Otevřít hlavní menu

Benešov

město v okrese Benešov ve Středočeském kraji
Další významy jsou uvedeny na stránce Benešov (rozcestník).

Benešov (něm. Beneschau) je město ve Středočeském kraji, obec s rozšířenou působností a také největší město okresu Benešov. Leží v Benešovské pahorkatině 30 km jihovýchodně od Prahy, protéká jím Benešovský a Konopišťský potok. Žije zde přibližně 17 tisíc[1] obyvatel.

Benešov
Masarykovo náměstí
Masarykovo náměstí
Znak obce BenešovVlajka obce Benešov
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0201 529303
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Benešov (CZ0201)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Benešov
Historická země Čechy
Katastrální výměra 46,87 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 16 656 (2019)[1]
Nadmořská výška 368 m n. m.
PSČ 256 01
Zákl. sídelní jednotky 24
Části obce 15
Katastrální území 2
Adresa městského úřadu Městský úřad Benešov
Masarykovo nám. 100
256 01 Benešov u Prahy
Starosta Ing. Jaroslav Hlavnička (Volba pro Benešov)
Oficiální web: www.benesov-city.cz
E-mail: epodatelna@benesov-city.cz
Benešov
Benešov
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Zřícenina kláštera minoritů

V 11. století za vlády Přemyslovců probíhala kolonizace dosud neobydlených oblastí jižně od Prahy. První písemná zmínka o Benešově pochází z roku 1219 a jeho první osídlení bylo na místě dnes zvaném Na Karlově, kde vznikl panský dvorec, kostel a okolo nich osada. Poté se centrum přesunulo výstavbou městského tržiště na dnešní Masarykovo náměstí. Na Karlově byl založen minoritský klášter a majitelem se stal pražský biskup Tobiáš z Benešova, který si záhy vybudoval nové sídlo – Konopiště. Po vymření Benešoviců se majiteli stali Šternberkové a po nich městu zůstal znak – osmicípá zlatá hvězda v modrém poli. Jan Žižka zdejší klášter vypálil, když tudy táhl roku 1420 na Prahu.

Husité ale klášter nezničili úplně. Benešov se pak stal významným za doby vlády Jiřího z Poděbrad, když se roku 1451 právě v místním klášteře konal sněm za přítomnosti Jiřího, coby zemského správce, a Eneáše Sylvia, zástupce římské kurie. Jednalo se tehdy o smíření s katolickou Evropou. V roce 1473 vystoupila na zdejším sněmu také královna Johanka a tříhodinovou řečí ve zpustlém klášterním chrámu umravňovala české panstvo, vyzvala je, aby pamatovali na vládu svornosti jejího manžela a zesnulého krále Jiřího, zanechali rozbrojů mezi sebou a svorně pečovali o blaho a slávu vlasti. Johanka měla vystoupit podle Palackého i na dalším sněmu v Benešově v roce 1474, ale to již došlo k velké rozepři mezi ní a králem Vladislavem Jagellonským, takže se královna uzavřela ve svém vdovském sídle na Mělníce, kde roku 1475 zemřela.

V letech 1541–1566 žil v Benešově zvonař jménem Matěj Špic, z jehož dílny pochází mnoho zvonů, které zhotovil pro okolní kostely, jako v Bystřici, Okrouhlici, Louňovicích, Postupicích, na Hrádku, Olbramovicích, Kondraci a jinde v okolí. Velkou ranou pro město byla třicetiletá válka a zvláště obsazení švédským vojskem v roce 1648, jehož následky město poznamenaly na mnoho let. Roku 1703 byla založena piaristická kolej, na které se vyučovalo základní vzdělání a také gymnázium. Benešov se vykoupil z poddanství roku 1802 a jakožto etnicky české město se stal místem vlasteneckých aktivit. Od roku 1871 prochází městem železniční trať Praha – České Budějovice.

 
Pomník padlým v první světové válce před gymnáziem Benešov

Po vzniku republiky byl v sobotu 21. prosince 1918 kolem poledne na benešovském nádraží slavnostně uvítán prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk, který se tudy vracel z exilu do Prahy zvláštním vlakem. Byla to jeho poslední zastávka na cestě domů.[2]

Benešov byl okresním městem, v němž byl umístěn pěší pluk č. 48 a působila zde mj. okresní nemocnice, městské muzeum, dva biografy (Helios a Sokol), pět peněžních ústavů nebo tři hotely (Na Knížecí, Nigrín, Pošta). K roku 1932 existovaly továrny: na drátěná tkaniva a pletiva Hrbotický, na knoflíky Fluss, na kůže Herschmann, na obuv Holzer a na poživatiny Sagosa. Dále např. státní pivovar, dva lihovary a pět likérek, tři cihelny a státní žulové a syenitové lomy.[3]

Za druhé světové války mělo být město zcela vystěhováno a mělo se stát SS-Stadt Böhmen. Součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov se stalo pouze území západně od státní silnice na Tábor, ovšem do 15. dubna 1943 se museli vystěhovat i všichni obyvatelé žijící na západ od železniční trati a jižně od Máchovy ulice, a to včetně bloku mezi Jiráskovou, Žižkovou a Husovou ulicí.[4] Po válce se součástí města stala dosud samostatná obec Konopiště.

Územněsprávní začleněníEditovat

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj České Budějovice, politický a soudní okres Benešov[5]
  • 1855 země česká, kraj Tábor, soudní okres Benešov
  • 1868 země česká, politický a soudní okres Benešov
  • 1939 země česká, oberlandrat Tábor, politický i soudní okres Benešov[6]
  • 1942 země česká, oberlandrat Praha, politický i soudní okres Benešov[7]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Benešov[8]
  • 1949 Pražský kraj, okres Benešov[9]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Benešov
  • 2003 Středočeský kraj, okres Benešov, obec s rozšířenou působností Benešov

Členění města a správní územíEditovat

 
Katastrální území Benešova

Město je tvořeno dvěma katastrálními územími a 15 místními částmi:

V 80. letech 20. století byly součástí města i nyní samostatné obce Chlístov, Chrášťany a Václavice.[10]

Benešov byl dříve sídlem okresního úřadu, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Benešov ale stále existuje a skládá se ze 114 obcí, obvod obce s rozšířenou působností z 51 obcí. Působí zde také stále okresní soud a okresní státní zastupitelství.

Rada a zastupitelstvoEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam starostů Benešova.
Volby do zastupitelstev obcí 2014
strana procento hlasů
VPMNEZ
36,37 %
ČSSD
6,49 %
ANO
11,82 %
ODS
11,34 %
STAN
9,74 %
PIRÁTI
7,45 %
KSČM
5,53 %
strany, které získaly mandáty v zastupitelstvu.


Složení zastupitelstva 2018–2022Editovat

  • VPM–NEZ: Jaroslav Hlavnička, Jan Hrachovský, Ladislav Klavrza, Luboš Machulda, Lada Pavlíčková, Zdeněk Zahradníček, Petr Jandač, Karel Navrátil, Igor Chromý, Petra Kuchařová, Jan Hrachovský
  • ČSSD: MUDr. Jakub Nabi
  • ANO: Jakub Hostek, Jaroslava Pokorná Jermanová, Jiří Švadlena
  • ODS: Pavel Pavlík, Jaroslav Roll, Roman Tichovský
  • STAN s podp. KDU-ČSL: Luboš Balata, Jana Čechová
  • Česká pirát. str. s podp. Zelení: Daniel Netušil, Radek Klempera
  • KSČM: Michal Budlovský
Složení zastupitelstva (23 mandátů)

      
     

 
 

  
 

  
 

 
 

 
 

 
 

Městská radaEditovat

  • Starosta: Ing. Jaroslav Hlavnička
  • Místostarosta: Ing. Roman Tichovský
  • Místostarosta: Mgr. Zdeněk Zahradníček
  • Ostatní radní:
    • VPM–NEZ: Mgr. Petr Jandač, Ing. Luboš Machulda, MBA,
    • STAN s podporou KDU-ČSL: Ing. Luboš Balata
    • Česká pirátská strana s podporou Zelení: Ing. Daniel Netušil

Volby 2018Editovat

VPM–NEZ ČSSD ANO ODS STAN PIRÁTI KSČM
Hlasů 47 142 8 418 15 320 14 704 12 625 9 655 7 175
Mandátů 11 6 3 3 2 2 1
Změna 4 5 2 2 1
% 36,37% 6,49% 11,82% 11,34% 9,74% 7,45% 5,53%

PamětihodnostiEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Benešově.
  • Kostel sv. Mikuláše – kostel se samostatnou zděnou zvonicí na vrchu Karlov pochází ze 13. století, byl mnohokrát přestavován. Na zvonici je doložen zvon František z roku 1480 od Václava z Velvar, zvon Mikuláš z roku 1483 od téhož zvonaře a zvon Salvátor z roku 1603 od Jakuba Konváře.
  • Zřícenina klášterního kostela minoritůklášter byl založen v 1. polovině 13. století. V roce 1420 byl společně s celým městem vypálen husity. Při klášteře stojí stará zděná zvonice, na ní se nachází vzácný zvon z roku 1322 od zvonaře Rudgera, který je druhým nejstarším datovaným zvonem v Česku. Zvon byl nalezen při výkopových pracích v sutinách bývalého minoritského kláštera v roce 1799. Další zvon je z roku 1595 od Matouše Voříška.
  • Piaristická kolej a kostel sv. Anny – kolej byla založena roku 1703 Františkem Karlem Přehořovským z Kvasejovic. Celá stavba byla dokončena teprve roku 1717 za Jana Josefa z Vrtby, nejvyššího purkrabího království českého, který ke klášteru nechal přistavět kostel sv. Anny. Nad hlavním vchodem do kostela je jeho znak s latinským nápisem.
  • Zámek Konopiště – pravděpodobně založen koncem 13. století
  • Starý židovský hřbitov – založen v 17. století, funkční do roku 1883, po roce 1980 byl téměř zlikvidován, nyní parčík s několika náhrobky
  • Pivovar Ferdinand – chráněná kulturní památka z počátku 20. století
  • Budova gymnázia – vystavěna v novorenesančním stylu v letech 1905–1907
  • Dům Josefa Suka – dům, kde zbytek života trávil a také zde zemřel hudební skladatel Josef Suk
  • Budova nádraží – zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek[11]

ObyvatelstvoEditovat

Podle sčítání lidu roku 1921 zde žilo v 531 domech 7 828 obyvatel, z nichž bylo 3 671 žen. 7 545 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 38 k německé a 25 k židovské. Žilo zde 4 960 římských katolíků, 204 evangelíků, 1 792 příslušníků Církve československé husitské a 299 židů.[12] Podle sčítání roku 1930 zde žilo v 784 domech 8 307 obyvatel. 7 946 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 260 k německé. Žilo zde 5 222 římských katolíků, 294 evangelíků, 2 090 příslušníků Církve československé husitské a 237 židů.[13]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Benešov[14]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 5 345 6 240 7 413 8 450 8 857 9 304 9 820 10 387 9 774 10 769 14 258 15 892 16 323 16 264
Počet domů 453 509 537 588 642 715 999 1 392 1 366 1 510 1 587 1 836 1 952 2 133
Vývoj počtu obyvatel a domů města Benešov bez místních částí[15]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 3 694 4 413 5 589 6 788 7 400 7 828 8 307 9 110 8 651 9 795 13 317 14 994 15 425
Počet domů 297 345 367 422 470 531 784 1 111 1 179 1 292 1 360 1 567 1 654

PrůmyslEditovat

 
Firma SCHREIBER

K nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím v Benešově patří potravinářství a strojírenství.

Významné firmy:

  • Schreiber – výroba mléčných výrobků
  • Benea – výroba pekařských a cukrářských výrobků
  • Baest – výroba jeřábů, nádrží a ocelových konstrukcí
  • Mavel – výroba technologických celků s turbínami
  • Pinko – výroba zmrzlin
  • pivovar Ferdinand

DopravaEditovat

Silniční dopravaEditovat

Benešovem vedou nebo z něj vycházejí tyto silnice:

Železniční dopravaEditovat

 
Nádraží Benešov u Prahy
 
Lokomotiva T 435 Hektor u točny benešovského nádraží je součástí sbírky železničních veteránů Posázavského Pacifiku, o.s.

Benešovem prochází IV. tranzitní železniční koridor z Německa do Rakouska. Železniční stanice Benešov u Prahy patří k těm, jejichž název je oproti názvu obce rozšířený. Leží na těchto tratích:

  • 220 Benešov – Veselí nad Lužnicí – České Budějovice, částečně jednokolejná a částečně dvoukolejná elektrifikovaná celostátní dráha s velkým dopravním významem a s mezinárodním provozem, součást čtvrtého koridoru, úsek do Veselí nad Lužnicí v provozu od roku 1871
  • 221 Praha – Strančice – Benešov, dvoukolejná elektrifikovaná celostátní dráha s velkým dopravním významem s mezinárodním i frekventovaným regionálním provozem, součást čtvrtého koridoru, v provozu od roku 1871
  • 222 Benešov – VlašimTrhový Štěpánov, jednokolejná neelektrifikovaná regionální dráha s nepříliš hustým provozem, úsek do Vlašimi v provozu od roku 1895

Rychlíky linky D10 Praha – České Budějovice zde zastavují téměř každou hodinu a jízdní doba do stanice Praha hlavní nádraží v roce 2012 činila 42 minut. Osobní vlaky linky S9 do Prahy vyjíždějí z Benešova každých třicet (mimo špičky šedesát) minut a jsou součástí systému pražské příměstské železnice Esko.[16]

Městská autobusová dopravaEditovat

V Benešově je taktéž zavedena městská autobusová doprava. Tu zde zajišťuje ČSAD Benešov na dvou linkách. Linky zajíždějí i do benešovských částí Pomněnice nebo Mariánovice, jsou však v provozu jen v pracovní dny.

Městská turistická dopravaEditovat

Od června 2012 je v Benešově zřízena speciální městská turistická doprava. Ta je zajišťována dvouvozovým ekovláčkem.[17] Ekovláček měl původně vyjet již v dubnu 2012, na svou první jízdu se však vydal až 29. června 2012, ovšem i potom se potýkal s problémy.[18] Vláček vyjíždí pětkrát denně v pracovní dny i o víkendu od městského informačního centra. Mezi jeho zastávky patří např. pivovar, gymnázium, vrch Karlov, zajíždí i do Konopiště.

Letecká dopravaEditovat

Související informace naleznete také v článku Letiště Benešov.

U Benešova se nachází nevelké a neveřejné letiště, původně sloužící vojenským účelům.

ŠkolstvíEditovat

 
Gymnázium v Benešově
 
Integrovaná škola v Benešově

Mateřské školy:

  • MŠ Čtyřlístek
  • MŠ U Kohoutka Sedmipírka, MŠ Longenova
  • MŠ Karlov
  • MŠ Úsměv
  • MŠ Berušky

Základní školy:

  • ZŠ Dukelská
  • ZŠ Jiráskova
  • ZŠ Karlov
  • ZŠ Konopišťská
  • Základní umělecká škola Josefa Suka Benešov

Střední školy:

  • Gymnázium Benešov
  • Střední škola cestovního ruchu
  • Střední technická a integrovaná škola Černoleská
  • Střední ekonomická škola
  • Střední zdravotnická škola
  • Střední zemědělská škola
  • Střední odborné učiliště stavební

Ostatní:

  • Praktická škola Konopišťská
  • Vyšší odborná zemědělská škola
 
Muzeum umění

KulturaEditovat

V Benešově je v provozu městská knihovna i kino, otevřeno je také Muzeum umění a pobočka Muzea Podblanicka, jež se obě nachází v secesním domě č. p. 74. Tento dům postavila v letech 1904–1905 podle projektu Marcela Dusila Okresní hospodářská záložna v Benešově. V roce 1992 zde byla veřejnosti zpřístupněna expozice věnovaná dějinám města a okolí, uměleckým památkám regionu a výtvarníkům, kteří zde působili.

V Benešově funguje i městské divadlo nebo kulturní dům Karlov. V letech 2011 a 2012 se zde pořádal hudební festival Sázavafest a v roce 2013 festival Let It Roll.

SportEditovat

 
Zimní stadion v Benešově

V Benešově funguje několik sportovních klubů:

V Benešově se nachází zimní stadion, rovněž i fotbalové hřiště, sokolovna nebo plavecký stadion.

TuristikaEditovat

  • Cyklistika – Městem vedou cyklotrasy č. 0063 Týnec nad Sázavou – Konopiště, č. 0064 Čerčany – Benešov – Konopiště, č. 0069 Benešov – Postupice – Vlašim, č. 0073 Benešov – Ostředek – Český Šternberk, č. 0076 Konopiště – Bystřice – Votice.
  • Pěší turistika – Územím města procházejí turistické trasy   Chocerady – Kozmice – Benešov – Konopiště – Neveklov,   Benešov – Postupice – Louňovice pod Blaníkem,   Konopiště – Poříčí nad Sázavou,   Konopiště – Líšno,   Benešov – Konopiště – Týnec nad Sázavou.

