Emil Artur Longen

český dramatik, herec, malíř, režisér a spisovatel

Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Artur (křtěný Emil Václav František) Pitterman (29. července 1885 Pardubice24. dubna 1936 Benešov) byl český dramatik, režisér, herec, komik, scenárista, spisovatel a malíř, přední osobnost českého divadla a vůbec kultury počátku 20. století a první republiky.

Emil Artur Longen
Emil Artur Longen 1912
Emil Artur Longen 1912
Narození29. července 1885
Pardubice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. dubna 1936 (ve věku 50 let)
Benešov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníscenárista, dramaturg, malíř, režisér, dramatik, divadelní herec, filmový herec, filmový režisér, herec, spisovatel a kabaretiér
Manžel(ka)
Děti
  • Jiřina Longenová dcera
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Emila Václava Pittermana (matrika N 1880–1887 Pardubice - Jesenčánky + Zelené Předměstí (SOA Zámrsk))

Longen malířEditovat

Emil Artur Pittermann byl synem notáře z Vlašimi.[1] Vystudoval gymnázium v Benešově, od roku 1904 studoval na Akademii výtvarných uměníPraze u profesora Františka Thieleho. Z akademie byl vyloučen v roce 1908 za kázeňské přestupky. Pitterman byl všestranně nadaný, ale často neukázněný, díky tomu se o něm šířily fámy a legendy.

Již za studií (1907) se podílel na vytvoření malířské skupiny Osma, jejímiž členy byli např. Emil FillaBohumil Kubišta. Jako malíř inklinoval zprvu k postimpresionismuexpresionismu, později byl ovlivněn kubismem a sociálními motivy. Kromě obrazů tvořil kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů.

Longen kabaretiér a divadelníkEditovat

Současně ho okouzlilo prostředí divadla a kabaretu. Od roku 1909 už pod pseudonymem Longen spolupracoval s Eduardem Bassem. V následujících dvaceti letech se z Pittermanna stala výrazná osobnost pražských kabaretů, působil v Červené sedmě, Lucerně, Montmartru, Na poříčíRokoku. V roce 1920 založil v Praze kabaret BumRevoluční scénu. V Revoluční scéně poprvé dramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka ŠvejkaKarlem Nollem v hlavní roli, a Kischovu povídku Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde ústřední roli hrála Longenova žena Xena.

Nějaký čas působil také v zahraničí; v Paříži, LublaniBerlíně, kde měl vlastní scénu Wilde Bühne (1922). Přes Brno se vrátil do Prahy, kde v červnu 1925 založil spolu s režisérem Vladimírem Gamzou soubor Sečesteal („Spojené ensembly Českého studia E. A. Longena“), který se však dlouho při životě neudržel[2].

Poté Longen přišel do Divadla Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg a herec, psal pro ně i úspěšné komedie, některé byly i zfilmovány a dodnes patří u publika k těm nejoblíbenějším. Byly to např. hry C. a k. polní maršálek, Kasta pro sebe, V tlamě velrybyUž mě vezou. Longen měl na Burianovu uměleckou dráhu rozhodující vliv.

Longen filmař a spisovatelEditovat

Longen se zapsal do počátků české kinematografie, když byl r. 1911 spoluautorem a ústřední postavou grotesek o pražském švihákovi Rudim; poslední ze série, Rudi sportsman režíroval samostatně. V němém filmu se pak objevil už jen v roli kouzelníka v kriminálním filmu Otrávené světlo z r. 1921 po boku Karla LamačeAnny Ondrákové. Počátkem třicátých let si pak zahrál ještě ve dvou zvukových dramatech, významná byla především jeho role špiona Redla ve filmu Aféra plukovníka Redla.

O to významnější byly jeho náměty, především přepisy jeho divadelních komedií: C. a k. polní maršálek, Anton Špelec ostrostřelec, Nezlobte dědečkaPobočník Jeho Výsosti. Dosud se promítají i filmy Hrdinný kapitán Korkorán, On a jeho sestra, Matka KráčmerkaJedenácté přikázání.

Longen publikoval i fejetony a články z oblasti divadelnictví převážně v Českém slovuNárodních listech. Proslavil se i jako spisovatel, a jako první označil Vlastu Buriana „králem komiků“ (již 1927), když napsal jeho stejnojmennou biografii. O Jaroslavu Haškovi napsal knihu Jaroslav Hašek (1928) a o své předčasně zesnulé první ženě román Herečka (1929). To byla současně i autobiografie a cenný dokument doby, neboť zde Longen důkladně zachytil divadelní prostředí Prahy 10. a 20. let; vystupují zde skutečné osoby, a to některé pod upravenými jmény (např. sám Longen jako „Hauten“, Burian jako „Dolan“) a některé přímo bez úpravy (např. Hašek).[3]

Osobní životEditovat

V roce 1910 se oženil s herečkou Polyxenou Markovou (1891–1928). Xena pak manžela provázela v kabaretech i divadlech po celý život, než se rozhodla v květnu 1928 dobrovolně odejít ze života skokem z okna. Na Silvestra téhož roku se Longen oženil podruhé, s Marií Uhlířovou, s níž pak měl dcery Marii a Jiřinu.

Longen byl od mládí bohém a hýřil. Každý den pobýval v hospodě, kde se opíjel a dělal dluhy. Právě dluhům, resp. nutnosti je splácet, je připisována jeho umělecká činorodost.

Zemřel 24. dubna 1936 na perforaci žaludečního vředu v benešovské nemocnici[4], kam byl převezen z letního bytu z Vysoké Lhoty u Čerčan. Je pohřben na Vinohradském hřbitově.

CitátEditovat

Longen, to je kus historie českého divadla...Říkal-li ve svých vzpomínkách Václav Wasserman, velký Longenův druh, že Longen budil dojem vybuchující bomby, dojem prudce žijícího bouřliváka, který co kdy měl, tak za svého vzrušujícího života beze zbytku rozdal, nejen to potvrdím, ale řeknu, že rozdával ještě víc než co mohl, něco, co z něho jenom vyzařovalo – onen překrásný optimismus vyplývající z maximální a neodříkající účasti na životě. Longen byl prostě člověk, který uměl žít. Dalo by se o Longenovi, o tom velikém, trochu anarchisticky založeném, ale čistém a kamarádském člověku vyprávět a vyprávět. Byl prostě mušketýrem třicátých let.
— Jaroslav Marvan[5]

DíloEditovat

Biografické rományEditovat

FilmografieEditovat

Herecké roleEditovat

– němé filmy

– zvukové filmy

RežieEditovat

ScénářeEditovat

Náměty k filmůmEditovat

MalbyEditovat

Osobnosti české kultury vzpomínají na E. A. LongenaEditovat

Jiří Červený

  • Byl to malíř, spisovatel, žurnalista, herec, dramaturg a režisér. Měl dar několikerého talentu, znásobený dravým, neúkojeným temperamentem. Byl výbušný, rvavý, nespolehlivý. Při nočních toulkách se rád s přehnanou grimasou označoval jako "hrabě Longen", ač měl se šlechtou společné jen dluhy; a končíval své násilně přesvědčující debaty chraptivým: "Chápeš?"[6]
  • Jako komik měl velkou popularitu. Udivoval obecenstvo technickou virtuozitou svých výkonů. Začal v Schöblově kabaretu Na poříčí s mladým Eduardem Bassem. Oba měli rodinný důvod vystupovat pod pseudonymem. Pittermann byl dlouhý, proto se přezděl na Longena.[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 189
  2. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42
  3. Herečka (Emil Artur Longen) | Detail knihy | ČBDB.cz. www.cbdb.cz [online]. [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (česky) 
  4. Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 197
  5. Jiří Tvrzník: Jaroslav Marvan vypravuje, vyd. Novinář, 1975, str. 73, 75
  6. Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 189
  7. Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 190

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat