru začínal jako divadelní ochotník v divadelním sále tehdejšího společenského centra Košíř Mlynářka, dnes již bohužel neexistujícího, které bylo na Plzeňské ulici u vyústění ulice Holečkovy.

V ulici U Tenisu prožil dětství a mládí zpěvák a herec Karel Štědrý. S Košíři je spjat i herec František Peterka, známý zejména jako pohádkový Krakonoš. V mládí Peterka zápasil v těžkoatletickém klubu Hellas Košíře.[5] V Košířích bydlel též ekonom a prognostik Valtr Komárek a houslista Smetanova kvarteta Jiří Novák.

Mezi současné významné obyvatele se sluší zařadit operní pěvkyni Věru Soukupovou, či herce a mima Borise Hybnera, Martina, Davida a Rudolfa Hrušínských, divadelního a filmového herce Michala Dlouhého, filmového producenta a herce Ondřeje Trojana, známého a oceňovaného herce Ivana Trojana a zpěváka skupiny MIG21 a herce Jiřího Macháčka.

Ze známých českých režisérů je residentem Vladimír Michálek (Pohádkář, Babí léto, Je třeba zabít Sekala, Zapomenuté světlo nebo Anděl Exit). Z dalších režisér známý filmovými adaptacemi hudebních a operních děl (Radúz a Mahulena, Rusalka) držitel ceny Prix Italia za film Bludiště moci a baletu Romeo a Julie, finalista Emmy Awards v USA za film Pod koly osudu a Noc z olova Petr Weigl. Asi nejznámějším režisérem, který bydlel v Košířích, byl držitel filmového Oscara z roku 1966 za nejlepší zahraniční film Jiří Menzel.

Jako filmová lokace jsou Košíře vidět např. ve filmech: Případ Lupínek (ulice Starokošířská, ulice Vrchlického, Husovy sady), Nemocnice na kraji města (ulice Nad Hliníkem), Sňatky z rozumu (lokalita Kotlářka), Lásky Kačenky Strnadové (ulice Pod Kavalírkou), Pět Mrtvých Psů (tenisové kurty Šmukýřka). V roce 1999 se v části Na Cibulkách natáčely Pelíšky.

Sousedící městské částiEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. FOJTÍK, Pavel; PROŠEK, František. Pražský dopravní zeměpis III. DP kontakt. Červen 2002, roč. 7, čís. 6, s. 22. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-03. ISSN 1212-6349. 
  3. KOVÁŘ, Petr Mgr. Historie výpočetní techniky v Československu. Dostupné online.
  4. Karel Jaromír Erben - HRBITOVY-ADOPCE. www.hrbitovy-adopce.cz [online]. [cit. 2018-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-22. (česky) 
  5. PETERKA, František. 13. komnata, archiv I-vysílání. Dostupné online.

LiteraturaEditovat

  • HOLUB, Jan Bohumil. Odkryté poklady: Paměti děje- a místnopisné vikariátního obvodu Libockého. Praha: vl.n., 1893. Dostupné online. - kapitola Košíře, s. 215-222. 
  • ŠUBERT, František Adolf. Čechy. Ilustrace Karel Liebscher. Svazek 3. Praha: Otto, [po r. 1880]. Dostupné online. Kapitola Košíře, s. 447-448. 
  • Roman Peterka (redaktor), Pražská Pětka, měsíčník městské části Praha 5, březen 2010, strana 22, Rozhovor: „Martin Komárek - Ještě jsem nedospěl“.
  • P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy A/L. Praha: Academia 2012. Kapitola "Košíře", str. 735-758.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat