Eliška a její rod

československý televizní seriál z roku 1966

Eliška a její rod je československý komediální televizní seriál, vzniklý v produkci Československé televize, která ho také v roce 1966 vysílala. Celkem vzniklo devět dílů, z nichž se dochovalo pouze sedm epizod. Seriál natočil režisér František Filip podle scénáře Jaroslava Dietla a Jiřího Hubače. Zaměřuje se na jednu pražskou hospodu a její zaměstnance v čele se servírkou Eliškou Rabasovou, kterou ztvárnila Olga Scheinpflugová.

Eliška a její rod
Žánrkomedie
Formátseriál
DramaturgieJana Dudková
Jiří Hubač
ScénářJaroslav Dietl
Jiří Hubač
RežieFrantišek Filip
HrajíOlga Scheinpflugová
Josef Kemr
Jiří Sovák
Iva Janžurová
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Počet řad1
Počet dílů9 (seznam dílů)
Obvyklá délka57–68 min
Produkce a štáb
KameraVladimír Opletal
HudbaJiří Malásek
Jiří Bažant
Způsob natáčenípřevážně živě
Produkční
společnost
Československá televize
DistributorČeskoslovenská televize
Premiérové vysílání
StaniceČeskoslovenská televize
Formát obrazučernobílý, 4 : 3
Vysíláno16. února 1966 – 21. prosince 1966
Eliška a její rod na ČSFD, Kinoboxu, FDb, SZ, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PříběhEditovat

Na předměstí Prahy funguje v rámci podniku Restaurace a jídelny hospoda čtvrté cenové skupiny, kterou vede svérázný, bodrý, ale mírně cholerický hostinský Evžen Kroupa. Jako servírka a kuchařka zde pracuje rázná a dobrosrdečná Eliška Rabasová, které pomáhá mladá a trochu ztřeštěná Monika. Eliška i hostinský Kroupa bydlí ve stejné budově, jako se nachází hospoda, a jednoho dne se v domě objeví neznámý podivín Sova, kterého si Eliška vezme jako podnájemníka.

ObsazeníEditovat

Hlavní roleEditovat

Vedlejší roleEditovat

ProdukceEditovat

Seriál Eliška a její rod se vyvinul z plánované televizní hry[1] a původně pro něj tvůrci plánovali alespoň dvanáct dílů.[2] Scenárista Jaroslav Dietl, který byl hlavním autorem pořadu, psal titulní roli servírky Elišky pro Olgu Scheinpflugovou, která ji následně skutečně přijala. Byla to jedna z mála jejích televizních rolí.[3][4] Do dalších rolí obsadil režisér František Filip Josefa Kemra, začínající Ivu Janžurovou a Jiřího Sováka,[3] který v seriálu poprvé hrál rádiovce, což pak využil i v Chalupářích.[5] Autorsky se na seriálu podílel také Jiří Hubač, který napsal druhý díl.[6] Seriál byl vysílán živě.[4]

VysíláníEditovat

Po Rodině Bláhově (1959–1960) a Třech chlapech v chalupě (1961–1964) byla Eliška a její rod třetím československým televizním seriálem.[7] První díl byl na obrazovkách Československé televize uveden 16. února 1966 v 19.50 hod,[8] závěrečný devátý pak 21. prosince 1966 v 19.55 hod.[9] Seriál byl vysílán živě[4] (jako poslední v Československu) v přibližně měsíčním intervalu kolem osmé hodiny večerní, obvykle ve středu (pouze dva díly ve čtvrtek kolem 20.00 hod).

Záznamy posledních dvou dílů, „Živelní pohroma“ a „Staročeši proti mladočechům“, byly v pozdější době zničeny nebo ztraceny.[6]

Všech sedm zachovaných dílů vydala v roce 2014 Česká televize na DVD. Jako bonus sem byly zařazeny i jediné čtyři dochované epizody předchozího seriálu Tři chlapi v chalupě.[10][11]

Seznam dílůEditovat

Č. v seriáluNázevRežieScénářDatum premiéryStav
1DceraFrantišek FilipJaroslav Dietl19660216a16. února 1966dochován
2PodnájemníkFrantišek FilipJiří Hubač19660316a16. března 1966dochován
3SynFrantišek FilipJaroslav Dietl19660427a27. dubna 1966dochován
4HostinskýFrantišek FilipJaroslav Dietl19660512a12. května 1966dochován
5MonikaFrantišek FilipJaroslav Dietl19660608a8. června 1966dochován
6BenjamínekFrantišek FilipJaroslav Dietl19660629a29. června 1966dochován
7UtopenecFrantišek FilipJaroslav Dietl19661012a12. října 1966dochován
8Živelní pohromaJaroslav Dietl19661103a3. listopadu 1966nedochován
9Staročeši proti mladočechůmJaroslav Dietl19661221a21. prosince 1966nedochován

PřijetíEditovat

Podle Zdeňka Bláhy z Rudého práva odstoupil Jaroslav Dietl, coby hlavní autor Elišky a jeden z autorů předchozích Tři chlapů v chalupě, od anekdotických narážek na současnou společnost, na čemž byli postaveni Tři chlapi, a v Elišce se zaměřil na dramatické charaktery a všední životní situace. Herecké obsazení v čele s Olgou Scheinpflugovou potom označil za znamenité.[12] Příběhově však byl seriál podle Rudého práva spíše zklamáním kvůli triviálním motivům, absenci výraznější myšlenky a konvenčnímu útlému příběhu,[13] i když režie Františka Filipa pomohla seriálu k vyrovnanosti a přehlednosti.[14] Bláha také označil sedmý díl „Utopenec“ kvůli „krizi scenáristy“ i „problémům inscenačním“ (nezralý herecký výkon Jiřího Schmitzera) za jeden z nejhorších, „co jsme zatím v tomto žánru viděli“.[15] Naopak Dušan Havlíček z týdeníku Kulturní tvorba uvedl, že „Utopenec [je] zřetelně kvalitativním krokem vpřed v tomto seriálu, který dlouho nemohl najít svou tvářnost“. Pochválil Dietlův scénář s „typickým dietlovským humorem“, stylizovanou lidovou řečí, trefně umístěnými aktuální narážkami a přímočarostí příběhu, stejně jako postavu Sovákova hostinského i Filipovu režii.[16]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Eliška a její rod. Kulturní tvorba. 1966, čís. 2, s. 2. 
  2. Z. Další Eliška. Rudé právo. 1966-06-11, s. 2. Dostupné online. 
  3. a b MATĚJKOVÁ, Jolana. Jaroslav Dietl: Tajemství vypravěče. Praha: Nakladatelství XYZ, 2009. ISBN 978-80-87021-62-0. S. 47–48. 
  4. a b c Reportáž z pořadu Abeceda ČT [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. 
  5. SOVÁK, Jiří; KOPECKÁ, Slávka. Sovák a jeho spisy aneb Léčba smíchem. Praha: Nakladatelství Slávka Kopecká, 2010. ISBN 978-80-86631-95-0. S. 212. 
  6. a b MOC, Jiří. Seriály od A do Z : Lexikon českých seriálů. Praha: Česká televize, 2009. ISBN 978-80-7404-036-8. S. 61–62. Dále jen Moc. 
  7. Moc, s. 291.
  8. Televize. Rudé právo. 1966-02-16, s. 6. Dostupné online. 
  9. Televize. Rudé právo. 1966-12-21, s. 6. Dostupné online. 
  10. Eliška a její rod [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. 
  11. Eliška a její rod [online]. Csfd.cz [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. 
  12. BLÁHA, Zdeněk. Eliška a její rod. Rudé právo. 1966-02-19, s. 2. Dostupné online. 
  13. zb. Zklamání z Elišky. Rudé právo. 1966-03-19, s. 2. Dostupné online. 
  14. zb. Nové inscenace. Rudé právo. 1966-05-13, s. 2. Dostupné online. 
  15. BLÁHA, Zdeněk. Viděli jsme na obrazovce. Rudé právo. 1966-10-15, s. 2. Dostupné online. 
  16. HAVLÍČEK, Dušan. Viděli jsme na obrazovce. Kulturní tvorba. 1966, čís. 42, s. 14. 

Externí odkazyEditovat