LidéEditovat

 
Část sídliště na Spořilově
 
Sídliště Na Bezděkově

RodáciEditovat

Osobnosti spjaté s BenešovemEditovat

  • Svatopluk Čech (1846–1908), básník, prozaik, novinář a cestovatel, rodák z Ostředku, čestný občan Benešova
  • Karel Vladislav Zap (1812–1871), historik a spisovatel, žil a zemřel v Benešově
  • František Veselý (1863–1935), český a československý advokát a politik, starosta Benešova
  • Josef Suk starší (1874–1935), hudební skladatel, houslista a pedagog, žil a zemřel v Benešově
  • Emil Artur Longen (1885–1936), dramatik, režisér, herec, spisovatel a malíř, studovat benešovské gymnázium, zemřel v Benešově
  • Ladislav Šíma (1885–1956), malíř, profesor benešovského gymnázia
  • Vladislav Vančura (1891–1942), spisovatel, dramatik, filmový režisér, studoval benešovské gymnázium
  • Vladimír Pičman (* 1935), básník, redaktor, překladatel, studoval benešovské gymnázium
  • Josef Topol (1935–2015), dramatik, básník, studoval benešovské gymnázium
  • Michal Viewegh (* 1962), spisovatel a publicista, studoval benešovské gymnázium

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Vratislav Preclík: "Návrat prezidenta Masaryka do vlasti právě před sto lety" (20.-21. prosince 1918), in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, říjen - prosinec 2018, roč.XXVI. čís. 124. ISSN 1210-1648, str. 5 – 13
  3. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 29–31. (česky a německy)
  4. STANĚK, Stanislav. Evakuace území mezi Vltavou a Sázavou za okupace. In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. Praha: [s.n.], 1973.
  5. Správní uspořádání Předlitavska 1850–1918
  6. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  7. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  8. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011. 
  9. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 186, 193 a 551.
  11. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-15]. Identifikátor záznamu 120775 : železniční stanice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  12. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 4. 
  13. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 2. 
  14. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-17]. S. 68, 69, záznam 1. Dostupné online. 
  15. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-17]. S. 68, 69, záznam 1-3. Dostupné online. 
  16. http://www.szdc.cz/provozovani-drahy/knizni-jizdni-rady-111211.html Archivováno 31. 5. 2012 na Wayback Machine Jízdní řád 2012
  17. O ekovláčku [online]. Technické služby Benešov [cit. 2019-04-28]. Dostupné online. 
  18. KŘEČKOVÁ, Martina. Benešovský ekovláček zatím moc cestujících nepovozil. Benešovský deník. 2012-07-02. Dostupné online [cit. 2019-04-28]. 

LiteraturaEditovat

  • PROCHÁZKOVÁ, Eva. Benešov. 1. vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, 2005. 81 s. ISBN 80-7185-728-9. 
  • PELÍŠEK, Jaroslav. Benešov: „nejen“ město v podzámčí. 1. vyd. Benešov: Město Benešov, 2013. 99 s. ISBN 978-80-260-5254-8. 
  • KOVAŘÍK, Václav. Benešov – příroda. 1. vyd. Benešov: Město Benešov, 2014. 175 s. ISBN 978-80-260-7231-7. 
  • HORÁČEK, Michal. Benešov technický a industriální. 1. vyd. Benešov: Muzeum Podblanicka, 2017. 309 s. ISBN 978-80-86452-32-6. 
  • TYWONIAK, Jiří. Benešov a Konopiště v minulosti. 2. vyd. Benešov: Městský úřad v Benešově, 1993. 337 s. 
  • KOS, Petr. Cvičiště Benešov – vstup zakázán!!. 3. vyd. Postupice: Posázaví, 2012. 205 s. ISBN 978-80-87684-11-5. 
  • VLASÁK, Antonín Norbert. Okres Benešovský. Nástin statisticko-historický. Praha: Fr. A. Urbánek, 1874. 140 s. Dostupné online. 
  • VLASÁK, Antonín Norbert. Ze starých dějin města Benešova. Archeologicko-historický nástin. Benešov: vl. nákl., 1898. 68 s. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat