Svědkové Jehovovi

náboženská skupina

Náboženská společnost svědkové Jehovovi (často nazývaní jehovisté,[1][2] což však sami považují za hanlivé označení[3]) je ne-trojiční náboženská společnost. Vznikla z kroužku lidí společně studujících bibli podle témat mezi léty 18701879 v Allegheny ve státě Pensylvánie v USA. Náboženská společnost se rozšířila do světa pod názvem Mezinárodní sdružení vážných badatelů Bible. Roku 1931 byla oficiálně založena pod současným názvem Svědkové Jehovovi.[4][5][6][7] Svou víru a činnost nepovažuje za novou, ale za obnovení křesťanství 1. století.[8] Celosvětově mají asi 8,68 milionu členů.[9] K roku 2018 bylo v Česku okolo 15 tisíc svědků Jehovových.[10]

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi
Sál Království v Zámostí u Hradce Králové
Sál Království v Zámostí u Hradce Králové
Registrace v ČR
Datum 1. 9. 1993
Statutární orgán
Název Výbor společnosti
Sídlo Armády 1306/2b, Praha 58 - Stodůlky, 158 00
Člen Peter Hamedej (koordinátor výboru společnosti, od 4. 2. 2010)
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Rejstřík církví a náboženských společností
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svědkové Jehovovi věří, že proroctví z bible vztahující se k minulosti se splnila, a ta ostatní vypovídají o současném a budoucím vývoji.[11] Jsou známi pro svoje podomní kázání, šíření časopisů Probuďte se! a Strážná věž, neakceptování krevních transfúzí, neúčastí na politickém životě. Hlasité pochybování nad učením organizace pak bývá důvodem k vyloučení ze společenství.[12] Člověk může být vyloučen jak za nesouhlas s učením, tak kvůli alkoholismu, kouření, pomlouvání, výbuchům hněvu, extrémnímu tělesnému týrání členů rodiny aj. S lidmi, kteří byli vyloučeni nebo z organizace odešli, se stávající členové nestýkají, ani je nezdraví.[13][14] Svědkové používali svůj vlastní překlad bible pod názvem Svaté Písmo – Překlad nového světa, který vyšel ve 185 jazycích a 227 milionech výtisků. V roce 2019 vyšel nový překlad, Bible – Překlad nového světa.

Svědkové Jehovovi již několikrát na základě svých výkladů bible ohlašovali konec současného světa, a to k letům 1914,[15] 1915,[16] 1925,[17] 1941[18] a naposledy na rok 1975.[19]

Celosvětová činnost svědků JehovovýchEditovat

Celkový počet svědků Jehovových po celém světě je k roku 2019 - 8 683 117. V roce 2019 bylo vedeno se zájemci (lidé, kteří nejsou svědkové Jehovovi) 9 618 182 bezplatných domácích biblických studií. 20 919 041 – to je počet účastníků Památné slavnosti (připomínka smrti Ježíše Krista).

Misijně aktivní jsou obvykle všichni zdraví členové sboru včetně starších, tedy představených. U svědků Jehovových není rozdělení na laiky a kněze. Všichni vykonávají veškeré činnosti ve sborech i mimo něj bez nároku na finanční odměnu. Výjimku tvoří Celosvětový řád svědků Jehovových ve zvláštní celodobé službě, což jsou ti, kteří vykonávají misijní a související činnost v množství hodin odpovídající plnému pracovnímu poměru, kdyby byli zaměstnáni. Ti dostávají kapesné na pokrytí úhrad svých nutných nákladů.[20][21]

Svědkové Jehovovi jsou mimo své misijní činnosti známí též svou neziskovou publikační aktivitou (mj. časopisy Strážná věž a Probuďte se!). Vydali v češtině překlad Bible pod názvem Překlad nového světa. Společnost vydává Bibli a laické publikace na ní založené (časopisy, traktáty, brožury, knihy) mimo tištěné formy a internetu též v různých audio a video elektronických formátech, a to v několika stech jazycích a různých stylech psacího písma (cyrilice, latinka, čínské znakové písmo, arabské písmo aj.), včetně Znakového jazyka neslyšících a Braillova písma pro nevidomé.[22][23][24] Na celém světe je mezi svědky Jehovovými více než 16 tisíc neslyšících zvěstovatelů, kteří se sami aktivně podílejí na kazatelské činnosti.[25] Do několika znakových jazyků byla rovněž přeložena část Bible a jiné publikace této společnosti.[26]

Internetové stránky svědků Jehovových jw.org jsou ke konci roku 2019 přeloženy do 1007 jazyků.

Svědkové Jehovovi v ČeskuEditovat

Do roku 1938Editovat

 
J.F. Rutherford - Osvobozeni (1926)

V českých zemích došlo k prvním pokusům o prezentaci učení Badatelů Bible (od roku 1931 Svědků Jehovových) na přelomu 19. a 20. století. Jako organizovaná skupina zde začali působit zřejmě od roku 1907. Po celé období první republiky pak postupně zvyšovali svou misijní aktivitu. Výraznou evangelizační činností a také stoupajícím počtem odpíračů vojenské služby[27] si velice rychle vysloužili zájem policejních i vojenských úřadů republiky. V roce 1928 začali na území Československa působit jako úředně schválený spolek.[28]

Období nacismuEditovat

Stejně aktivně, jako v meziválečném období, působili svědkové Jehovovi i v období okupace a rovněž v ilegalitě během státního zákazu činnosti,[29] a v období snah totalitního režimu úplně tuto společnost vyhladit.

 

Pamětní deska svědků Jehovových v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen v Rakousku.

’Oběti v tomto táboře trpěly a umíraly a pohrdaly nadvládou teroru kvůli svému hlubokému křesťanskému přesvědčení.’

Filipanům 4:13 „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“’

Jedním z důvodů perzekuce německých svědků Jehovových během druhé světové války byl fakt, že odmítali sloužit v armádě a brát do ruky zbraň.[30] Podle jiného stanoviska byli svědkové Jehovovi ve II. světové válce perzekvováni pro vyhrocený spor prezidenta společnosti J. F. Rutherforda s Adolfem Hitlerem kvůli znárodnění majetku organizace. Svědkové na výzvu prezidenta společnosti zaplavili německé úřady radikálními protestními telegramy jako odpor proti zabavení majetku, a na tomto základu začalo jejich pronásledování.[31]

Z obdobných důvodů byli svědkové Jehovovi tvrdě postihováni ve všech zemích okupovaných nacisty, včetně území Protektorátu Čechy a Morava. V době nacistického Německa bylo jejich pronásledování neobyčejně brutální.[32] V koncentračních táborech, kam byli zavíráni, byli nuceni nosit jako označení fialové trojúhelníky.[33][34][35]

Období komunismuEditovat

V komunistickém Československu byly desítky svědků vězněny za maření dozoru nad církvemi, kterého se dopouštěli výrobou a šířením své náboženské literatury.[36] Je zdokumentován minimálně jeden případ, kdy uvězněný představitel svědků Jehovových zemřel za podivných okolností ve věznici Státní bezpečnosti.[37]

Je známo přinejmenším 243 svědků, kteří byli minimálně ve 304 soudních kauzách (mnozí opakovaně) odsouzeni a vězněni pro odpírání vojenské služby[38][39][40][41] (Část mužů z řad svědků se v souladu ze zákonem z roku 1958 stala na mnoho let profesionálními horníky, čímž byli od vojenské služby osvobozeni.[42][43])

V poválečném období překročil počet svědků Jehovových v ČSR dva tisíce osob. Po převratu v roce 1948 byl záměr hnutí zlikvidovat. Vedoucí představitelé byli vězněni, konaly se domovní prohlídky, literatura byla zabavována. Ani postupem let sice svědkové Jehovovi nezískali státní uznání a jejich činnost byla stále nelegální, byla však státem trpěna výměnou za spolupráci s komunistickým režimem, kterou navázali od roku 1960. V červnu tohoto roku se již 95 % svědků Jehovových účastnilo voleb, což jejich věrouka o politické neutralitě dříve nedovolovala. Svědkové tehdy (podle jimi proklamovaných principů křesťanské neutrality a důsledného stranění se politiky) většinou nevolili, nebo hlasovací lístky znehodnocovali, v některých výjimečných případech dokonce veřejně a se značnou okázalostí.[44] Vedení československých svědků dávalo obsah publikované literatury ke schválení pracovníkům ministerstva vnitra. Přes tyto snahy se však svědkům Jehovovým nikdy nepodařilo vyjednat legalizaci produkce jejich náboženské literatury. Veškerá literatura československých svědků byla v letech 1948–1989 vyráběna a distribuována ilegálně a desítky věřících, kteří byli přistiženi při její výrobě nebo distribuci, byli za svou náboženskou činnost vězněni.[45][46][47][48][49]

Řadoví věřící byli po roce 1960 vedením organizace vyzvání, aby nepoužívali necenzurované samizdaty, vydávané před rokem 1958, které mohly obsahovat výzvy k politické neutralitě, kritiku komunistické ideologie a téma krevní transfúze. Komunikace vedení NSSJ s komunistickými orgány způsobila mezi řadovými věřícími rozkol. Vedle oficiální organizace spojené s americkým ústředím tak existovala i oddělená skupina, která tvořila třetinu svědků Jehovových. Ta se nazývala Pravověrní svědkové Jehovovi a držela se původních nauk a pravidel politické neutrality. Pronásledování svědků Jehovových ze strany Státní bezpečnosti ukončil až rok 1989. StB byla zrušena a svědkové nyní mohli v Československu působit svobodně. Světové vedení organizace vyzvalo oddělené svědky, aby se spojili s ostatními sbory.[50]

Po roce 1989Editovat

 
Sál království v Kyjově

V novodobém Česku získala zákonnou registraci v roce 1993, přičemž předchozí registrace z demokratického Československa se nebrala v úvahu.[21][51][52] Pro její získání muselo Vedení české organizace NSSJ popřít učení o odmítání krevní transfúze pro děti svědků Jehovových. Ministerstvu kultury ČR na otázku "Učí NSSJ, že rodič - člen NSSJ má bránit poskytnutí krevní transfúze svému nezletilému dítěti v případě, kdy neposkytnutí transfúze může podle vyjádření ošetřujícího lékaře způsobit dítěti poškození zdraví nebo smrt?" proto odpovědělo slovy "Ne, NSSJ to nevyučuje." Vedení svědků Jehovových v ČR těmito stručnými slovy popřelo existenci nauky,[53][54] ačkoli ještě v předchozím roce v publikaci Naše služba Království (září 1992) vyzývala rodiče, aby bránili přijetí transfúze u svých dětí: "Lékař možná tvrdí, že krev upraví zdravotní stav vašeho nemocného dítěte. Vy však musíte být pevně rozhodnuti odmítnout krev za sebe a za své děti dříve, než se dostanete do nějaké naléhavé situace, protože si ceníte svého vztahu k Jehovovi více než jakéhokoli domnělého prodloužení života za cenu porušení božského zákona.[55]

Náboženská společnost tak získala nejvyšší státní uznání, které církve a náboženské společnosti mohou mít. NSSJ náleží všechna zvláštní práva,[56] jako jsou uzavírání církevních sňatků, duchovní služba ve věznicích, právo vyučovat náboženství ve státních školách, od roku 2011 též právo na zpovědní tajemství. Právo být financována podle zvláštního právního předpisu o finančním zabezpečení církví a náboženských společností má, ale státní dotace, stejně jako v jiných zemích, nečerpá.[57][58]

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi dvakrát podala kasační stížnost proti Ministerstvu kultury ČR kvůli přiznání práva na zpovědní tajemství.[59][60] V roce 2010 následkem těchto sporů byl formálně změněn Základní dokument církve, aby obsahoval explicitní výrazy jako 'duchovní' a 'úřad', které zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, k přiznání tohoto práva podle českého právního řádu vyžaduje a bylo tak zákonu plně vyhověno.[61][21]

Při sčítání lidu v roce 2011, kde byla otázka náboženské víry a vyznání dobrovolná, uvedlo název 'Náboženská společnost Svědkové Jehovovi' 13 069 obyvatel ČR, což je změna v absolutních číslech na 56 % stavu oproti Sčítání lidu 2001, a 90 % stavu oproti Sčítání lidu 1991. Dotklo se jí tak, podobně jako většinu církví, snižování lidí hlásících se při sčítání.[43] Interní statistiky společnosti vykazují v podstatě stabilní členskou základnu mezi 14 až 16 tisíci aktivními členy, a to v celém mezidobí, včetně let kdy se konalo Sčítání lidu 1991, 2001, 2011.[62] Religionista Zdeněk Vojtíšek v analýze výsledků SLDB11 označil interní statistiky [Svědků Jehovových v ČR] za „velmi spolehlivé“ a uvedl, že „udávají, že svědků je u nás v posledních dvaceti letech přibližně stejný počet: asi 14-16 tisíc. Tomuto internímu počtu, podle Vojtíška, také zhruba odpovídají i sčítání lidu v roce 1991 a 2011. (15 tisíc, respektive 13 tisíc). Naopak v roce 2001 počet podle sčítání lidu náhle vyskočil na 23 tisíc, zatímco podle vlastní statistiky bylo svědků v ČR přibližně stále stejně, konkrétně 15 558.“[63][64][65][66]Největší počet rodin svědků Jehovových, se dle Sčítání lidu 2011, i v současnosti nadále koncentruje v oblastech spojených s těžbou nerostných surovin, což z historického hlediska potvrzuje stěhování svědků Jehovových do havířských oblastí, neboť horníci byli v době komunistické totality od, tehdy povinné, vojenské služby osvobozeni. Muži hlásící se k Svědkům Jehovovým tak mohli místo automatického vězení za odpírání vojenské služby, z důvodu svědomí a náboženského přesvědčení, pracovat v dolech.[43] Významné počty Svědků jsou též v Praze a Středočeském kraji.

Dnes NSSJ v Česku eviduje zhruba 15 tisíc neplacených kazatelů, tzv. zvěstovatelů, a za poslední desetiletí pokřtila přes 3 tisíce osob, v průměru 290 ročně.[67] Zvěstovatelé u nás v roce 2014 vedli se zájemci 7 215 biblických studií a Památné slavnosti se účastnilo v Česku 26,4 tisíc lidí. Místní svědkové jsou organizováni do asi 234 sborů, které fungují jako samostatné právnické osoby.[68] Sbory badatelů Bible se scházejí v sálech Království. Celosvětově evidují přes 115 416 sborů.[69]

 
Sál Království svědků Jehovových v Teplicích

Status a kategorizaceEditovat

Státní uznání a registrace se liší podle zemí. Ve Velké Británii a USA je např. tato společnost registrována jako 'charita', v jiných zemích, jako např. ČR, Řecko nebo Itálie jako standardní náboženská společnost. V nedemokratických, totalitních, či náboženských nesekulárních režimech, bývá registrace často zamítána a Svědkové bývají pronásledování, zavírání do vězení, mučeni, obviňováni, bývá jim bráněno ve shromažďování.[70]

V některých demokratických a sekulárních státech bývají Svědkové Jehovovi označováni za sektu nebo kult.[71][72][73] Některé státy, jako například Singapur, zakazují svědkům propagaci svých materiálů.[74]

Z hlediska religionistiky se odborníci liší v názorech, zda jde o sektu, nové náboženské hnutí ovlivněné křesťanstvím, či o křesťanskou církev. Ohraničení těchto religionistických pojmů mezi odborníky a veřejností není jednotné, jejich kritéria jsou široká, a mění se i slovní význam v průběhu času. Jako 'nové náboženské hnutí' je tak například pokládána každá religiozita stará 400 let, tedy vzniklá v období následujícím po reformaci a protestantismu v 16. a 17. století, zatímco náboženské směry vzniklé a oddělené v průběhu reformace (katolictví, luteránství, kalvinismus, pravoslaví, atd.) jsou již pokládány za hlavní střední proud ('Mainstream Christianity').

VěroukaEditovat

 
Shromáždění svědků Jehovových v Sále Království v Portugalsku

Očekávání „konce světa“Editovat

Svědkové Jehovovi nevěří ve zničení zeměkoule, ale pouze ve zničení lidstva. [75] Učí o celosvětové Armagedonské bitvě, v níž má dojít k nahrazení současného světového systému Božím Královstvím, což je vláda 144 tisíc (malé stádo). Většina, tedy velký zástup spravedlivých pod jejich vládou, má v budoucnu naději na věčný život v obnoveném pozemském ráji.[19] Ne pouze svědků samotných, ale milióny jiných lidí.[76] Samotný Armagedon však přežijí pouze svědkové Jehovovi, všichni ostatní lidé na zemi (včetně křesťanů) v jeho průběhu zemřou.[77]

Svědkové Jehovovi již několikrát na základě svých výkladů Bible očekávali přesný letopočet konce světa, a to k letům 1914,[78] 1915,[79] 1925,[80] 1941 a naposledy na rok 1975.[81]

Po posledním neúspěšném proroctví organizace uvádí již pouze časová období, kdy apokalypsa vypukne. Podle učení se měli konce dožít lidé, kteří žili v roce 1914 a zároveň byli ve věku, v němž byli schopni sledovat světové dění.[82] Jednalo se o generaci lidí, kteří byli v roce 1914 dospělí. Organizace však byla nucena pojem „tato generace“ dále pozměňovat. Publikace „Probuďte se!“ z 8. října 1968 uvedla, že konce současného světa se s jistotou dožije ještě minimálně patnáctiletá mládež. O deset let později publikace „Strážná věž“ z října 1978 (česky samizdat 8/1979) učila, že se Armagedonu dožijí ti, kteří byli schopni události roku 1914 pouze pozorovat. O dva roky později časopis „Strážná věž“ z 15. října 1980 (česky 1. listopadu 1981 a samizdat 7/1981) sděluje, že trvale si zapamatovat události jsou schopny již děti ve věku okolo 10 let. Uplynulo dalších několik let a „Strážná věž“ z 15. května 1984 (česky 1. února 1985 a samizdat 21/1984) uvedla, že pojem „tato generace“ zahrnuje také děti, které se v té době (v roce 1914) narodily. Ty by měly dožít konce současného světa. Po nesplnění poslední úpravy proroctví o generaci roku 1914 musela organizace nauku změnit.[83] Nauka platná v současnosti stanovuje konec současného světa do období života generace, která na generaci pamatující rok 1914 navazuje a zároveň ji svým životem částečně překrývá.[84]

Používání Božího jména JehovaEditovat

Preferují aktivní používání starozákonního Božího jména JHVH. Současné překlady Bible obvykle nahrazují toto jméno jako Hospodin (Elohim). V překladu svědků Jehovových je ve starém zákoně JHVH zachováno v latinském tvaru Jehova, v Novém zákoně pak nahradili autoři tímto jménem tituly Pán (Kyrios) a Bůh (Theos) na 237 místech dle vlastního uvážení.[85][19][86]

Odmítají učení o TrojiciEditovat

Protože se jejich věrouka od křesťanských církví podstatně liší, a to především v otázce Boží Trojjedinosti,[87][88] nejsou obvykle považováni za křesťany.[89] Proti této nauce poukazují svým výkladem některých biblických textů, jako například v Janově evangeliu 14:28 "Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já." Podle ortodoxní křesťanské nauky však Kristus pronáší tato slova z pozice svého stavu ponížení coby Ježíše člověka podle hymnu listu Filipským (2:6-7) "Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí." V Bibli svědků Jehovových je naopak tento text přeložen do významu opačného.

Ježíš Kristus je Boží syn, nikoli BůhEditovat

Svědkové Jehovovi nepovažují Ježíše Krista za Boha, ale za stvořeného Božího Syna, archanděla Michaela, a první Boží stvoření vůbec.[90][91][92] Tato nauka vychází z jejich výkladu některých biblických veršů jako například: Koloským 1:15 "On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření." Podle ortodoxní křesťanské nauky však text pojednává o počátku Ježíše coby člověka a jeho božství dokládá například prologem Janova evangelia (Jan 1:1) "Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh," potvrzené Tomášovým vyznáním (Jan 20:27) "Můj Pán a můj Bůh!"

Posmrtný život existuje jen pro skupinu vybranýchEditovat

Svědkové Jehovovi popírají nesmrtelnost lidské duše.[93][94] Ta je podle jejich učení životem nebo součástí lidského těla, která umírá s ním.

Svědkové Jehovovi učí, že jen „malé stádo“ doslovně 144 000 vybraných lidí půjde do nebe, ale že většina má být vzkříšena Bohem na očištěné Zemi po armagedonu. Jeden z veršů, o které se opírá jejich výklad je Žalm 37:29 "Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy." Křesťanská ortodoxie však žalmy pro předpověď budoucnosti nepoužívá. Číslovka 144 000 je chápána jako symbolika velkého počtu zachráněných z židovského národa (12 x 12 izraelských kmenů x 1000).

Slavení svátkůEditovat

Neslaví Vánoce a jiné svátky.[95][96][97] Neslaví ani narozeniny. Svědkové Jehovovi nejsou proti dávání dárků ani proti rodinným setkáním, nemohou však souviset např. s oslavou životního jubilea, s obecně slavenými křesťanskými svátky, lidovými nebo společenskými zvyky.[98] Jediným svátkem, který Svědkové Jehovovi slaví, je tzv. „Památná slavnost“ kterou si svědkové připomínají Poslední večeři Ježíše Krista a jeho apoštolů.[99] (viz svátky Svědků Jehovových).

Náboženské symbolyEditovat

Nepoužívají žádné náboženské symboly, ani kříž,[100][101] protože to považují za projev modloslužby.[102][98] V současnosti svědkové Jehovovi učí, že Ježíš Kristus nezemřel na kříži, nýbrž byl umučen na mučednickém kůlu.[103]

Politická neutralita a odpírání vojenské službyEditovat

Svědkové Jehovovi se od začátku druhé světové války neúčastní politického života a mimo výjimek ani válečných konfliktů.[104] Stručně o tom napsala Strážná věž v 5.1. 2006: Když se Ježíš — ještě jako ustanovený Král — ocitl před římským místodržitelem Pontským Pilátem, prohlásil: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není z tohoto zdroje.“ (Jan 18:36) Podle výkladu Svědků Jehovových tedy proti nikomu nepozvednou zbraň ani nebudou v lidských konfliktech podporovat žádnou stranu.

Vztah k jiným církvímEditovat

Svědkové Jehovovi považují pouze sebe za pravé křesťany, praktikující pravé náboženství na zemi a vykazující morální převahu nad lidmi mimo jejich společenství. Zbytek světa včetně jiných církví vnímají jako organizaci ďábla, v terminologii organizace nazývanou velký Babylón, jež podvádí lidi a je nezpůsobilá k dobru. Podle učení organizace Bůh brzy zničí lidstvo v armagedonu, který fyzicky přežijí pouze svědkové Jehovovi. Posláním svědků je proto naléhavá misijní služba, kterou je třeba provádět také mezi křesťany. Neúčastní se ekumenického hnutí, ani se nepodařilo mezi nimi a křesťany navázat spolupráci, například v oblasti humanitární pomoci, kde je spolupráce církví již běžná.[105][106]

Vztah k bývalým spoluvěřícímEditovat

S lidmi, kteří byli vyloučeni nebo z organizace odešli, se stávající členové nestýkají, ani je nezdraví. Toto poměrně přísné opatření se obvykle vztahuje i na členy vlastní rodiny.[13][14] Postoj se opírá o jejich výklad biblického textu 1. Korintským 5:11-13 (Překlad nového světa) Ale teď vám píšu, abyste se přestali stýkat s každým, kdo je známý jako bratr, a přitom se dopouští sexuální nemravnosti nebo je chamtivec, modlář, uráží druhé, je opilec nebo vyděrač. S takovým člověkem ani nejezte. Proč bych měl soudit ty venku? Nesoudíte ty uvnitř, zatímco Bůh soudí ty venku? „Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“ Zákaz styku však platí vůči všem bývalým členům, i pokud z organizace odešli pro jiné důvody (například nesouhlas s naukami, praxí organizace, nebo veřejnou kritiku organizace).

Transfuze a očkováníEditovat

Svědkové Jehovovi odmítají transfúze plné krve, a 4 hlavních složek krve – bílých krvinek, červených krvinek, krevních destiček a krevní plazmy,[107] a to od roku 1945, tedy již přes 70 let. Přijímají ovšem frakce,[108] náhražky krve a moderní alternativní postupy na ředění krve, hormony podporující zrychlenou přirozenou krvetvorbu, hemodialýzu a jiné moderní lékařské postupy.[109][110][111]

V některých případech byli svědkové ochotni riskovat svoje zdraví i zdraví svých dětí.[112][113] Několikrát lidé dokonce kvůli odmítnutí transfúze zemřeli.[114][115] Především kvůli nim se před řadou let začal vyvíjet nový obor lékařství, tzv. bezkrevní medicína.[116][117] Také transfuzi krve nepřijímají na základě svého výkladu Bible.

Stalo se, že soud nařídil léčbu dítěte krevními deriváty proti vůli rodičů, protože v daném případě to byla dle ošetřujících lékařů jediná známá možnost s šancí na záchranu života. Ústavní soud k tomu ve svém nálezu uvedl, že „ochrana zdraví a života dítěte [...] je zcela relevantním a více než dostatečným důvodem pro zásah do rodičovských práv, kdy jde o hodnotu, jejíž ochrana je v systému základních práv a svobod jednoznačně prioritní.[118]

Evropský soud pro lidská práva, Evropská konvence lidských práv, naproti tomu v opačných verdiktech, než české soudy, nařizuje respektovat status autonomie dospělého člověka nad svým tělem a plně rozhodovat o způsobu podstoupené či odmítnuté léčby, společně s principy bioetiky.[119][120][121][122][123]

Před rokem 1952 měli svědkové Jehovovi dle jejich výkladu Bible zakázáno také očkování.[124] Od začátku 50. let je však očkování svědky Jehovovými po celém světě přijímáno zcela běžně. Pokud snad někdo dnes určité očkování odmítá, je to věc jeho vlastního rozhodnutí, které nesouvisí s všeobecným vyznáním víry. Před rokem 1980 měli svědkové Jehovovi dle jejich výkladu Bible zakázány také transplantace orgánů. Dnes jsou již povoleny a případné zbytky krve v darovaném orgánu nadto nejsou v rozporu s biblickými zásadami o krvi.[125]

