Olga Scheinpflugová

česká herečka a spisovatelka

Olga Scheinpflugová (3. prosince 1902 Slaný[7]13. dubna 1968 Praha[8])[9] byla česká herečka, spisovatelka, básnířka a dramatička, manželka Karla Čapka.

Olga Scheinpflugová
Olga Scheinpflugová, 1919
Olga Scheinpflugová, 1919
Narození3. prosince 1902
Slaný
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. dubna 1968 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
ChoťKarel Čapek (1935–1938)
RodičeKarel Scheinpflug
PříbuzníKarel Scheinpflug[1] a Božena Konrádová[2] (sourozenci)
Edmond Konrád (švagr)[3]
Josef Čapek (švagr)[4]
Helena Čapková (žena bratra dané osoby nebo jeho partnera)[5]
Antonín Čapek (tchán)[6]

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

editovat
 
Výkaz docházky a prospěchu Olgy Scheinpflugové z první třídy obecné školy ve Slaném

Narodila se v rodině spisovatele Karla Scheinpfluga (1869–1948) a matky Boženy, rozené Fričové (1878–1911).[10] Jejími sourozenci byli Karel Scheinpflug (1899–1987, pozdější ochránce autorských práv Karla Čapka) a Božena Scheinpflugová (1901–1984, provdaná za dramatika a kritika Edmonda Konráda). Po více než roce vdovství se otec oženil s Miladou Krinerovou (1871–1955).

Od roku 1918 studovala herectví u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla. V roce 1920 byla angažována do Švandova divadla. V letech 1922–1928[11] byla členkou Městského divadla na Král. Vinohradech.

Ve filmu se poprvé objevila v roce 1922, v němém filmu Zlatý klíček podle scénáře Karla Čapka.

Od ledna 1929 přešla z Divadla na Vinohradech do Národního divadla.[12][13]

Život s Karlem Čapkem

editovat
 
Olga Scheinpflugová u norského fjordu (výřez z fotografie od Karla Čapka)

S Karlem Čapkem se Olga Scheinpflugová osobně seznámila v roce 1920, kdy podle jejího vyprávění na ni počkal před Švandovým divadlem, ve kterém hrála. Obě rodiny zpočátku vztahu nepřály.[14] Dne 26. srpna 1935 se na vinohradské radnici za Karla Čapka provdala,[15][16] své umělecké příjmení Scheinpflugová si však ponechala. Se svým manželem žila v jeho polovině dvojdomu bratří Čapků, který si Josef a Karel Čapkovi postavili v dnešní Praze 10 a ve vile na Strži u Dobříše. Během společného života procestovali řadu evropských zemí a žila s ním až do jeho smrti v prosinci 1938.

Německá okupace

editovat

V období Protektorátu Čechy a Morava sice pracovala dále jako herečka, byla však opakovaně vyslýchána gestapem a ve svém domě musela strpět prohlídky. Ve svých vzpomínkách zejména uvádí, že byla podezřelá z uchovávání dopisu Edvarda Beneše z exilu Karlu Čapkovi.[14]

V listopadu 1940 odešla na nátlak ze souboru Národního divadla, v její roli ji nahradila Lída Baarová.[14][17] Protižidovský a pronacistický Arijský boj ji v roce 1941 napadl i pro její pohostinská vystoupení se slovy „...Nechtěla byste toho jednání nechat, milostpaní? Máme na vás nepěkné vzpomínky ještě z dob, kdy jste byla pravidelnou páteční návštěvnicí hradních židovských potlachů.“[18]

Poválečné období a závěr života

editovat

Po válce se druhem Olgy Scheinpflugové stal JUDr. František Krčma (1910–1996), který po jejím úmrtí především usiloval o vydání jejích spisů, zejména pamětí Byla jsem na světě.[19]

Významné filmové role se dočkala až v televizním seriálu Eliška a její rod (1966).

V roce 1946 se vrátila do souboru Národního divadla a zůstala zde až do své smrti v roce 1968. Za svůj život vytvořila na jeho scénách přes 130 rolí.[20] Svou divadelní kariéru ukončila v pohostinském vystoupení v Divadle na Vinohradech ve hře Karla Čapka Matka, jež měla premiéru 1. září 1967 v režii Luboše Pistoria.[21] Podle oficiálně publikované verze bylo příčinou jejího kolapsu neukázněné chování dětských diváků při odpoledním představení hry o Velikonocích 1968, které dohrála, ale po kterém se již na jeviště nevrátila. Faktorů, které aktuálně zhoršily její dlouholetou srdeční chorobu tak, že krátce nato zemřela,[22] bylo ovšem víc. Do ošetření na třetí interní klinice fakultní nemocnice UK v Praze na Karlově náměstí byla přijata 11. dubna 1968. 13. dubna 1968 dopoledne podala interview, ve kterém prohlásila, že prožívá jedno z nejhezčích období svého života a že následující den konečně bude moci vydat svědectví o svém dávném příteli Janu Masarykovi.[23] Téhož dne v 16:55 hodin však na III. interní klinice fakultní nemocnice v Praze zemřela na srdeční infarkt, který se vyvinul v dopoledních hodinách téhož dne.[8] Národní pohřeb se konal 19. dubna 1968.[24] Pohřbena je v Praze na Vyšehradě.[25]

V roce 2022 bylo na její počest pojmenováno náměstí a tramvajová zastávka na Praze 5.

Ocenění

editovat

Básnické sbírky

editovat
  • 1931 – Všední den
  • 1936 – Kouzelná obálka
  • 1934 – Skleněná koule
  • 1938–1945 – Tunel smrti
  • 1939 – Stesk[26]

Divadelní hry

editovat
  • Chladné světlo (komedie) 1936
  • Madla z cihelny (komedie) 1927
  • Viděla jsem Boha (drama) 1945
  • Zabitý (komedie)
  • Guyana (drama) 1945
  • Houpačka (veselohra) 1934
  • Okénko (veselohra) 1931
  • Láska není všechno (komedie) 1929
  • Hra na schovávanou
  • Pan Grünfeld a strašidla
  • Červený kolotoč (román) 1927
  • Divadelní zápisky 1928
  • Babiola 1930
  • Dvě z nás (román) 1932–1933
  • Klíč od domu 1934
  • Balada z Karlína (román) 1935
  • Sestry (román) 1938
  • Vycpaný medvěd (román) 1941
  • Přežitá smrt (sbírka prosy) 1947
  • Český román, Praha : František Borový, 1947 – autobiografický román
  • Poslední kapitola (román) 1958
  • Bílé dveře (román) 1962
  • Margita 1965
  • Karanténa, Praha, Melantrich, 1972
  • O divadle a tak podobně, Praha, Melantrich, 1985 – napsáno spolu s K. Čapkem
  • Byla jsem na světě, Praha : Mladá fronta, 1994, 2. vydání, ISBN 80-204-0421-X – kniha vzpomínek

Vybrané divadelní role

editovat

Filmografie

editovat

Televize

editovat

Autorka námětu

editovat

Reference

editovat
  1. Dostupné online.
  2. Dostupné online.
  3. Dostupné online.
  4. Dostupné online.
  5. Dostupné online.
  6. Dostupné online.
  7. Matriční záznam o narození a křtu Olgy Scheinpflugové farnost Slaný
  8. a b Příčiny úmrtí národní umělkyně Olgy Scheinpflugové. Rudé právo. 20. 4. 1968, s. 2. Dostupné online. 
  9. MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Olga Scheinpflugová, s. 107–111. 
  10. Matrika oddaných, p. Marie Sněžná Praha, 1882–1900, snímek 130
  11. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  12. Olga Scheinpflugová k Národnímu divadlu. Pestrý týden. 13. 10. 1928, s. 6. Dostupné online. 
  13. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 436
  14. a b c SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Byla jsem na světě. Praha: Mladá fronta, 1988. 
  15. Foto „Svatba Olgy Scheinpflugové a Karla Čapka“. Lidové noviny. 27. 8. 1935, s. 1. Dostupné online. 
  16. Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných magistrátu na Vinohradech, sign. MGVIN O154, s. 107
  17. Český rozhlas Dvojka: Stopy Lídy Baarové v Národním divadle
  18. (dostupné online v NK ČR) Nevinná Olga Scheinpflugová. Arijský boj. 10/1941, s. 4. Dostupné online. 
  19. Jaromír Novotný: JUDr. František Krčma (In: Český dialog). www.cesky-dialog.net [online]. [cit. 2017-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-12. 
  20. Olga Scheinpflugová v databázi Archivu Národního divadla
  21. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 100, ISBN 978-80-239-9604-3.
  22. KRČMA, Karel. Co bylo dál (doslov); In:Byla jsem na světě. Praha: Mladá fronta, 1988. 
  23. František August a JAB: Ve znamení temna. Sovětská špionážní a podvratná činnost proti Československu v letech 1918–1969. Votobia Praha 2001, s. 237
  24. V paměti svého národa. NÁRODNÍ POHŘEB OLGY SCHEINPFLUGOVÉ. S. 1. Rudé právo [online]. 20. 4. 1968 [cit. 2018-12-30]. S. 1. Dostupné online. 
  25. hrob Olgy Scheinpflugové a Karla Čapka na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-10. 
  26. DATABAZEKNIH.CZ. Stesk - všechna vydání | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-06-15]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 48–50, 54, 61, 73, 89, 105, 115, 123, 133, 143, 207–8, 262, 265, 272, 333, 348, 350
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 252, 259, 277, 287, 315–7, 322, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 152, 169, 176, 217–8, 230–2, 247, 252, 267, 269, 274, 286
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 32–6, 168, 349, 358, 363, 390
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 27, 46, 72–4, 85, 156, 209, 211, 306, 413, 427, 455, 464–5, 495, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 113, 172, 322, 326, 419, 467, 492.
  • Čeští spisovatelé 20. století. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. S. 553–555. 
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 650. 
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 73–75.
  • František Götz, Frank Tetauer: České umění dramatické, Část I. – činohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 335–8
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 62, 107–111
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 74, 108, 111–2, 136, 145, 239, 240, 245–6, 248–250, 254, 335, 352, 357, 359, 442, 465–6, 473, 499, 502, 524, 559, 597, 610, 625, 645, 647, 650–1, 664
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 436–8
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 128, 179, 216, 226, 239, 243, 304–5, 386, 394, 397, 399
  • Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 107–111. 
  • Městské divadlo na Král.Vinohradech: Ročenka "Kruhu solistů 1924", vyd. Městské divadlo na Král.Vinohradech, 1923, Praha, str. 70–3, 88
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 130–164, 180
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 156, 199, 259
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 29, 31, 33, 35, 43, 45–6, 100–1, 105, 129, 170–1, 176, 179, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 108. 
  • Josef Träger: Podobizny divadelních spisovatelů – Olga Scheinpflugová in: Československé divadlo č. 6, roč.XXI, 20. června 1938, Div. knihkupectví a nakladatelství Ot. Růžičky, Praha, 1938, str. 82–3
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 92, 228, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 149, 150, 152, 170, 175, 179, 185–6, 203 ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

editovat