Wikipedie

Kopalové

moravský rod, svobodní pánové

Kopalové jsou původně moravský rod, jehož dvě linie byly povýšeny do stavu svobodných pánů (baronů).[1] Vlastnili majetek v různých částech Českého království. Významnou osobností rodu byl Karel Kopal (1788–1848), důstojník v armádě Rakouského císařství.

Kopalové
Erb Karla von Kopala
ZeměZnak Zemí Koruny české Země Koruny české
TitulyHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán Baroni
ZakladatelGeorg Kopal
Rok založení16. století
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Busta Karla von Kopala v památníku Heldenberg
Františka von Kopalová
Pamětní deska v Sommacampagně upomínající na zahynuvší v roce 1866, včetně Roberta von Kopala.
Erb Wilhelma von Kopala

Historie rodu

editovat

Nejstarším známým předkem rodu byl Georg Kopal (1670–1735), sídlící na moravském panství Rosice. Jeho potomek Jiří Václav Kopal byl kapitánem v Moravských Budějovicích. Jeho syn Karel Josef Kopal (16. ledna 1721 Moravské Budějovice – 16. května 1787 Znojmo) zastával vysoký post na radnici ve Znojmě. Karel Josef se 4. května 1749 v obci Blížkovice oženil s Marií Antonií.[2] Karel a Marie měli syna Jana (Johanna). Johann Kopal (13. dubna 1758 Česká Kamenice – 23. května 1831 Znojmo) stejně jako jeho otec zastával funkci na znojemské radnici a byl správcem majetku v obci Ctidružice, oženil se s Annou Marií.[3][4] Jejich potomci rozdělili rod do několika linií, z nichž dvě byly později povýšeny do stavu svobodných pánů.[5][6]

Starší linie

editovat

Starší linie je reprezentována Aloisem Kopalem (14. února 1774 – 19. října 1840 Znojmo).[7]

Díky jeho synovi generálmajorovi Josefovi (27. srpna 1819 Lvov – 29. srpna 1894 Baden) byla v roce 1879 povýšena do šlechtického stavu.[8][9] Syn Josefa Kopala Wilhelm (* 5. listopadu 1853 Lvov) byl v roce 1900 povýšen do stavu svobodných pánů. Wilhelm se v roce 1890 oženil se svobodnou paní Hermínou von Berlichingen, rozenou Götz (* 17. prosince 1863 Vídeň), měli spolu jediného syna Karla Josefa Wilhelma Götz von Kopala (* 27. srpna 1891 Mediaș).[10]

Aloisova dcera Rosa Adamina (* 23. října 1823 Lvov) se dne 3. listopadu 1857 ve Lvově provdala za krajského soudce Josefa von Schenka. Měli spolu syna Josefa, jež zastával v letech 1916–1917 post ministra spravedlnosti Předlitavska.[11][12][13]

Tato linie žila později v Rakousku.[6]

Prostřední linie

editovat

Johannův prostřední syn Leopold Kopal (15. listopadu 1785 Miroslav – 27. ledna 1872 Olomouc) absolvoval v letech 1801–1802 studia inženýrství, zemědělství a lesnictví na pražské univerzitě. Od roku 1852 žil v Olomouci jako kapitulní lesní rada. Měl velké zásluhy na založení rozsáhlých lesních komplexů. Po smrti mladšího bratra Karla sepsal obsáhlou biografii jeho života.[14][15][16]

Mladší linie

editovat

Johannův nejmladší syn Karel Kopal (3. února 1788 Ctidružice – 17. června 1848 u Vicenzy, Itálie) se stal později důstojníkem v armádě Rakouského císařství.[2][17] Za Karlovy vojenské zásluhy Kopalové obdrželi dědičný šlechtický titul.[18] Dne 12. února 1837 byl císařem za vojenskou udatnost povýšen do prostého šlechtického stavu. Dne 27. listopadu 1848 byl Karel Kopal za rozhodující podíl na vítězství u Vicenzy[19] jmenován in memoriam rytířem Řádu Marie Terezie. Na základě císařského diplomu z 11. ledna 1852 byli členové Kopalovy rodiny povýšeni do stavu svobodných pánů (baronů). Do šlechtického znaku rodiny von Kopal byl tehdy přidán symbol signálního rohu od Vicenzy.[2]