OdkazyEditovat

Oficiální stránky svědků JehovovýchEditovat

Stránky poskytující informace o svědcích JehovovýchEditovat

ReferenceEditovat

  1. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky. Heslo jehovista. 
  2. MALINA, Jaroslav, a kol. ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk [online]. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009 [cit. 2014-02-27]. Heslo jehovisté, s. 1759. Dostupné online. ISBN 978-80-7204-560-0. 
  3. Oficiálna stránka Jehovových svedkov: jw.org [online]. [cit. 2020-05-21]. Odst. Kto sú Jehovovi svedkovia?. Dostupné online. (slovensky) 
  4. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1. , dále Vojtíšek 2004, s. 98
  5. Strážná věž, 1. 2. 1989, Boží soudy musí být oznamovány. Citace: Jak plynul čas, badatelé Bible se ztotožnili s Jeremjášem ještě více, když bylo roku 1931 na sjezdu v Columbu, Ohio, oznámeno, že biblické jméno pro tuto odvážnou skupinu křesťanů by mělo být „svědkové Jehovovi“.
  6. Náboženské skupiny na okraji společnosti, oddíl Svědkové Jehovovi, str. 7-38, Ladislav Špaček, Univerzita Pardubice - Bakalářská práce, 2009
  7. Zrušené registrace církví komunistickými zákony po roce 1948 Mezi nimi také 'Spolek svědků Jehovových - Mezinárodní sdružení badatelů Bible, československá větev' - spolek zrušen a rozpuštěn zákonem č.j. 3111/25-31/12-1848-VB/3 MV ČSR, a 'Strážní věž, biblická a traktátní společnost, československá větev' - spolek zrušen a rozpuštěn zákonem č.j. 3111/6-2/3-1949-VB/3 MV ČSR
  8. Téma: Svědkové Jehovovi, odstavec 'Jak staré je náboženství svědků Jehovových?', odstavec 'Jak docházejí svědkové Jehovovi ke svému výkladu Bible?', rs str. 324-str. 334
  9. 2019 Grand Totals [online]. 201 [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  10. Svědkové Jehovovi na celém světě: Česká republika [online]. 2019 [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  11. Je Bible opravdu Boží Slovo?, Strážná věž, 1.3.2010
  12. HODOUŠ, Stanislav. Český armagedon - Vývoj očekávání konce světa v prostředí českých svědků Jehovových. 1.. vyd. Prusinovice: Vlastním nákladem, 2016. 68 s. ISBN 978-80-260-9513-2. S. 18-19. 
  13. a b Proč je vyloučení láskyplné opatření, Strážná věž, 2015, w15 4/15 str. 29-31.
  14. a b FERFECKI, Stanislav. Byl jsem svědkem Jehovovým. 1.. vyd. Bratislava: Evangelická církev metodistická v ČSSR, 1990. 86 s. ISBN 80-85013-02-9. S. 14. 
  15. wol.jw.org [online]. wol.jw.org [cit. 2016-02-17]. Dostupné online. 
  16. NOVOTNÝ, Tomáš; VOJTÍŠEK, Zdeněk. Základní orientace v nových náboženských směrech. 3.. vyd. Praha: Oliva, 1995. 47 s. ISBN 80-85942-00-3. S. 5. 
  17. RUTHERFORD, John. Miliony nyní žijících lidí nikdy nezemřou. 1. vyd. Praha: Nakladatelské právo, 1920. 92 s. S. 56-57, 62. 
  18. FRANZ, Raymond. Krize svědomí. 2. vyd. Praha: Návrat domů, 1998. 415 s. ISBN 80-85495-80-5. S. 179. 
  19. a b c Vojtíšek 2004, s. 98
  20. Ročenka svědků Jehovových 1992
  21. a b c Základní zásady činnosti (STATUT), Základní dokument, Prohlášení k zákonu, Dopis na MK, Seznam dokumentů na MK ČR
  22. Studium Bible je pro neslyšící přínosné, Probuďte se!, 1.7.2010
  23. Zvolte si svůj znakový jazyk
  24. Český znakový jazyk
  25. Ročenka svědků Jehovových 2011, str. 6-9
  26. Ročenka svědků Jehovových 2012, str. 26
  27. BLAŽEK, Petr. „A nepozdvihne meč…“ Odpírání vojenské služby v Československu 1948-1989. Praha: Academia, 2007. 339 s. ISBN 978-80-200-1558-7. 
  28. „Vojáku Vladimíre…“ : Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby z důvodu svědomí. Praha: NZB, 2009. 232 s. ISBN 978-80-904272-1-1. S. 39–40. 
  29. Komunistické právo v Československu, Kapitoly z dějin bezpráví, Svoboda vyznání a právní poměry církví a náboženských společností v letech 1948-989, Mgr. Petr Jäger, 2009
  30. GRÜN, Max von der. Dva dopisy Pospischielovi. Doslov. Praha: NZB, 2015. 274 s. ISBN 978-80-905864-3-7. 
  31. Svědkové Jehovovi a 2. světová válka. www.dingir.cz [online]. [cit. 2018-10-21]. Dostupné online. 
  32. (anglicky) Položka "Jehovah's Witnesses" na stránkách Holocaust Encyclopedia provozované muzejní společností "United States Holocaust Memorial Museum"
  33. Z historie koncentračních táborů: Značení vězňů. osvetim.valka.cz [online]. [cit. 2011-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-01. 
  34. Merkelová v Dachau: 'Nezapomeňte, jaké bezpráví z Německa vzešlo', ČT24, 20. 8. 2013
  35. HESSE, Hans. „Am mutigsten waren immer wieder die Zeugen Jehovas“. Verfolgung und Wiederstand der Zeugen Jehovas im Nationalsozialismus. Bremen: Edition Temmen, 2000. 464 s. ISBN 3-86108-724-3. 
  36. [Křesťanská civilizace a legitimita knižní evangelizace v českých zemích http://www.kolportaz.cz/evangelizace.html], Kolportaz.cz
  37. Přísně tajné vraždy. Smrt proti vlastní víře, Česká televize, 2010.
  38. „Vojáku Vladimíre…“ : Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby z důvodu svědomí. Praha: NZB, 2009. 232 s. ISBN 978-80-904272-1-1. S. 120. 
  39. BLAŽEK, Petr. A nepozdvihne meč-- : odpírání vojenské služby v Československu 1948-1989. Praha: Academia, 2007. 339 s. ISBN 978-80-200-1558-7. 
  40. Odpírání vojenské služby v Československu 1948–1989
  41. Ladislav Šmejkal (1933), PaměťNároda, 01. 4. 2007.
  42. Archivovaná kopie. www.usd.cas.cz [online]. [cit. 2010-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-02. 
  43. a b c Definitivní výsledky Sčítání lidu 2011, Tab. 614c Obyvatelstvo podle věku, náboženské víry a pohlaví
  44. Náboženská společnost a Stát. Historie svědků Jehovových v Československu, Branislav Martinek, kapitola: Z ilegality do "ilegality" (vývoj v letech 1955 - 1960), brožura publikována na webu www.straznavez.cz, vedeném bývalými členy NSSJ
  45. ADAMY, Herbert. Byl jsem manažerem ilegální továrny. Praha: Ostrov, 1999. 77 s. ISBN 80-86289-03-6. 
  46. [Kolportáž náboženské literatury v letech 1948–1989 http://www.kolportaz.cz/evangelizace.html#6]
  47. Rychetský, L.: Vnitřně svobodný kus života. S Jiřím Gruntorádem o samizdatech. A2, 18/2012.
  48. Zdechovský, L.: Svědci Jehovovi slaví vítězství nad ministerstvem. Odvolací soud rozhodl, že resort spravedlnosti je musí odškodnit. ChristNet, 20. 6. 2001.
  49. Ladislav Šmejkal (1933), PaměťNároda, 01. 4. 2007.
  50. MARTINEK, Branislav. Náboženská společnost a stát. Praha: Dingir, 2000. 64 s. ISBN 80-902528-3-4. S. 46-47. 
  51. [Ročenka svědků Jehovových, 1972, oddíl Československo]
  52. [Ročenka svědků Jehovových, 2000, oddíl Česká republika]
  53. REMEŠ, Prokop. Svědkové Jehovovi - Historický přehled. 1. vyd. Praha: Oliva, 1995. 32 s. ISBN 80-90003-3-6. S. 20. 
  54. S.R.O., Jyxo. starnouci | Galerie.cz. starnouci.galerie.cz [online]. [cit. 2016-08-06]. Dostupné online. 
  55. NEUVEDENO, neuvedeno. Chraňme své děti před zneužíváním krve. Naše služba království. 1992-09-01, čís. 9, s. 3. 
  56. Zvláštní práva církví a náboženských společností církví. www.mkcr.cz [online]. [cit. 2011-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-26. 
  57. Rejstřík registrovaných církví a náboženských společností, Ministerstvo kultury ČR
  58. Jednání s církvemi | Náboženská společnost Svědkové Jehovovi | Ministerstvo kultury | 2006
  59. Soudní spory vedené s Ministerstvem kultury od r. 1998. www.mkcr.cz [online]. [cit. 2011-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-09. 
  60. Svědci Jehovovi nemají právo na zpovědní tajemství
  61. Výpis z Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností
  62. Ročenka svědků Jehovových 1990–2013 v češtině, před 1990 jen český samizdat a oficiální Ročenky společnosti v angličtině
  63. Sčítání lidu, domů a bytů v České republice 1991, 2001, 2011
  64. 2. část, Roste hlavně počet věřících mimo instituce, www.christnet.cz, Vojtíšek Zdeněk, 16. 1. 2012
  65. 1. část, Spiritualita, pragmatismus, lhostejnost, www.christnet.cz, Vojtíšek Zdeněk, 9. 1. 2012
  66. Východní Německo - nejateističtější země světa, ChristNet.cz, Matulík Rostislav, 2. 5. 2012
  67. [Ročenka 2003–2015]
  68. Církve a náboženské společnosti. www.mkcr.cz [online]. [cit. 2011-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-05. 
  69. Celkový přehled — O svědcích Jehovových
  70. Tiskové zprávy dle regionů a zemí, vydali Svědkové Jehovovi
  71. J. Gordon Melton, 1992, Encyclopedic Handbook of Cults in America, strana 81-89
  72. Svědkové Jehovovy: Kult izolace a strachu. www.medium.com [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (Anglicky) 
  73. Ex-Jehovah's witness reveals secrets of religious group. independent.co.uk [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (Anglicky) 
  74. Singapur zrušil zákaz komunismu nikoliv však svědků Jehovových. www.asianews.it [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. (Anglicky) 
  75. 'Svědkové Jehovovi věří, že celá Bible je inspirované Boží slovo; nedrží se nějakého vyznání založeného na lidské tradici, ale drží se Bible jako normy pro všechno, čemu věří.'], Rozmluvy z Písem, str. 324-334
  76. Čeho Boží království dosáhne? Co říká Bible
  77. HODOUŠ, Stanislav. Český armagedon - Vývoj očekávání konce světa v prostředí českých svědků Jehovových. 1.. vyd. Prusinovice: Vlastním nákladem, 2016. 68 s. ISBN 978-80-260-9513-2. S. 20. 
  78. wol.jw.org [online]. wol.jw.org [cit. 2016-02-17]. Dostupné online. 
  79. NOVOTNÝ, Tomáš; VOJTÍŠEK, Zdeněk. Základní orientace v nových náboženských směrech. 3.. vyd. Praha: Oliva, 1995. 47 s. ISBN 80-85942-00-3. S. 5. 
  80. RUTHERFORD, John. Miliony nyní žijících lidí nikdy nezemřou. 1. vyd. Praha: Nakladatelské právo, 1920. 92 s. S. 56-57, 62. 
  81. Vojtíšek 2004, s. 98
  82. Světaširá bezpečnost pod Knížetem pokoje. [s.l.]: Samizdatové vydání, 1985. 118 s. S. 12. 
  83. FRANZ, Raymond. Hledání křesťanské svobody. Davle: Kernberg Publishing, 2011. 606 s. ISBN 978-80-87168-03-. S. 402-403. 
  84. Boží království panuje!. Brooklyn: Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, 2014. 240 s. S. 11-12. 
  85. HOLDEN, Andrew. Jehovah's Witnesses: Portrait of a Contemporary Religious Movement. [s.l.]: Routledge, 2002. Dostupné online. ISBN 0415266092. S. 64. (anglicky) 
  86. Boží jméno v Novém zákoně. www.straznavez.cz [online]. [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  87. Strážná věž 1.12.2006, Antikrist odhalen, str. 3-7 Dalším výplodem scestného lidského smýšlení, který se objevil o staletí později, je nauka o takzvané svaté Trojici. Ta vychází z tvrzení, že Ježíš je Všemohoucí Bůh a zároveň Boží Syn. V knize The Church of the First Three Centuries (Církev prvních tří století) její autor Dr. Alvan Lamson píše, že nauka o Trojici "pocházela ze zdrojů zcela cizích židovským a křesťanským Písmům; že vyrostla a byla naroubována na křesťanství rukama Otců ovlivněných Platónem." Kdo byli ti ´Otcové ovlivnění Platónem´? Nikdo jiný než odpadlí duchovní, kteří se slepě zamilovali do pohanských nauk řeckého filozofa Platóna.
  88. A Brief History of the Doctrine of the Trinity in the Early Church (Stručné dějiny nauky o Trojici v rané církvi), PhDr. George Tsakiridis, 2007
  89. Vojtíšek 2004, s. 87
  90. Kolasanům 1:15-17 v Překlad nového světa
  91. Kolosanům 1:15-17 v Český ekumenický překlad
  92. Věří svědkové Jehovovi v Ježíše? Pokud ano, proč se nejmenují svědkové Ježíšovi? Rozhovor, Strážná věž, 2014-05
  93. Co je duše? Co říká Bible
  94. "Duše“ a "duch“ — Co tyto pojmy doopravdy znamenají?
  95. Měli bychom slavit svátky?
  96. Postavte se na stranu pravého uctívání
  97. Ježíšovo narození — Jak a proč k němu došlo, Strážná věž z 15. prosince 2002
  98. a b Názory a zvyky, které se Bohu nelíbí
  99. KOZÁK, Ladislav; PROFANT, Vít. Svědkové Jehovovi [online]. [cit. 2008-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-20. 
  100. [History of the Cross, 2009]
  101. Jak se Bůh dívá na modlitební pomůcky?
  102. Lze pohanský svátek prohlásit za křesťanský? Strážná věž z 15. prosince 2007
  103. HODOUŠ, Stanislav. Český armagedon - Vývoj očekávání konce světa v prostředí českých svědků Jehovových. 1.. vyd. Prusinovice: Vlastním nákladem, 2016. 68 s. ISBN 978-80-260-9513-2. S. 19. 
  104. www.dingir.cz [online]. www.dingir.cz [cit. 2016-04-01]. Dostupné online. 
  105. Kdo dnes jedná podle Jehovovy vůle?. Brooklyn: Watch Tower Bible And Tract Society Of New York, 2012. 32 s. S. 4-5. 
  106. Říkají „mír“, když mír není — ONLINE KNIHOVNA Strážné věže. wol.jw.org [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  107. Jehovisté a krevní deriváty - Zdraví.Euro.cz. Zdraví.Euro.cz. 2009-11-10. Dostupné online [cit. 2018-11-28]. (česky) 
  108. Krevní frakce a chirurgické postupy
  109. Bezkrevní medicína v klinické praxi, 14.12.2009, zdravi.e15.cz
  110. Novinky: Bezkrevní léčba?, 6.5.2002, media.novinky.cz
  111. Svědkové Jehovovi a odmítání transfuze krve, Projekt Kolportáž.cz - mapování historie vývoje moderní komunikace a masmédií.
  112. Miminko s nádorem potřebovalo transfuzi, nastal boj. Rodiče jsou jehovisti. eurozpravy.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  113. Oběť nehody odmítla kvůli vyznání transfuzi krve. Zemřela. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  114. Je-li to nutné, lékaři dají dítěti transfuzi i přes odpor rodičů, říká právník. idnes.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  115. Znakem sektářství je poslušnost, která jde za hranici smrti. katyd.cz [online]. [cit. 2018-11-28]. Dostupné online. 
  116. Seriál: Bezkrevní medicína, 24. srpna 2012, www.ordinace.cz
  117. Postupy při "bezkrevních" operacích, 30. srpna 2012, www.ordinace.cz
  118. Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. III.ÚS 459/03: Právo rodičů odmítajících léčbu nezletilého dítěte [online]. Ústavní soud České republiky, 2004-08-20 [cit. 2014-05-02]. Dostupné online. 
  119. [Caring Autonomy: European Human Rights Law and the Challenge of Individualism (Cambridge Bioethics and Law)], Katri Lõhmus, Evropský soud pro lidská práva, 2015
  120. Caring Autonomy: European Human Rights Law and the Challenge of Individualism, Cambridgská univerzita, 2015
  121. Evropská konvence lidských práv Archivováno 12. 4. 2015 na Wayback Machine, Right to Private Life, Physical integrity
  122. CASE OF JEHOVAH'S WITNESSES OF MOSCOW AND OTHERS v. RUSSIA, paragraf č. 136
  123. Google Knihy, výňatek z knihy 'Caring Autonomy: European Human Rights Law and the Challenge of Individualism', paragraf č. 136, r. 2015„136. The freedom to accept or refuse specific medical treatment, or to select an alternative form of treatment, is vital to the principles of self-determination and personal autonomy. A competent adult patient is free to decide, for instance, whether or not to undergo surgery or treatment or, by the same token, to have a blood transfusion. However, for this freedom to be meaningful, patients must have the right to make choices that accord with their own views and values, regardless of how irrational, unwise or imprudent such choices may appear to others. Many established jurisdictions have examined the cases of Jehovah's Witnesses who had refused a blood transfusion and found that, although the public interest in preserving the life or health of a patient was undoubtedly legitimate and very strong, it had to yield to the patient's stronger interest in directing the course of his or her own life (see the judgments cited in paragraphs 85 to 88 above). It was emphasised that free choice and self-determination were themselves fundamental constituents of life and that, absent any indication of the need to protect third parties – for example, mandatory vaccination during an epidemic, the State must abstain from interfering with the individual freedom of choice in the sphere of health care, for such interference can only lessen and not enhance the value of life (see the Malette v. Shulman and Fosmire v. Nicoleau judgments, cited in paragraphs 85 and 87 above).“
  124. Očkování - problém vyznání Archivováno 3. 1. 2012 na Wayback Machine, vaccineriskawareness.com
  125. Koordinační středisko transplantací - Náboženství a transplantace Archivováno 29. 12. 2010 na Wayback Machine, str 1-7

LiteraturaEditovat

  • ADAMY, Herbert. Byl jsem manažerem ilegální továrny. Praha: Ostrov, 1999. 77 s. ISBN 80-86289-03-6. 
  • BLAŽEK, Petr. „A nepozdvihne meč…“ Odpírání vojenské služby v Československu 1948-1989. Praha: Academia, 2007. 339 s. ISBN 978-80-200-1558-7. 
  • FRANZ, Raymond. Krize svědomí. 2. vyd. [s.l.]: Návrat domů, 1998. 416 s. ISBN 80-85495-80-5. 
  • GRÜN, Max von der. Dva dopisy Pospischielovi. Doslov. Praha: NZB, 2015. 274 s. ISBN 978-80-905864-3-7. 
  • HESSE, Hans. „Am mutigsten waren immer wieder die Zeugen Jehovas“. Verfolgung und Wiederstand der Zeugen Jehovas im Nationalsozialismus. Bremen: Edition Temmen, 2000. 464 s. ISBN 3-86108-724-3. 

Externí odkazyEditovat

OstatníEditovat

Opozice bývalých členů NSSJEditovat