Otevřít hlavní menu

Břeclav

město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji

Břeclav (německy Lundenburg,[2] polsky Brzecław, v místním nářečí a do roku 1925 oficiálně Břeclava) je okresní město v Jihomoravském kraji na řece Dyji, cca 50 km jihovýchodně od Brna, poblíž hranic s Rakouskem a Slovenskem. Má rozlohu 77,11 km² a žije zde přibližně 25 tisíc[1] obyvatel. Břeclav je důležitým hraničním přechodem a železniční křižovatkou mezinárodního významu.

Břeclav
Moderní kostel sv. Václava
Znak obce BřeclavVlajka obce Břeclav
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0644 584291
Kraj (NUTS 3) Jihomoravský (CZ064)
Okres (LAU 1) Břeclav (CZ0644)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Břeclav
Historická země Morava (část území města náležela do roku 1920 k Dolnímu Rakousku)
Katastrální výměra 77,11 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 24 797 (2018)[1]
Nadmořská výška 158 m n. m.
PSČ 690 02
Zákl. sídelní jednotky 29
Části obce 3
Katastrální území 3
Adresa městského úřadu Městský úřad Břeclav
nám. T. G. Masaryka 10
690 81 Břeclav
Starosta Bc. Svatopluk Pěček
Oficiální web: www.breclav.eu
Email: posta@breclav.eu
Břeclav
Břeclav
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

Z několika lokalit v katastru dnešní Břeclavi osídlených už v pravěku je nejvýznamnější Pohansko (v lesích jihovýchodně od města), které bylo také důležitým velkomoravským hradiskem. V průběhu 10. století bylo opuštěno.

Pravděpodobně v 1. polovině 11. století založil kníže Břetislav I. na vyvýšenině uprostřed dyjské nivy pohraniční hrad pojmenovaný po něm (odtud se zkomolením vyvinulo jméno Břeclav), který byl poté po nějaký čas jedním ze správních center Moravy. Tou dobou je zmiňováno jako Laventenburch, což je nejspíše odvozeno od slovanského kmene Lověticů nebo osobního jména Lověta. Jako maďarský ekvivalent Břeclavi je někdy uváděn Leventevár, souvislost s některým Arpádovcem toho jména (Levente) ale není prokázána a jde nejspíš jen o umělou konstrukci na základě náhodné fonetické podoby.

Ve 13. století, kdy hrad získala královna Konstancie, byla přistavěna mohutná kamenná věž. Po roce 1426 zde sídlila husitská posádka. Ve válkách 15. století bylo zničeno nedaleké stejnojmenné městečko, jehož obyvatelé se stáhli do bezprostřední blízkosti hradu, kde založili (v místě dnešního centra) městečko nové, nazvané Nová Břeclav – původní lokalita nese od té doby označení Stará Břeclav.

V 1. polovině 16. století získali hrad i Novou a Starou Břeclav Žerotínové; hrad přestavěli na renesanční zámek. Jeden ze členů rodu, Ladislav Velen ze Žerotína (1579–1638) se zúčastnil stavovského povstání po roce 1618, za což mu bylo břeclavské panství konfiskováno. Roku 1638 jej získali Lichtenštejnové, vlastnící sousedních Valtic a Lednice. Za válek s Osmanskou říší a následující třicetileté války byly Stará i Nová Břeclav téměř zničeny.

V rámci rozsáhlých stavebních a krajinářských úprav lichtenštejnského panství, které daly vzniknout tzv. Lednicko-valtickému areálu, byl břeclavský zámek, který nebyl sídelním, počátkem 19. století přestavěn v romantickém stylu na umělou zříceninu.

Mezníkem v rozvoji Břeclavi (viz též níže vývoj počtu obyvatel) bylo zavedení železnice (Severní dráhy císaře Ferdinanda) – první parní vlak sem přijel 6. června 1839 jako na vůbec první místo v českých zemích – a následný vznik prvního železničního uzlu v celé habsburské říši (1841, rozvětvení trati z Vídně na Brno a Přerov). Tím byla nastartována industrializace – postupně vznikl cukrovar (založen bratry Kuffnerovými, po jistou dobu největší v monarchii), pila, v blízké Poštorné cihelna a chemická továrna. Nádraží se zázemím bylo dále rozšiřováno a z uzlu byly budovány další tratě: 1872 na Mikulov a Znojmo, 1900 na Kúty a Bratislavu, 1901 do Lednice). Roku 1850 se Břeclav stala sídlem soudního okresu a v září 1872 byla povýšena na město. Postupně vzrůstaly nacionálně laděné česko-německé spory (ve městě byla ovšem českojazyčná většina), projevující se zejména ve školství a posléze v boji o radnici po 28. říjnu 1918.

Připojením rakouského Valticka (1920) se staly součástí Československa také dolnorakouské obce Poštorná (její součástí byla i menší západní část moderního katastrálního území Břeclav s areálem dnešní břeclavské nemocnice) a Charvátská Nová Ves – zemská, resp. státní hranice se tak o několik kilometrů vzdálila z bezprostřední blízkosti centra města. Dosud samostatné obce Stará Břeclav a Břeclav-židovská obec byly sloučeny s Břeclaví.

Podle mnichovské dohody bylo město – národnostně velkou většinou české, ovšem strategicky cenné – roku 1938 připojeno k Německu. V listopadu 1944 provedli Spojenci nálet na břeclavské nádraží, ale bombardování postihlo spíše centrum města včetně kostela na náměstí, který byl zničen.

Po druhé světové válce se břeclavská aglomerace stala střediskem zejména chemického průmyslu – kromě stávající poštorenské chemičky Schramm (po znárodnění Fosfa) vznikla z cukerné rafinerie u nádraží gumárna Gumotex (po několik dekád součást koncernu Fatra Napajedla). Dalšími významnými podniky byly cukrovar, strojírna Transporta (pův. Gallus), Poštorenské keramické závody (pův. lichtenštejnská cihelna) nebo Jihomoravské dřevařské závody (pův. lichtenštejnská pila). Ve zdevastovaném areálu německé válečné muniční továrny v Bořím lese u Poštorné se později usídlily Moravské naftové doly.

V rámci správní reformy v roce 1949 se Břeclav stala sídlem politického okresu (do té doby byla pouze sídlem soudního okresu a jinak spadala pod Hodonín). Další povýšení jejího významu přišlo se správní reformou v roce 1960, kdy se Břeclav stala sídlem „velkého“ okresu, do nějž byly začleněny nejen kdysi mnohem významnější Mikulov a Hustopeče, ale i relativně vzdálené Pohořelice. V letech 1974 a 1976 byly připojeny sousední obce Poštorná, Charvátská Nová Ves a Ladná, což přispělo ke skokovému narůstu počtu obyvatel. Během 70. a 80. let byl dosud maloměstský až vesnický střed města brutálně přestavěn v dobovém duchu (panelová sídliště). Na západním okraji města vyrostlo další velké sídliště Na Valtické (původním jménem Lidových milicí) a počet obyvatel města přesáhl 26 tisíc.

Po revoluci roku 1989 začala transformace na tržní ekonomiku, která přinesla mnoha břeclavským podnikům vážné potíže, některé zkrachovaly (pivovar, cukrovar), jiné výrazně omezily výrobu (keramička). Významným zaměstnavatelem zůstaly chemičky Gumotex a Fosfa, z nově vzniklých podniků např. strojírenský závod Otis nebo výrobce sanitární techniky Alca plast. V části areálu bývalého cukrovaru otevřela provoz potravinářská firma Racio. Roku 2013 obnovil činnost Zámecký pivovar Břeclav a o rok později vznikl první břeclavský minipivovar Frankies.

Roku 1995 se Břeclav po 50 letech provizoria znovu dočkala děkanského kostela, když byl postaven nový moderní kostel sv. Václava na náměstí, od té doby jeden z architektonických symbolů města.

Roku 2006 se znovu osamostatnila místní část Ladná.

ObyvatelstvoEditovat

Počet obyvatelEditovat

rok 1763 1787 1834 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2013
počet obyvatel 1 587 2 063 2 952 4 597 6 954 8 203 9 126 11 373 12 500 13 689 11 010 11 832 13 531 23 978 26 173 26 713 24 737 24 925

Údaje do roku 1919 zachycují souhrnný počet obyvatel samostatných obcí Břeclav, Břeclav-židovská obec a Stará Břeclav, které byly posléze sjednoceny. Razantní nárůst populace ve 2. polovině 19. století dokládá klíčový význam železnice a navazující industrializace pro vývoj města.

V průběhu druhé světové války a krátce po ní přišla Břeclav o obyvatelstvo židovského náboženství (4,3% v roce 1930) a německé národnosti (11,6% v témže roce). V souvislosti s druhou světovou válkou zažilo město masivní přesuny obyvatelstva. Zejména ve dnech 8.–9. října 1938 Břeclav opustili příslušníci československých ozbrojených a bezpečnostních sborů, pracovníci státních úřadů a zejména vlastenecky vystupující osoby. Následovali živnostníci a inteligence, které německý režim terorizoval. V době osvobození město masivně opustili obyvatelé německé národnosti ze strachu, před pomstou českého obyvatelstva. Po roce 1945 došlo k novému osídlení, protože z původního obyvatelstva zůstal pouze malý zlomek.

V 70. letech 20. století byly připojeny sousední obce Poštorná, Charvátská Nová Ves a Ladná (ta se roku 2006 opět oddělila).

Struktura populaceEditovat

Správa a politikaEditovat

Členění městaEditovat

 
Členění Břeclavi

Břeclav se skládá ze tří katastrálních území a ze tří jim odpovídajících místních částí:

  • Břeclav (východní polovina města, asi 15 000 obyvatel)
  • Charvátská Nová Ves (severozápad, asi 5 000 obyvatel)
  • Poštorná (jihozápad, asi 6 000 obyvatel)

Jako místní část se v terénu označuje ještě Stará Břeclav, která je ale sloučena s katastrálním územím Břeclav. Do roku 2006 byla součástí Břeclavi čtvrtá místní část a katastrální území – Ladná.

StarostaEditovat

Od roku 2014 vykonával funkci starosty Pavel Dominik (Pro region), který ve volbách 2018 svůj post obhájil.[3] Koalice se však po několika měsících rozpadla a nově byl 30. ledna 2019 starostou zvolen Svatopluk Pěček (ANO).[4]

Správní územíEditovat

Související informace naleznete také v článcích Okres Břeclav a Obvod obce s rozšířenou působností Břeclav.

Břeclav byla dříve okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Břeclav ale stále existuje a skládá se ze 63 obcí, ORP pak z 18 obcí.

Věznice BřeclavEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Věznice Břeclav.

Věznice Břeclav působí jako samostatný vězeňský objekt od 1. ledna 1997 a trvale se do ní umisťují pouze muži. Do roku 2005 byla věznicí vazební, výkon vazby zajišťovala pro Břeclavsko, Hodonínsko, Uherskohradišťsko a Zlínsko. Oddělení pro výkon trestu odnětí svobody sloužilo pro odsouzené zařazené v dozoru. K 1. lednu 2006 se v rámci reprofilace z vazební věznice stala věznice pro odsouzené muže zařazené do výkonu trestu odnětí svobody s dohledem a s ostrahou.

DopravaEditovat

ŽelezniceEditovat

Břeclav je železničním uzlem evropského významu. Kříží se tu I. a II. železniční koridor (zde tratě SŽDC č. 250 a 330), po nichž je vedena dálková osobní i nákladní doprava ve směrech BrnoPrahaBerlínHamburk, PřerovOstravaPolsko, BratislavaBudapešť (– Bělehrad) a VídeňGraz / Villach.

Významná je i lokální osobní železniční doprava (vedle zmíněných tratí ještě Trať 246 směr Mikulov a Znojmo), od roku 2008 začleněná do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (železniční linky R13, S3, S53, S8 a S9). Na regionální trati 247 Břeclav – Lednice je sezónní turistický provoz.

Kromě hlavního nádraží se na území Břeclavi nacházejí ještě železniční stanice Boří les a Poštorná, železniční zastávka Charvátská Nová Ves a na okraji katastru ještě nákladní nádraží Hrušky.

SilniceEditovat

Břeclav je také významnou silniční křižovatkou; kolem města vede dálnice D2 (BrnoBratislava, E65), která se tu kříží na exitu 48 se silnicí I/55 (OlomoucHodonín – Břeclav – hraniční přechod Poštorná/Reintal do Rakouska). Na ní se v Poštorné napojuje silnice I/40 z Mikulova. Do exitu 48 je napojena i silnice II/425 od Hustopečí, která dále pokračuje z Břeclavi na Lanžhot. Územím města prochází i silnice III. třídy:

  • III/00221 Břeclav – Ladná
  • III/05528 k železniční stanici Hrušky
  • III/05529 Poštorná – hraniční přechod – (Bernardsthal)
  • III/41417 Poštorná – Charv. Nová ves – Lednice
  • III/4231 odbočka ze silnice II/425 na Moravský Žižkov

Současná dopravní situace v Břeclavi je problematická, především z důvodu existence jediné silniční komunikace pro dopravu mezi místními částmi i pro tranzit. Výstavbu jakéhokoli alternativního spojení ztěžuje náročný lužní terén v bezprostředním okolí zástavby, stavbu obchvatu navíc dlouholeté spory o vedení dálničního spojení Brna a Vídně (přes Břeclav nebo přes Mikulov).

Městská hromadná dopravaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Městská autobusová doprava v Břeclavi.

V Břeclavi provozuje Bors Břeclav a. s. 9 linek městské autobusové dopravy, od roku 2008 začleněných do IDS JMK (jako linky 561 až 569).

Říční dopravaEditovat

V první dekádě 21. století se v Břeclavi rozvíjela turistická lodní doprava po řece Dyji. Vedle linek na Janův hrad a Pohansko byla roku 2009 zavedena i "městská linka" mezi Starou Břeclaví a stavidlem u Poštorné. Ve druhé dekádě 21. století je v provozu pouze linka Břeclav – Janův hrad.

ŠkolstvíEditovat

V Břeclavi sídlí několik středních škol, z toho veřejné:

  • Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, příspěvková organizace
  • Střední průmyslová škola Edvarda Beneše a Obchodní akademie Břeclav (administrativně sloučené roku 2012)

a soukromé:

  • Soukromá střední odborná škola Břeclav
  • Soukromá střední odborná škola manažerská a zdravotnická

Dále se zde nachází řada základních škol (obou stupňů), mateřských škol a základní umělecká škola.

SportEditovat

Společenský životEditovat

Samospráva města vyvěšuje 5. července moravskou vlajku.[5] Koncem září (okolo svátku sv. Václava) pravidelně probíhají městské „Břeclavské svatováclavské slavnosti“.

Ve městě je provozováno jednosálové kino Koruna, v němž probíhají také koncerty a divadelní představení. Cyklus koncertů a jiných akcí se během léta koná také pod břeclavským zámkem. Klubovou scénu obstarává café Piksla.

V jednotlivých místních částech (včetně Staré Břeclavi) je stále živý folklór (národopisně náležící do Podluží), udržovaný různými hudebními a tanečními spolky. Každá místní část také pořádá tradiční hody.

Pamětihodnosti města a okolíEditovat

Související informace naleznete také ve článku Seznam kulturních památek v Břeclavi.
  • renesanční zámek vybudovaný kolem poloviny 16. století na místě původního přemyslovského hradu. Významným motivem zámku je arkádová pavlač na toskánských sloupech v patře. V první polovině 19. století byla provedena romantická přestavba do podoby umělé zříceniny. V současnosti je zámek uzavřený, zchátralý a dlouhodobě se řeší otázka jeho opravy. Veřejnosti je zpřístupněna zámecká věž, provozuje ji Městské muzeum a galerie Břeclav. Na zámek navazuje komplex hospodářských areálů (Vranův mlýn na Mlýnském náhonu, dnes zpustlý; zámecký pivovar z 15.–16. století, od roku 2013 v obnoveném provozu), částečně využívaný pro turistické služby a průmysl. Okolí volně přechází v lesní komplex zvaný Kančí obora.
  • Kančí obora – starý lužní les se zbytky starých ramen Dyje, zachovanými lučními enklávami a malým jezírkem Bruksa, bývalá lovecká obora
  • farní kostel sv. Václava na náměstí T. G. Masaryka z poloviny 18. století byl při náletu v listopadu 1944 zničen, na jeho místě byla v roce 1995 dokončena moderní stavba podle návrhu Ludvíka Kolka
  • synagoga – halová volně stojící stavba z roku 1868, o dvacet let později upravena patrně Maxem Fleischerem (1841–1905) v novorománském stylu s maurskými prvky v interiéru; postavena na místě starší stavby ze 17. století. Využívána pro výstavy a koncerty
  • kaple sv. Cyrila a Metoděje v parku před nádražím, novogotická stavba z let 18531856; před postavením nového kostela sv. Václava sloužila jako provizorium místní katolické farnosti
  • kaple Vzkříšení Páně z roku 1875, jediný pozůstatek bývalého hřbitova na Sovadinově ulici, zrušeného roku 1888
  • budova Obchodní akademie z roku 1926, navržena architektem Jaroslavem Rösslerem ve funkcionalistickém slohu

