Jiří Trnka

český animátor, ilustrátor, malíř, režisér, scenárista, scénograf, sochař a vysokoškolský pedagog
Další významy jsou uvedeny na stránce Jiří Trnka (rozcestník).

Jiří Trnka (24. února 1912 Plzeň-Petrohrad[1]30. prosince 1969 Praha) byl český výtvarník, loutkář, ilustrátor, malíř, sochař, spisovatel, scenárista, kostýmní výtvarník a režisér animovaných filmů. Jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu a světově uznávaný ilustrátor a tvůrce loutkových filmů.

Profesor Jiří Trnka
Narození24. února 1912
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. prosince 1969 (ve věku 57 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov města Plzně
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánífilmový režisér, scenárista, filmový producent, spisovatel, ilustrátor, malíř, loutkoherec, animátor, pedagog, sochař a scénograf
DětiHelena Trösterová (* 1945)
Jan Trnka (* 1956)
Jiří Trnka ml. (1940–2003)
Klára Trnková (* 1949)
Zuzana Ceplová (* 1938)
PříbuzníVojtěch Cepl
Vojtěch Cepl mladší
Oceněnínárodní umělec (1963)
Cena Hanse Christiana Andersena za ilustrace (1968)
Čestné občanství města Plzně (1990)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

 
Čestný hrob Jiřího Trnky na plzeňském Ústředním hřbitově

Mládí a studiumEditovat

Narodil se v Plzni-Petrohradu. Odmala byl v úzkém kontaktu s loutkami, které se vyráběly v jejich rodině. [2] Už na plzeňské reálce si jeho výtvarného nadání povšiml učitel Josef Skupa, který ho také přivedl do loutkového divadla. [3]Dal mu příležitost poznat divadelní zázemí a příležitostně vypomáhat s výtvarnou stránkou představení. Na jeho přímluvu rodiče umožnili Jiřímu studovat na výtvarné škole v Praze. [4] Setkání se Skupou bylo pro Jiřího Trnku rozhodujícím životním okamžikem. Stal se jeho mentorem a podporoval ho během studia i na začátku kariéry.

V letech 19291935 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Už během studia navrhoval a vytvářel kulisy pro Divadlo Spejbla a Hurvínka J. Skupy v Plzni. Pracoval také jako výtvarník v novinách. Kresbami a ilustracemi přispíval do časopisů Večer, Pestrý týden, A–Zet, Mladý hlasatel  Ahoj, Eva, Kvítek z čertovy zahrady. [5]Po skončení školy provozoval v letech 1936–1937 vlastní loutkovou scénu pod názvem Dřevěné divadlo v dnešním pražském Divadle Rokoko. Z finančních důvodů byl nucen provoz divadla ukončit.[4][6]

Ilustrátor a scénografEditovat

Začal se živit jako ilustrátor a díky svému originálnímu výtvarnému projevu se brzy zařadil mezi českou ilustrátorskou špičku. Během života ilustroval kolem stovky knížek. Významný podíl tvořily ilustrace knih pro děti. [7]

Od roku 1936 spolupracoval s Národním divadlem v Praze, pro které vytvářel scény a kostýmy. Svou nejznámější scénu pro Klicperova Zlého jelena si zopakoval s režisérem Frejkou ještě v Divadle na Vinohradech v roce 1948. V následujícím roce byla publikována jako knižní ilustrace. Od 50. let byl stále více zaměstnán filmem a ilustrační tvorbou, pro divadlo pracoval velmi zřídka. [8]

V Praze žil v letech 1938–1958 v Košířích ve vile (usedlosti) Turbová, později v Humlově domě na Kampě, který zakoupil. Jeho první ženou byla Helena Chvojková, pro jejíž knížku Zuzanka objevuje svět vytvořil ilustrace. Měli spolu tři děti. [9] Z druhého manželství s Venceslavou Trnkovou se narodily dvě děti. [5]Od roku 1960 bydlel na Kampě nedaleko svého přítele Jana Wericha.

Tvůrce animovaného filmuEditovat

Při svém prvním setkání s loutkovým filmem koncem třicátých let vytvořil několik loutek pro reklamní filmy Karla Dodala.

Roku 1945 se stal spoluzakladatelem studia Bratři v triku. Zpočátku vznikly úspěšné kreslené filmy Zasadil dědek řepu nebo Zvířátka a Petrovští, který byl oceněn na festivalu v Cannes.[10] Jiří Trnka chtěl však především pracovat s loutkami, proto v roce 1947 založil Studio loutkového filmu. Pod jeho vedením vznikl první celovečerní barevný loutkový film Špalíček podle knihy Mikoláše Alše.[10] V roce 1948 natočil svůj první celovečerní loutkový film Císařův slavík s hudbou Václava Trojana.[11] Trnka se na něm podílel jako režisér, výtvarník a scenárista. Následovala celá řada úspěšných filmů, které proslavily československý animovaný film po celém světě. Trnka byl velmi pracovitý, do své předčasné smrti natočil kolem dvaceti loutkových filmů. [4] Byly odměněny více než 50 cenami na nejrůznějších festivalech (Benátky, Paříž, Londýn, Karlovy Vary aj.) [12]

Od roku 1956 se více věnoval ilustrování knih a podílel se na přípravě české expozice na světové výstavě Expo 58 v Bruselu. K filmové tvorbě se vrátil v roce 1964.[11] V posledních letech života se kromě práce pro Expo 67 (navrhl část expozice Svět dětí) v Montrealu věnoval malbě a sochařské tvorbě, ale znovu i knižní ilustraci.

V roce 1963 mu byl udělen titul národního umělce, o rok dříve Řád práce. [12] V roce 1968 podepsal dokument dva tisíce slov. [13][11]

Roku 1967 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, práci mu však znesnadňovala pokračující těžká nemoc, jíž podlehl 30. prosince 1969. Pochován je na Ústředním hřbitově v Plzni.

DíloEditovat

S oblibou používal ve svých filmech loutky. Mezi jeho nejznámější loutkové filmy patří Staré pověsti české a Dobrý voják Švejk namluvené jeho přítelem J. Werichem a celovečerní film podle předlohy W. Shakespeara Sen noci svatojánské. Jeho dalším filmovým dílem60. let je například snímek Kybernetická babička a Ruka zpodobňující totalitu. Pro děti natočil loutkový film Bajaja a zpracoval filmovou verzi Starých pověstí českých. Se svým kolegou Břetislavem Pojarem udělal k filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera animovanou vložku.[10] Postavy v Trnkových filmech jsou převážně němé, před mluveným slovem dával přednost hudbě. Rád spolupracoval s hudebním skladatelem Václavem Trojanem.

Pracoval technikou filmu kresleného (např. Zasadil dědek řepu, Zvířátka a Petrovští), papírkového (Veselý cirkus, Dva mrazíci), maňáskového (Kuťásek a Kutilka, jak ráno vstávali) a hlavně loutkového (např. Čertův mlýn, Cirkus Hurvínek, Kybernetická babička, Ruka, Špalíček ). Výtvarně navrhl též řadu kreslených a loutkových filmů režisérů Stanislava Látala, Břetislava Pojara a Eduarda Hofmana. [5]

Ilustroval desítky knih pro děti. Velký úspěch měla hned první knížka Míša Kulička z roku 1939. Trnkovy originální poetické obrázky doprovodily například sbírku pohádek K.J.Erbena, Karafiátovy Broučky, Slovenské národní pohádky nebo Pohádky tisíce a jedné noci. [4] Dlouhá léta spolupracoval s Františkem Hrubínem, jejich poslední společnou knihou byl Špalíček veršů a pohádek (1957). Ve světě jsou nejznámější jeho ilustrace ke knize pohádek Hanse Christiana Andersena, za které získal v roce 1968 mezinárodní ocenění pro ilustrátory.

Sám napsal a ilustroval pohádkovou knihu Zahrada, k níž ho inspirovala poetická zahrada na Turbové. Je příběhem pěti kluků, kteří zvědavě, ale rozechvěle otevřou starou rozvrzanou branku a vejdou do tajemné zahrady. Odhalí v ní rozličná tajemství – potkají kamenného trpaslíka, učenou velrybu, zlomyslného kocoura a pět slonů. Příběh, který má své kouzlo, poezii i humor, patří mezi díla, jež léta oslovují děti i dospělé, a je nezapomenutelný.[14]Kniha se stala předlohou pro loutkový film, který natočil Břetislav Pojar v roce 1978 a několik divadelních adaptací.[5]

Trnkova filmová tvorba, stejně jako jeho ilustrace, rozrušovala konvenční stereotypy žánru, vynikala osobitou poetickou imaginací i humorem, charakteristickou pohybovou stylizací, nápaditým propojením výtvarné a hudební složky filmu, evokací krajinné atmosféry.[5]

Jiří Trnka byl nejen filmař a ilustrátor, ale věnoval se i volné umělecké tvorbě, malbě, grafice a plastikám. [4] [10]

FilmografieEditovat

Scénář, výtvarník, režie; loutkový (není-li uvedeno jinak):

Výtvarná spolupráce/výtvarník:

Další spolupráce v hraném filmu – návrhy kostýmů (není-li uvedeno jinak): :

Filmy o Jiřím Trnkovi:

  • 1955 Loutky Jiřího Trnky (r. Bruno Šefranka)
  • 1956 To jsou Bratři v triku (r. Bruno Šefranka, Břetislav Dvořák)
  • 1959 Skutečnost noci svatojánské (r. Václav Táborský)
  • 1967 Jiří Trnka (r. Jiří Lehovec)
  • 1997 Trnka z Čech (r. Miroslava Humplíková)
  • 1994 Jiri Trnka. The Man and His Job / Jiří Trnka. Člověk a jeho práce (r. Dolf Enters)
  • 1998 Jiří Trnka (pořad z TV cyklu Potomci slavných, r. Jana Hádková)
  • 2019 Jiri Trnka: A Long Lost Friend / Jiří Trnka: Nalezený přítel (r. Joël Farges)

OceněníEditovat

ZajímavostiEditovat

  • Jako jeden z mála ilustrátorů vůbec, ne-li jediný na světě, kreslil pravou, levou i oběma rukama současně. Ovšem k psaní používal ruku pravou.
  • Jedním z nejbližších Trnkových přátel byl Jan Werich. Trnka vytvořil kostýmy pro jeho film Císařův pekař a ilustrace pro knihu pohádek Fimfárum. Werich namluvil spolu s Vlastou Burianem postavičky v Trnkově filmu Dva mrazíci. Jeho hlasem mluví Švejk v Trnkově trojdílném loutkovém filmu Osudy dobrého vojáka Švejka.
  • Posledním Trnkovým filmem byl film Ruka, ve kterém se hlavní postava - umělec, vzbouří proti totalitě. Dílo připomíná pomník z roku 2015, umístěný v Borském parku v Plzni. Jeho autorem je Josef Mištera, zhotovitelem Luděk Míšek.[15]

Knižní tvorbaEditovat

  • TRNKA, Jiří. Zahrada. 1. vyd. Ilustroval Jiří Trnka. Praha: SNDK, 1962. 109 s.
  • TRNKA, Jiří. Zahrada. [7.] vyd., [ve Studiu trnka] 1. vyd. Ilustroval Jiří Trnka. Praha: Studio trnka, 2008. 110 s. ISBN 978-80-87209-15-8.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Plzeň (U panny Marie)
  2. Trnkovi potomci se sešli na plzeňské radnici - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  3. Legendy plzeňského loutkářství
  4. a b c d e CODR, Milan; KOPECKÁ, Jaroslava. Přemožitelé času sv. 20. Praha: Nezávislé tiskové centrum INTERPRESS MAGAZIN, 1989. Kapitola Jiří Trnka, s. 129-133. 
  5. a b c d e O osobnosti - Česká centra. www.czechcentres.cz [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-25. 
  6. Historie divadla | 100 let Rokoka. www.divadlorokoko.cz [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  7. Radio Prague International. Radio Prague International [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (česky) 
  8. Jiří Trnka. www.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  9. EXTERNÍ, autor. Instalace výstavy Jiří Trnko, mám tě rád začíná mít tvar. Táborský deník. 2020-08-31. Dostupné online [cit. 2020-11-22]. (česky) 
  10. a b c d Jiří Trnka. Filmový přehled [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (česky) 
  11. a b c Trnka Jiří malíř - ArtBohemia. www.artbohemia.cz [online]. [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. 
  12. a b POCHE, Emanuel. Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1975. S. 540. 
  13. Jiří Trnka aneb Walt Disney Východu. Taky ale umělec ve střetu s totalitním režimem. Plus [online]. 2020-08-28 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (česky) 
  14. Dle anotace v Databázi NK ČR k 5. vyd. (1990).
  15. KORELUS, Pavel. Ruka připomíná Trnku a boj proti totalitě. Plzeňský deník. 2015-11-18. Dostupné online [cit. 2021-02-10]. (česky) 

Externí odkazyEditovat