V roce 1832 se Karel Kopal v Kostelní Bříze oženil s baronesou Marií Terezií von Spiegel[20] (25. prosince 1797 Kostelní Bříza – 5. září 1846 Kostelní Bříza[21]). Měli spolu 5 dětí.[22] Karla (8. prosince 1833 Cheb[23] – 4. února 1912 Bolzano[24]), Viktorínu (* 2. února 1835 Waldstein in Böhmen)[25][26], Viktora (25. července 1836 Jevišovice[27] – 2. ledna 1892 Hřebeny[28]), Arnoštku (3. září 1839 Fiume[29] – 19. září 1915 Kostelní Bříza[30]) a Roberta (1842 Bolzano – 24. června 1866 Oliosi[31]). Všichni tři Kopalovi synové se později stali důstojníky císařské armády.

Nejúspěšnější byl nejstarší Karel, který dosáhl hodnosti generálmajora. Oženil se s Marií svobodnou paní Hippoliti von Paradiso e Montebello (* 13. ledna 1845),[32][33] měli spolu dceru Františku (* 24. srpna 1881 Hradec Králové).[34] Prostřední syn, c. k. plukovník[35] Viktor se oženil s Marií, rozenou Henn von Henneberg-Spiegel,[36] (16. dubna 1860 Hrzín – 30. ledna 1913 Hřebeny),[37][38] dědičkou velkostatku a zámku Hřebeny v západních Čechách.[39] Nejmladší syn Robert padl jako poručík 5. praporu císařových polních myslivců ve vítězné bitvě u Custozy v červnu 1866.[40][41]

Vnuk Viktoríny Kopalové Viktor Brand-Kopal (7. října 1886 Praha – 17. září 1959 Litschau[42]) získal v roce 1915 panství Kostelní Bříza[43], jehož byl až do roku 1945 posledním šlechtickým majitelem.[44]

Rodové majetky

editovat

Panství Hřebeny

editovat

Panství Hřebeny se dostalo do vlastnictví rodu Kopalů sňatkem Marie Henn von Henneberg-Spiegel s Viktorem Kopalem.[45] Zahrnovalo mimo jiného Hrzín, Krajkovou, Lesnou, Lomničku a Nový Dvůr. V roce 1913 panství získala jejich dcera Františka Kopalová. Majetek držela do roku 1945.[5]

Panství Josefov

editovat

Ves Josefov byla založena v roce 1833 a byla úzce spjata s rodovým hradem Hřebeny. Františka Kopalová byla poslední šlechtickou majitelkou vlastnící velkostatek do roku 1945.[46]

Panství Kostelní Bříza a Arnoltov

editovat

Panství Kostelní Bříza se dostalo do vlastnictví rodu Kopalů sňatkem Arnoštky Kopalové a Bohumila ml. Henn von Henneberg-Spiegel. Po smrti Arnoštky přešel majetek na jejího blízkého příbuzného Viktora Brand-Kopala. Viktor na Kostelní Bříze žil se svým bratrem Bohumilem. Návrhem Pozemkového úřadu ze dne 8. ledna 1921 byly Viktorovi nemovitosti zabrány a byla na nich provedena pozemková reforma. Většina majetku byla však ze záboru vypuštěna – velká část pozemků, pivovar, pila, cihelna v Arnoltově, a také samotný zámek v Kostelní Bříze, odkud Viktor svůj majetek dále řídil. Majitelem byl do roku 1945. Dne 8. února 1946 byla na majetek uvalena národní správa a zámek mu byl zabaven. Ve stejném roce Viktor nuceně vysídlil do Rakouska.[43]

Příbuzenstvo

editovat

Skrze sňatky byli spřízněni s Henny, Auerspergy, Spiegely, německým rytířským rodem von Berlichingen, českým rytířským rodem Brand von Santa Lucia, francouzským vikomtským rodem de Maistre, italskými svobodnými pány Hippoliti von Paradiso e Montebello a mnohými dalšími rody.[47]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ MAŠEK, Petr. Modrá Krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha: Nakladatelství Mladá fronta, 2010. 328 s. ISBN 978-80-204-2349-8. 
  2. ↑ a b c Kopal : Korene. korene.webnode.sk [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ Johann Kopal. geni.com [online]. [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ TKANY, Anton. Mythologie der alten Teutschen u. Slaven, in Verbindung mit dem Wissenswürdigsten aus dem Gebiethe der Sage und des Aberglaubens. Nach alphabetischer Folge der Artikel hrsg. von ---. [s.l.]: Hofmann 472 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: 2N9lAAAAcAAJ. 
  5. ↑ a b Baroni Kopalové na Sokolovsku. S. 38–41. Sokolovsko : Časopis obyvatel a přátel Sokolovska [online]. MAS Sokolovsko, o.p. s, 2018. Roč. 8, čís. 2, s. 38–41. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-03. 
  6. ↑ a b Kopal von (rod) svobodní páni. provenio.net [online]. [cit. 2020-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-20. 
  7. ↑ Alois Kopal. geni.com [online]. [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio. Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918 [online]. Österreichisches Staatsarchiv, 2007. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ Brünner Morgenpost, 31.08.1894. Dostupné online. 
  10. ↑ Wilhelm Von Kopal. www.myheritage.cz [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Rosa Adamina Schenk (Kopal). geni.com [online]. [cit. 2021-06-26]. Dostupné online. (polsky) 
  12. ↑ Schenk, Josef Eduard Edler von (1844), Freiherr von (1879) Dr. iur.. www.parlament.gv.at [online]. [cit. 2021-06-26]. Dostupné online. (německy) 
  13. ↑ Tarnopol 1796–1915 Familybook Index. www.galiziengermandescendants.org [online]. [cit. 2021-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Kopal, Leopold [online]. Österreichisches Biographisches Lexikon [cit. 2021-06-27]. Dostupné online. (německy) 
  15. ↑ Osobnost – Karel, Edler von Kopal, plukovník. www.heraldica.cz [online]. [cit. 2021-02-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ Katalog der Deutschen Nationalbibliothek: Kopal, Leopold [online]. Deutsche Nationalbibliothek [cit. 2021-06-27]. Dostupné online. (německy) 
  17. ↑ Kopal, Karel von, 1788–1848. provenio.net [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-04. 
  18. ↑ Projekt Patriot – Hrad Hartenberk (Hřebeny). www.gymostrov.cz [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ Das Kopalgrab in Sankt Pölten. www.kopaljaeger.at [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. (německy) 
  20. ↑ Theresia von Kopal. www.geni.com [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Anekdota z Kostelní Břízy – Muzeum Novojičínska. www.muzeumnj.cz [online]. [cit. 2021-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-08. 
  22. ↑ Theresia Freiin von Spiegel. www.gedbas.de [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Karl Freiherr von Kopal. www.gedbas.de [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Karl Freiherr von Kopal. www.geni.com [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Victoria M. F. Freiin von Kopal. www.gedbas.de [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Viktorine Freifrau Brand von Santa Lucia. www.geni.com [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Victor Freiherr von Kopal. www.gedbas.de [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Viktor von Kopal. www.geni.com [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 
  29. ↑ Ernestine Freiin von Kopal. www.gedbas.de [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Ernestine Freifrau Henn von Hennenberg-Spiegel. www.geni.com [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Robert G. K. Freiherr von Kopal. www.gedbas.de [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ SOA Plzeň, RA Kopal, inv. č. 63 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  33. ↑ Maria Freifrau von Kopal. www.geni.com [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  34. ↑ Franziska Freiin von Kopal. www.geni.com [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Náhrobní kámen c. a k. plukovníka Viktora svobodného pána z Kopalů (1836–1892). Dějiny Kostelní Břízy [online]. kostelnibriza.cz [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. 
  36. ↑ Kopal, Marie von, svobodná paní, 1860–1913. provenio.net [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-04. 
  37. ↑ Rodinný archiv Kopalů, Hřebeny (dodatek 1) 1873–1888. www.inventare.cz [online]. Státní oblastní archiv v Plzni – 5. oddělení. Dostupné online. 
  38. ↑ Marie Franziska Karolina Sophie Freifrau von Kopal. www.geni.com [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Historie | Hrad Hartenberg. www.hartenberg.cz [online]. [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. 
  40. ↑ Rodinný archiv Kopalů, Hřebeny, 1837–1938. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 
  41. ↑ Kopalův pomník a rakouská armáda – Znojemský týden. www.znoj-tyden.cz [online]. [cit. 2020-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-24. 
  42. ↑ Viktor Brand-Kopal. kostelnibriza.cz [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. 
  43. ↑ a b Kostelní Bříza – Kirchenbirk. www.slavkovsky-les.cz [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. 
  44. ↑ Zámecká knihovna Kostelní Bříza. provenio.net [online]. [cit. 2020-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-29. 
  45. ↑ Marie Von Kopal. www.myheritage.cz [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  46. ↑ Historie obce Josefov. www.mistopisy.cz [online]. Místopisný průvodce po České republice. Dostupné online. 
  47. ↑ MAREŠOVÁ, Marie. Prameny hospodářské provenience z fondů Rodinný archiv Auerspergů, Hřebeny a Ústřední správa Auerspergů, Hřebeny a možnosti jejich využití pro dějiny žen [online]. Ročenka Státního oblastního archivu v Plzni 2008. S. 85–92. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1896, 46. Jahrgang, Justus Perthes, Gotha 1895.
  • KOTĚŠOVEC, Václav. Pohledy do historie měst a obcí Kraslicka. 1. vyd. Praha: Svazek měst a obcí Kraslicka, 2011. 271 s. ISBN 978-80-86289-70-0. Kapitola Kopalové, s. 260–263. 
  • KOTĚŠOVEC, Václav: Za císaře pána… aneb o rodu Kopalů z Hartenberka, Sokolovský deník, roč. 1, čís. 183, 1.12.1994, s. 10.
  • KRAINZ, Victor: Zum Gedenken an Rittmeister Gottlieb Baron Brand-Kopal von Santa Lucia des K. u. K. Dragonerregimentes Herzog von Lothringen Nr 7, Vídeň 1971.
  • MALINOVSKÝ, Anton František: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2015. 493 s. ISBN 978-80-904241-6-6. Kapitola Brand ze Santa Lucia, s. 85–88.
  • MAŠEK, Petr: Modrá krev: minulost a přítomnost šlechtických rodů v českých zemích, Mladá fronta, Praha 1999, s. 142.
  • MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti I. díl (A–M), Praha 2008, s. 483.
  • MAŠEK, Petr: Zámecká knihovna Hřebeny. České památky 14, 2003, č. 2, s. 8–9.
  • MAŠEK, Petr: Zámecká knihovna Kostelní Bříza. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků, 8/91, s. 140–143.
  • MERAVIGLIA-CRIVELLI, Rudolf Johann: Der böhmische Adel, Bauer & Raspe, Nürnberg 1886, s. 73, Tafel 46.
  • MYSLIVEČEK, Milan: Erbovník 2, Horizont 1997, s. 82.
  • VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických rodů 2007, Praha 2007, s. 211–212.
  • ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta rakouského císařství. Praha: Agentura Pankrác, 2006. 452 s. ISBN 80-86781-08-9, s. 389.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kopalové&oldid=23204366“