Pozdně romantická tvorba lichtenštejnské stavební kanceláře, typickým rysem režné cihlové zdivo a glazovaná keramika z poštorenské knížecí cihelny (později Poštorenské keramické závody, založeno 1867):

  • soubor staveb v centru Poštorné – knihovna, zdravotní středisko, fara (se secesními motivy), škola a zejména
  • farní kostel Navštívení Panny Marie – dominantní stavba centrálního půdorysu s prstencem bočních kaplí a polygonálním kněžištěm, kopulovitá klenba vrcholí lucernou s ochozem, dílo Karla Weinbrennera z let 18951898
  • budova železniční stanice Poštorná
  • obřadní síň židovského hřbitova s domkem hrobníka z roku 1892; hřbitov je ovšem staršího původu, nejstarší dochované náhrobky z 18. století, dominantní novorenesanční hrobka rodiny Kuffnerů z roku 1899; plundrování hřbitova (zejména v 80. letech 20. století) přečkala přibližně pětina původních náhrobků
  • malá kaple sv. Rocha (před gymnáziem) z roku 1892 na čtvercovém půdorysu, postavena na paměť epidemie cholery

Další zajímavosti:

  • staroslovanské hradiště Pohansko asi 2 km jižně od města
  • splav na Dyji s rybochodem a podzemní hydroelektrárnou
  • rekonstruované budovy cukrovaru z konce 19. století, dnes z velké části využívané firmou Racio
  • ocelový most u cukrovaru, původně pro železniční vlečku cukrovaru, dnes pro pěší a cyklisty – jediný dochovaný most v Břeclavi, který přežil druhou světovou válku. Vyroben ve Vítkovicích.
  • vodárenská věž na Sovadinově ulici
  • budova tzv. "Žluté školy" (ZŠ Dukelská) u křižovatky ul. Sovadinovy a J. Palacha
  • kasárna ve Staré Břeclavi – nová kasárna postavená za 1. republiky na místě původního barákového tábora mezi Břeclaví a St. Břeclaví. Kasárna byla pojmenována po prezidentu T.G. Masarykovi. Za druhé světové války byla kasárna pojmenována Graf Moltke Kaserne a bylo jim přistavěno nejvrchnější patro. Dnes slouží kasárna jako bytový dům.
  • 85 m vysoká žlutá věž strojírenského podniku OTIS sloužící pro testování výtahů, dominanta panoramatu města[6]
  • komín závodu Fosfa viditelný prakticky z kteréhokoliv místa ve městě a okolí.
  • V bezprostředním okolí města se rozkládá Lednicko-valtický areál s množstvím drobných památek, zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Střed Břeclavi je rozložen na několika ostrovech vymezených Dyjí, Poštorenskou Dyjí a Mlýnským náhonem. Na území města se nachází také několik jezírek, která jsou napájena jen spodní, dešťovou, případně povodňovou vodou, a několik umělých vodních ploch, z nichž největší je rybník Včelínek.

OsobnostiEditovat

Partnerská městaEditovat

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 253. 
  3. Staronový starosta Břeclavi je Dominik. Budeme tvrdá opozice, varuje vítěz voleb. Břeclavský deník [online]. 2018-10-31 [cit. 2018-11-12]. Dostupné online. 
  4. Mimořádné zastupitelstvo sesadilo vedení Břeclavi. Novým starostou je Pěček. Břeclavský deník [online]. 2019-01-30 [cit. 2019-01-30]. Dostupné online. 
  5. https://www.facebook.com/224337820660/photos/a.10153487398260661.1073741848.224337820660/10154148105485661/?type=3
  6. fyzmatik.pise.cz - Břeclavská věž OTIS
  7. Edgar Dutka

LiteraturaEditovat

  • Kordiovský, Emil – Klanicová Evženie (eds.): Město Břeclav. Muzejní a vlastivědná společnost, Brno 2001.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat