Železniční trať Břeclav–Brno

Břeclav–Brno
	; Vídeňský viadukt v Brně
Stát	Česko
Číslo	002 (dálková doprava); 251 (Brno–Šakvice); 252 (Šakvice–Břeclav)
Provozovatel dráhy	Správa železnic
Technické informace
Délka	59 km
Rozchod koleje	1435 mm (normální)
Traťová třída	D4
Napájecí soustava	25 kV, 50 Hz
Maximální sklon	2,6 ‰
Počet kolejí	2
Maximální rychlost	160 km/h
Externí odkazy
	multimediální obsah na Commons
Průběh trati
	143,765
	156,029
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Břeclav–Brno (v českém jízdním řádu pro cestující tvoří je úsek Brno–Šakvice součástí trati 251, zatímco úsek Šakvice–Břeclav je součástí trati 252, v rámci dálkové dopravy je celý úsek Brno–Břeclav součástí tratě 002) je dvoukolejná elektrizovaná celostátní trať, součást prvního tranzitního koridoru. Trať vede z Břeclavi přes Zaječí do Brna. Jedná se o nejstarší parostrojní železnici v Česku, trať byla zprovozněna v roce 1839. Elektrizace dráhy byla provedena v roce 1967. Po trati jsou v současnosti vedeny dálkové železniční linky Ex3, R13 a R50. Obsluhována je také železničními linkami Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje S3 a S51.

Trať je vybavena zabezpečovacím systémem ETCS.^[1]

Historie editovat

Trať z Břeclavi do Brna je nejstarší parostrojní železnicí na českém území. Úsek Brno–Rajhrad byl sjízdný již od konce roku 1838, neboť v listopadu byly na něm uskutečněny zkušební jízdy lokomotivy Moravia a v prosinci slavnostní otevření pro občasné propagační jízdy. Pravidelný provoz byl na celé trati z Břeclavi do Brna zahájen 7. července 1839, čímž navázala na dráhu z Vídně do Břeclavi, jež byla zprovozněna o měsíc dříve. Při slavnostní jízdě se ten den ve Vranovicích udála první železniční nehoda v Rakousku. Nejvýznamnější stavbou na dráze byl Vídeňský viadukt v Brně. Trať Břeclav–Brno náležela k síti Severní dráhy císaře Ferdinanda (KFNB), ovšem se zprovozněním celého spojení z Vídně do Krakova přestala být hlavním aktivem společnosti. Tím spíše, že v 70. letech 19. století vybudovala konkurenční Rakouská společnost státní dráhy (StEG) spojení z Vídně do Brna přes Hrušovany nad Jevišovkou. V 90. letech 19. století byly do trati Břeclav–Brno zaústěny čtyři nové místní dráhy: z Hodonína přes Čejč (1897), z Hustopečí (1894), z Pohořelic (1895) a ze Židlochovic (1895), z toho poslední dvě postavila přímo KFNB.

Význam jednokolejné dráhy Břeclav–Brno (pouze úsek Horní Heršpice – Brno získal v roce 1869 druhou kolej, a to díky stavbě trati do Přerova) až do roku 1918 upadal. Poté se však stala součástí hlavní železniční tratě spojující tři největší města Československé republiky. V roce 1928 došlo v Zaječí ke srážce dvou vlaků, která si vyžádala 28 obětí na lidských životech. Zdvojkolejnění se trať dočkala za první republiky v letech 1930–1936, přičemž byla upravena pro provoz motorových vozů Slovenská strela. Ty zde mohly jezdit rychlostí až 130 km/h, zatímco ostatní vlaky do 120 km/h.

Po Mnichovské dohodě byla trať na sedmi místech přerušena novou hranicí. Součástí Německé říše se staly Břeclav, Zaječí, Šakvice a Vojkovice. Po skončení druhé světové války se trať stala opět součástí spojení mezi Prahou a Bratislavou. V 50. letech 20. století se na dráze udály dvě vážné nehody (1950 v Podivíně a 1953 u Šakvic). Celá trať byla v roce 1967 elektrifikována. V 80. letech byly některé úseky experimentálně upraveny na rychlost 140 km/h, v 90. letech byla v rámci výstavby prvního koridoru rychlost zvýšena na 160 km/h. Při tom byly také všechny stanice na trati poloperonizovány.

Na úseku mezi Hrušovany a Podivínem bývají za mimořádných bezpečnostních opatření prováděny rychlostní zkoušky nových vozidel. Dne 18. listopadu 2004 zde jednotka řady 680 Pendolino vytvořila český rychlostní rekord 237 km/h,^[2] za což ale následovala pokuta Drážního úřadu, který povolil zkoušky pouze do 230 km/h.

V roce 2021 inicioval městský úřad v Hustopečích anketu o přejmenování stanice Šakvice na „Hustopeče, dolní nádraží“ nebo „Hustopeče, průmyslová zóna“. Stanice totiž leží v katastru Hustopečí, i když je od města vzdálená 4,5 km. Obyvatelé Šakvic, které leží blíže stanici, jsou proti a poukazují i na to, že Hustopeče už mají jedno nádraží v centru města, i když leží na vedlejší trati.^[3]

Provoz (stav 2023) editovat

Trať využívají mj. vlaky EC/rj (Berlín –) Praha – Pardubice – Brno – Břeclav – Vídeň / Bratislava (– Budapešť) v hodinovém intervalu. Dále zde jezdí ve dvouhodinovém taktu rychlíky Brno – Břeclav – Olomouc proložené ve špičce pracovních dní rychlíky Brno–Hodonín.^[zdroj?]

Osobní vlaky plní funkci brněnské příměstské dopravy, v úseku z Brna do Vranovic (- Hustopeče u Brna) je ve špičce pracovního dne provoz zahuštěn až na půlhodinový interval. V úseku Tišnov - Hrušovany u Brna dokonce na interval 15 minut. Mimo špičku vlaky jezdí v intervalu 30-40 minut. Tyto vlaky jsou většinou vedeny jednotkou Moravia (řady 530 a 550); dříve typicky používané elektrické jednotky řady 560 byly staženy z provozu.^[zdroj?]

Stanice a zastávky editovat

Brno hlavní nádraží
Brno dolní nádraží
Brno-Horní Heršpice
Modřice
Popovice u Rajhradu
Rajhrad
Vojkovice nad Svratkou
Hrušovany u Brna
Šakvice
Zaječí
Rakvice
Podivín
Břeclav

Odkazy editovat

Reference editovat

↑ https://zdopravy.cz/2025-stat-poprve-rekl-kdy-bude-etcs-na-dvou-koridorech-povinne-27729/
↑ NOHEL, Petr. Jednotka řady 680 vytvořila nový rychlostní rekord českých železnic. Stránky přátel železnic [online]. Listopad 2004 [cit. 2010-07-19]. Dostupné online.
↑ OSOUCH, Marek. Svár o název vlakové stanice rozetne anketa. Mladá fronta DNES, Brno a jižní Morava. 29. 1. 2021, s. 12.

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu železniční trať Břeclav–Brno na Wikimedia Commons
Trať 250 na ZelPage.cz

[1] ttps://zdopravy.cz/2025-stat-poprve-rekl-kdy-bude-etcs-na-dvou-koridorech-povinne-27729/

[2] NOHEL, Petr. Jednotka řady 680 vytvořila nový rychlostní rekord českých železnic. Stránky přátel železnic [online]. Listopad 2004 [cit. 2010-07-19]. Dostupné online.

[3] OSOUCH, Marek. Svár o název vlakové stanice rozetne anketa. Mladá fronta DNES, Brno a jižní Morava. 29. 1. 2021, s. 12.

[1]

[2]

[3]